BAGRATION 1944, Fáze 3. Úvod. Č 1.

[michan]

BAGRATION 1944, Fáze 3. Úvod. Č 1.

Mapa



Operace BAGRATION, operace, která trvala od 22., či 23. června do 19., či 29. srpna 1944.
V popisu zde na Palbě jsem u BAGRATIONu 1944 XV. Pád 4. A v Č 2., viz tento odkaz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=2067
, na začátku právě Č 2. napsal, že:
"Když začala 2. fáze sovětské Operace BAGRATION, znamenalo to ve středním úseku rusko – německé fronty pro Rudou armádu – prolomit německé obranné linie a postupovat směrem západně od Minska, včetně jeho dobytí. Jak víme, po splnění 2. fáze měla Rudá armáda, po 4. červenci 1944, přejít plynule do fáze 3. – útok na Kaunas, Vilnius, Grodno, Bialystok a Brest – Litevsk."
Je na čase vše rozpracovat detailněji, když o 3. fázi, o kterou nám nyní půjde, ještě podrobněji hovořím v Bilancování, viz odkaz :
Bagration 1944 XVI. Závěr. Bilance. Č 1. až Č 4.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=2085
"Když na začátku července 1944 začínala 3. fáze operace Bagration existovala ze Skupiny armád Střed jen její křídla.
V prvních dvou fázích Sověti zcela zničili německou 4. A a skoro zničili 9. A. O 3. TA na severu se jen otřeli, stejně jako o 2. A, která byla schována za Pripjaťskými bažinami, na jihu. Jakmile se podařilo dosáhnout těchto cílů, zničení středu Skupiny armád Střed, začínala ofenzíva trochu ztrácet na tempu. Sovětská tanková a mechanizovaná vojska začínala pociťovat nedostatek PHM, munice a dalšího materiálu. Začíná se projevovat vzdálenost, kterou sovětská útočící vojska urazila. Němci se také začínali vzpamatovávat z šoku, který jim způsobil tak mohutný úder a začaly přisouvat posily.
Ale další sovětský plán však stále počítal s frontálním postupem na západ.
STAVKA jej přepracovala a upravila tak, že vypadal od severu k jihu následovně:
1. Baltský front – bude útočit směrem na Dvinsk.
3. Běloruský front – bude útočit přes Moloděčno na Vilnius a Lidu a pak postupovat na široké frontě k řece Němen.
2. Běloruský front – dokončí likvidaci německé 4. A u Minska.
1. Běloruský front – bude útočit přes Baranoviči na Brest – Litevsk."
( podkladem je zde - G. K. Žukov - Vzpomínky a úvahy 2 - a historik Paul Adair - Hitlerova největší porážka - Zkáza Skupiny armád Střed, červen 1944.)
A pak následovala další fakta v Č 3 a Č 4.
Uveďme si ještě zde v Úvodu některá fakta jako nová a některá fakta tam již i napsaná. Poté budeme historické boje popisovat v době od prvé dekády července až do konce srpna 1944 a to od severu až po jih prostoru Operace BAGRATION( viz přiložená mapa).

Jako první, mnou zatím neřečený, a naprosto zásadní fakt, je fakt, že Operace BAGRATION, po doplnění všech fází (tedy od 1. fáze a doplněných 2. a 3. fáze, které provedla STAVKA ) trvala od 22. , či 23. června do 19. srpna 1944 ( jako doznívání operace, se objevuje v některých historických dílech i datum konce BAGRATIONU - 29. srpen 1944).

