LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 1.

[michan]

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 1.
Mapa LVOVSKO-SANDOMÉŘSKÉ operace



, která probíhala od 13. července do 29. srpna 1944.
Již u Operace BAGRATION, a to jak při plánování, tak potom i v průběhu bylo řečeno, že se počítalo i s údery na křídlech, když se bude běloruská operace dařit.
Řekli jsme si, že se dařilo a vůbec nejpříznivější dobou bylo období BAGRATIONu, Fáze 3, kdy již byla takřka rozdrcena německá Skupina armád Střed v Bělorusku. V této době nastal čas, zaútočit plánovaně, ale i plánovitě, na jižním křídle, u 1. Ukrajinského frontu, kterému velel maršál SSSR Koněv, a jako zástupce velení STAVKA, jej dozoroval maršál Žukov. Cílem LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace bylo rozdrtit německou Skupinu armád Severní Ukrajina( "Nordukraine ") a osvobodit zbývající části Ukrajiny.
Než začneme kapitolu o - Plánování operace bylo by dobré si rozebrat - Jak vypadala situace v okupované Ukrajině? A pak zvláště v západní části Ukrajiny, kde byla situace zcela specifická oproti východní. Ve východní části Ukrajiny, na území východní části řeky Dněpr, žilo více obyvatel ( i když menšina obyvatel Ukrajiny), kteří se hlásili k Ruské národnosti, jako tomu bylo i po osamostatnění Ukrajiny po roce 1991 (26. prosince 1991 zanikl SSSR - rozpadem).

Situace na Ukrajině do osvobození od okupantů.
Již při souvisejícím vysvětlování o partyzánském hnutí:
Bagration 1944 III. Partyzáni I. Č 1-4.,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1709
Bagration 1944 III. Partyzáni II. Č 1-4.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1723
Bagration 1944 III. Partyzáni III. Č 1-4.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1738
, bylo hodně řečeno o situaci na Ukrajině od její okupace v roce 1941. Je tam vidět hledání západních historiků, ale i německých historiků (tedy nejen analýzou sovětských historických podkladů provedených západními anglofonímimi historiky - Paul Adair, za přispění rad a redigování celých statí Davidem Glantzem – Hitlerova největší porážka - Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB Mitrochinův archiv. - či německými - Paul Carell – Spálená země., ale i z výpovědí německých generálů a vyšších důstojníků - v knize - Eduard Raus, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter C. Tsouras – editor – Válka jako peklo., z nichž někteří dobu 1941 -1944 prožili na vlastní kůži v daném období na Ukrajině, ale i dalších historických podkladů aktualizovaných dobou - pramenů uvedených na konci - v Použité podklady a mé poznámky) -
Jak ono to ve skutečnosti tehdy bylo na Ukrajině, a to nejen s partyzány?
Já zde nabízím ještě pohled sovětské historiografie, nejen na partyzány, které analyzujeme na předchozích odkazech, ale i sovětský pohled, který v mnohém odpovídá dnešnímu pohledu sovětské propagandy - dle Putina ( uvidíme, že Putinovo "mladí orli, i ke všemu připravení staří orli - Putinovo historikové se přece učili doma - u sovětských historiků - na západ od Dněpru je to až do USA včetně přece - Fašisté, nebo "nacionalističtí buržousti", případně jen buržoázie...???!!!). Propaganda na zakázku.
Pojďme, dobře si prostudujte všechny 3 odkazy, neboť začínáme - co o tom všem skutečně říká - "Bible Sovětů" - "Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4" - a další dokumenty ze sovětské historiografie, které používaly i předchozí základní podklad. Na jednu chybu v "Bibli Sovětů" jsem již upozornil - Lotyšsko, Litva a Estonsko nebylo do SSSR anektováno v roce 1939, ale 1940.
Takže jestli máte prostudovány články o Partyzánech I., II. a III. na horních odkazech, můžeme začít pohledem sovětské historiografie. Když hovoříme o situaci na Ukrajině od července 1941 do července 1944, lze jen částečně souhlasit s pasáží, která je v prvé větě, ale pak dále lze zcela souhlasit se vším ( shoda západních anglofoních historiků, viz i podklady), cituji:

