Litvinov a Majskij

[Bleu]

Litvinov a Majskij

Sovětské přemýšlení o uspořádání poválečné evropy

S německým vpádem na sovětské území v červnu 1941 a sním spojeným utrpením ožily v Moskvě staleté touhy po "bezpečných hranicích".
Stalin však nedával své frustrace a později rostoucí sebevědomí najevo v otevřených vyhrůžkách; snažil se na Západě vytvářet plně opačný dojem. V roce 1943 realizoval to co slíbil v paktu s Hitlerem a rozpustil Kominternu - nyní to bylo vykládáno jako sblížení s demokraciemi. Zaujal také nový postoj vůči ruské pravoslavné církvi. Zároveň také umožnil aby lidé s dlouholetými mezinárodními zkušenostmi analyzovali možnosti SSSR v poválečném světě.
Na konci roku 1943 tedy jmenoval Majského a Litvinova do komisariátu zahraničních věcí jako náměstky Molotova. Toto jmenování je velmi často vykládáno jen v rámci taktiky tzv. "vývěsních štítů". Obou si totiž na Západě vysoce cenili a oni sami čekali kdy za své "západnictví" budou platit.
Nevíme do jaké hloubky studovali Stalin, Majskij a Litvinov velké plány minulosti, ale je pravdou že v Litvinově komisi ministerstva zahraničí pro přípravu mírových smluv a poválečného uspořádání byl i Jevgenij Tarle, historik-specialsita na ruskou a francouzskou politiku 18.-19. století. Je možné si představit i inspiraci ze zdrojů jako bylo memorandum posledního ze „státníků-favoritů“ Kateřiny II. Platova Zubova. Ten v roce 1813 nabídl model reorganizace světa po pádu Napoleona.
Západní Evropa měla zůstat politicky roztříštěna. Území se mělo konsolidovat na východ od linie Labe-Terst, včetně Skandinávie, balkánu, Střední Asie a severní Persie do univerzálního ruského impéria.
Car měl mít pod svojí kontrolou šest center tzv. prvního řádu tj. Petrohrad, Berlín, Vídeň, Konstantinopol, Moskvu a Astrachaň.
Deset center druhého řádu – Hamburk, Kodaň, Stockholm, Královec, Varšavu Prahu, Budapešt, Bukurešť, Drinopol a Samarakand a asi 40 center „třetího řádu“ například Brno, Bratislavu nebo Oslo.
Litvinov vycházel ve třech memorandech které předložil mezi listopadem 1944 a lednem 1945 z následujícího předpokladu. USA se budou soustředit na svojí tradiční zájmovou sféru, na „země amerického kontinentu a určitou část Tichého a Atlantského oceánu“. Roosevelt se po formálních námitkách nakonec „skloní před nevyhnutelným uznáním hranic odpovídajícím našim zájmům“. Litvinov se tedy koncentroval především na rozdělení Evropy na britskou a sovětskou sféru zájmů.
Do „sovětské maximální sféry vlivu“ mělo být zahrnuto Turecko, Balkán, Finsko, Švédsko, Polsko, Maďarsko a Rumunsko. Norsko, Dánsko, Rakousko a Itálie měly být na základě dohody s Velkou Británií uznány za nárazníkovou zónu.
Litvinov dále ujišťoval, že bude možno vznést i jiné nároky – na svěřenectví nad ostrovy Dodeknésu, dále Tripolskem, Somálskem, Eritreou a Palestinou, kontrolu Bosporu a Dardanel a internacionalizaci Kielského kanálu.

Pro další vývoj je však zajímavější Majského schéma. Ten je vyložil již v lednu 1944 v memorandu pro Molotova a bylo studováno Stalinem i ostatními členy politbyra.
Jako hlavní cíl bylo stanoveno, že SSSR se má stát natolik mocným aby i nejsilnější poválečná koalice evropských a asijských mocností „nemohla ani pomyslet“ na jeho ohrožení.

