Mapa LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operace
, která probíhala od 13.července do 29. srpna 1944.
V bitvě o Sandomierzské předmostí podávalo velké výkony sovětské stíhací letectvo. Kdo se sovětským letectvem v 2. světové válce zabýval hlouběji, tak mu určitě vytanul Pokryškin.(
Zde u Pegeucka je zmínka o bojích Pokryškina ve LVOVSKO-SANDOMĚŘSKÉ operaci:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=71&t=780
). Dvojnásobný hrdina Sovětského svazu, plukovník A. I. Pokryškin na sandomierzském předmostí velel, sovětské 9. gardové divizi stíhacího letectva a jeho divize byla hodnocena jako smělá a rozhodná. Na Pokryškina a jeho působení v srpnu 1944 při bojích o předmostí zavzpomínal, později, v roce 1960, bývalý velitel sovětské 2. Letecké armády S. A. Krasovskij, který o jeho činech mimo jiné napsal, cituji:
" V bojové činnosti Pokryškina a jeho podřízených bylo mnoho nového, originálního. Proslulé Pokryškinovo heslo, výška, manévr, palba se v činnosti 9. gardové stíhací divize stalo zákonem ( Podkladem je zde: S. A: Krasovskij - Život v letectvu, Moskva 1960, str. 233.)."
Další z historických podkladů se pak ještě zabývá i statistikou sovětského letectva v Bitvě u Sandoměře v rámci 1. Ukrajinského frontu. Dále i Dnem letectva SSSR, na kterém byli mnozí piloti vyznamenáni, včetně právě Pokryškina, cituji:
" O tom, jak rozsáhlé byly akce letectva 1. Ukrajinského frontu a o velkém mistrovství sovětských letců v bojích o předmostí svědčí tato fakta: 2. Letecká armáda vykonala v srpnu přes 17 000 vzletů a svedla na 300 leteckých soubojů, ve kterých bylo sestřeleno asi 200 německých letounů.
Hrdinství a skvělé letové mistrovství bylo pro mnohé sovětské letce příznačné. Dne 20. srpna 1944 slavila sovětská země počtvrté za války Den letectva. Toho dne vyznamenala sovětská vláda za skvělé velení a za hrdinské činy slavného letce plukovníka Pokryškina třetí medailí " Zlatá hvězda". Major A. V. Vorežejkin, kapitán I. N. Kožedub a podplukovník N. V. Čelnokov byli vyznamenáni druhou medailí " Zlatá hvězda" a dvanácti letcům, mezi nimi J. A. Akajevovi, V. A. Budaraginovi, P. A. Galkinovi a V. N. Jevgrafovi, byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu. ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 198.) "
Sovětské jednotky středu a levého křídla 1. Ukrajinského frontu sváděly v druhé polovině srpna, až do jeho konce, těžké a krvavé boje se stále pomalu ustupujícími německými jednotkami, jeho částí 4. TA a částmi 1. TA. Sověti před sebou Němce tlačili směrem na Debicu a karpatské průsmyky, když zdolávali silnou německou obranu opřenou o hory, kopce a řeky. Němci mistrně využívali přírodu v onom 4tém roce války na východě, ale sověti nepolevovali. Jednotky Sovětů ve středu útoku 1. Ukrajinského frontu tvořené 60. A a 38. A a jezdecko-mechanizovanou skupinou generála Baranova tlačily Němce stále, i když pomalu na západ. Koncem srpna jednotky středu 1. Ukrajinského frontu dosáhly čáry Szczuczyn - Debica - východně od Krosna.
