BAGRATION. Fáze 3. Č 7.

[michan]

BAGRATION 1944. Fáze 3. Č 7.
Mapa Operace BAGRATION



s útočnými a obrannými operacemi od 23. června do 29. srpna 1944.
Když Rudá armáda vstoupila do Polska tak je Poláci ve vesnicích a městečkách vítali různě, neboť si mnozí ještě pamatovali, jak tahle, nyní slavná RA, bojující Polské armádě ( od 1. září bojující s hitlerovským Německem) 17. září 1939 vpadla do zad. Své vojáky, polskou 1. A vítali nadšeně takřka všichni, ale mladší ročníky, které vše nepamatovali dostatečně dospěle a někteří levicově orientovaní dospělí, pak skutečně také vítali RA.
Trochu jinak oslavování RA, hodně jednostranně, leč i trochu diplomaticky, vážíc slova o vítání, líčí historické prameny, které používám - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. O stejné události, kterou jsem já z jiných historických pramenů uvedl na začátku, Sověti do své historie z roku 1964 - do "Bible sovětů" - zařadili článek, který napsala " Krasnaja zvězda" s datem uveřejnění : 23. března 1952, cituji:

" Polský lid nadšeně vítal Rudou armádu a 1. polskou armádu, které mu přinesly svobodu. Sovětští vojáci byli v mnohých městech a vesnicích vítáni květinami. V osvobozených obcích byly jako symbol nerozborného přátelství mezi oběma národy vyvěšovány vedle sebe sovětské a polské národní vlajky. Všude se konala shromáždění sovětsko-polského přátelství. Polští pracující pomáhali Rudé armádě vším co bylo v jejich silách: opravovali cesty, dováželi střelivo, zařizovali vojákům a důstojníkům noclehy a ošetřovali nemocné a raněné.
Polský lid prokázal velkou čest památce sovětských vojáků, kteří padli za osvobození Polska. Tak například v bojích o vesnici Gerasimowicze (dabrowský okres v Bialystockém vojvodství) padl 26. července 1944 hrdinskou smrtí člen komunistické strany svobodník 1021. střeleckého pluku 307 střelecké divize G. P. Kunavin. Když rota, ve které sloužil, útočila na Gerasimowicze, přehradil jí cestu nepřátelský kulomet umístěný na výšině, ze které byl ovládán celý okolní terén. Rota zalehla. Tu se odvážný voják vrhl vpřed a zakryl svým tělem střílnu. Rota se zvedla jako jeden muž, vyrazila kupředu a osvobodila vesnici.
Obyvatelé obce Gerasimowicze byli sovětskému vojákovi velmi vděčni. Na společné schůzi 9. srpna 1944 se usnesli: ´Grigorij Pavlovič Kunavin přišel k nám, na naše území, z dalekého Uralu jako osvoboditel. Jeho srdce zasáhly nepřátelské střely. Ale tím proklestil cestu k vítězství vojákům Rudé armády, stejně odvážným, jako byl sám. Bojoval za naše štěstí, za to, aby nepřítel nikdy nepřekročil práh našeho domu.
Pozvedáme jméno ruského vojáka Kunavina jako prapor velikého bratrství ruského a polského lidu... Na znamení vděčnosti ruskému bratru osvoboditeli se společná schůze obyvatel vesnice Gerasimowicze usnáší:
1/ Zapsat jméno ruského vojáka Grigorije Pavloviče Kunavina na věčné časy do seznamu čestných občanů polské vesnice Gerasimowicze.
2/ Vytesat jeho jméno na mramorovou desku, která bude umístěna v samém středu vesnice.
3/ Požádat, aby škola, kde se učí naše děti, mohla nést jméno Grigorije Kunavina.
4/ Učitelé budou každý rok začínat první hodinu v první třídě vyprávěním o hrdinovi a jeho spolubojovnících, jejichž krví bylo polským dětem vybojováno právo na štěstí a svobodu. Ať děti vyslechnou toto vyprávění vstoje. Ať se jejich srdce naplní hrdostí na ruského vojáka - slovanského bratra. Ať jejich chápání života započne myšlenkou o bratrství mezi polským a ruským lidem."
Tolik tedy "Krasnaja zvězda" 23. března 1952...
Je jasné, jak uvádí Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, že Grigoriji Pavloviči Kunavinovi byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu.