" Obyvatelstvo západních oblastí Ukrajiny žilo tři roky pod útlakem okupantů ( částečně lze souhlasit proto, že ze začátku byli Němci vítáni jako osvoboditelé od bolševizmu, ale vše si zkazili sami díky rozkazům Hitlera, viz odkazy o Partyzánech. V - Použité podklady - je pak i na tomto faktu shoda anglofoních historiků - má poznámka).
Němečtí fašističtí vetřelci spálili a zničili tisíce vesnic a měst, mučili, postříleli, pověsili a otrávili statisíce zcela nevinných občanů. Jenom ve Lvově a Lvovské oblasti vyhladili fašističtí vyvrhelové asi 700 000 sovětských lidí, jakož i občanů z Československa, Jugoslávie, Holandska, Velké Británie a Spojených států amerických, kteří sem byli převezeni z německých koncentračních táborů ( podkladem je zde Sborník ČGK - Črezvyčajnaja Gosudarstvenaja Komisija o řádění německo-fašistických okupantů, Moskva 1946, str. 357.)."

Němci pro masové vyhlazování, například židů a komunistů (bolševiků) a nepohodlného obyvatelstva ( bolševická a proruská státní správa a jejich rodiny a příbuzní), vytvořili zvláštní administrativní aparát a zřídili i celou síť věznic a koncentračních táborů.
Východní historické prameny nám pak přibližují i další části života na Ukrajině v letech 1941- 44, když z hlediska totalitního bolševického státu, dělníků a rolníků celkem oprávněně vyzdvihují další zločin Němců na území Ukrajiny, který hitlerismu vyčítají i západní historici, cituji:

" Jedním z nejtěžších zločinů hitlerovských okupantů bylo ( dle bolševických historiků při střetu levé a pravé totality - v totalitním boji o přežití - " Být, či nebýt" - má poznámka) hromadné odvlékání sovětských lidí na nucené práce do Německa. Podle naprosto neúplných údajů bylo ze Lvovské oblasti odvlečeno na otrockou práci do Německa 130 000 lidí a z celého tzv. haličského distriktu ( do haličského distriktu - okruhu - zahrnuli okupanti Lvovskou, Drogobyčskou, Stanislavskou a Tarnopolskou oblast. Tento distrikt byl součástí polského Generálního gouvernementu.) asi 445 000 lidí ( podkladem je zde Německo-fašistický okupační režim na Ukrajině 1941-1944 rr. /Sborník dokumentů a materiálů/, Kyjev 1951, str. 386.).
Většinu obyvatel západoukrajinských oblastí chtěli němečtí fašisté vystěhovat na Sibiř. V ´Připomínkách a návrzích říšského vedoucího vojsk SS ke generálnímu plánu - Ost´ ( Ost- Východ) se pravilo: ´Podle plánu hlavní správy říšské bezpečnosti mají být na Sibiř přesídleni také obyvatelé západní Ukrajiny. Počítá se s přesídlením 65 % obyvatelstva. ( podkladem jsou zde - Porážka německého imperialismu ve 2. světové válce. Stati a dokumenty, Moskva 1960, str. 232.)."

A "Bible Sovětů" - "Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4", pak na straně 181 dodává, že, cituji :

" Na odvěkém ukrajinském území hodlali hitlerovci zřídit německé kolonie. Avšak tyto zločinné plány se jim nepodařilo uskutečnit. (... Co dodat - má poznámka...)".