Další fakt, který chci uvést je - přesné znění základního podkladu pro fázi 3, Operace BAGRATION, který vydal STAVKA. (Termín STAVKA se používá ve všech historických pramenech v různých možných úpravách původního znění, pro Hlavní stan vrchního velení SSSR. Já jej budu také dál používat). Základním dílem, ze kterého vycházejí všechna díla o Východní frontě, je - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - kde jsou autoři - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu), P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény.... ( na požádání je mohu dodat).
Nyní tedy konečně znění původního upřesnění 3. Fáze Bagrationu ze 4. července 1944, jak jej zaslala STAVKA všem zainteresovaným frontům i s doprovodným původním komentářem od kolektivu autorů ¨výše uvedeného díla, mnou někdy nazývaného - "Bible Sovětů", doslova cituji z českého překladu:
"Německá fašistická armáda utrpěla v Bělorusku katastrofální porážku. Rozdrcením nepřítele v prostoru Vitebska, Bobrujska a Minska vznikla na středním úseku německé fronty obrovská čtyřistakilometrová trhlina, kterou hitlerovské velení nemohlo v krátké době zacelit.
Ve značně změněné, velmi příznivé strategické situaci musela sovětská vojska řešit nové úkoly - úplně vyčistit území Běloruské republiky a začít s osvobozováním Litevské SSR a Polska. Hlavní stan vrchního velení se snažil maximálně využít výhodné situace a proto už 4. července (1944), ještě předtím, než byla zlikvidována nepřátelská vojska obklíčená východně od Minska, uložil frontům, aby dále rozvíjely útok.

1. Pobaltský front měl zasadit hlavní úder ve všeobecném směru na Švenčionys, nejpozději 10. - 12. července dosáhnout čáry Daugavpils-Švenčioněliai-Pobradě a pokračovat v útoku na Kaunas. Část sil frontu měla operovat ve směru na Panevěžys-Šiauliai a spolehlivě se zabezpečit ze severu.
3. Běloruský front dostal rozkaz zasadit hlavní úder na Vilnius, nejpozději 10. až 12. července osvobodit Vilnius a Lidu, později se probít k Němenu a vytvořit na jeho západním břehu předmostí.
2. Běloruskému frontu připadl úkol zasadit hlavní úder směrem na Novogrudok, proniknout k Němenu a Molčadi a později osvobodit Volkovysk a útočit směrem na Bělostok.
Vojska pravého křídla 1. Běloruského frontu měla zasadit hlavní úder na Baranoviči-Brest, obsadit Baranoviči a Luniněc a nejpozději 10. až 12. července dosáhnout čáry Slonim-Pinsk. Později měla tato vojska osvobodit Brest, proniknout k západnímu Bugu a vytvořit na jeho západním břehu předmostí.
Vojska začala tyto úkoly plnit."

Nyní na nás dýchnul text psaný v 60tých letech - z "Bible Sovětů" - Dějiny Velké Vlastenecké Války 1941 - 1945 Svazek 4. Přesně z uvedeného textu je později, Rozkaz, který napsala STAVKA 4. července 1944, různě interpretován, a to stejně nebo podobně všemi historiky, ale i memoáristy. Takřka přesně "Rozkaz STAVKy" ze 4. července napsal v memoárech jak Žukov, tak od něho jej napsal historik Paul Adair o 2 desítky let později, a také mnoho dalších, kteří jsou na konci článků v tzv. Použité podklady.
Chtěl jsem tím jen říci a ukázat, že jen těžko se popisují fakta jinak, pokud nepíše člověk "historický román", nebo nějakou " parodii na historii". Může buď něco vynechat, použít jiné spojky, slovesa, ale fakta musí zachovat.