My budeme pokračovat konstatováním, že všechny námi sledované čtyři fronty - 3., 2., 1. Běloruský a 1. Pobaltský front - pokračovaly v útočných a obranných bojích až do konce srpna 1944. A hned si také řekneme jak se, kterému frontu dařilo a jaká jeho bojová činnost převládala.
Začněme u 1. Pobaltského frontu konstatováním, že sváděl až do konce srpna 1944 neobyčejně těžké obranné boje v prostoru Dobele a Šiauliai. Totiž Němci do tohoto prostoru zaútočili v druhé polovině srpna 1944 svými 6ti tankovými divizemi a jednou motorizovanou divizí a ještě dalšími dvěma tankovými brigádami. Generál Schörner, velitel Skupiny armád Sever (Hitler jmenoval generálplukovníka Schörnera vrchním velitelem Skupiny armád Sever, v neděli 23. srpna 1944 a zároveň ten samý den jmenoval vrchním velitelem Skupiny armád Jižní Ukrajina / dislokována ve Východním Rumunsku/ generálplukovníka Friessnera) měl tehdy k dispozici německou 1. td, 4. td, 7. td, 12. td, 14. td a 20. td a divizi pancéřových granátníků "Grossdeutschland" (to byla ta /mot/. divize) a dvě tankové brigády sPz ABT.501 a 510. Německý generální štáb(OKW) tehdy předpokládal, že Sověti budou chtít provést průlom v oblasti Šiauliai-Jurbakas ve směru na Klajpedu, ale generál Schörner navzdory obdrženým rozkazům soustředil většinu svých útočných divizí v okolí Jelgavy a Rigy (pokladem je zde - Ocelová lavina - Darius Jedrzejevski, Zbigniew Lalak a také Tanková válka 1939 - 1945 - Janusz Piekalkiewicz). Tak se Němcům nakonec podařilo se zmocnit, po více jak týdnu těžkých a krvavých bojích, území, které otevíralo pozemní komunikace, spojující Skupinu armád Sever a Východní Prusko (Rusové útoky zopakovali až v říjnu 1944. Když tehdy v říjnu 1944 zaútočil sovětský 1. tankový sbor, 10. a 39. tanková brigáda a celý 1. Pobaltský front na Klajpedu/Memel/ a Taurage, měli tam Němci již jen 12. td a 14. td a jen část sPzAbt. 510. a tak byli sověti úspěšní - později bude k řečenému datu vše blíže osvětleno).
Němci zároveň chtěli, v srpnu 1944, odříznout hluboko vklíněná vojska sovětského 1. Pobaltského frontu, aby spojili svá křídla Skupiny armád Sever a Střed. O tom jak bojové akce probíhaly, s jakými výsledky, nám, trochu jinak, řeknou historické prameny - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4, cituji:

" Vojska 1. Pobaltského frontu dovedným manévrováním odrazila nepřátelské údery a koncem srpna se pevně zachytila na čáře řeka Memele - prostor západně od Jelgavy - prostor západně a jihozápadně od Dobele. Odrážet tyto údery pomáhala 5. GTA, která byla předána 1. Pobaltskému frontu a měla tehdy menší množství tanků. Této armádě velel generálporučík tankových vojsk N. D. Solomatin a od 18. srpna generálporučík tankových vojsk V. T. Volskij.
V obranných bojích v prostoru Šiauliai se vyznamenala 2. GA. V jejím rámci bojovala po boku ostatních svazků na život a na smrt 16. litevská střelecká divize pod velením generálmajora V. A. Karvialise. Tato divize, která byla podle usnesení Státního výboru obrany vytvořena v létě roku 1942, se až do vstupu na území své republiky účastnila bojů u Orla, v kurském výběžku, jižně od Něvelu a bojů o Polock. Dne 17. srpna 1944, když německá fašistická vojska po prolomení obrany Rudé armády vyrazila k Šiauliai, dostala litevská divize rozkaz zorganizovat na přístupech k tomuto důležitému komunikačnímu uzlu obranu a nepustit hitlerovce do města. Příslušníci této divize vytrvale odráželi četné útoky nepřátelské přesily. Hesly 'Ani krok zpátky!' a 'Fašisté se nesmějí dostat do Šiauliai!' strhávali komunisté vojáky k hrdinským činům. Mimořádnou smělost a vytrvalost projevila v těchto bojích slavná dcera litevského lidu kulometnice Danute Stanelenová, která palbou ze svého kulometu pomohla odrazit třináct ztečí fašistů. Za odvahu a statečnost byla D. Stanelenová vyznamenána Řádem slávy I. stupně a stala se tak nositelkou všech tří stupňů Řádu slávy (podkladem je zde J. Macijauskas, rodina Zovet, Moskva 1960, str. 237). Díky hromadnému hrdinství vojáků 1. Pobaltského frontu a díky jejich vytrvalost v obraně byl stanovený úkol splněn. Večer 19. srpna hitlerovci ustoupili a zanechali pokusů dobýt Šiauliai, přičemž nechali na bojišti zničené tanky, samohybná děla a mnoho padlých.

Vojska 3. Běloruského frontu, která odrazila nepřátelské protiútoky severozápadně a západně od Kaunasu stanula v srpnu na čáře Raseiniai-Kybartai-Suwalki, tj. na hranicích Východního Pruska, a od 29. srpna se začala připravovat ke vpádu na jeho území.
Také 2. Běloruský front, když překonal vzdálenost 30 - 90 km a dosáhl čáry Augustów-Lomza, se zde začal připravovat k útoku do Východního Pruska.
Armády pravého křídla 1. Běloruského frontu postoupily v boji o sto kilometrů a pronikly k Narevu na úseku od Pultuska až po jeho ústí. Vojska levého křídla 1. Běloruského frontu bojovala o rozšíření magnuszewského a pulawského předmostí."

Celkově lze říci, že Sověti již v Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., v těchto místech při hodnocení, nezdůrazňují, že německými protiútoky přišli o odříznutí komunikací mezi Skupinami armád Sever a Střed. Jejich hodnocení je příznivější, neboť říká, cituji:

"V červenci a srpnu 1944 dosáhly tedy 1. Pobaltský, 3., 2. a 1. Běloruský front velkých úspěchů. V urputných bojích postoupily o 260 - 400 km a rozšířily frontu útoku na 1 000 km. Na dosažených čarách vzrostl nepřátelský odpor. Německému velení se podařilo v srpnu obnovit strategickou frontu (tohle je to jediné, co 'Bible Sovětů' přiznává, jako strategické vítězství Němců), což vedle značného prodloužení sovětských komunikací a únavy vojsk, útočících přes dva měsíce, bylo příčinou zastavení útoku. Dne 29. srpna dostala vojska čtyř frontů rozkaz hlavního stanu vrchního velení přejít na úseku mezi Jelgavou a Jósefovem do obrany. Obrovská ofenzíva, která začala 23. června na středním úseku sovětsko-německé fronty, byla dokončena.
V září pokračovala v útočných operacích jenom malá část 2. a 1. Běloruského frontu. Podle směrnice hlavního stanu z 29. srpna měly dvě armády na levém křídle 2. Běloruského frontu dosáhnout ve dnech 4. - 5. září řeky Narew, vytvořit v prostoru Ostroleky předmostí a přejít do obrany (podkladem je zde IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 100 - 102.). Současně se měly armády na pravém křídle 1. Běloruského frontu probojovat k Narewu po celé jeho délce, vytvořit v prostorech Pultuska a Serocka předmostí a pak přejít do obrany (podkladem je zde IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 106 - 108). Oba fronty splnily své úkoly do poloviny září. V téže době osvobodila vojska 1. Běloruského frontu varšavské předmostí Pragu."

