První PT zbraní , která splnovala požadavek na působení v sestavě pěší (střelecké) roty v RKKA byla zbran L.V. Kurčevského – 37 mm , vz.1932 ( bezzákluzová – dynamoreaktivní)
Ráže: 37mm
Délka hlavně: 33,8 ráží
Počet drážek: 12
Úst. rychlost: 530m/s
Celková hmotnost: 32kg
Hmotnost granátu :0,6 kg
Pentrace : v r.1932 - 20mm / 500m, v r.1937 - 100m neprostřelila čelní pancíř T26 (22mm) !
Výroba : 325 ks, v lednu 1941 vyřazena do šrotu.
Zde je třeba uvést, že vývoj těchto lehkých PT zbraní byl organizačně začleněn do struktur Dělostřeleckého výboru (Артиллерийского комитета) a proto se ubíral především z úhlu pohledu dělostřelectva, nikoliv z úhlu pohledu koncového uživatele, střelecké jednotky.
Důsledkem byla vysoká hmotnost se zaměřením na ráže 20-37mm, nejmenší použitelné z arzenálu dělostřelectva.
V březnu 1936 bylo vydáno GAU ( Hlavní děl. správa) RKKA nově zadání TTD na PT zbran:
Penetrace:16 mm/600m
Kal: 20-25 mm
Hmotnost zbraně: 35 kg
Zásobník na 5 ran
Obsluha 2 osoby
Konstrukce byla zadána pěti konstrukčním kancelářím CKB 14 Tula, záv. Č.2 Kovrov, Záv.č.8. Kaliningrad (Podlipky), OKB 15 Moskva, OKB AU.
Zkoušky konstruovaných zbraní začaly v listopadu 1936 na NIAP Krasnoarmějsk. Zajímavé je že se konstruktéři zadání nedrželi a rozptyl použitých ráží byl od 12,7mm po 37mm (OKB AU) a hmotnost se pohybovala v rozmezí 16 – 108 kg.
Rozsáhlé zkoušky takto uvolněných konstrukčních zadání přinesly rozhodující poznání, že zaměřením na ničivý účinek střely po překonání pancíře sebou nese podstatnou nepříjemnost vysoké hmotnosti zbraně a tím i problémy při jejím zamýšleném působení v rotní sestavě střeleckých jednotek ( granáty ráží 20-25-37mm).
Malá ráže střely (cca 8mm-12,7mm) měly vrozené omezení ( nízká hmotnost střely) výkonu při průniku pancířem.
Výsledkem bylo obhájení existence spec. ráže 14,5 mm určené přednostně pro PT boj malých jednotek i za cenu rozběhu takto specializované výroby. Kdy požadavky pro zajištění mobility v polních podmínkách, tedy hmotnost 20 -23kg, a účinek na pancíř (20mm / 500 m/ 30st), tato bezkonkurenčně zajištovala.
Tento závěr byl zveřejněn v „ Žurnálu“ AK v listopadu 1938. Zajímavé je, že tento k tomuto závěru došlo 5.oddělení AK ( Děl výbor) zabývající se pěchotní výzbrojí.
1. Малый вес, хо¬рошая маневренность и маскировка.
2. 2. Легкие танки с 20-мм броней должны пробиваться до 500 м при угле встречи 30°. Таким требовани¬ям может удовлетворять ружье калибра 14,5 мм при весе пули 64 г и при начальной скорости 1000 м/с. Лучше пойти на снижение бронепро¬биваемости (или дистанции), чем на увеличение веса, если взять калибр больше.
Teprve po tomto průlomovém vyhodnocení zkoušek, najednou práce na pěchotní PT zbraně dostaly reálný základ a výsledné konstrukce byly životaschopné na bojišti.
Konkrétním výsledkem byly v první řadě konstrukce Rukavišnika, Vladimirova a Špitalného zkoušené v srpnu – září 1939, kdy byly do výzbroje přijata zbran Rukavišnika vz.1939 ( 7.10.1939), současně vydán příkaz k zahájení výroby - záv.č.2 Kovrov (1940 - 15 000ks). Problémy s automatikou zbraní způsobily nezavedení výroby a výrobní kapacity byly využity pro výrobu samopalu PPD. Zavádět problematickou zbran se nikomu nechtělo a priorita vybavení armády samopalem stála výš. Vývojové práce na rážích 7,62 a 12,7mm přijetím Rukavišnikovy konstrukce neustaly a v CKB 14 byly projektovány PT zbraně pro nově konstruované náboje s větší ústovou rychlost í - vyšším výkonem (7,62 мм и 12,7 мм с большой началь¬ной скоростью)
Pro tyto nové náboje byly konstruovány dva vzory samonabíjecích zbraní, 12,7mm s hmotností
15-17 kg a 7,62mm s hmotností 7-10kg.
Současně byla rozpracována varianta kasematní sdružené zbraně pro opevnění –
PTP plus 7,62 kul DS ( OKB 43).
