Pobřežní bitevní loď HENRI IV (1899)

Moderátoři: jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Pobřežní bitevní loď HENRI IV (1899)

Příspěvek od kacermiroslav »

Pobřežní bitevní loď HENRI IV
Francie
1899


Obrázek

Lodě ve třídě:
- HENRI IV. (1897 – 1899 – 1903)

* Poznámka: žádná z lodí nebyla nikdy spuštěna na hladinu.

Zajímavou kapitolou námořní techniky jsou lodě pobřežní obrany, které byly oblíbené především u těch států, kterým jejich rozpočet neumožňoval stavbu plnohodnotných bitevních lodí. Jejich pořizovací náklady byly totiž velice vysoké a ve skutečnosti si jejich stavbu mohly dovolit pouze skutečné námořní velmoci, mezi kterými čelní místo po celé 19. a v první polovině 20. století, zaujímala Velká Británie. U této ostrovní říše je asi vcelku pochopitelné, že své celosvětové državy musela ovládat právě díky silnému a početnému loďstvu. Další z koloniálních velmocí Francie na tom byla prakticky obdobně jen s tím rozdílem, že musela ze svého rozpočtu financovat rovněž pozemní armádu proti tradičnímu německému nepříteli. I z tohoto důvodu Francie neměla tak silné námořní síly, jako Velká Británie, která se cítila v bezpečí za kanálem La Manche, který by nepřítel mohl jen těžko zdolat bez toho, aniž by nejdříve s touto velmocí nezměřil síly na moři. U obou velmocí pak platilo, že jejich silné loďstvo se dokázalo postarat o celou řadu svěřených úkolů včetně obrany vlastního pobřeží. Ve většině případů se právě pro tuto roli používali starší jednotky, které již nemohli konkurovat tomu, co se po mořích a oceánech plavilo, ale pro obranu přístavů a pobřeží se pořád dostatečně dobře hodili. Je pak tedy zajímavé, že Francie v době vrcholného rozkvětu námořního stavitelství postavila loď, která byla primárně určená právě jen k obraně pobřeží, přestože by se jistě na kotvách našel nějaký starý obrněnec, který by tuto roli zvládl neméně dobře, ne-li ještě lépe, protože zpravidla byl silněji vyzbrojen. Nicméně francouzská Admiralita byla jiného názoru a uznala za vhodné utratit nemalý finanční obnos právě na stavbu lodi pobřežní obrany a to v době, kdy tato třída prakticky již skomírala, a bylo jen otázkou času, kdy se přestanou úplně stavět.

Konec devatenáctého století spolu s moderními technologiemi a průmyslovým pokrokem přinesl v námořní technice i dobu experimentování a to zejména u francouzské a americké konstrukční školy. V Británii se totiž zatím drželi normy čtyř děl hlavní ráže (zpravidla 305mm) a až dvanácti děl střední 6“ ráže (152mm). Tato podoba výzbroje byla společným vzorem prakticky pro všechny jejich řadové bitevní lodě stavěné v posledních desetiletích 19. století až do příchodu revolučního HMS Dreadnought. Rychlé tempo výstavby moderních jednotek tak nedávalo příliš času k experimentování. Tohoto úkolu se zhostila právě Francie a USA s tím, že v Británii sledovali konstrukční úspěchy či neúspěchy svých kolegů a pokud by přeci jenom přišli s něčím zajímavým, tak by pořád díky svému průmyslovému potenciálu měli dostatečný čas novinku do stavby zavést. Jedním se zajímavých řešení, s kterým přišli konstruktéři právě ve Francii, byla stavba atypické lodi pobřežní obrany nazvaná po králi HENRI IV.