Tak takto je vlastně ukončena Operace BAGRATION, když jedno z dat jejího konce je 19. srpna 1944 ( na mapách) a my zde vidíme další datum konce BAGRATIONU - 29. srpna 1944.

[michan]

BAGRATION 1944. Fáze 3. Č 8.

Hodnocení Operace BAGRATION.
Jedna část hodnocení i s odezvou v historické literatuře, včetně Závěru a Bilancování byla již napsána v roce 2007 v Č 1., 2., 3. a 4., viz zde na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=2085
Faktem však je, že celý BAGRATION nebyl tehdy, v roce 2007 dopsán až do 19. srpna, nebo 29. srpna 1944, neboť se již spěchalo na další, tehdy pro Palbu zdánlivě důležitější výzvu - popsání konfliktu ve Vietnamu 1964 -1975 I. až XIX., viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=108
, když Vietnam 1964 - 1975 I. Úvod., je zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=108&t=2126
Vietnam 1964 -1975 XIX. Závěr., zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=108&t=2361
. Poté existovaly další a další výzvy a tak se až nyní v roce 2015 vracím, abych svůj slib řádně splnil.
Tehdy v roce 2007, jsem již mnohé napsal a tak nyní zkusím, s odstupem let a s nastudováním dalších dokumentů udělat onu "Závěrečnou tečku", ve které bude i dopad Operace BAGRATION na celou Východní frontu. Bude zde také popsán dopad na společné Spojenecké ničení rozpínavosti Třetí říše v Evropě a souvislost spojeneckého boje v celé 2. světové válce.
I v roce 2007 jsem napsal, že Operace BAGRATION byla jednou z největších válečných operací na Východní frontě, která byla úspěšná a touto větou tedy začnu i zde a teď, tedy takřka 71 let po jejím skončení. Úspěšné provedení tzv. Běloruské operace mělo na Východní frontě zásadní vojenský, ale i politický význam. Rudé armádě a jí pomáhajícím armádám se podařilo rozdrtit německou Skupinu armád Střed (Mitte), osvobodit celou tehdejší BSSR ( BSSR - Běloruskou sovětskou socialistickou republiku), velkou část Litvy, část Lotyšska a část tehdejšího území Polska, území na východ od řeky Visly. Rudá armáda překročila těžce Němci bráněné řeky Němen a Narew a byla na hranicích předválečné Třetí říše - hranicích Východního Pruska.
Pro přehled ještě mapa



bojů na celé východní frontě od 22. června do 19. srpna 1944.
Když jsem popisoval Závěr a Bilancování Operace BAGRATION v roce 2007, byla tam velká část použitých pramenů z anglofoní části historiografie. Nyní chci ukázat, že podobně, místy stejně, vše hodnotí ale i východní historiografie, i když místy s jiným tónem a důrazem, což bylo dáno mnohdy důvody politickými. Pojďme a řekněme si co říkají o číslech německé porážky, některé východní historické prameny. Bilance a hodnocení bylo provedeno po vítězném boji, po skončení Operace BAGRATION, cituji:

" Německé fašistické ozbrojené síly utrpěly další těžkou porážku na Hlavním strategickém směru. Z 97 divizí a 13 brigád nepřítele, které se účastnily bojů proti sovětským vojskům, bylo 17 divizí a 3 brigády úplně zničeno a 50 divizí ztratilo 60-70 % svého stavu (podkladem je zde IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 699.).
Těžké ztráty utrpěla také vojska ´Skupiny armád Sever´(´Nord´). Strategická fronta nepřítele byla v krátké době rozvrácena do hloubky až 600 km. Běloruská útočná operace udělala na spojence silný dojem. President USA napsal předsedovi sovětské vlády: ´Rychlost postupu Vašich armád je úžasná ( historickým podkladem je - Korespondence předsedy rady ministrů SSSR s presidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Praha 1958, str. 436).
V souvislosti s úspěchy Rudé armády v Bělorusku vystihl britský ministerský předseda situaci fašistického Německa takto: ´Nebylo takřka žádných pochyb, že záhy nastane všeobecný krach ( historický podklad: W. S. Churchill, The Second Word War, vol. VI, London 1954, p. 114.).
Naprostou porážku německých fašistických vojsk v Bělorusku jsou nuceni přiznat i němečtí vojenští historikové, kteří falšují události na sovětsko-německé frontě a všemožně se snaží bagatelizovat význam vítězství ozbrojených sil SSSR ( výroky poplatné době roku 1964 až 1989, koukejme se, jak se něco od německých historiků hodí a něco né - má poznámka). Tak například hitlerovský generál Buttlar píše, že ´porážka Skupiny armád Střed znamenala konec organizovaného odporu na Východě ( podkladem je - Weltkrieg 1939-1945, Teil I, Stutgart 1954, S. 208.).
V knize - ´ Rozhodující bitvy druhé světové války´ hodnotí Hackenholz výsledky běloruské operace takto: ´Události v létě roku 1944 měly ještě větší ( v porovnání s rozdrcením nepřítele na Volze - Stalingrad - pozn. red. rus. vydání) vliv na celkovou vojenskou situaci Německa:
porážka Skupiny armád Střed se projevila na celé německé Východní frontě, neboť umožnila ruskému velení posunout německou frontu na středním úseku k Visle a k hranicím Východního Pruska, odříznout německá vojska v Pobaltí a vojensky a politicky otřást pozicemi Německa na Balkáně ( podkladem je - Entscheidungsschlachten des zweiten Weltkrieges, Frankfurt am Main 1960, S. 474.).
Je zajímavé, že v úvodu k deníku, který vedlo vrchní velení (OKW - má poznámka) o bojových operacích, se konstatuje, že rozdrcení Skupiny armád Střed bylo větší katastrofou než bitva u Stalingradu ( historickým podkladem je zde, - a proto ta má předchozí poznámka něco se hodí něco né - jó ta doba - jó ta totalita - Kriegstagebuch des OKW, BdIV, erster Halbband, Frankfurt am Main 1061, S. 13-14.). "

Ale dál pak i tehdejší historiografie Východu i Západu říká úplně pravdivě a stejně fakt v 60tých letech, jako fakt, který platí i v 21. století:
Katastrofa, kterou utrpěli Němci v Operaci BAGRATION, podstatně změnila celou strategickou situaci na Východní frontě, protože se RA podařilo obejít Wehrmacht a jeho satelity z jihu a jihozápadu jeho pobaltského uskupení, které si tak udrželo jen malé - omezené - pozemní spojení s Východním Pruskem!

A k této myšlence patří pokračování, které konstatuje historický podklad - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., - jsou to fakta, se kterými se nedá nijak moc polemizovat, cituji:

" Vznikly příznivé podmínky pro úplné osvobození Estonska, Lotyšska a Litvy. Likvidace běloruského výběžku zažehnala nebezpečí, že vojskům 1. Ukrajinského frontu bude zasazen boční úder ze severu, a přemístění několika tankových divizí z Ukrajiny do Běloruska usnadnilo útok 1. Ukrajinského frontu v západních oblastech Ukrajiny. Když velká skupina sovětských armád dosáhla východopruských hranic a Visly, bylo možno podniknout rozsáhlé operace s cílem ovládnout Východní Prusko, úplně osvobodit Polsko a hluboce se vklínit do Německa na berlínském strategickém směru."