Než ukončím Úvod, chci ještě dodat, že další, detailnější, popis Operace BAGRATION, její Fáze 3., bude psán vždy od severu přes střed až k jihu, jak jsem i předeslal. Po popisu BAGRATIONU od severu zde po ukončení na jihu( koncem srpna 1944) znovu navážeme, - vrátíme se zpět v čase - na souběžnou, od 13 července 1944 začínající Lvovsko - Sandoměřskou operaci ( a tato LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace, bude však vzpomínána i u běžícího BAGRATIONu, neboť vytvářela prostor pro tlak na křídlech).
Dále pak každá, i někdy až později nazvaná operace, bude mít vždy svůj vlastní titulek - název kapitoly.
I s pochopitelných důvodů, že vítězila strana Sovětů - Rudá armáda a její Spojenci - bude vše psáno z pohledu Vítěze. Neopomenu však, kde jsem měl historické a ověřené materiály, popsat ono - A co Němci? /Celé to od generála Sosabowského znělo - A co Němci pane generále? A co Němci? - viz Operace MARKET GARDEN, viz zde v Č 12.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=5755
/.
Ještě k těm Němcům je pak v Úvodu třeba říci, že je velice složité popsat, jaké vlastně jednotky Němců zastavovaly onen ohromný průval Sovětů do Skupiny armád Střed, provedený v první a druhé fází Operace BAGRATION, tedy v nyní popisované Fázi 3. Mimo pár ucelených svazků, pluků a divizí to vlastně byly u Němců nejprve jen jednotlivci ( po zranění, nebo po dovolené, po výcviku, přeškolení a pod...), či skupiny a nebo jen jednotlivé vojenské profese( jednotliví tankisté, dělostřelci, minometčíci a třeba ženisté) z jednotlivých rot, praporů, kteří se měli dostavit na shromažďovací stanici několik desítek kilometrů od fronty rozbité Skupiny armád Střed. Tam dostaly zbraně, či zařízení (ženisté) alespoň nějaké dle své profese. Dostaly svého nového velitele a - německá "Bojová skupina dle názvu velitele" byla na světě. Velitel bojové skupiny již měl rozkaz - Zastavte Rusy v tom a tom prostoru!!! Jenomže lavina šla těžko zastavit. Přesto se to Němcům podařilo za další měsíc a kus.
I v pokračování - v Operaci BAGRATION, Fáze 3 - uvidíme, že několik německých tankových divizí ( řečeny byly 12. td, 4. td a 5. td) i divize pancéřových granátníků ( ty byly dvě, z nich jedna byla 28. lehká pěší divize) se z prostoru německé Skupiny armád Severní Ukrajina ( Nord Ukraine) a Jižní Ukrajina (Süd Ukraine), muselo velkým obloukem - nejprve na západ a pak na sever - přesunout do prostoru rozdrcené německé Skupiny armád Střed. Také ze Skupiny armád Sever, jsou pro Střed odebrány 3 divize. Tři pěší divize z Německa (dokonce řečena bude i Panzer-Grenadire "Grossdeutschland", která byla na konci července převelena ze severního Rumunska do Východního Pruska), několik divizí přišlo ze Západní fronty, z Italské fronty a několik divizí až z Norska. Některé divize byly k dispozici již koncem první dekády července, ale některé také až v třetí dekádě července a některé ještě později.
Mapa



všech útoků RA od 22. června 1944 do 19. srpna 1944 na celé východní frontě od severu až k jihu.

[michan]

BAGRATION 1944. Fáze 3. Č 2.

Útok RA směr sever, do Litevské SSR.
Litevská SSR byla Němci obsazena po rychlém "Blitzkriegu"( viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=179&t=1216
a zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=179&t=1248
již v červenci 1941, tedy 3 roky v ní byly pány Němci, a to doslova.
Jedna "totalita" vystřídala jinou "totalitu", ale ta německá, nacistická,"pedantská totalita", v rámci Hitlerova hesla - " Drang nach Osten" - volně a lidově přeloženo a řečeno - "Roztáhněme se na východ", si počínala mnohem majetnicky, až otrokářsky. Společné pak obě totality měly, že nesnesly opozici a jakýkoliv odpor. Ihned své odpůrce fyzicky likvidovaly, nebo nejméně vylučovaly z běžného občanského života - Šup s nimi" do koncentračních táborů, či Gulagů... Rusové navíc měly stále i mírnější vyhnanství, jak za "báťušky". Viz - Německo - SSSR 1941 - 45 Úvod Č 1,2 a 3.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=1188
, když mezi třemi posledními větami je v Č 3.hovořeno o deportaci: "V noci z 13. na 14. června 1941 – tedy ještě 8 dní před německým útokem – byly z pověření sovětské tajné služby přestěhovány - podezřelé rodiny - z Pobaltí do ruského vnitrozemí. Celkem 11 000 Estonců, 15 600 Lotyšů a 34 360 Litevců bylo během několika hodin naloženo do velkých železničních transportů a přepraveno na Sibiř."
Němci nejvíce kolonizovaly po celé 3 roky, ale to v celém Pobaltí, ty okresy, které sousedily s Východním Pruskem ( učily se jedni od druhých, viz dnešní proruská území na Ukrajině a v Pobaltí.).
V Litvě docházelo i k poněmčování, když třeba v tauražském okrese si Němci založili 29 škol prvního stupně a Gymnázia( kolonizující německé rodiny byly samozřejmě zbaveny povinnosti platit daně a měly i další výhody, jako dovoz výrobků z Německa bez cel atd. Zároveň se ničily původní litevské malé podniky.). Na druhé straně je však nutno říci, že Litevci dobrovolně vstupovali do Wehrmachtu.
Stejně tak ale existovalo 67 partyzánských skupin, které sbíraly informace, ale jen 46 partyzánských skupin a oddílů bylo napojeno na litevský štáb partyzánského hnutí ( pod taktovkou NKVD). Nejznámější proruské partyzánské oddíly byly - Vilnius - působil v letech 1943 - 1944, patřil mezi ty úspěšné. Oddílu Vilnius se podařilo například během jednoho týdne vykolejit 4 německé vojenské vlaky. Dále podpálit několik skladů s vojenskou technikou, přitom pobily 42 německých strážných. Úspěšný byl také partyzánský oddíl "Žalgiris", který působil také v letech 1943 - 1944. Ten si dokonce troufl na přepadení německé jednotky o síle 300 mužů a v nastalém boji měli Němci 100 mrtvých a raněných. Když do Litvy vstoupila v červenci 1944 Rudá armáda, pomáhali partyzáni informacemi a orientací, kde je německá obrana slabá a kudy se dá obejít.
Na území Litvy, dle rozkazu STAVKy ze dne 4. července 1944, zaútočily jednotky 1. Pobaltského frontu a 3. Běloruského frontu.