Historické prameny východu zde dál hovoří o částečném bilancování bojů a vítání, kterého se prý vojákům RA dostalo. Bilancování potvrzuje mnoho podobných zdrojů i ze západu, leč vítání sovětských vojáků a důstojníků na západní Ukrajině a v Polsku nikoliv. O vítání Rudé armády na území Polska jsem již řekl, dle západních pramenů, - že spíše levicově orientovaní lidé a část mladých Poláků vítala RA, ale Ti ostatní měli stále na paměti 17. září 1939 a fakt, že jim SSSR vpadl do zad. A těch pamětníků, kteří RA nevítali byla většina. Stejně a podobně to bylo i s pomocí polských civilistů při opravě mostů a cest a sovětským jednotkám, o které mluví východní historiografie. Ve většině případů vůbec nebyla pomoc dobrovolná, ale polští civilisté tam byli přímo nahnáni, jak to dělaly všechny armády od pradávna, když vstoupily na dobytá území....!!! Viz Janusz Piekalkiewicz a nebo Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina a další, viz v Použité podklady.
Východní historikové staršího data a někteří opravovatelé východní historiografie dneška, pak mají jasno a tedy dál píší...,cituji:
" Vojska 1. Ukrajinského frontu prošla za bojů při osvobozování Polska od Západního Bugu až k Visle přes 200 km. Polské obyvatelstvo srdečně vítalo sovětské vojáky a vyjadřovalo jim svůj vděk za vysvobození z fašistického jařma. V městech a na vesnicích se často živelně organizovala shromáždění lidu. Rolník z Gorodiszcze Jan Wielbemski na jednom takovém shromáždění řekl: ´ Nakonec jsme se dočkali svého osvobození. Sami jsme teď uviděli Rudou armádu a přesvědčili se o prolhanosti Němců, kteří nás strašili Rusy.´( historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 292 048, sp. 2, l. 291.)"
" Polští vlastenci pomáhali sovětským vojákům, vším čím mohli: opravovali cesty a mosty a chytali v lesích ukryté německé vojáky. Zvlášť významně pomohli polští pracující vojskům 1. Ukrajinského frontu při násilném přechodu Sanu a Visly. V prostoru Baranowa pomáhali rolníci sovětským vojákům vyrábět vory, sbíjet loďky a organizovat přepravu přes Vislu. Dělníci jednoho závodu přivezli pro zřízení přepravy stavební materiál. Jiná skupina dělníků vyrobila z vlastní iniciativy dvacet loděk. Když vzplanuly urputné boje o rozšíření a udržení sandomierzského předmostí, zahájili polští partyzáni za Vislo aktivní bojovou činnost na nepřátelských komunikacích. Vyhazovali do vzduchu mosty a vykolejovali vojenské vlaky nepřítele. Partyzánské oddíly z Kieleckého vojvodství vyhodily do vzduchu 129 vlaků s vojáky a bojovou technikou a rozbořily 48 železničních mostů a viaduktů. ( historickým podkladem je zde: S. A Lesněvskij, V. I. Sokolovskij - Vojenský svaz, Bratrská družba sovětských a polských vojáků, Moskva 1958, str. 85.)".
Ale že vše nebylo na západní Ukrajině a na polském území " košer", nakonec přiznávají i další východní historické prameny, které konečně zase jednou musely napsat o některých faktech i pravdu - o tzv. "bandách buržoazních nacionalistů". Náhle oba zdroje, ač každý jiný, píší podobně. Druhý zdroj, sovětský oficiální zdroj, pod vedením sovětských bolševiků je již nemilosrdný, a jako vždy a jak se na totalitní stát sluší - je zajímají fakta a výsledek ( z vojenského hlediska, pro další chod vojenské mašinérie, pro zdárný chod vojenského týlu, zakročit armáda musela). Cituji:
" Zatímco vojska 1. Ukrajinského frontu bojovala na území Polska, začaly na západní Ukrajině vyvíjet činnost bandy buržoazních nacionalistů. Velení německých fašistických vojsk je zásobovalo výzbrojí a střelivem, aby tak ochromilo týl Rudé armády. Z rozkazu hitlerovského velení vraždili nacionalisté pracovníky strany a sovětů, pokoušeli se zmařit povolávání do Rudé armády a výkup obilí, přepadali týlové objekty a posádky sovětských vojsk a vyvíjeli záškodnickou činnost na frontových komunikacích. V srpnu vyhodili do vzduchu několik železničních mostů a vlaků s válečným nákladem. Vojenská rada 1. Ukrajinského frontu se proto 19. srpna rozhodla podniknout operaci, zničit nacionalistické bandy a zavést v týlu sovětských vojsk tvrdý pořádek ( zde je historickým podkladem: SÚASA, f. 32 880, inv. 5, sp. 185, l. 302.). Na pomoc vojskům NKVD, která chránila týl, byly určeny jeden jezdecký a dva motocyklové pluky. V průběhu operace uspořádané ve dnech 22. srpna -7. září 1944 bylo zlikvidováno 36 ozbrojených band, jež měly 4 315 lidí. ( historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 968, l. 32.).
