Mapa Varšavského povstání, na které je vidět ovládaná území AK na počátku, k 4. srpnu
1944 - označená červeně. Stejně tak jsou vidět útoky Němců. Zeleně je pak označeno území v době kapitulace, 2. října 1944.
Je jisté, že ve Varšavě i 18. srpna 1944 umírali na ulicích, v kanálech, ale i jenom třeba v jednotlivých domech civilisté. V bojových akcích pak vojáci AK, ale s nimi i nemnoho komunistů a pár levicově smýšlejících lidí, v řečené době, vojáci varšavského povstání. Bylo málo zbraní, začala chybět voda, začali se citelně zmenšovat zásoby jídla, když na některých místech ho již bylo více než citelně málo. Poslechněme si ke stejnému datu 18. a pak až do konce září a počátek října západní historiografii. Poté si dáme celkový pohled východní historiografie též od 1. srpna do konce září a na začátek října 1944. Pokračovat potom budeme dál děním na Východní frontě..
Nejprve pokračování západní historie,cituji:
"Výbor národního osvobození (Polský výbor národního osvobození - PKWN - Polski Komitet Wyzwolenia Narodowego), ovládaný komunisty vyhlásil 18. srpna 1944 Lublin za dočasné hlavní město Polska. Ve Varšavě bojovali povstalci s čím dále zoufalejším odhodláním - proti početným německým posilám, a bez sovětské pomoci. Téhož dne telegrafoval Churchill Rooseveltovi: ´ Sovětské odmítnutí povolit americkým letadlům přísun pomoci hrdinným povstalcům ve Varšavě spolu s naprostým zanedbáním leteckých dodávek materiálu z jejich strany, ačkoli by to vyžadovalo překonání vzdálenosti pouhých několika desítek kilometrů, je záležitost hlubokého a dalekosáhlého významu. Dojde-li po triumfálním vítězství Němců ve Varšavě - což je téměř jisté - k nevybíravému krveprolití, všechny důsledky, jež z toho vyplynou, budou skutečně nedozírné.´
Britové a Američané nadále odesílali Varšavě pomoc z jižní Itálie, avšak ze 182 nasazených letounů se jich 35 nevrátilo. Stalin odmítl vyhovět všem žádostem, aby těmto letounům povolil přistávat na sovětských polních letištích v oblasti východně od Varšavy ( historickým podkladem je zde: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert a pro ostatní jsou to informace od: Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.).
Uplynulo dalších pět dní a situace ve Varšavě se nijak nelepšila, naopak se stále více zhoršovala a Poláci úpěnlivě prosili o každou tunu shozu, která pro ně znamenala den života a boje v povstání. Cituji:
Ve stejný den, kdy Rumunsko vyhlásilo válku Třetí říši ( stalo se tak 25. srpna 1944) se ve Varšavě stále i po 25ti dnech bojovalo, Stalin vytrvale odmítal povolit britským a americkým letadlům používat sovětská polní letiště, což by umožnilo posílit poskytování slábnoucí Spojenců. Churchill odeslal 25. srpna Stalinovi téměř zoufalý telegram následujícího znění: ´ Nepokoušíme si dělat názor na osoby, jež podnítily toto povstání, k němuž ovšem rozhodně opakovaně vyzýval moskevský rozhlas. Naše sympatie však patří ´téměř bezbranným lidem´, které jejich přesvědčení vedlo k tomu, že začali útočit na německá děla, německé tanky a německá letadla. Nemůžeme uvěřit, že Hitlerovy krutosti skončí s jejich odporem. Naopak nám připadá pravděpodobné, že potom teprve propuknou plnou silou. Masakr, k němuž dochází ve Varšavě se při setkání nás všech po skončení války určitě stane velkou nepříjemností. Proto navrhujeme vyslání letadel, pokud to ovšem výslovně nezakážete.´
Churchill napsal Rooseveltovi, že kdyby Stalin neodpověděl, měli bychom to podle mého názoru zkusit a počkat, co se stane´. Britská a americká letadla by letěla bez Stalinova svolení. ´Neumím si představit´, dodal Churchill, ´že by s nimi zacházel špatně nebo je zadržel.´
Roosevelt však Churchillovu nabídku odmítl. Jedním z důvodů, proč byl proti, jak napsal britskému ministerskému předsedovi 26. srpna, bylo Stalinovo´konečné odmítnutí´ poskytnout povolení k používání sovětských letišť spojeneckými letadly usilujícími o shazování materiální pomoci Varšavě. Dalším důvodem se staly ´současné americké rozhovory´ se Sovětským svazem o budoucím využívání sovětských leteckých základen na Sibiři americkými bombardovacími letouny k náletům na Japonsko. ´Nepovažuji z hlediska dlouhodobých všeobecných válečných vyhlídek za prospěšné´dodal na vysvětlení americký president, ´abych se připojil k vámi navrhovanému poselství strýci Joeovi.´
Tak kvůli pomoci Varšavě došlo k narušení anglo-americké jednoty a Británie by zůstala sama, kdyby chtěla podniknout krok, který by velice rozčílil Sovětský svaz.
