Německo, na základě žádosti generálplukovníka Udeta vyvinula záchranou bóji pro posádky letadel, které musí nouzově přistát na hladině. Bóje sloužila jako útočiště, než dorazí záchraná letadla.
Bóje byla asi 4m dlouhá, 2,5 m široká, 2,5 m vysoká. Na horní palubě měla asi 1,8 m vysokou věž se signalizačním stožárem a anténou.
Podél vnějšího obvodu bóje probíhá těsně nad a pod hladinou trubkové zábradlí na přidržení posádky a pomocí něj se dostat na žebřík a k věži. 100 m dlouhá plovoucí šňůra se žlutě a červeně zbarvenými plováky upozorňovala přistávající letadlo na směr mořského proudu.
Pokud to bylo možné, mělo se přistávací letadlo snažit přistát na návětrné straně bóje a proti mořskému proudu. V případě, že přistávající letoun bóji minul, umožnil plovoucí provaz posádce dostat se k bóji.
Bóje byla nad vodou natřena jasně žlutou barvou a zřetelně označena 4 červenými kříži na bílém podkladu, je osvětlena bílím kotevním světlem s dosvitem okolo 1000 m.
Uvnitř bóje byly 4 lůžka, suché oblečení a obuv, obvazy a posilující prostředky. Nouzový proviant a asi 25 l vody. V bóji byly k dispozici signalizační prostředky. Na přítomnost lidí v bóji měl za dne upozorňovat vztyčený černý balon a žlutočervená signalizační vlajka. V noci kromě bílého signalizačního světla se na věži rozsvítilo červené a bílé světlo. K přivolání pomoci bylo možno odpálit červenou a bílou světlici, vyslat kouřové signály a světlice na padáčku ze signalizační pistole. Každá bóje byla vybavena vysílačkou a nafukovacím člunem. K utěsnění průstřelů byly na bóji utěsňovací zátky a dřevěná palice a pomocí ručního čerpadla šlo odčerpat vodu.
Mužstvo, které použilo bóji bylo povinno podat hlášení o použití bóje, uvést její číslo aby se doplnil spotřebovaný materiál.
Záchraná bóje