Když se podíváme zpětně do Úvodu na rozkaz, který vydala STAVKA onoho 4. července, po upřesnění pro Fázi 3, vidíme, že:

1. Pobaltský front.
pronásledoval ustupující Němce směrem na důležitou křižovatku mnoha silnic na Daugavpils a Kaunas. Na čele byla sovětská 6. gardová armáda, které se útok směrem na Daugavpils nedařil tak rychle, jak bylo potřeba. Němci si totiž velice dobře uvědomovali jak je Daugavpils, tento důležitý silniční uzel, potřebný pro operační činnost německé Skupiny armád Sever a Skupinu armád Střed. Pokud by Daugavpils Sověti dobyli rychle, hrozilo nebezpečí obklíčení Skupiny armád Sever (Nord). I z těchto důvodů Němci na přístupech k městu vybudovali mohutnou obranu a v okolí města Daugavpils se v I. dekádě července 1944 rozpoutaly těžké boje, které však sovětskou 6. gardovou armádu zdržovaly. Lépe se dařilo sovětské 43. a 39. armádě, které útočily směrem na Kaunas. Obě armády již 9. července 1944 dosáhly železnice Daugavpils-Vilnius a přeťaly tak silnici Daugavpils-Kaunas. Ale i tyto dvě armády po přetnutí důležité silnice musely svůj postup zastavit, neboť musely čelit zuřivým protiútokům německých Bojových skupin. Sovětské armády se tak musely přeskupovat v době německých protiútoků.
Nutno však říci, že od 5. do 14. července 1944 vojáci 1. Pobaltského frontu postoupily v některých místech o 40 km a v některých místech pak dokonce o 140 km. Sovětské hlavní velení - STAVKA - však konstatovala, že úkol zadaný rozkazem ze 4. července 1944 nebyl v celé své šíři splněn. Zvláště pak vojáci pravého křídla 1. Pobaltského frontu nedosáhli stanovené čáry, rozkazem, který STAVKA závazně vydala.