A hned je zde pokračování "Bible Sovětů", které ten antagonistický vztah pracujících s nacionalistickou buržoazii - boj od VŘSR ( pro dříve narozené je VŘSR - Velká říjnová socialistická revoluce , říjen, či dle našeho kalendáře listopad 1917), jako předzvěst pokračování o UPA a dalším nacionalistickém hnutí na Ukrajině, a dál pak pokračuje, cituji:

"Mnoho utrpení způsobili pracujícím v západoukrajinských oblastech ukrajinští buržoázní nacionalisté. Jejich pohlaváři - placení agenti německého imperialismu - se pokoušeli vytvořit z těchto oblastí ohnisko ukrajinského nacionalismu. Nacionalisté razili taková hesla, která podlamovala jednotu lidu v boji proti okupantům. Německá a buržoazně nacionalistická propaganda pomlouvala socialistické zřízení a sovětský lid, překrucovala dějiny boje ukrajinského lidu za sociální a národní osvobození a halasně vychvalovala domnělé ´osvobozenecké poslání´ německé armády.
Ukrajinští buržoázní nacionalisté vytvořili ozbrojené bandy, které byly sdruženy v tzv. ´Ukrajinskou Povstaleckou Armádu´ ( ´UPA´) a ´Ukrajinskou národně revoluční armádu´ ( viz Partyzáni III. Č 3. a Č 4. - má poznámka). Tyto bandy bojovaly proti Rudé armádě a sovětským partyzánům a společně s Němci olupovali obyvatelstvo. Jejich jádrem byli kulaci, městské buržoazní živly a kriminální zločinci ( kde se v SSSR, potažmo v západní části USSR, vzali kulaci, městské buržoazní živly - že by špatná kolektivizace Ukrajiny a špatná ideologická práce a propaganda bolševiků od roku 1922 až 1941? - má poznámka) . Do band bylo naverbováno také určité množství oklamaných rolníků (.... - no comment - má poznámka). Z pověření gestapa hráli buržoazní nacionalisté odpornou úlohu špionů a provokatérů: pronikali do partyzánských oddílů a slídili po ilegálních pracovnících ( ,že by to byly i Hiwies, jejichž důvody popisuji v Partyzánech I. v Č 1. a Č 2.? - má poznámka). Ozbrojení bandité vytvářeli léčky na partyzány a ilegální pracovníky, vraždili je nebo předávali gestapu. Začátkem roku 1944 vyslídili nacionalisté skupinu ilegálních pracovníků zliňanského okresu ve Lvovské oblasti a mnohé z nich umučili. ( podkladem je zde N. I. Supruněnko - Ukrajina ve Velké vlastenecké válce SSSR( 1941-1945), Kyjev 1956, str. 271.)."

Pokračování je pak v "Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4" - na str. 182, cituji: " Nacionalisté ve snaze otřást důvěrou obyvatelstva k lidovým mstitelům páchali ve městech a vesnicích zločiny a připisovali je partyzánům. Avšak získat na svou stranu významnější část obyvatelstva se jim nepodařilo."

[michan]

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 2.

Pojetí východních historiků, jak se píše historie ww2, znamená, že přidávají k líčení partyzánské situace na Ukrajině, v letech 1941-1944, dál své bolševické chápání boje dvou ideologií. Proto pak následují slova v rámci zadání, cituji:

" Pracující západní Ukrajiny se ani přes krutý teror a represálie nepodrobili okupantům. Ilegální stranické a komsomolské organizace, partyzánské oddíly a skupiny statečně bojovaly proti hitlerovským vetřelcům a jejich přisluhovačům - buržoazním nacionalistům. Vítězství Rudé armády v roce 1943 a v první polovině roku 1944 byla pro obyvatelstvo dosud neosvobozených oblastí sovětské Ukrajiny pobídkou k dalším slavným činům. V létě roku 1944 nabyl boj partyzánů a činnost ilegálních stranických organizací širokého rozsahu. Aktivně pracovala ilegální protifašistická organizace Lvovské oblasti 'Lidová garda Ivana Franka'. Vznikla už na podzim roku 1942 a v roce 1944 měla asi 150 lidí. Jejími vůdci a aktivními činiteli byli komunisté a komsomolci N. D. Berezin, V. A. Grušin, I. P. Vovk, P. P. Perčinskij, J. G. Cibruch a I. G. Matvejšin. Organizace vyvíjela rozsáhlou politickou činnost mezi obyvatelstvem. Měla svou tiskárnu a vydávala v ukrajinštině, ruštině a polštině listy 'Partizan', 'Borba' a 'Novosti dňa'. Byly v nich pravidelně uveřejňovány zprávy Sovětské informační kanceláře, články o mezinárodní i vnitřní situaci Sovětského svazu a materiály odhalující fašistickou a buržoazně nacionalistickou ideologii. Byly vydávány také letáky, které se vylepovaly na zdech budov a rozšiřovaly mezi obyvatelstvem.
V zoločevském, gorodockém, brodském, krasenském, russkoravském, vinnickém a jiných okresech této oblasti působily bojové partyzánské skupiny, které ustavila 'Lidová garda Ivana Franka'. Partyzáni podnikli řadu operací, při kterých zničili důležité objekty nepřítele (podkladem je zde Sborník dokumentů a materiálů Lvov 1949, str. 153.)."

