Povstalecká Varšava v srpnu roku 1944.
Na mapě jsou i směry útoků nacistů na povstalecké čtvrti po 4. srpnu 1944.
Události a skutečnosti, které vedly k předčasnému Varšavskému povstání.
Několik událostí bylo příčinou předčasného vypuknutí Varšavského povstání. Řekněme si události, po časové ose, jak tehdy běžely.
Bylo 29. července 1944, když prvé jednotky Rudé armády překročily řeku Vislu a o dva dny později obsadily město Sandomierz. Téhož 29. července pronikly sovětské tanky do Wolominu vzdáleného pouhých 25 km východně od Varšavy. Ten samý den se moskevský rozhlas obrátil na obyvatele Varšavy s výzvou: "Nadešla hodina činů". Dva dny nato, 31. července, vstoupily sovětské jednotky do Radziminu, ležícího severozápadně od Varšavy a do Otwocku jihozápadně od města. Bojovalo se tak blízko, že ve Varšavě úplně zřetelně slyšeli lidé hřmění děl (informace byly čerpány z: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, str. 640).
Ale nebyl to jenom moskevský rozhlas, který vyzval Poláky k činům. Sovětská letadla shazovala propagační plakáty, které vyzývaly Poláky, aby povstali. I velení AK se začalo domnívat, že Rudá armáda chce dobýt Varšavu. Velení AK však řešilo dilema, které jsme si říkali na jiném místě, že NKVD na "osvobozených území likvidovala struktury Podzemního státu a AK." Zatýkala a vraždila důstojníky (zde je foto z 13. července 1944, které
ukazuje jak nejprve vojáci AK spolu s vojáky RA osvobozovaly Vilnius....). Zároveň s pomocí NKVD ustanovovala v místě "osvobození" komunistický režim Stalinského typu. Na druhé straně dilematu stálo, že AK chtěla povstat, aby dokázala, že Podzemní stát existuje, je silný a zachovává věrnost Londýnské vládě, kterou uznává za jedinou a legitimní vládu Polska. Když komunisté Polska prohlašovali, že Londýnskou vládu do Polska nepustí, mělo Varšavské povstání ukázat, že ve Varšavě už Londýnská vláda je.
Podzemní stát na území okupovaného Polska měl špatné zkušenosti nejen s hitlerismem, ale i se stalinismem a proto ne úplně všechno o Varšavském povstání konzultoval se sovětskou stranou předem a celistvě. Po celou dobu Studené války pak komunističtí představitelé a jejich historici tvrdili, že Podzemní stát nekonzultoval své přípravy na Varšavské povstání se sovětskou stranou a ani je prý oficiálně neinformoval. Komunističtí představitelé tvrdili, že SSSR považoval povstání za neuvážený čin, který nebyl konzultován. Západní historiografie celé tvrzení vždy považovala za nepodložené logikou. Vždyť to byli Sověti, kdo vyzvali Poláky, vzpomeňme - "Nadešla hodina činů" - a o letácích s výzvou pro Poláky, aby povstali. A pravdou není ani fakt, že Sověti se nic nedozvěděli, neboť je AK o Varšavském povstání oficiálně informovala a to přímo v Moskvě ( Zdrojem informace je zde: Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. ).
Vrchní velitel Armiji Krajowej Tadesz Bór-Komorowski již od 15. července čelil požadavkům, aby vyhlásil mobilizaci a zapojil se do poslední fáze Akce Bouře. Což bylo, jak jsme říkali, všeobecné povstání polského obyvatelstva proti německým okupantům.