3. Běloruský front.
, který prováděl své útoky v prvé polovině července 1944, dle rozkazu, který vydala STAVKA, nenarazil na vážnější odpor německých jednotek. Proti 3. Běloruskému frontu neměli Němci v prvé polovině července 1944 ještě připravenou žádnou souvislou obranu a "vytloukali klín klínem". Odpor postupujícím armádám sovětského 3. Běloruského frontu tedy kladli jen narychlo sestavené a málo početné německé "Bojové skupiny", nebo jen narychlo sestavené "zatarasovací skupiny", či zbytky rozprášených útvarů. Přes toto hodnocení je však třeba říci, že si i tyto narychlo sestavené německé Bojové skupiny vedly dobře, neboť boje, které vedly k osvobození hlavního města Litevské SSSR Vilniusu, byly neobyčejně tvrdé, krvavé a zároveň i zdlouhavé. Boje znamenaly zdržení, díky získanému času pak Němci přisouvali zálohy.
Samotný Vilnius byl pro německé velení důležitým uzlem obrany, který kryl vzdálenější přístup k Východnímu Prusku. Proto německé velení Skupiny armád Střed i Sever soustředilo přímo ve Vilniusu a v okolí poměrně velké bojové uskupení. K Vilniusu a do jeho okolí byly staženy ustupující útvary poměrně málo rozbité německé 3. TA, o kterou se Operace BAGRATION svou Fází 1. a 2. jen vlastně otřela a moc jí nepoškodila. Přímo ve městě Vilnius byla v obraně posádka, která čítala 15 000 vojáků a důstojníků. Do prostoru v okolí Vilniusu Němci stáhli, jak již bylo řečeno, z obou Skupin armád několik divizí.
Mezi 7. a 8. červencem do prostoru Vilniusu dorazila sovětská 5. GTA (kdo četl Bagration tak ví, že se jedná o slavnou 5. Gardovou Tankovou Armádu) a také 3. Gardový mechanizovaný sbor, kterým se v těchto těžkých dvoudenních bojích podařilo prorazit čelně předměstská opevnění. Část sil pak během dvou dnů obešla Vilnius ze severu a z jihu a společně ze vševojskovou sovětskou 5. A úplně obklíčily, a to do 9. července, německou posádku města. Němci reagovali tak, že sestavili další Bojové skupiny, které měly přibližně 150 tanků a SHD a pluk motorizované pěchoty. Následně začalo několik po sobě jdoucích německých protiútoků na sovětskou obranu v okolí Vilniusu, při kterém například 5. GTA ztratila velké množství tanků, které jí však byly během jednoho dne a noci doplněny( a to 2x, prvně již když se 5. GTA probíjela k Vilniusu).
Německé Bojové skupiny podnikaly své neustálé protiútoky z prostoru Maišogaly a z prostoru západně od Vievisu. Když útok odumřel na palbě sovětského dělostřelectva, Němci se přeskupili a ze stejných míst následoval další německý protiútok. Vše bylo podřízeno jedinému účelu prorazit sovětskou obranu, která útočila na německý "Fester Platz Vilnius" a pokusit se zachránit z obklíčení vilniuskou posádku. Útočící německá vojska byla dokonce posílena i o 600 elitních výsadkářů. Všechny pokusy prorazit obranu Rudé armády byly neúspěšné. Těžké boje, kde střídal útok protiútok, trvaly 5 dní a vojska sovětské 5. GTA, 5. A a 3. Gardového mechanizovaného sboru německá bojová uskupení porazila.
Dne 13. července 1944 bylo osvobozeno hlavní město Litevské SSSR Vilnius.
Při čištění města Vilnius pomáhali také partyzáni, kteří ukazovali RA cesty, kde byl nejmenší odpor Němců ve městě. Mezi partyzány byla i tzv. "Trakaiská brigáda", která měla 600 mužů. Připomeňme si dobu tím, že si řekneme, co o osvobození Vilniusu říká tzv. "Bible Sovětů" - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. , cituji:

"Druhého dne po osvobození Vilniusu 'Pravda' (kdo neví, tak Pravda byly komunistické noviny SSSR) napsala: 'Vilnius - starobylé sídelní město Litvy, kolébku litevského státu a kultury litevského lidu - vrátila Rudá armáda litevskému lidu, veliké sovětské rodině národů... osvobození Vilniusu učiní velký dojem na všechny národy světa... Zpráva o tom bude pobídkou pro obyvatelstvo Rigy a Talinu."

V dalším komentáři stejné knihy se hovoří o tom, že to bylo "podobné radostné vrácení města litevskému lidu potřetí". Mezi těmi třemi vraceními Vilniusu litevskému lidu jsou roky 1920, 1939 a 1944, což je licoměrnost, rok by měl být nikoliv 1939, ale rok 1940, neboť nejméně v roce 1940 Sovětský svaz Litvu okupoval - něco o okupaci Litvy je v :
SSSR a Finsko 1941-45 Pokračovací válka I. Č 1.
- , pojednání o sovětské okupaci Pobaltí, včetně Litvy v roce 1940 je u konce Č 1. - zajímavý je scénář sovětské propagandy pod taktovkou ruské NKVD....."Bože jak často se v některých regionech historie opakuje..."
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=188&t=1881

