Ochrana Schürzen

[Lord]

Vývoj kumulativních střel se stal velkou hrozbou pro pancéřovou techniku. Princip střely je následující – střela má vložku tvarovanou do vydutého tvaru, ve vložce je umístěna speciální výbušnina. Při explozi vznikne proud plazmy, který je chopen prorazit pancíř. Přitom nezáleží na rychlosti dopadu střely. Na tomto principu byl vyvinut za druhé světové války legendární německý Panzerfaust nebo Panzerschreck, či britský PIAT a americká Bazooka.

Jako ochrana proti těmto zbraním byly na německé tanky montovány přídavné pancéřové pláty, tzv. Schürzen, později také rám s pletivem.
Vtip byl v tom, že tato představná překážka oslabovala proud roztaveného kovu o vysoké teplotě. Kumulativní střela dopadla na přídavný plát a explodovala, plazma sice prorazila Schürzen, ale již nedokázala tolik poškodit hlavní pancéřování tanku.

Po druhé světové válce dále pokračoval vývoj střel na tomto principu a v současnosti nadále zůstává tento jev velkou hrozbou pro obrněnou techniku. Ve městech a v členitém terénu jsou tanky snadno zranitelné pěšákem s RPG. Všeobecně pak jde o odolnost techniky proti kumulativní munici, každý tank má slabá místa, zesilováním pancíře na oněch místech by vzrůstala hmotnost tanku, speciální odolné materiály jsou zas drahé, cesta k ochraně tanku tedy momentálně vede k reaktivnímu pancíři a aktivní ochraně.

Když Rusové začali pronikat v dubnu 1945 na předměstí Berlína začali jim velké ztráty na technice způsobovat mladíci z Hitlerjügend, kteří byli vyzbrojeni Panzerfausty. Rusové proto vnikali do domů a odnášeli si odsud rámy s pletivem – součást postelí, a navářeli je na svoje tanky jako ochranu.

V současné době je alternativou pro „městský tank“ vozidlo Stryker. Američané už jich do Iráku poslali desítky, navařili kolem dokola klec (viz přílohy) jako ochranu proti RPG.
www.palba.cz/viewtopic.php?t=494

Něco o RPG
www.palba.cz/viewtopic.php?t=796

Moderní ochrana tanku
www.palba.cz/viewtopic.php?t=508

Abramsy v Iráku
www.palba.cz/viewtopic.php?t=756

Protitankové střely
www.palba.cz/viewtopic.php?t=507

[Lord]

T-34 v Berlíně ... navařené pletivo ... improvizace

[Lord]

Irák ... Schürzen se vrací ...

[michan]

Dobrá práce, tohle jsem neviděl u Rusů, znám to jen u Němců. Vím, že to bylo účinné. Díky.

[Martan]

...Princip střely je následující – střela má vložku tvarovanou do vydutého tvaru, ve vložce je umístěna speciální výbušnina. Při explozi vznikne proud plazmy, který je chopen prorazit pancíř. Přitom nezáleží na rychlosti dopadu střely...

Dovolím si náčelníka trochu poopravit a doplnit: V trhavině je vložka, která vytváří dutý kužel obrácený základnou ve směru letu. Iniciaci trhaviny provádí dnový zapalovač, který dostává impulz od distančního zapalovače ve "špici" střely. Důležitá je ta vložka - je dutá a je vyrobená z vhodného kovového materiálu (měď, apod.). Právě materiál této vložky tvoří onen kumulativní paprsek, který svojí energií (kinetická + tepelná) probíjí pancíř a za ním prudkým zvýšením tlaku a teploty zneškodňuje osádku, ničí vnitřní vybavení, způsobuje explozi vezené munice apod.

[Lord]

... obrázek, vpravo řez nábojem HEAT

[brano]

Mám taký dojem,že pôvodne bol schurzen vyvinutý ako ochrana proti účinkom sovietských protitankových pušiek.

[Lord]

Pletivo by mohla puška prostřelit, myslím, že Panzer IV byl dostatečně pancéřovaný, aby ho tehdejší protitankové pušky nemohly ohrozit, to snad platilo jen na Pz III.

[Lord]

Všimněte si, že tank v levé části fotografie nemá vzadu ochranný plech, asi mu upadl v zápalu boje, fotografie z východní fronty.

Pz_IV_zima_vychod.jpg

[michan]

Jsou známé fotografie a snímky Pz III a IV z východní fronty, ale s mnohem vyšším navařením plechů.

[YAMATO]

Lord napsal: Pletivo by mohla puška prostřelit, myslím, že Panzer IV byl dostatečně pancéřovaný, aby ho tehdejší protitankové pušky nemohly ohrozit, to snad platilo jen na Pz III.