Obrázek Obrázek

V roce 1897 se totiž francouzská vláda rozhodla nechat postavit bitevní loď pobřežní obrany s malým dojezdem. Konstrukcí této lodi byl pověřen přední francouzský konstruktér Émile Bertin. Ten přišel v tomto druhu plavidel s novým, svěžím designem nezatíženým předchozími konstrukcemi. Především se pak zaměřil na získání co nejvyšší stability při palbě z těžkých děl i přes malé rozměry plavidla. To byla totiž častá slabina lodí pobřežní obrany, protože podíl výzbroje v porovnání s jejich trupem byl výrazně vyšší, než u klasických řadových bitevních lodí. Bertin na projektu volí vysoký volný bok s centrální úzkou palubní nástavbou a nízkou zádí, které v mnohém připomíná velké monitory stavěné v USA. Díky snížené zádi, širokému trupu a úzkým nástavbám byla zaručená vysoká stabilita s nízkým těžištěm. To ještě umocňoval tvar trupu, na kterém seděly palubní nástavby, protože i boky plavidla o šířce cca 4 m až po přední dělovou věž byly na úrovni zadní paluby. Takto řešené nástavby pak zachovávaly dostatečnou výšku pro pozorování dalekého horizontu i při větším vlnobití. Dalším zajímavým konstrukčním prvkem bylo umístění jednoho z děl sekundární výzbroje v ose lodi ve vyvýšené poloze nad zadní dělovou věží. Tak bylo dosažené úspory jak v hmotnosti zbraně, tak i v pořizovacích nákladech. V této tzv. superpozici byla děla zřejmě poprvé, a to i přestože se nejednalo o zbraně stejné ráže. Zajímavé konstrukci této lodi se věnovala i ročenka z roku 1900 „The Naval Annual“ vydávaná již od roku 1886 a to v poměrně rozsáhlém článku. Sám Émile Bertin doufal, že se jeho loď stane základem pro celou řadu lodí tohoto typu, nebo její prvky budou uplatněné u řadových bitevních lodí.

Vnější vzhled byl tedy skutečně zajímavý. Na první pohled zaujal rozdíl v horizontálním umístění před dělové věže hlavní ráže a té zadní, která byla výrazně níže, až jako by se dotýkala skoro hladiny moře. Příď byla esovité zahnutá, což v době, kdy většina lodí stále lpěla na archaickém klounu, bylo rovněž atypické. Nástavby byly sevřeny k sobě a uprostřed z nich čněly dva štíhlé obdélníkové komíny. Za hlavní velitelskou věží, která stála těsně za přední dělovou věží, se nacházel pevný stěžeň kruhového průřezu. Zadní stěžeň byl klasický. Hlavní výzbroj v podobě dvojice děl ráže 274mm byla soustředěná do samostatných jednohlavňových dělových věží po jedné na přídi a zádi v ose lodi. Střední dělostřelectvo tvořené celkem 7 děly ráže 140mm bylo z části soustředěno v palubní nástavbě v kasematách a z části na palubě. Dvě děla na každém boku tak byla umístěná v kasematě ve středu plavidla. Nad nimi se nacházelo další dělo, které již bylo opatřeno jen čelním a bočním štítem. Poslední sedmé dělo pak bylo umístěno, jak jsem se již zmiňoval, v superpozici nad zadní dělovou věží na nástavbě v samostatné pancéřované věžičce. Boční salva tak mohla být vedená jak dvojící hlavních děl, tak čtyřmi děly středními. Typickým prvkem pro všechny pobřežní bitevní lodě pak byly jejich malé rozměry, což umožňovalo vezené minimum pohonných hmot určených jen pro omezený dojezd. Při rozměrech 108 x 22,2 metrů tak nebylo vůbec jednoduché pohybující cíl zasáhnout. Navíc skoro třetina lodě jen nepatrně vystupovala nad úroveň vodní hladiny. Tedy ani z boku HENRI IV. neposkytoval příliš velký cíl. Nízká záď, která se nacházela jen 1,2m metru nad čarou ponoru, ale na druhou stranu byla rizikem v případě plavby vyšší rychlostí, nebo pokud bylo moře neklidné. Zalévání paluby byl ostatně problém právě monitorů, z kterých si Bertin při konstrukci zádi Henriho IV vzal příklad. Nicméně Bertin počítal i s tímto rizikem a proto navrhnul celou řadu protiopatření, které maximálně vylučovaly průniku vody do vnitřních prostorů lodi.