Ve stejné době, kdy se bojovalo o Vilnius, postupovaly jednotky 11. GA a 31. A (ze stejného 3. Běloruského frontu) úspěšně k řece Němen. Přesně ve stejný den, kdy byl osvobozen Vilnius, tedy 13. července 1944, pronikly jednotky prvního sledu 11. GA a 31. A k řece Němen a začaly řeku z chodu, ač ostřelováni německým dělostřelectvem z druhého břehu, překračovat. Rudá armáda si v tu dobu na řece Němen počínala velice dobře a již večer 15. července 1944 vytvořila na levém břehu řeky několik předmostí. Předmostí byla vytvořena v prostoru Alytusu a na jih od něho na úseku širokém 70 km. Tato předmostí sahala až do hloubky 7 až 10 km. Němci sem začali stahovat své Bojové skupiny, zatarasovací oddíly a sháněli jednotky ze záloh divizí a pluků kde se dalo. Snažili se zabránit rozšíření předmostí za řekou Němen. Začaly těžké a vleklé boje.
Celkově lze říci, že jednotky sovětského 3. Běloruského frontu postoupily za těžkých bojů do 15. července o 180 až 200 km, obsadily Vilnius, překročily řeku Němen a vytvořily na jejím levém břehu široké předmostí.

[michan]

BAGRATION 1944. Fáze 3. Č 3.

2. Běloruský front útočil z rozkazu, který vydala STAVKA 4. července 1944, jako upřesnění pro 3. Fázi Operace BAGRATION, také velice úspěšně. Za bojů se mu podařilo během 10ti dnů postoupit o 230 km, když překonal řeky Molčaď, Ščaru a Němen (v prostoru na jih od města Grodno). Během postupu 2. Běloruský front osvobodil města Novogrudok a Volkovysk a čelní jednotky dosáhly čáry Grodno-město Svisloč (západní), kde však již měli Němci vybudovanou obranu a útok Sovětů zastavili. Při bojích se někteří jednotliví rudoarmějci vyznamenali a já ocituji "Bibli Sovětů", jak ta hodnotila své hrdiny, když vždy začínala tím, že první uvedla vždy komunisty - žádné, třeba uvést je podle abecedy, když hlavu před kulky nepřítele strkali všichni stejně. Cituji tedy mimořádné výkony vojáků rudoarmějců z 2. Běloruského frontu z knihy Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4.:

"Dne 14. července při násilném přechodu přes Němen prokázali v prostoru Lunny mimořádnou vytrvalost a statečnost příslušníci 2. střeleckého praporu 433. střeleckého pluku, který byl součástí 64. střelecké divize 49. A. Sedm příslušníků tohoto praporu - komunisté S. Z. Suchin, S. N. Kalinin a I. I. Osinnyj, komsomolci I. G. Šeremed a A. P. Ničepurenko, jakož i nestraníci M. S. Majdan a T. I. Solopenko - se za silné nepřátelské palby jako první přeplavili na improvizovaných prostředcích na západní břeh řeky a tam se pevně zachytili. Sovětští vojáci za den a noc odrazili 12 zuřivých protiútoků hitlerovců a neustoupili ze svých postavení. Tím, že poutali na tomto úseku nepřítele, pomohli hlavním silám 433. střeleckého pluku provést obchvatný manévr, překročit na jiném místě řeku, proniknout do týlu nepřítele a zaútočit na něho. Bojový úkol byl splněn."

Byl to skutečně obdivuhodný výkon a člověk by se měl před jejich výkonem sklonit.