Ovšem pletivo bylo používáno až na konci války, již jednoznačně jako ochrana proti kumulativním zbraním...

Boční pancíř Pz IV byl až do konce války pouhopouhých 30 mm, povětšinou kolmo postavený...Pz III to samé...čili to zas tak dostatečná ochrana proti protitankovým puškám nebyla...

[Lord]

Něco nastíním ať víme i ostatní, kteří to budou náhodou číst, co to byla sovětská protitanková puška a metody boje s ní. K tomu, aby bylo možné střílet bezchybně a tak na sebe zbytečně neupozorňovat, musel být útočník s protitankovou puškou dobře maskovaný v terénu, musel být schopen odhadnout vzdálenost tanku a znát jeho nejzranitelnější místa, být schopen vybrat záměrný bod. Z toho plyne, že to nebyla snadná záležitost, když ještě uvážíme, že se tank pohyboval. V zápalu boje panoval mnohdy zmatek, účinná vzdálenost, resp. úspěšnost zásahu, se pak pohybovala jen okolo 50 až 100 metrů, s tím že útočící voják spáchal „sebevraždu“.

Nejzranitelnějšími místa tanku Panzer III byly – bok (palivové nádrže), hnací kolo, zaměřovače, periskopy a zadní korba (motorová část) – viz příloha. Co se týče pancíře věže ta tedy nebyla tolik zranitelná, leda snad boční dvířka - průzor, střílna kulometu a periskopy.

Sověti disponovali jednorannou protitankovou puškou PTRD-41 a samonabíjecí PTRS-41. Zbraně to byly pro vojáka příliš těžké a méně přesné. PTRD-41 vážila 17,4kg a PTRS-41 okolo 21 kg, obě měly ráži 14,5 mm. Zdokonalování protitankových pušek – zvětšování ráže a prodlužování hlavně – se neosvědčilo kvůli rozměrům zbraní a váze.

Jinak co se týče pletiva, ve zbraních by se nemělo používat, to co se jednou neosvědčilo, neboť Sověti by mohli opět ve velkém začít používat protitankové pušky, třeba i na konci války, pokud ochranné plechy byly zavedeny kvůli nim.

Panzer III – síla pancíře – bok věž, bok korba – 1,1 palců = 2,8 cm
palec, inch, in = 2,54 cm

PTRD-41 údajně dokázala při ideálních podmínkách prostřelit pancíř o síle 25 mm na vzdálenost 300 metrů.

[Lord]

PTRD-41

[Jirka M.]

Dobrý den všem, jenom malé doplnění.
Dovolil bych si citovat H.Guderiana: "zástěry" byly pancéřové plechy, volně zavěšené na trupu tanků Panzer III a IV a na útočných dělech, aby svedly a zneškodnily střely z ruských protitankových pušek, které jinak prorážely poměrně tenké svislé pancéřování vany u uvedených typů. Tato novinka se osvědčila. (kniha Guderian - Vzpomínky generála, kapitola IX. Generální inspektor tankových vojsk, str. 307). První předvedení je datováno na 19.března 1943, kdy bylo předvedeno Hitlerovy v Rügenwaldu.

[Alchymista]

Tento názor/tvrdenie podporuje aj fakt, že dosky Schürzen boli tvrdo povrchovo kalené a cementované. To v prípade ochrany proti kumulatívnym strelám nemá žiadny význam.

[Skeptik]

Myslím, že problém je v tom, že se tu míchají dvě věci - představný pancíř (Schürzen) a předchůdce mřížového pancéřování (drátěnky z postelí, pletivo ...)
Schürzen se skutečně začaly masivně objevovat v době, kdy kumulativní protitankové zbraně ještě nebyly tak rozšířené. To že fungovaly i proti nim bylo jaksi navíc ... jen pro tento účel by Schürzen byly zbytečně "naddimenzované".
Dobře je to popsané ZDE - převzato z http://forum.worldoftanks.eu/index.php? ... schuerzen/

Představný pancíř ve formě tenkých ocelových plátů, tzv. Schürzen, se objevil masově během roku 1943 a hned byl špatně pochopen ;) Protože přišel v době, kdy Západní armády vyřadily z výzbroje PT pušky a zavedly ruční protitankové zbraně s kumulativní hlavicí (Bazooka, PIAT), mají západní autoři tendenci (podpořenou vzájemným opisováním) prohlašovat, že tento krok měl chránit tanky proti kumulativním střelám.