Ve stejném čísle námořní ročenky z roku 1900 byla rozebírána třída amerických bitevních lodí KEARSARGE. Následná diskuse se pak věnovala především výhodám a nevýhodám uspořádání hlavního dělostřelectva a meziráže, která se nacházela rovněž v dělových věžích, které ale stály na stropech dělových věží hlavní ráže. Osmi palcové zbraně tak nuceně sdíleli stejný stranový odměr s hlavními 13 palcovými děly. Pozdější léta dali za pravdu těm skeptikům, kteří tvrdili, že to je slepá ulička vývoje. Nicméně v tom roce 1900 se řešilo, jestli tato konfigurace je výhodnější či nevýhodnější, než tzv. superpozice, kterou navrhnul É.Bertin u lodi HENRI IV. Dnes již víme, že právě superpozice ležící v ose plavidla byla ta správná cesta.

Pohonná jednotka logicky výkonnostně odpovídala lodi tohoto řádu, ale na druhou stranu je nutno přiznat, že oproti jiným lodím pobřežní obrany byla rychlost HENRIHO pořád slušných 17 uzlů (někdy je uváděno 17,2 uzlů). K tomu mu dopomáhali tři vertikální trojčinné parní stroje, hnané každý jedním kloubovým hřídelem. Páru pro parní stroje dodávalo 12 kotlů typu Niclausse a celkový výkon pohonné jednotky činil 11.000 koňských sil (8.576 kW). Do uhelných bunkrů se podle okolností nakládalo 725 až 1.100 tun uhlí, což ale při ekonomické 10 uzlové rychlosti postačovalo k dojezdu 7.750 námořních mil (14.350 km). Tady si dovolím malou kritickou poznámku, protože ten dojezd mi přijde, že je chybný. Pochybuju, že by loď pobřežní obrany měla mít takový extrémní dojezd, že by dokázala více jak třikrát překonat Atlantik bez doplňování paliva.

Výzbroj jsme si již výše trošku nastínili. Ležela ve dvou dělových věží na přídi a zádi a v každé z nich stálo jedno dělo ráže 274mm (10,8“ Canon de 274mm Modéle 1893/96 S) o délce hlavně 40 násobku. Vývoj této zbraně byl zahájen v roce 1893 a o pět let později se dostala do služby u celé řady tříd francouzských obrněnců. Dělo o délce bez tří milimetrů 11,5 metru vážilo 35,4 tun a na dobu svého vzniku dokázalo mít vysokou kadenci palby 3 ran za minutu, přičemž vystřelovaný projektil měl podle typu hmotnost od 237,5 kg (HE C) do 262,6 kg (APC). Výmetná složka vážila 84,8 kg. Úsťová rychlost střely se opět dle typu projektilu lišila a pohybovala se v rozmezí od 800 do 840 m/s. Bohužel nikde jsem nedohledal elevaci námořních děl a tak uváděný dostřel 21.700 až 27.100 m (dle typu projektilu) se bude spíše týkat elevace u děl pobřežní obrany. Pro střední dělostřelectvo bylo vybráno 138mm dělo (Mle 1893 o délce hlavně 45 násobku ráže; 5,46“), které se od modelu 1884 až do modelu 1893 používalo u všech větších francouzských obrněnců té doby. Zbraň při délce 6,297mm vážila 4 tuny a její kadence střelby se pohybovala kolem 4 ran za minutu. Obsluha se ale musela hodně smekat, aby ručně nabíjenou zbraň „naládovala“ projektily o hmotnosti 31,5 kg (HE) nebo 36,5 kg (AP). Dostřel s AP projektilem při 25 stupňové elevaci byl kolem 15.000 metrů. Rychlopalné zbraně zastupovalo dvanáct 47mm děl (1,9“) Canon de 47mm Modéle 1885 firmy Hotchkiss, které byly na palubních nástavbách rozmístěny tak, aby co nejvíce pokrývaly prostor kolem lodi před útoky torpédových člunů. Teoretická kadence s 1,49 kg těžkým projektilem byla až 15 ran za minutu s úsťovou rychlostí 610 m/s. Maximální dostřel činil 4.000 metrů. Účinná palba v bojových podmínkách poklesla na 7 ran za minutu. Dělová výzbroj byla doplněná o dvojici podhladinových torpédometů ráže 450mm. Přesný typ použitého torpédometu mi bohužel není znám, ale zřejmě se jednalo o zbraň s bojovou hlavicí o hmotnosti 110 kg a maximální rychlosti 36 uzlů (67 km/h) a dojezdem 6.000 metrů. Nicméně pořád se jednalo o zbraň, která byla v plenkách a trpěla celou řadou dětských neduhů včetně nepřesnosti a technického selhání. Na palubě se rovněž nacházela trojice kulometů (1-pdr).