Bór-Komorowski s posledními kroky velice váhal. Stále viděl, že Němci jsou ještě velice silní. To ale nebylo vše. Bór-Komorowski viděl i další okolnosti, které mu bránily ve svobodném rozhodování. Viděl na jedné straně hněv všech Poláků bez rozdílu, že jim 5 let trvající teror vhání krev do hlavy a že jsou odhodláni povstat - "Ať se děje, co se děje" - "Ať to stojí, co to stojí". Začínali se ozývat hlasy, že pokud nedá AK pokyn k povstání, ztratí autoritu, ač byli vojáci disciplinovaní. Vojáci AK si již mezi sebou říkali, že povstanou i bez "pomazání velení", což by vedlo k hrůzné katastrofě. Pak však přišlo něco, co rozhodlo, že bude nutno povstat. K dramatickému vývoji situace ve Varšavě došlo v druhé polovině července, kdy začal postup Rudé armády již přímo k Varšavě. Němci v té době rozhodli, že bude dokončen plán na přeměnu Varšavy v hlavní opěrný bod německé fronty (jeden z historických zdrojů říká, že šlo o realizaci staršího záměru, který byl odložen jen z důvodů atentátu na Hitlera). Hans Frank, Generální guvernér vydal výnos, podle kterého se 27. července 1944 mělo dostavit 100 000 Poláků ve věku od 17ti do 65ti let na shromáždění na náměstí ve Varšavě. Muži měli být použiti k opevňovacím pracím budovaného opěrného bodu. Celá tahle mobilizace mužů by "rozházela" připravovanou mobilizaci Armiji Krajowej. Velení AK se dokonce domnívalo, že se jednalo o pokus, kterým chtěli okupanti zcela ochromit polský podzemní stát. Ať tak, či onak, provedení výnosu Hanse Franka by zcela určitě znemožnilo mobilizaci před povstáním. Podzemní stát proto všemi "kanály", všemi prostředky, informoval členy AK, že se provedení výnosu musí ignorovat. No jo, ale tím také sám sebe zavazoval, že musí Varšavské povstání začít velmi rychle. To proto, že takováhle neposlušnost - masové odmítnutí - byla zcela zásadní věc, kterou by Němci nenechali bez povšimnutí. Jeden z historických zdrojů říká, cituji: "Generál Komorowski už v podstatě neměl na výběr, vyhlášení mobilizace sil Zemské armády v oblasti Varšavy a následné zahájení povstání k 1. srpnu již bylo neodkladnou nutností."
A AK se dostala do "stresu" a plány povstání se začaly rodit uspěchaně a jak později kritici říkali - "plány nebyly vůbec promyšleny".
Definitivně se o tom, že Varšavské povstání bude zahrnuto do Akce Bouře, rozhodlo na velitelství až 21. července a londýnská vláda schválila rozhodnutí až 25. července.
V té době totiž AK předpokládala, že RA bojující na okraji Pragy klasicky vstoupí na levý břeh Visly během několika dnů. Povstání v německém týlu jí mělo cestu jen urychlit a usnadnit. Odborníci doby odhadovali, že Varšavské povstání se udrží určitě nejméně 3 až 5 dní. Dokonce existovaly odhady, že se může Varšavské povstání udržet i 10 dní, což bylo však maximum. Při všech odhadech velitelství dobře vědělo, že dlouhodobě nemá nejen dost zbraní a munice, ale vědělo i že nemá dost potravin na delší povstání. ( zde na obrázku je
jeden z povstaleckých praporů AK - " Prapor Krawiec". Vidět jsou ukořistěné části německých uniforem a také sportovní a civilní oblečení doby. Zbraně pocházely, jak ze starých zásob polské armády ze září 1939, tak i z ukořistěných Němcům.)