Naštěstí máme ale pohled i ze strany nejzasvěcenější - z Německých dokumentů (zmíněno např. ve Spielbergerových knihách o Pz III, Pz IV a Pantheru). Při vývoji Schürzen byly zvažovány tyto hlavní hrozby:
1. Střely z 14,5mm protitankových pušek PTRD a PTRS
2. Tříštivé, tříštivotrhavé a šrapnelové střely z polních děl.

Ad 1.: Červen 1941 zastihl Rudou armádu v nedbalkách a bez dostatečných protitankových prostředků. Jedna ze zbraní, které měly tuto situaci zvrátit, byly jednoduché, masově vyráběné pušky ráže 14,5mm. Oproti svým Německým protějškům měly podstatně větší ráži; Proti Západním byly často lehčí, a s vyšším balistickým výkonem - šlo v podstatě o vrchol vývoje protitankových pušek, a na rozdíl od raných raketových/bezzákluzových zbraní s kumulativní hlavicí byly spolehlivé a (co bylo důležité) nevyžadovaly nové průmyslové kapacity.

Jejich průbojnost (min. 35-40mm na 100 m) navíc plně dostačovala k probití bočního pancíře tanků PzKpfw III, IV a Panther a představovala vážnou hrozbu i pro lehce pancéřované stíhače tanků a samohybná protitanková děla. Navíc byly nasazeny masově - obvykle se u praporu v protitankové rotě vyskytovala četa 45mm PT kanónů a dvě nebo tři čety po osmi PT puškách.

Ad 2.: Nedostatek zbraní a munice v červnu 1941 také vedl k masovému používání výbušných střel proti tankům (na podzim 1941 v průměru připadalo 10 průbojných střel na hlaveň, počítaje tanky i dělostřelectvo, a navíc šlo BR-350 a BR-350A trpící nízkou kvalitou). Výbušné střely z polních děl (75-76mm) dokázaly probít se zpožďovacím zapalovačem až 30mm pancíř, a pokud neprobily, minimálně způsobily odletování úlomků pancíře.

Protože přestavět "končící" tanky (PzKpfw III, IV) by bylo příliš komplikované a nákladné, přistoupili konstruktéři k ochraně takovýmto relativně jednoduchým způsobem (i když to s sebou neslo zvýšenou hmotnost). Co bylo mnohem nepříjemnější byl fakt, že byl protitankovými puškami zranitelný i úzký pás vertikálního pancíře na boku středního tanku Panther. Prvotní reakce vedla k zahájení vývoje Pantheru II, jehož silnější boční pancíř měl chránit proti této specifické hrozbě, po úspěchu schürzen na lehčích tancích ale nakonec Panther "zachránily" zástěrky.

[QVAK]

Tento názor/tvrdenie podporuje aj fakt, že dosky Schürzen boli tvrdo povrchovo kalené a cementované. To v prípade ochrany proti kumulatívnym strelám nemá žiadny význam.

Upřesnění strojaře:
1/ - technologie povrchového kalení se provádí na kalitelné oceli (+0,5% C) tak, že se lokálně a povrchově ocel ohřeje na kalitelnou teplotu a prudce zchladí. V praxi autogenem nebo soustavou autogenů jež se pomalu posouvají po plechu a za hořáky je povrch zchlazen vodou. Nevýhodou je velká tvarová deformace plochých dílů a nestejná hloubka prokalení dílu. Výhodou nízká cena operace. Používá se většinou na zuby ozubených kol málo nebo středně namáhaných.
2/ - technologie cementování a kalení je technologie nauhličení povrchové vrstvy nekalitelné oceli za tepla uhlíkem a následné zakalení. Na cementování jsou většinou voleny takové oceli kdy při kalení povrchové nauhličené vrstvy zároveň dochází v jádře k podstatnému zvýšení pevnosti materiálu. Nevýhodou je relativně vysoká cena operace (nauhličení v peci pomocí cementačního uhlí trvá 4-6 hod za teploty 400-650 °C).

Takže .....dosky Schürzen NEboli tvrdo povrchovo kalené a cementované.... ale cementované a kalené....... protože obě technologie nelze na materiály aplikovat zároveň.

[Alchymista]

Nie som technolog, takže v presných definíciách, postupoch a poradí tepelného (a chemického) spracovania mám trochu hockey.
Každopádne Schürzen (z roku 1942-43) boli spracované na vysokú tvrdosť, čelná strana na viac ako 500-550 HB, zadná okolo 400 HB. Naopak na konci vojny tvrdosť významne klesla - Schürzen z konca roku 1944 už boli len z "normálnej ocele" s tvrdosťou okolo 150 HB. To by naznačovalo, že pôvodné určenie bolo proti priebojným strelám malých kalibrov, kým neskôr hlavne proti kumulatívnym strelám - a od náročnejšieho tepelného spracovania sa upustilo.