Obrázek Obrázek

Pancéřování
Pancéřová ochrana byla poměrně kvalitní. Trup byl rozdělen na 13 samostatných vodotěsných oddílů s tím, že hlavní boční pancéřový pás vyrobený z oceli typu Harvey o síle 280 mm se táhl v délce od přední k zadní barbetě hlavního dělostřelectva. Směrem ke koncům lodi se pancéřový pás zeslaboval na 180 až 100mm. Na koncích byl uzavřen pancéřovými přepážkami do obrněné citadely. Spodní okraj tohoto bočního pancéřování se zužoval v síle 180-76mm. Horní pancéřový pás o síle 100mm začínal 9,1 m za přídí i zádi a měl výšku dvou metrů. V místech kasemat středního dělostřelectva vystupoval o další dva metry výše, aby kryl právě uvedená střední děla. Pancéřová paluba měla sílu v rozmezí 30-60mm s tím, že menší hodnota byla vztažená na okraje lodi. Podhladinová ochrana byla rovněž řešená velmi moderně na základě rozsáhlých testů prováděných v roce 1894. V mnoha ohledech protitorpédová ochrana překonávala i tehdy stavěnou ruskou bitevní loď CESAREVIČ (stavěný ve francouzském Toulonu), i když stále byla příliš blízko bokům, a tím pádem nedokázala v plném rozsahu absorbovat výbuch hlavice torpéda. Hlavní dělostřelecké baterie kryl pancíř až o síle 305mm, který na přijatelnou vzdálenost odolával dělům do ráže 305mm, tedy nejčastější tehdy používané dělostřelecké ráže. Rovněž muniční šachty byly pancéřovány a to pancířem o síle 240mm. Kasematy středního dělostřelectva chránila ocel o síle v rozmezí 75 až 115 mm. Zadní střední dělo, které stálo nad hlavní dělovou věží, se nacházelo umístěné v menší věžičce, kterou chránilo 165mm ocele. Hlavní velitelskou věž chránil pancíř o síle 241mm.

Historie
Stavba lodi byla zahájená založením kýlu v Cherbourgu dne 15. července 1897. Na vodu byl trup spuštěn 23. srpna 1899, ale dokončena a námořnictvem převzatá byla loď až v září 1903, tedy po dlouhých více jak šesti letech. To byla velice dlouhá doba stavby a podepsala se i na bojové hodnotě pobřežního obrněnce, která rychle klesala. Její pořizovací náklady dosáhli částky 15,660 Mio Franků. Když pomineme rutinní předválečnou službu, tak za Velké války v její první fázi sloužila jako plovoucí baterie v Bizertě. Během listopadu 1914 byla tři děla ráže 138mm demontována z paluby, aby posílila srbské jednotky bojující proti přesile rakousko-uherských vojsk. Děla byla po železnici odeslána do Soluně. V únoru 1915 byla přeložená do nově vytvořené syrské eskadry, která byla určená k napadání tureckých pozic v oblasti Sýrie, Libanonu, Palestiny a na Sinajském poloostrově. Během dardanelské operace, tedy v její úvodní námořní fázi, byl HENRI IV poslán jako náhrada za potopenou francouzskou řadovou loď BOUVET a poškozený další obrněnec GAULOIS. Poté, co čistě námořní akce na ovládnutí Dardanel selhala, byl HENRI IV zařazen do 6. skupiny francouzských a britských řadových lodí a křižníků, které měli za úkol podporovat vylodění Dohodových mocností. Tedy přesněji měli za úkol provést klamný výsadek na Kumkale na asijské straně úžiny, který se uskutečnil 25. dubna 1915. Během této operace byl HENRI IV zasažen celkem osmi nepřátelskými projektily. V roce 1916 byla zařazená do rezervní flotily (Východní divize), která působila především v Egyptě a později byla v roce 1918 přesunutá do italského Tarenta jako depotní loď. Po válce byl v roce 1920 po pouhých necelých sedmnácti letech vyřazen ze seznamu francouzských vlečných lodi a o rok později byl jako beznadějně zastaralý sešrotován.