1. Běloruský front, dle rozkazu vydaným STAVKou, útočil ve směru Baranoviči-Brest a na Pinském směru. Nejtěžší odpor čekal armády 1. Běloruského frontu při osvobozování města Baranoviči v jehož okolí Němci dokázali soustředit silné jednotky dokonce z několika divizí. Byl to vlastně směr na Brest, viz mapa a Němci si moc dobře uvědomovali význam tohoto uzlu obrany. Velení do prostoru Baranoviči, aby krylo směr na Brest, vybudovalo obranu, ve které byly zbytky čtyř rozbitých německých divizí, které sem ustoupily ze 4. A, ale podařilo se jim také soustředit zde i tři další divize, viz mapa, od severu k jihu to byly 12. td, 4. td a 28. lehká pěší divize. Mezi 6. a 7. červencem probíhaly v prostoru Baranovičů prudké boje, při kterých na německou obranu útočila sovětská 48. A, 65. A a 28. A. Od 7. července pak úderné oddíly RA podporovalo i 500 bombardovacích letadel. Německá obrana, všechny její svazky, sovětské útoky vydržely jen do 8. července, kdy bylo město Baranoviči osvobozeno. RA pak pokračovala v útoku a Němce pronásledovala za aktivní podpory letectva. Sověti z chodu překročili řeku Saru a uvedené armády do 16. července dosáhly čáry tvořené městem Svisloč (západní) - Pružany, čímž prakticky za 12 dní postoupily místy o 150 a místy o 170 km.
Tento prudký sovětský útok a rozdrcení německé obrany v prostoru Baranoviči a na řece Ščaře samozřejmě ohrožovalo Němce, kteří se ještě nějaký čas drželi jako pinské obranné uskupení. Když pinskému obrannému uskupení začalo hrozit úplné obklíčení, začaly německé jednotky ustupovat z prostoru Pinska. Německý ústup jen urychlil začínající útok sovětské 61. A pod velením generálporučíka B. A. Bělova, jehož oddíly postupovaly podél severního břehu řeky Pripjať. Sovětská 61. A generála Bělova útočila na široké frontě v Polesí v podmínkách neobyčejně těžkého terénu, když proti sobě měla německé obranné uskupení, ve kterém bylo přibližně 50 000 vojáků a důstojníků. Úderným oddílům sovětské 61. A velice pomohla Dněperská válečná flotila, která svými loděmi převážela úderné oddíly z výchozích prostorů do různých míst podél řeky Pripjať. Úderné oddíly tak mohly provádět nečekané výsadky do německých boků, čímž podpořily útoky ostatních úderných oddílů bojujících po jediných schůdných cestách. Již vzpomínaný historický podklad Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. nám jeden takový útok Sovětů přiblíží, cituji:

"Dva dny před osvobozením Pinska (Pinsk, jak za chvíli uvidíme, byl osvobozen 14. července - má poznámka), v noci na 12. července, pronikla 1. brigáda říčních lodí flotily s jedním střeleckým plukem 415. střelecké divize na palubě 16 km za frontu a vylodila na východním předměstí Pinska výsadek. Na úsvitu povolal nepřítel značné síly s tanky a dělostřelectvem a pokoušel se zabránit přísunu posil předmostí a potom celý výsadek zničit. Výsadkáři však za podpory lodního dělostřelectva všechny nepřátelské útoky odrazily."
Jak jsem již předeslal v závorce, dne 14. července 1944 vojáci 61. A a útvary 55. Gardové střelecké divize 28. A osvobodily Pinsk.
Oba útočící svazky pak přeťaly oblast Polesí ze severovýchodu na jihozápad. Historické prameny hovořící o osvobození Pinska všeobecně chválí podporu lodí, které provedla Dněperská válečná flotila.
V Pinsku se podařilo Rudé armádě ukořistit 185 různých typů lodí, ještě dříve, než je Němci stačili zničit.
I když některé fronty útočící v Bělorusku měly se směrnicí, kterou vydala STAVKA 4. července, jako upřesnění pro Fázi 3, velké potíže, vrchní velení hodnotilo Běloruskou operaci kladně (některé nedostatky vytknuté STAVKou uvádím přímo u jednotlivých frontů) a uvádí, že většina úkolů byla splněna.
O tomto období říká jeden z historických podkladů, který jsme si řekli, že byl takřka na počátku všech popisů boje Východní fronty - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., cituji:

"Nepřátelské uskupení obklíčené východně od Minska bylo zničeno. Sovětská vojska osvobodila Vilnius, Grodno, Baranoviči a Pinsk, násilně překročila Němen a vytvořila na jeho levém břehu několik předmostí. Mocnými údery Rudé armády v Bělorusku byly od 23. června do 15. července rozdrceny 3 německé armády ze Skupiny armád 'Mitte' (3. TA, 4. A a 9. A) a způsobeny těžké ztráty 16. A ze Skupiny armád 'Nord'. Strategická fronta nepřítele byla rozbita. Sovětská vojska osvobodila při pronásledování ustupujícího nepřítele téměř celé Bělorusko a značnou část Litvy a postoupila až o 500 km na západ."