Bezprostřední cíle byly ale tyto:
1) Donutit Západ k jednoznačnému uznání hranic z roku 1941. Vynutit si anexi Sachalinu a Kuril.
2)Zřídit letecké a námořní základny ve Finsku, Rumunsku i v Úžinách. Dále požadovat otevřenou strategickou cestu přes Írán k Perskému zálivu.
3) Německo mělo být po všech stránkách učiněno bezmocným.
4) SSSR měla být jediná kontinentální mocnost. Británie pak jediná námořní mocnost.
5) Francii nemělo být dovoleno získat její dřívější postavení.
6)Poválečná organizace měla být založena „na ideách Lidové Fronty“. ČSR Francie byly označeny jako vnitřně zrale k takovému vývoji. U jiných které nebyli se počítalo s vnějšími impulzy. tj. sovětským nátlakem. Konkrétně - „ Neměli bychom váhat, zda užít tento typ „vměšování do vnitřních záležitostí“ jiných zemí, protože vytvoření takových vlád je jednou z hlavních záruk trvalého míru.“

Československo se mělo stát hlavní spojnicí sovětského vlivu ve střední a jihovýchodní Evropě. Existence silného Maďarska nebyla v zájmu SSSR. Vliv Turecka měl být oslaben a pak zcela vyloučen, a především „podlomena jeho pozice strážného v Úžinách. V Íránu měla být rozšiřována sovětská hospodářská, kulturní a politická přítomnost v severní části země“.
7) V koloniích se počítalo se soupeřením mezi USA a GB.

Podle časového plánu Majského potřeboval SSSR asi deset let na to, aby zahojil rány způsobené válkou a 30-50let na to, aby se alespoň některé kontinentální země staly socialistickými, „kromě případů nových proletářských revolucí“ - důvodů k obavám ze střetu SSSR s angloamerikcým blokem. Avšak „logika věcí, hlavní konflikt s USA, bude Anglii tlačit na naši stranu“.

Dámeli si do souvislostí toto a průběh jednání na zakládající konferenci OSN v Dumbarton Oaks (od srpna 1944) kde sovětský mluvčí Gromyko žádal rozšíření velmocenského práva veta, aby Moskva mohla prakticky blokovat všechna rozhodnutí ve sporech v nichž byla angažována. Hull se obrátil na Harrimana aby mu objasnil, zde se v Kremlu rozhodli „zvrátit politiku spolupráce“. Velvyslanec jej v dlouhé depeši poučil že nejde o zvrat, nýbrž jen otevřené sledování cíle, který tam měli od počátku – vytvořit ve východní Evropě výlučnou sféru sovětského vlivu. Harriman se odvažoval odhadovat nakolik se tvrdá linie uplatněná v Polsku bude rozšiřovat do okolních zemí a projeví se i všemoc tajné policie - „a tedy likvidaci občanských svobod“. Harriman dále psal. „Co mě děsí, je, že nelze odhadnout, kam až dělící čára dojde. Jestliže přijmeme politiku, podle níž má Sovětský svaz právo zajišťovat si bezpečnost pronikáním k nejbližším sousedům, pak se po určité době stane stejně logickým, že bude pronikat k dalším „nejbližším sousedům.“
Vyjde nám naprosto evidentní snaha Moskvy o vytvoření co největší sféry vlivu přesně v intencích Stalinova citátu o Druhé světové válce. "Tato válka se nepodobá dřívějším. Kdokoliv obsadí území, dosazuje na něm také svůj společenský systém. Každý nastoluje svůj systém všude tam, kam jso uschopny dojít jeho armády. Jinak tomu ani nemůže být." V konečném důsledku pak tato snaha mohla vést k rozpoutání studené války.

Zdroje:
Druman, Karel, Popely ještě žhavé I.
Pechatov, Vladimir, O. The big three after world war two; New documents on soviet thinking about Post War realtions with The United States and Great Britain.

[Dzin]

Pěkné shrnutí. Teď jsme si zase četl o osvobozování Československa a narazil jsme na rozebrání z pohledu tuším 3.(?) Litvinovova memoranda.