cover72 píše:Což obratem vede k otázce, jak velká vojenská síla by byla bývala potřeba k přemožení západoněmeckých pohraničníků a těch vojenských jednotek, které by byly trvale v obranných postaveních u hranic.
K přemožení "
západoněmeckých pohraničníků a těch vojenských jednotek, které by byly trvale v obranných postaveních u hranic" stačilo to co na těch hranicích stálo a v neděli ráno by to možná zvládla jen stráž z autoparku a dozorčí rot, protože západoněmečtí soudruzi obvykle jezdili na víkend domů. A trvale v obraných postaveních podle mne nic neměli. A když měli tak ne víc než my tj cca jednu baterii pl prostředků někde kousek od kasáren.
otázka je jiná dosáhli by jsme překvapivým vpádem do Němec nějakého strategického cíle? Strategický cíl není jen tak nějaký cíl, ze stránek bulváru, je to něco co ti dá zásadní výhodu v dalším vedení střetu. Němcům v SSSR se takový cíl nepodařilo dosáhnou. Napoleonovi taky ne a to obsadil Moskvu. Kam by naše jednotky musely asi dojít, aby dotlačily protivníka aspoň k jednacímu stolu? Ke kapitulaci už vůbec to je nesmysl. Proto také si jezdili domů, zatím co my jsme měli pakárnu. A stejně tak to platilo i naopak.
Víš celý problém téhle debaty, která mi svou nesmyslností pije krev je to, že můžeš na mnoha stranách vysvětlit dobové reálie a dovodit faktickou nesmyslnost celé konstrukce toho "překvapení v Operačním plánu.." a stačí jeden a nemusí být ani troll, který řekne, ale bylo to tam napsané ....

a jsi přesně tam kdes byl na začátku
K těm cvičením, ještě drobnost po republice se v té době běžně pohybovali vojenští přidělenci států NATO a dost agresivně sledovali pohybující se vojska, kdo jsou odkud a kam jedou, uměli se dávat do řeči s vojáky a tahat z nich rozumy, zajížděli až do VVP i mezi vojenskou techniku, fotografovali kde co, prostě pohybovali se na samé hranici přijatých norem, někdy i za. Tak že překvapení v podobě nečekaného přechodu ze cvičení do útoku?

Podle mne vyloučeno.
Co by šlo, jsem už popsal, kdyby se to zkombinovalo z povoláním záloh první kategorie byli by jsme schopni nasadit hodně přes stotisíc vojáků během dvou tří dnů. (samotný ZVO měl kolem stotisíc), cca 8O tisíc tu měli sověti ale kam by jsme došli? Když moc tak sto km od hranic, bez dosažení rozhodnutí a pak by místo vyjednávání o míru za pro nás výhodnějších podmínek začal pomalý konec dobrodruřství možná i světa. Taková byla realita plánu 86. Podle mne to bylo čiré blafování. Nezapomínejme, že v té době už běžely jednání Regan Gorbačov, které v prosinci 87 skončily dohodou o likvidaci raket středního doletu.