Zajímavou úvahu pak přináší již řečený historický pramen, který se zamýšlí nad tou skutečností, že Německo v prvních třech letech války na Východě a do pátého roku války používalo dobytá území k plenění, jak ho používaly vlastně všechny armády v blízké i daleké minulosti. Náhle museli štábní důstojníci poučit svá vojska, že budou ustupovat do vlastního území - "kde se prostě neloupí!" Řekněme si, co o tom soudili, a do historických dokumentů napsali, autoři uvedení na konci citátů. Nyní tedy cituji:
"Tato chmurná perspektiva musela znepokojit vládnoucí třídy Německa a jeho generalitu. teprve teď, na sklonku pátého roku 2. světové války, si představitelé německého velení začali uvědomovat, že jejich bezostyšnému řádění na cizích území je odzvoněno (bude loupit vítězná strana - má poznámka), že nadešla doba, kdy budou bojovat na vlastním území, a že tedy je třeba změnit lupičské zásady a manýry pěstované tolik let. Ve velmi zajímavé směrnici generála Reinhardta, který v té době běloruské operace velel německé 3. TA, najdeme tato otevřená přiznání a rady: 'Vstup německých vojáků operující armády na území Německa jistě vyvolá mezi místním obyvatelstvem velké vzrušení a znepokojení. Je proto zcela jasné, že německý voják musí celým svým chováním vštěpovat svým soukmenovcům onu jistotu ve vítězství, která ho provázela ve všech taženích do nitra nepřátelské země.' Jak má být podle fašistického generála 'vštěpována jistota ve vítězství?' 'K tomu je nutno radikálně změnit dosavadní zásady a zvyklosti. Široké prostory ruské země poskytovaly armádě jiné svobody než území Německa.' Tam byly podle Reinhardtova přiznání dovoleny 'samovolné akce k vytváření životních podmínek a k uspokojování vlastních potřeb. Potřebný materiál bylo zpravidla možno brát všude, kde byl nalezen. Při ubytování vojsk se téměř na nic nebral ohled. Voják byl všude pánem domu'. Nyní se tedy časy změnily. Proto Reinhardt ukládal svým podřízeným 'chránit lesy a pole, domy a zahrady' jako své vlastnictví. Příliš pozdě, až na hranicích německého státu, kdy byly poslední fašističtí vetřelci vyháněni ze sovětské půdy, se snažili přesvědčit vojáky, že 'samovolné zajišťování dodatečného proviantu je zločin."
Zde je historickým podkladem AMO SSSR, f. 32, inv. 142 111, sp. 2, l. 385 - 386.

Již několikrát bylo řečeno, že Wehrmacht, ve snaze zastavit Operaci BAGRATION, celý měsíc a půl až dva, přemisťoval do Běloruska vše, co bylo volné. Vzpomeňte, že již v úvodu jsem psal, že prvé útoky v BAGRATIONU znamenaly, že Němci přisouvali jednotlivce, čety, roty a prapory a nejprve tak vznikaly Bojové skupiny na zastavení či zpomalení " toho uragánu". Jeden z historických dokumentů říká, které v kontextu měly vliv i na další koaliční partnery, cituji:

"Německé velení ve snaze zastavit rychlý útok Rudé armády v Bělorusku nepřetržitě sem přemisťovalo značné síly z jiných úseků sovětsko-německé fronty a z mnohých evropských zemí. Tak například z Pobaltí a z jižního křídla sovětsko-německé fronty bylo přemístěno 28 divizí. To vytvořilo příznivé předpoklady pro útok RA na jiných strategických směrech. Přemístění 18 divizí a 4 brigád do Skupiny armád Střed z Německa, Polska, Maďarska, Norska a jiných evropských zemí usnadnilo činnost anglo-amerických vojsk, která se v červnu vylodila v Normandii. (Podkladem zde je IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 699)."

[michan]

BAGRATION 1944. Fáze 3. Č 9.


Nutné je i dle východních historiků připomenout, že Operace BAGRATION byla první strategickou útočnou operací, kterou východní spojenec - armáda SSSR - prováděla v době, kdy v západní Evropě začala Operace OVERLORD ( 6. června 1944) - přímé otevření Druhé fronty v Západní Evropě proti Třetí říši ( tu frontu v Itálii od roku 1943 - jaksi stará sovětská historiografie nepočítá a nepočítala...). Východní historiografie vždy nezapomínala zdůraznit, že i když se Spojenci vylodili, bojovalo 70% Wehrmachtu nadále na Východě, na sovětsko-německé frontě. Grandiózní byl pak skutečně rozsah Operace BAGRATION. Jak jí popsala anglofóní historiografie jsem částečně uvedl na odkaze - Operace BAGRATION. Závěr. Bilance, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=2085
Nyní tedy jak rozsah a hodnocení běloruské operace popisuje východní historiografie, cituji:

"Od jiných operací Rudé armády v létě a na podzim roku 1944 se běloruská operace liší velkým rozmachem. Útok začal na úseku širokém 700 km a skončil na úseku širokém asi 1 000 km. Do konce srpna postoupila sovětská vojska za bojů o 550 - 600 km. Operace se zúčastnila vojska čtyř frontů, dálkové letectvo, Dněperská válečná flotila a mnohatisícová armáda běloruských partyzánů. Byla to jedna z největších operací Velké vlastenecké války. Čtyři sovětské fronty měly včetně záloh hlavního stanu vrchního velení přes 2,5 miliónů vojáků, přes 45 000 děl a minometů všech ráží, přes 6 000 tanků a SHD a kolem 7 000 letounů (bez dálkového letectva). Nepřátelská Skupina armád Střed postupně soustředila přes 1,5 miliónů mužů, asi 17 000 děl a minometů různé ráže, přes 1 500 tanků a SHD a více než 2 100 letounů (podkladem zde je IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 971, str. 338.)."

Nejen východní, ale i západní historiky zaujala rychlost s jakou útočily prakticky všechny 4 sovětské fronty v Operaci BAGRATION. Do osvobození hlavního města BSSR Minska to bylo v průměru 20 až 25 km za den, aby pak západně od Minska to byla rychlost útoku 13 až 14 km za den - ale těžkých bojů...!!!. Rychlost útoku byla historiky východu jednoznačně přičítána především bohatým zkušenostem a nabytému mistrovství mnohých ostřílených svazků, které v běloruské operaci bojovaly. Stejně tak si východní historici pochvalovaly správné a mistrné plánování štábů. Chválí i skvělou přípravu Logistiky na jednotlivých směrech Hlavních úderů. Na počátku útoku byl zasazen tak mohutný úder německé obraně, že prakticky byla zničena celá strategická čára německé obrany. Vzpomeňme, že místy byl úder, který měl být vlastně jen "průzkum bojem", tak prudký a silný, že znamenal již 22. června 1944 proražení německé fronty.
Východní prameny pak po prvních úderech uvádějí, cituji:

" Vznikly příznivé podmínky pro pronásledování rozprášených vojsk nepřítele. Předsunuté rychlé jednotky Rudé armády dovedně obcházely jednotlivá nepřátelská uskupení, rychle pronikaly k jejich ústupovým cestám, obsazovaly nejdůležitější čáry v týlu nepřítele a znemožňovaly mu stabilizovat obranu. Teprve po dvou měsících se hitlerovskému velení podařilo s velkým úsilím obnovit strategickou frontu.
K rychlému útoku sovětských vojsk přispívalo nepřetržité narůstání úderné síly, jehož bylo dosahováno včasným zasazováním do boje velkých záloh hlavního stanu vrchního velení.
Tak například v polovině července dostal 1. Pobaltský front ze zálohy hlavního stanu vrchního velení 2. GA a 51. A. To podstatně usnadnilo frontu splnit úkol, který mu byl uložen 28. července: po opanování prostoru Šiauliai zasadit hlavní úder ve všeobecném směru na Rigu (podkladem je zde - IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 17.)."