U dalšího dokumentu, "Bible Sovětů" se dozvídáme, že v první polovině roku 1944, v době kdy RA úspěšně překračovala Dněpr a postupně osvobozovala pravobřežní Ukrajinu a postupovala směrem na západ, předbíhaly jí partyzánské svazky. Tyto partyzánské svazky infiltrovaly německou frontu a vstupovaly do západoukrajinských oblastí, kde narušovaly týl Wehrmachtu a maďarských jednotek různými typy sabotáží. Část partyzánských oddílů, vedených NKVD a bolševiky, se severněji přepravila přes řeku Západní Bug, kde navázala spojení s polskými levicovými partyzány. Další z historických pramenů pak říká kolikže to bojovalo skupin oddílů, cituji:

"Ke konci dubna bojovalo na západní Ukrajině a v jihovýchodním Polsku 10 partyzánských svazků a 53 oddílů, které měly 8 882 lidí. (Podkladem je zde - Stranický archiv Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 1, inv. 14, sp. 905, l. 173 - 174)."

Když se přiblížily jednotky 1. Ukrajinského frontu a začaly se připravovat k novému rozsáhlému útoku, podnikali ukrajinští partyzáni spolu s polskými partyzány bojové operace proti německým komunikacím. Těmi bojovými operacemi partyzánů se dle historických podkladů myslí přepadávání vojenských útvarů a posádek, narušování nepřátelských komunikací, vyhazování vlaků, podpalování skladů a jiné záškodnické akce, jakož i akce obranné. Konkrétně pak jeden z podkladů říká, že cituji: "V květnu a červnu vyřadili téměř na měsíc z provoz celé úseky železničních tratí Lvov - Varšava a Rava Russkaja - Jaroslav a pobili 13 velkých nepřátelských posádek (podkladem je zde - Stranický archiv Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 1, inv. 14, sp. 816, l. 17.)."
"Bible Sovětů" - "Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4" na str. 183 přiznávají velice těžkou situaci, ve které bojovali levicoví partyzáni na okupované části západní Ukrajiny, když přímo říkají, cituji:

"Sovětští partyzáni bojovali na okupované západní Ukrajině za velmi těžkých podmínek.
V prostoru Lvova a Stanislavi soustředil nepřítel v létě 1944 velké uskupení vojsk a zesílil ochranu svých komunikací. Ve snaze zlikvidovat partyzány na západní Ukrajině a v jihovýchodním Polsku podnikalo německé fašistické velení soustavně trestní výpravy, při nichž používalo tanků a letectva. Ale všechny tyto pokusy zkrachovaly.
Partyzáni vyvíjeli činnost pod vedením stranických organizací a byli těsně spjati s lidem.
V přísném okupačním režimu pomáhali pracující partyzánům bojovat proti nepříteli, neboť pevně věřili, že Rudá armáda brzy přinese osvobození."

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace, velení frontu. Plán operace.