TTD – pobřežní bitevní loď HENRI IV.
* Země původu: Francie
* Délka: 108 m
* Šířka: 22,20 m
* Ponor: 6,98 m
* Výtlak standardní:
* Výtlak plný: 8.807 t
* Výzbroj: 2x274mm (2xI), 7x138mm (7xI), 12x3-pdr (47mm),
3x1-pdr, 2x TT 457mm
* Pancéř paluba:
* Pancéř dělostřelecká věž: 305 mm
* Pancéř kasematy: 76 – 163 mm
* Pancéř velitelská věž: 241 mm
* Pancéř boky: 76 – 280 mm (horní pás 76 – 102mm)
* Pohonná jednotka: VTE stroje, 3 hřídele, 12 kotlů Niclausse
* Výkon strojů: 11.000 koňských sil (8.576 kW)
* Vezená zásoba paliva: 725 - 1.080 t
* Rychlost: 17 uzlů (31,5 km/h)
* Dojezd: 7.750 námořních mil (14.350 km) ???
* Posádka: 464 mužů (z toho 26 důstojníků)

Zhodnocení
Přestože konstruktér Bertin přišel během realizace projektu s celou řadou zajímavých řešení, tak se nakonec stavby dalších lodí pobřežní obrany nedočkal. Osobně se pak domnívám, že to bylo jen dobře, protože stavět tato na pobřežní obranu specializovaná plavidla bylo jen mrháním finančních prostředků a kapacit loděnic. Tuto roli mohli bez problému vykonávat starší řadové lodě tak, jak se to dělo u jiných námořních velmocí. Nicméně některé konstrukční prvky této lodi najdeme i na známé ruské třídě řadových bitevních lodí BORODINO, které se nechvalně zapsali do dějin zničením v rusko-japonské válce. Jejich snížená záď a nízko uložená zadní dělová věž pak byla právě typickým znakem francouzské konstrukční školy a dobrým rozpoznávacím znakem. Jelikož si francouzská vláda zřejmě uvědomila, že nepotřebuje speciální lodě pobřežní obrany, tak HENRI IV zůstal jediným plavidlem své třídy, který se ještě navíc dočkal dostavby až po velice dlouhých šesti letech. Na druhou stranu je potřeba přiznat, že v rámci kategorie pobřežních obrněnců zaujímal HENRI IV přední místo, protože většina jeho konkurentů nebyla ani tak dobře vyzbrojená, ani pancéřovaná a především jim chyběla rychlost. To ale nemění nic na mém názoru, že pro takovou velmoc, jakou byla Francie, to byla zbytečná investice. Opodstatnění by tak HENRI IV měl jen za předpokladu, že by si jej objednala některá z námořních velmocí druhé třídy, nebo pokud by jí byl nabídnut k odkoupení. Takových zemí, kterým stačila jen ochrana pobřeží (ať již z ekonomických či jiných důvodů), byla celá řada. Namátkově jmenuji Dánsko, Švédsko, Řecko, Brazílie, Holandsko a řada dalších.

Obrázek Obrázek

Zdroje:

• Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři - 1. díl rok 1914 – Praha 2001
• Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři - 2. díl rok 1915 - Praha
• Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři - 4. díl rok 1917 – Praha
• Jaroslav Hrbek – Velká válka na moři - 5. díl rok 1918 – Praha 2002
• Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě 2 – Praha 1986
• Hynek, Klučina, Škňouřil – Válečné lodě 3 – Praha 1988
http://www.cityofart.net/bship/fr_henri_iv.html
www.warshipsww2.eu
www.wikipedia.org
www.palba.cz
ObrázekObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Pobřežní bitevní loď HENRI IV (1899)

Příspěvek od Bublifuk »

kacermiroslav píše:Je pak tedy zajímavé, že Francie v době vrcholného rozkvětu námořního stavitelství postavila loď, která byla primárně určená právě jen k obraně pobřeží, přestože by se jistě na kotvách našel nějaký starý obrněnec, který by tuto roli zvládl neméně dobře, ne-li ještě lépe, protože zpravidla byl silněji vyzbrojen. Nicméně francouzská Admiralita byla jiného názoru a uznala za vhodné utratit nemalý finanční obnos právě na stavbu lodi pobřežní obrany a to v době, kdy tato třída prakticky již skomírala, a bylo jen otázkou času, kdy se přestanou úplně stavět.