Konstrukční kancelář OKB 15 pracovala na své konstrukci samonabíjecí PTP v ráži 14,5mm.
V březnu 1940 podal konstruktér neúspěšné PTP Vladimirov stížnost přímo ke Stalinovi na zaujatost komise při hodnocení konstrukcí v r. 1939.
Pro vyřešení této prekérní situace byla ustanovena komise pod vedením Sklizkova (17.6.1940) a provedeny opakované zkoušky obou zbraní PTPR ( Rukavišnikov) a PTRV( Vladimirov), kdy byly zjištěny závady ve funkci automatiky u první zbraně zádržky 70%, u druhé 17%.(26.6. až 2,7.1940). Závěr komise zněl –přerušit výrobu zbraně vz.1939 – PTPR , včetně munice!
Přičemž závada byla zřejmě ve výrobě munice, kterou se výr. závody teprve učily.
Při použití lakování povrchu nábojnic a mazání funkce automatik se zlepšily.
Při čemž problémy s municí 14,5x114 byly dlouhodobého rázu při jejím použití v automatických zbraní.
Rok 1940 byl v tomto směru charakterizován zastavením výroby PTPR ( vz.1939) a munice k ní, ale i časem využitým konstruktéry k vylepšení zbraní, nebo předložení nových konstrukcí 14,5mm PTP jako byla BaS-2 ( Bačin, Světličnyj)závodu č.74 (Iževsk), pracující na principu odběru plynů z hlavně. Nebo předložení zbraně konstrukční kanceláře OKB 15 v červnu 1941(vyčleněno 250 000 rublů).
Konstruktér PTPR Rukavišnikov , vynucené zastavení výroby využil, jako ostatní, k úpravám své konstrukce a na přelomu 1940-1941 při zkouškách tato dosáhla pouhých 3,6 % selhání, ovšem s mazáním nábojů.
V květnu 1941 Rukavišnikov podal stížnost tentokrát k rukám Malenkova ( UV KSSSb), kde si stěžoval na zkoušky prováděné na NIPSVO.
V červnu byly provedeny zkoušky na NIPSVO zbraní BaS -2, a dvou zbraní Rukavišnikova, se závěrem, obnovit výrobu PTPR od 23.6.1941.
Jádro problému se zavedením PTP do sestav RKKA odhalila až stížnost podaná Rukavišnikovem.
Všichni konstruktéři zpracovávali úkol bez existence konkrétního, sériově vyráběného náboje, ten byl seriově vyráběn až od 1940 a lišil se od zadavacích parametrů. A pro zkoušky se musely používat speciálně kusově vyrobené.
Ve stížnosti je požadavek na změnu seriové výroby nábojnic 14,5x114 dle výkresů NIPSVO. Jako výrobního etalonu. Současně tam navrhuje i doplnění sortimentu o jádrové střely a změnu výmetné nálože, kde celkem dobře odhaduje nový výkon náboje na horní hranici účinku 40-50 mm probitého pancíře.
Výroba nového vzoru nábojů 14,5x114 mm na záv. č. 3 Uljanovsk byla zavedena ( lid komisař Ustinov červenec 1941), včetně navrhovaných jádrových střel s ocelovým a slinutým jádrem.
/Ovšem v plánu na rok 1940 byla zadaná objednávka výroby 14,5x114mm ( Molotov) zadání výroby munice 14,5x114 (záv.č .3 a 46 Uljanovsk, Kuncevo, r.1939 – 50 000ks r.1940 - 8 000 000ks)
A zbran Rukavišnikova byla navržena k přijetí do výroby pod názvem 14,5mm PTP vz.1941. Výroba měla probíhat ( Saratově, záv. Frunzeho), s plánem na 1941 5 000 ks ( září 200ks) zbraní.
Vývoj rotní PT zbraně pro RKKA byl zdlouhavý oproti jiným armádám. Hlavní příčinou bylo zvyšování pancéřové ochrany tanků a nekoncepčnost vývojových prací, na vlastních zbraních a náboji.
Už tak těžkou situaci zrodu rotní PT zbraně ještě ztěžovala zpráva náměstka lid.komisaře obrany, který podal hlášení v lednu 1941, že Němci ve Francii použili na své tanky „tajný pancíř“neprostřelitelný lehkými PT zbraněmi.
A RKKA na to doplatila v roce 1941 těžkými ztrátami. Ale zase na druhou stranu roky trvající laborování , než byl vybrán náboj a ráže, přineslo své ovoce dlouhodobého úspěchu, kdy ráže a PT pušky jsou aktivně užívané dodnes, přičemž nic neztratily ze své účinnosti na bojišti.
Zdroje:
www. rus-guns.com
http://fuse.ucoz.com/publ/3-1-0-52
http://otvaga2004.ru/kaleydoskop/kaleyd ... vestnom-2/