Ještě v zimním tažení roku 1944 Rudá Armáda rozdrtila Němce dislokované na jižním strategickém směru a osvobodila nejen pravobřežní Ukrajinu a Krym, ale také značnou část západní Ukrajiny. Unavená vojska 1. Ukrajinského frontu pak musela, po těžkých bojích, v dubnu 1944 přejít do obrany na čáře západně od Lucka-Čevenoarmejsk-západně od Tarnopol-Kolomyja-Krasnoilsk, viz zde mapu



před BAGRATIONEM, kde je před 1. Ukrajinským frontem Kolomyja. Vidět jsou i postavení ostatních frontů.
Boje zimního tažení roku 1944, včetně osvobození Krymu, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=185

Velení 1. Ukrajinského frontu.
Ke dni 24. května velel 1. Ukrajinskému frontu maršál Sovětského svazu I. S. Koněv. Členy vojenské rady frontu byli generálporučík N. S. Chruščov (do 1. srpna 1944) a generálporučík K. V. Krajňukov. Náčelníkem štábu se od 24. dubna 1944 stal armádní generál V. D. Sokolovskij.
O 1. Ukrajinském frontu dál nechme pohovořit - "Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4", cituji: "1. Ukrajinský front měl před sebou německou Skupinu armád Severní Ukrajina ( Nordukraine) pod velením generálplukovníka Josefa Harpa, která zaujímala obranu od Polesí až po Karpaty."

K německé Skupině armád Severní Ukrajina - Nordukraine, patřily německá 4. TA ( 4. TA měla v sobě mimo pěších svazků i 46. ts /XXXXVI. ts/, 46. ts, který měl 16. a 17. td) a německá 1. TA ( německá 1. TA měla mimo pěších svazků 3. ts /III. ts/, ve kterém byly 1. a 8. td) a také maďarská 1. A ( maďarská 1. A, mimo pěších svazků měla svou maďarskou 2. tankovou divizi). Navíc celou německou Skupinu armád Severní Ukrajina ( Nordukraine) podporovalo ještě také 8 brigád SHD ( 210., 237., 259., 270., 300., 301., 322. a 600. brigáda SHD), což dohromady znamenalo 900 tanků a SHD. Skupinu armád Severní Ukrajina (Nordukraine) ze vzduchu podporoval 4. a 8. sbor německé 4. letecké armády. ( poslední údaje jsou použity z: - Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str.179).

Z dalšího historického pramene se pak dozvídáme úkoly německé Skupiny armád, cituji:

"Úkolem Skupiny armád Severní Ukrajina bylo udržet frontu a zabránit průlomu sovětských vojsk do prostoru Lvova a do důležité průmyslové a naftové oblasti Drogobyč- Borislav. Zároveň počítal nepřítel s tím, že hájením fronty mezi Polesím a Karpatami bude krýt operační směry, které vedly do jižního Polska, do Československa a do průmyslové oblasti Slezska, jež měly pro fašistické Německo velký hospodářský význam.
Po rozdrcení hlavních sil Skupiny armád Střed muselo německé fašistické velení přesunout do Běloruska vojska z Německa a z jiných úseků fronty. Tak například ze Skupiny armád Severní Ukrajina sem bylo v polovině července posláno 6 divizí, z toho tři tankové, což značně tuto skupinu oslabilo.
Hlavní síly Skupiny armád Severní Ukrajina čelily 1. Ukrajinskému frontu a část sil této skupiny - na úseku západně od Kovelu - bojovala proti 1. Běloruskému frontu. Na počátku útoku měl nepřítel na úseku 1. Ukrajinského frontu celkem 34 pěších, 5 tankových a 1 motorizovanou divizi a 2 pěší brigády (podkladem je zde - Sborník materiálů obsahující sestavu vojsk fašistického Německa, věs. 4, str. 110 - 113.)."