Díky za článek o opravdu zajímavé lodi. Ale jinak k tomu, co cituji výše, tedy, že Henri IV. byl jakýsi úplný solitér. Tedy on byl, protože byl jediný ve své třídě, ale jinak nikoli. Tohle asi vychází z Klučiny, který ve druhém díle svých válečných lodí klidně píše, že VB a F využívaly pro účely ochrany pobřeží starší obrněnce a speciální pobřežní bitevníky nestavěly. Proto také žádnou francouzskou pobřežní bitevní loď ve své knize přehledu neuvádí. To je ale´omyl, protože Francie pobřežní obrněnce stavěla - konkrétně v 90. tých letech 19. stol. to byla celkem 4 plavidla tříd Jemmapes a Bouvines (po 2 v každé třídě), všechny o výtlaku cca 6500t, tedy zhruba polovičním, než měly běžné bitevní lodě, vždy se dvěma těžkými děly ve výzbroji (340 resp. 305mm) a sekundárním dělostřelectvem o ráži pouze 100mm (4 resp. 8 ks). Henri IV. byl jakýmsi vrcholem těchto lodí - větší, rychlejší, s menšími hlavními děly, ale silnějším sekundárním dělostřelectvem.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Pobřežní bitevní loď HENRI IV (1899)

Příspěvek od Mirek58 »

Problém s elevací hlavní ráže je u lodí stavěných a projektovaných Francií je jedním z problematických bodů .
Ruská "Slava" teprve po modernizaci 1916 dostala náměr + 25 st.
Asi problém byl v malém průměru barbet pod věží.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5849
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Pobřežní bitevní loď HENRI IV (1899)

Příspěvek od Polarfox »

Problém je vždy pouze v tom, jak je loď vyprojektována a projekt se stanovuje dle zadání a taktických požadavků. Vzhledem k tomu, že Francouzi až do započetí První světové války počítali s mnohem menší vzdáleností, na kterou se bude vést boj, než většina ostatních států, tak se holt postavili k elevaci jak postavili (úplnou náhodou není v této souvislosti ani použití děl s delší hlavní, tedy preference vysoké úsťové rychlosti...si schválně srovnejte ty francouzské plovoucí hrady atd. se svými souputnicemi ze zahraničí). Toť vše, nic více, nic méně. V momentě, kdy z toho vystřízlivěli a začali věže překopávat, tak barbeta nebyla limitačním faktorem.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Pobřežní bitevní loď HENRI IV (1899)

Příspěvek od kacermiroslav »

Bublifiku, psal jsem, že "ve většině" případů :-) Tebou uvedené tříd znám, ale s tím, že jsou v porovnání s Henrim IV poněkud staršího data.
Jemmapes 1892
Valmy 1892
Amiral-Tréhouart 1893
Bouvines 1892

Jinak za ještě "šťastnější" loď pobřežní obrany bych viděl třeba rakousko-uherskou třídu MONARCH. Ta sice byla jako pobřežní loď uváděná až po Velké válce, ale když si vezmeme rozměry, výtlak, pancéřování atd., tak její čtyři 240mm děla jsou prostě účinnější a stejně tak i střední 150m dělostřelectvo než výzbroj popisovaného francouzského obrněnce.
ObrázekObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Pobřežní bitevní loď HENRI IV (1899)

Příspěvek od Bublifuk »

Míra: A jo, tak nic.. :D
Jinak souhlas - lodě tř. Monarch vzhledem k velikosti a výtlaku byly naprosto vynikající - jak co do výzbroje, tak co do rychlosti.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Odpovědět

Zpět na „Francie“