Když jsem hovořil o Operaci BAGRATION v předchozích dílech, které jsou napsány již v roce 2007, postihl jsem ve svých líčeních poměrně dost důležitých okolností vedoucích k vítězství v Běloruské operaci. Ať již to bylo plánování, Maskirovka, nebo Partyzáni a další. V jednom z dílů připomínám i skutečnost, jak pomohla dopravě na frontu, v ní vlastně celé Logistice, skutečnost, že Sověti měli i dostatek automobilů typu Studebacker dodaných v rámci Land Leas od USA,
viz zde - Bagration 1944 I. Plánování Č 4., o dodávce Studebackerů z USA:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1692
. Trochu jako dluh k Operaci BAGRATION cítím skutečnost, že jsem se příliš nezabýval dopravou po železnici a obnovou železnic v Bělorusku, které bylo pro tempo ofenzívy tak důležité. Protože jsem narazil v - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - na poměrně ucelený přehled o tom, jak si sovětští ženisté všech čtyř frontů vedli právě v červenci 1944 při obnově železnic, rozhodl jsem se, že to, co historici napsali v 60tých letech 20. století nebudu nijak upravovat, ale celé to zde ocituji. Hned za popisem velkolepého vítězství v Bělorusku totiž má tahle "Bible Sovětů" celý rozbor opravy železnic všech frontů s ohledem na Logistiku a i něco dalšího o Logistice, což právě navazuje na ten postup až o 500 km na západ, cituji:

"To bylo velkolepé vítězství Rudé armády na Hlavním směru v letním - podzimním tažení.
Tak rychlý postup sovětských vojsk vyžadoval intenzivní činnost orgánů operačního a vojskového týlu (to je ta dnešní Logistika - má poznámka). Velmi důležitá byla obnova železnic, zejména v pásmu útoku 1. Pobaltského, 2. a 1. Běloruského frontu, kde nepřítel ničil dlouhé úseky železnic. V pásmu 1. Běloruského frontu bylo třeba v průběhu operace obnovit velké železniční mosty přes Dněpr u Žlobina a přes Berezinu u Bobrujska. K obnovení provozu na 65 km dlouhé železniční trati mezi Žlobinem a Bobrujskem bylo třeba 20ti dnů. Za tu dobu postoupila útočící vojska o 350 km. Protože oprava cest zůstávala za tempem útoku, bylo značně ztíženo zásobování vojsk. Na těch úsecích fronty, kde byly pohotově obnovovány železnice, bylo zaostávání mnohem menší. Tak například v pásmu 3. Běloruského frontu bylo na úseku Orša-Minsk obnoveno denně průměrně 21,2 km železniční tratě a na úseku Minsk-Vilnius 19,3 km. Na tomto úseku zůstali budovatelé tratí pouze 80 km pozadu za vojsky.
Frontové a armádní silniční a mostní útvary zdokonalovaly v pásmech útoku frontů velké množství silnic vojenského významu. Ve vzdálenosti 100 - 200 km byly na silnicích provozovány stanice pro technické služby, čerpadla PHM pro auta, kuchyně, ošetřovny, lázně a holírny. Tím vším se zvyšoval denní výkon aut. Mnozí vojenští řidiči ujeli 520 - 670 km za den. V některých případech přivážely vojskům část nákladů automobilové brigády zálohy hlavního stanu vrchního velení.
Zdravotnická zařízení pracovala dobře. Hlavní pozornost byla věnována včasnému odvozu raněných z bojiště, jejich rychlé evakuaci a odborné lékařské pomoci ve vojenských nemocnicích. Raněné zpravidla evakuovala zdravotnická autodoprava a kromě toho se používalo také zdravotnického letectva. Například ve 3. Běloruském frontu bylo letadly evakuováno 1 800 raněných.
Pracovníci operačního a vojskového týlu (Logistiky) se tedy celkem vypořádali se svými úkoly a zajistili rychlý útok vojsk. Avšak v polovině července (1944) se cesty určené pro přísun a evakuaci značně prodloužily."

A o tom proč a jak se cesty prodloužily, ale i o tom co jsme ještě neřekli, si řekneme příště. Bude ještě dalších 6 článků o Fázi 3. a pak budou následovat další a další operace až do Berlína včetně...

Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké Vlastenecké Války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.

Případná doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=2085