Kromě těchto jednotek měla každá německá armáda ještě mnoho, jak již bylo řečeno, "Bojových skupin, dle jména velitele". Celkem měla německá Skupina armád Severní Ukrajina před úderem Rudé armády přibližně 600 000 lidí, 900 tanků a SHD, 6 300 děl a minometů ráže 75 mm a větší a také 700 letadel různého určení. Nejpočetnější část německých jednotek Skupiny armád Severní Ukrajina byla dislokována na Lvovském směru na úseku Brody-Zborov.
Cituji dál z jednoho, již vzpomínaného, historického pramenu - "Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4", str. 183,184:

"Nepřítel ve snaze udržet zbývající část ukrajinského území vytvořil hluboce členěnou obranu. Zvlášť silná obrana byla východně od Lvova. Členitý terén, lesy, bažiny i řeky Západní Bug, Dněstr, San a Visla pomohly vytvořit spolehlivé obranné čáry. Nepřítel vybudoval 3 pásma obrany do hloubky 40 - 50 km. První pásmo, hluboké 4 - 6 km, se skládalo ze tří až čtyř souvislých zákopových pásů, které byly navzájem spojeny. Druhé pásmo bylo vzdáleno 8 až 10 km od předního okraje obrany a ženijně bylo vybaveno mnohem slaběji než první.
Třetí pásmo vedlo podél západního břehu Shnilé Lípy a Západního Bugu a v době zahájení útoku sovětských vojsk nebylo ještě dokončeno. Kromě toho připravoval nepřítel obranu na Dněstru, Sanu a Visle. Města Vladimir Volynskij, Brody Hrubieszów, Rava Russkaja, Lvov, Stanislav a mnoho velkých obcí bylo přeměněno v silné uzly odporu.
Protože hitlerovské velení nemělo dostatečné operační zálohy, hodlalo stůj co stůj udržet taktické pásmo obrany. Proto téměř všechny pěší divize byly soustředěny v prvním a druhém pásmu obrany a tankové divize byly vzdáleny od předního okraje 10 - 20 km."

[michan]

LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace. Č 3.

Koncepce LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace se vlastně připravovala již v době, kdy STAVKA ještě sestavovala - Plán letního-podzimního tažení pro rok 1944. Plán útoku 1. Ukrajinského frontu vznikal v době, kdy vrcholilo plánování Operace BAGRATION s tím, že počátek útoku - datum útoku - LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace, bude zvolen co nejpříhodněji, nejlépe - "po rozdrcení hlavního německého uskupení Skupiny armád Střed, aby bylo dokončeno osvobození Ukrajiny"! Je to logické, Sověti nechtěli riskovat, aby jim německá Skupina armád Severní Ukrajina nevpadla od jihu do Operace BAGRATION..!
Jeden z hlavních historických dokumentů k tomu říká, jak LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÁ operace vznikala, a to i s opravami zasazení sovětské tankových armád ( 1. GTA, 3. GTA a 4. TA), které STAVKA 1. Ukrajinskému frontu na závěr plánování přikázala. Dozvíme se i vznik názvu operace, dozvíme se, které armády se útočné operace v rámci 1. Ukrajinského frontu účastnily, cituji:

" Tuto koncepci přednesl velitel frontu začátkem června v hlavním stanu vrchního velení. Na jejím podkladě stanovil hlavní stan definitivní plán operace a 24. června dal veliteli frontu směrnici. Podle ní měl front připravit a provést operaci s cílem porazit nepřátelská uskupení na lvovském a russkoravském směru. Vojska frontu dostala rozkaz dvěma údery rozdrtit lvovské a russkoravské uskupení a dosáhnout čáry Hrubieszów-Tomaszów-Javorov-Galič: první úder měl být zasazen z prostoru Tarnopolu na Lvov ( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9492, l. 309, 310.). Aby byl úder na lvovském směru zajištěn, měla část sil levého křídla frontu zaútočit na Stanislav.
Z rozhodnutí hlavního stanu je vidět, že sovětské vrchní velení stanovilo v plánu operace, která byla později nazvána lvovsko-sandomierzská, 1. Ukrajinskému frontu úkol nejen vyhnat hitlerovské okupanty ze západoukrajinských oblastí, ale začít i s osvobozováním jihovýchodního Polska. Plnění tohoto úkolu splývalo časově s akcemi 1. Běloruského frontu na lublinsko-varšavském směru. Ve zmíněné směrnici hlavního stanu se počítalo s tím, že útok části pravého křídla frontu na Hrubieszów-Zamošč podpoří postup vojsk levého křídla 1. Běloruského frontu. Operace 1. Ukrajinského frontu byla tedy součástí mohutného útoku Rudé armády na středním úseku sovětsko-německé fronty v létě roku 1944.
Aby byl stanovený úkol úspěšně splněn, posílil hlavní stan 1. Ukrajinský front devíti střeleckými a deseti leteckými divizemi a dělostřeleckými a speciálními svazky a útvary. Kromě toho dostal front na doplnění svazků 1 100 tanků a 2 747 děl a minometů. Front se skládal ze sedmi armád ( 3. GA., 13. A., 60. A, 38. A, 1. GA, 18. A a 5. GA), ze tří TA (1. GTA, 3. GTA a 4. TA), z 2. a 8. Letecké armády a ze dvou jezdecko-mechanizovaných skupin ( Velitelství 8. Letecké armády se včlenilo do 1. Ukrajinského frontu v polovině července. Jezdecko-mechanizovaná skupina pod velením generálporučíka V. K. Baranova se skládala z 1. gardového jezdeckého a 25. tankového sboru. K jezdecko-mechanizované skupině pod velením generálporučíka S. V. Sokolova patřil 6. gardový jezdecký a 31. tankový sbor).
1. Ukrajinský front měl před útokem celkem 80 divizí ( z toho 6 jezdeckých), 10 tankových a mechanizovaných sborů a 4 samostatné tankové a mechanizované brigády. Kromě toho patřil k frontu 1. Československý armádní sbor. Front měl 13 900 děl a minometů ráže 76 mm a větší, 1 614 tanků a SHD, 2 806 letadel a 843 000 vojáků ( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 702.).

Velitel 1. Ukrajinského frontu se na podkladě stanoveného úkolu a po zhodnocení situace rozhodl, aby pravé křídlo frontu, složené z 3. GA a 13. A, 1. GTA a jezdecko-mechanizované skupiny generálporučíka Baranova, udeřilo na russkoravském směru. Obranu měla prolomit na dvanáctikilometrovém úseku vojska operující na styku 3. GA a 13. A. Na lvovském směru měla udeřit vojska střední části frontu - 60. A a 38. A, 3. GTA a 4. TA a jezdecko-mechanizovaná skupina generálporučíka S. V. Sokolova. Také zde měla prolomit nepřátelskou obranu na úseku širokém 14 km vojska operující na styku 60. A a 38. A. Bylo plánováno za útoku obklíčit a zničit nepřátelské uskupení v prostoru Brodů. Aby byla kryta úderná skupina střední části frontu, operující na lvovském směru, měla přejít do útoku 1. GA na směru Stanislav-Drogobyč.
Vojska rozvinutá v pásmu širokém 440 km, byla operačně učleněna do dvou sledů.
5. GA - druhý sled frontu - byla na začátku operace soustředěna jihovýchodně od Tarnopolu. Kromě toho byl jeden střelecký sbor v záloze frontu. Tři TA a dvě jezdecko-mechanizované skupiny tvořily rychlé skupiny frontu. Armády prvního sledu měly společně s TA hned první den operace prolomit první a druhé pásmo nepřátelské obrany do hloubky 20-30 km. Protože německé fašistické velení přikládalo udržení pásma obrovský význam a silně je opevnilo, byla k prolomení nepřátelské obrany určena mohutná uskupení vojsk.
Definitivně vypracovaný plán operace poslal front 7. července hlavnímu stanu. Ten jej po pečlivém prostudování v generálním štábu 10. července schválil, až na některé body, ke kterým dostal velitel frontu tyto pokyny:
´1/ Tankových Armád a jezdecko- mechanizovaných skupin využít nikoli k průlomu, nýbrž k rozvíjení úspěchu v průlomu. V případě úspěšného průlomu zasadit TA den po zahájení operace a jezdecko-mechanizované skupiny dva dny po zahájení operace, hned za TA.

2/ V prvním dnu operace stanovit pěchotě splnitelné úkoly, které jste stanovil, jsou bezesporu přehnané. ´
( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9492 l. 346.)."