Východní historie navíc připomíná i velký podíl, které na dokončení BAGRATIONU a na důležitém proniknutí k řece Visle, mělo včasné a správné zasazení vojsk levého křídla 1. Běloruského frontu, ale také připomíná správně načasované útoky 2. a 3. Pobaltského a 1. Ukrajinského frontu. Všeobecně je pak velice pozitivně hodnocena "dobře organizovaná součinnost vojsk všech čtyř frontů ( řídili je, nebo dohlíželi na ně, - na ty severnější - maršál Vasilevskij a na ty jižnější - maršál Žukov, - jako představitelé ctihodné instituce STAVKA - hlavního stanu vrchního velení).
Východní historiografie zde přímo říká o součinnosti čtyř frontů, cituji: " Projevilo se to v tom, že byly zasazeny časově i místně koordinované údery, které měly současně prolomit nepřátelskou obranu na široké frontě. Prolomením obrany a rychlým rozvíjením operace bylo německé fašistické uskupení rozdrobeno na části, Skupina armád Sever odříznuta od Skupiny armád Střed a nepřítel ztratil možnost manévrovat zálohami. Byly vytvořeny podmínky pro obklíčení a likvidaci hitlerovských vojsk.
Ofenzíva v Bělorusku se vyznačovala mistrným používáním takového způsobu bojové činnosti, jako je obklíčení. Sovětská vojska obklíčila velká nepřátelská uskupení u Vitebska, Bobrujska a Minska, ve Vilniusu a v prostoru Brestu. Přitom obkličovací operace u Minska byla provedena za souběžného i čelního pronásledování překotně ustupujícího nepřítele do hloubky až 250 km od předního okraje obrany. To byl další úspěch sovětského operačního umění.
Běloruská operace se vyznačovala hromadným použitím dělostřelectva, tankových a ženijních vojsk a letectva.
Letecké armády frontů uskutečnily asi 100 000 vzletů. Běloruské operace se ve větším míře než kterékoli jiné operace roku 1944 účastnilo dálkové letectvo, které bombardovalo nejdůležitější objekty nepřátelské obrany a operačního týlu. Na úseku 1. Pobaltského, 3., 2. a 1. Běloruského frontu uskutečnilo dálkové letectvo v květnu až září 16 065 vzletů a svrhlo na nepřítele 16 908 tun pum (zde je historickým podkladem AMO SSSR, f. DL, inv. 362 906, sp. l, l. 14 - 27)."

Ukázka



jak vypadaly některé silnice, po kterých ustupovaly německé jednotky v Operaci BAGRATION.
Na dalším obrázku, či fotu



útočí sovětské IL - 2 v Operaci BAGRATION na německou kolonu.

Mnoha pilotům byl za BAGRATION udělen titul hrdina Sovětského svazu. Hodnocení partyzánů je tradičně u východních historiků vysoké, když říkají: "Velký podíl na rozdrcení německých fašistických okupantů v Bělorusku měli partyzáni, jejichž akce byly mistrně koordinovány s útočícími vojsky Rudé armády. Celkové hodnocení partyzánů v Operaci BAGRATION z více zdrojů je pak na Palbě na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1709
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1723
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1738
Vysoce byla hodnocena práce Logistiky, která včas zajišťovala vše potřebné v obrovských množstvích materiálových i technických prostředků pro boj i potřeby vojáka v době útoků i obrany. Jeden z používaných východních pramenů o Logistice pro představu říká, cituji: "O množství prostředků si můžeme udělat představu podle těchto údajů: V průběhu operace se spotřebovalo 300 000 tun pohonných hmot a mazadel a 400 000 tun střeliva, k jehož přepravě bylo třeba asi 700 vlaků (podkladem zde je IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9608, str. 802).
Úspěchy sovětských vojsk v běloruské operaci svědčily o skvělých morálních a bojových vlastnostech sovětských vojáků - o jejich politické uvědomělosti a bezmezné oddanosti vlasti, o hrdinství a odvaze a o zvýšeném bojové mistrovství. V bojích za osvobození Běloruska byla desetitisícům vojáků, poddůstojníků, důstojníků a generálů udělena vládní vyznamenání. Tak například v červenci a srpnu 1944 dostali řády a medaile: v 1. Pobaltském frontu 74 157 lidí, v 3. Běloruském frontu 104 497 lidí, v 2. Běloruském frontu 74 343 lidí a v 1. Běloruském frontu 149 147 lidí (zde je historickým podkladem AMO SSSR, f. 33, inv. 43 294, sp. 85, l. 9, 15; sp. 86, l. 149, 155.)."
Ztráty z několika pramenů, které jsou tam pro obě válčící strany vyčísleny pro celou Operaci BAGRATION XVI. Závěr. Bilance., lze nalézt na odkaze v Č 2. a 3.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=2085#p31019

Příští pondělí již bude v novém subfóru Od Bagrationu do Berlína, viz zde: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
pokračování - LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=380