Protože odhady říkaly, že maximum je 10 dní, velitelství přimhuřovalo oči a myslelo si, že svou logistiku doplní od Němců. Když se rozebíralo kolik je zbraní a střeliva, jakož i potravin a dalšího materiálu pro povstání, dostávalo se velení AK zcela mimo realitu a věděli, že trvání povstání nad 5 dní bude vždy obrovským hazardem. Stále se však museli obávat, že by se postup Rudé armády mohl zastavit. Byl zde problém. Armija Krajowa měla k boji připraveno přibližně 45 000 mužů (některé prameny říkají 42 500) a jen 20 tisíc jich dosáhlo na zbraně. Zemská armáda nutně potřebovala nějaký rychlý počáteční úspěch, který by dosáhla na skvěle vybavené německé armádě. AK potřebovala německou výzbroj i výstroj, ale i její potraviny. AK dále potřebovala ovládnout ve Varšavě některé klíčové body, které by šly dobře bránit. Pokud by se jí vše podařilo v prvých hodinách, bylo třeba ovládnout i letiště a jejich okolí. Letiště potřebovala pro přísun lidí a materiálu od londýnské vlády. Jak si při samotném povstání řekneme, prakticky se jí v prvých pěti dnech z toho nepodařilo takřka nic. Z AK unikly totiž informace a proto nedošlo k získání klíčových pozic ve městě. Varšavské povstání bylo po počátečních neúspěších zcela odkázáno na hrdinství a improvizaci. V začátku povstání měla AK to štěstí, že Němci improvizovali také. Němci neměli připravené žádné plány na potlačení Varšavského povstání. Měli však rutinu na potlačení povstání jako takového, ale co především, uměli perfektně improvizovat, neboť již bojovali 5 let a všechny bojové akce uměli zvládat pomocí tzv. "nouzových plánů..."
Průběh bojů ve Varšavském povstání.
Nejprve si řekněme, jak konec července a 1. srpna 1944 popisovala až do 5. srpna západní historiografie, cituji:
"Dne 31. července vstoupily sovětské jednotky do Radzmynu ležícího severozápadně od Varšavy a do Otwocku jihozápadně od ní. Bojovalo se tak blízko, že ve Varšavě lidé slyšeli hřmění děl. Avšak poté, co Němci 1. srpna urychleně přisunuli posily za Vislu, nařídil sovětský velitel, generálmajor Radževskij, který si byl vědom, že jeho tankové jednotky musejí čelit značné nepřátelské přesile, aby jeho vojáci přešli na úseku fronty mezi osadami Kobylka a Milosna do obrany. Téhož dne vyrvali bojovníci polské Armije Krajowej, komunistické Armije Ludowe a ozbrojení civilisté bez vyhraněného politického smyšlení, celkem 42 500 mužů a žen, dvě třetiny hlavního města Polska z rukou Němců. Poté tři dny vyčkávali kdy přijde německý protiútok. Byli přesvědčeni, že jej budou s to odrazit a dosáhnout osvobození svého města dříve, než Rudá armáda dokáže překročit Vislu. Dne 1. srpna osvobodili Rusové na Východní frontě Kaunas. Ve Varšavě byli Němci odhodláni Varšavské povstalce rozdrtit. 'Zničte jich desetitisíce' - tak zněl rozkaz, jež vydal 1. srpna Himmler generálu Geibelovi. A Němci jeho rozkazu uposlechli s brutální surovostí. Když vnikli do nemocnice v Plocké ulici, zastřelili primáře a všem pacientům nařídili, aby opustili budovu. Poté je do jednoho postříleli.
Dne 2. srpna ve Varšavě velitel jednotek polského hnutí odporu, generál Bór-Komorowski, vyslal úderný oddíl, který měl za úkol dobýt letiště Okecie, poněvadž doufal, že by mu na ně mohli ze západu posílat zbraně a střelivo. Němci však útočníky pokosili palbou z kulometů. Dva dny na to (4. srpna) přešly německé jednotky do útoku. V jejich řadách bojovali kromě vojáků pravidelné armády rovněž příslušníci waffen-SS, jimž velel nejbezohlednější potlačovatel partyzánského hnutí obergruppenführer Erich von dem Bach-Zelewski, Kaminského brigáda, složená z ruských zajatců, kteří se rozhodli pro spolupráci s Němci, a Dirlewangerova brigáda, v níž sloužili bývalí němečtí zločinci, které propustili z vězení, jestliže souhlasili s nasazením na frontě. Boje, jež byly od prvního dne vedeny brutálním způsobem, se nakonec protáhly na celé dva měsíce(... (Historickým podkladem zde je: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert a také Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a také : Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising. )."