Průběh plánování LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace byl standardní ve Velké vlastenecké válce, jak se v čase vyvinul , kdy štáb frontu operaci navrhl a sestavil, STAVKA opravila a velitel frontu pak musel nechat plán, který mu sestavil jeho genštáb, stejnému genštábu nechat opravit a poučit o změnách podřízené velitele. Opravy znamenaly změnu zasazení TA do útoku a zpřesnění rozsahu úkolů vševojskových armád. Byla tak připravena konečná verze Plánu LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace.
Jak měly postupovat dle konečné verze plánu jednotky 1. Ukrajinského frontu se pak dozvídáme z dalšího historického dokumentu, cituji:

" Podle plánu této operace se měly hlavní síly prostředky frontu soustředit na úsecích průlomu - na russkoravském a lvovském směru. Protože po skončení jarních bojů byly hlavní síly frontu na úseku Tarnopol-Kolomyja, bylo třeba je přesunout na sever od Tarnopolu.
Od 24. června do 7. července byla na úsek Luck-Tarnopol přesunuta asi polovina střeleckých divizí, tři TA a značný počet dělostřeleckých, ženijních a jiných speciálních útvarů a svazků. Přeskupení bylo provedeno na vzdálenost 100-200 km a v některých případech až 400 km. Aby úder byl nenadálý, přesunovala se vojska hlavně v noci a důkladně se maskovala. Přitom střelecká vojska a dělostřelectvo se přesunovalo po polních cestách a TA po železnicích.
Po přeskupení vojsk bylo na úsecích určených k průlomu soustředěno až 70 % střeleckých vojsk, dělostřelectva a přes 90 % tanků a SHD. Na jednom kilometru fronty bylo 150 - 250 děl a minometů. Na úseky plánovaného průlomu bylo soustředěno i hlavní úsilí frontového letectva. 1. Ukrajinský front převyšoval nepřítele v lidech 1,4 x, v dělech a minometech 2,2 x, v tancích a SHD 1,8 x a v letounech 4 x. Na úsecích určených k průlomu byla vytvořena drtivá přesila: v lidech téměř 5ti násobná, v dělech a minometech 6 - 7násobná, v tancích a SHD 3 - 4 násobná.
Letecké zajištění operace bylo svěřeno 2. Letecké armádě, které velel generálplukovník letectva S. A. Krasovskij. Tato armáda dostala za úkol udržovat absolutní nadvládu ve vzduchu, spolehlivě chránit hlavní uskupení vojsk frontu před nepřátelským letectvem, podporovat pozemní vojska při průlomu nepřátelské obrany, nepřipustit, aby nepřítel přisunul zálohy na bojiště a zaujal obranu na Západním Bugu, zajišťovat zasazení TA a jezdecko-mechanizovaných skupin do boje, krýt jejich činnost v operační hloubce nepřátelské obrany a nepřetržitě provádět letecký průzkum a sledovat bojiště.
Protože vojska měla udeřit dvěma směry, byly vytvořeny dvě letecké skupiny - severní a střední. Severní skupina, která měla čtyři letecké sbory, zajišťovala útok na russkoravském směru, zatímco střední skupina, složená z pěti leteckých sborů, zajišťovala útok na lvovském směru. Když velitelství 8. Letecké armády přešlo 16. července k 1. Ukrajinskému frontu, byly sbory severní letecké skupiny předány této armádě. Avšak velitel 8. Letecké armády byl operačně podřízen veliteli 2. Letecké armády.
Kromě Frontového letectva bylo na pomoc pozemním vojskům povoláno dálkové letectvo a stíhací letectvo PVOS Sovětského svazu. Dálkové letectvo se mělo účastnit boje o nadvládu ve vzduchu a znemožňovat nepříteli, aby manévroval svými zálohami. Stíhací letectvo PVOS Sovětského svazu dostalo za úkol krýt objekty frontového týlu a železniční spoje ( podkladem zde jsou: "Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4" str. 185-186.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké Vlastenecké Války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997

Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60