Z dalšího dokumentu se pak dozvídáme důvod a příčinu, proč byl vlastně ze zesíleného 1. Ukrajinského frontu utvořen ještě i staronový 4. Ukrajinský front a co bylo jeho úkolem. Cituji:
" Protože hlavní síly 1. Ukrajinského frontu měly působit na sandomierzském směru a útok v Karpatech vyžadoval zvláštní přípravu a vybavení a vyzbrojování vojsk a zvláštní metody řízení, rozhodla STAVKA již 30. července 1944, vytvořit z vojsk levého křídla 1. Ukrajinského frontu nový operační svaz. Tak znovu vznikl 4. Ukrajinský front. Jeho velitelství bylo přemístěno z Krymu do prostoru Stanislavi. Součástí 4. Ukrajinského frontu se 5. srpna 1944 staly 1. GA a 18. A, velitelství 8. Letecké armády a také letecké, tankové, dělostřelecké a jiné svazky a útvary" ( historickým podkladem je zde: : IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 40, 41.)."
Vojska 4. Ukrajinského frontu měla pokračovat v útoku na jihozápad, vyčistit od německých fašistických vetřelců drogobyčskou průmyslovou oblast, a tím dokončit osvobození Ukrajiny.
Potom měla obsadit karpatské průsmyky, aby bylo možno později proniknout do Velké nížiny uherské.
Němci se ve stejné době snažili rychle stáhnout své jednotky z prostoru Stanislavi, aby mohli proti novému sovětskému frontu zorganizovat v předhoří Karpat pevnou obranu. Chtěli udržet prostor Dragobyče, aby RA nemohla postupovat ke karpatským průsmykům. Začal závod s časem. V první polovině srpna se již z Maďarska do prostoru Dragobyče začaly přesouvat tři německé pd a velitelství 3. as. Z Rumunska pak přišla německá 3. horská pěší divize a 49. pěší horský sbor z 1. TA, který se skládal ze 2 divizí. Všech 6. divizí bylo včleněno do maďarské 1. A, která již v prostoru Dragobyče a průsmyků tvrdě bojovala. Obrana a útok německých a maďarských jednotek znamenal, že byl zpomalen útok sovětů. Východní historiografie k problému obrany prostoru Dragobyče a karpatských průsmyků, boji 4. Ukrajinského frontu říká, cituji:
" Vojska 4. Ukrajinského frontu, která operovala v členitém a lesnatém terénu v předhoří Karpat, postupovala kupředu jen pomalu. Dne 5. srpna obsadila 1. GA Stryj a 6. srpna se po zdolání močálovitého úseku severovýchodně od Dragobyče ztečí zmocnila tohoto oblastního střediska Ukrajiny. Dne 7. srpna byly osvobozeny Sambor a Borislav. Osvobozením těchto měst a také některých jiných obcí bylo celé území sovětské Ukrajiny až na nepatrné, málo obydlené oblasti v okolí karpatských průsmyků očištěno od německých fašistických okupantů ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 200.) "