V Londýně a ve Washingtonu vešlo 28. srpna ve známost, že Rudá armáda při postupu přes polské území zatýká přední představitele Armiji Krajowej. Následujícího dne vydala britská a americká vláda veřejné prohlášení, v němž se pravilo, že Armija Krajowa je ´odpovědnou válčící sílou´.
Budoucnost Polska se tedy stala základní příčinou sváru mezi Spojenci.
(zde je mapa území
, které k 1. září 1944 ovládalo ještě AK.)
Ve Varšavě byli povstalci dne 2. září 1944, po měsíci bojů, donuceni vyklidit svá postavení ve Starém Městě a museli sestoupit do podzemního labyrintu kanalizace. V vesnici Majorat ležící severovýchodně od hlavního města povraždili Němci toho dne více než 500 místních obyvatel včetně žen, dětí a starců.
Přestože polští povstalci museli ve Varšavě vyklidit Staré Město, Churchill nadále doufal, že bude s to shazovat z letadel více materiálu na ta předměstí polského hlavního města, v nichž se obránci ještě drželi - Zolibórz, Solec a Czerniaków. Proto odeslal 4. září dva telegramy - jeden Rooseveltovi a druhý Stalinovi. Materiální pomoc Polákům lze zajistit 'jediným způsobem', uvedl v telegramu adresovaném Rooseveltovi, totiž tím, že ji budou shazovat americké bombardovací letouny, které 'k tomu účelu využijí ruská letiště', a dále naléhal na prezidenta, aby 'schválil provedení této operace vaším letectvem, jež by v případě nutnosti přistávalo na letištích Rusů třeba i bez jejich souhlasu'. V druhém telegramu, jež odeslal Stalinovi 'jménem válečného kabinetu', ministerský předseda prohlásil, že kroky sovětské vlády, jimiž brání v odeslání pomoci Polákům, 'jsou pro nás v zřejmém rozporu s duchem spolupráce mezi spojenci, jemuž vy i my přikládáme jak v přítomnosti, tak do budoucna, takový velký význam.'
Rooseveltova odpověď byla záporná. 'Má kancelář vojenské zpravodajské služby mne informuje,' psal v ní president, 'že bojující Poláci odešli z Varšavy a že Němci už zcela ovládají město.' Roosevelt dále dodal: záležitost pomoci Polákům ve Varšavě tudíž byla nešťastně vyřešena odkladem a operacemi Němců, a proto nyní nemůžeme udělat nic, čím bychom jim pomohli.
Stalin 9. září 1944 konečně povolil vyslání letecké podpory varšavským povstalcům i umožnění jejich poskytování západními spojenci tím, že směli využívat sovětská letiště. V nočních hodinách 13. září 1944 shodila sovětská letadla první dávku pomoci určené Varšavě - šlo o potraviny. Pilotem prvního letounu, který shodil tuto pomoc byl Polák Alexander Danielak.
Rudá armáda, která už předtím obsadila vesnice Miedzylesie, zahájila 14. září postup směrem na sever k varšavskému předměstí Praga, jež leží na opačném břehu Visly proti předměstským čtvrtím, v nichž ještě bojovali povstalci a do nichž chtěl Churchill 10 dnů předtím shazovat ze vzduchu materiální pomoc. Téhož dne přeletěly sovětské letouny v malé výšce nad jedním z nich - nad předměstím Zolibórz - a shodily kontejner obsahující dopis se seznamem míst, na která měla být shozena pomoc. Za osmačtyřicet hodin Sověti shodili dva těžké kulomety, 50 samopalů a 50 000 kusů střeliva.
V době, kdy polští povstalci sváděli poslední hrdinné, avšak beznadějné boje s německými vojáky, se Churchill setkal v Quebeku s prezidentem Rooseveltem. Nejednali o Varšavě, jednali o tom, co připadne které zemi po válce.
Dne 18. září došlo ke dvěma neobvyklým letům nad okupovanou Evropou. Jedním byla operace 107 amerických bombardovacích letounů, jež vzlétly ze základen v Británii, shodily materiál určený povstalcům ve Varšavě a poté se Stalinovým vědomím a souhlasem pokračovaly dále na sovětskou leteckou základnu u Poltavy. Povstalci však v té době už ovládali jen tak malou část města, že téměř 1 000 z 1 284 kontejnerů se zbraněmi, střelivem a dalším materiálem padlo do rukou Němců. Němci však sestřelili pouhé dva americké letouny.
Druhý let byl uskutečněn v rámci 'Operace AMSTERDAM', která měla spojencům zajistit únikovou cestu s využitím malého letiště s travnatým povrchem Tri Duby v oblasti středního Slovenska mezi Zvolenem a Banskou Bystricí, již v té době ovládali partyzáni.
Spojenci měli menší štěstí 19. září, kdy další dva polské prapory překročili ve snaze o navázání kontaktu s povstalci, kteří se ve varšavské čtvrti Czerniakowu nadále bránili zuřivým útokům Němců. K obráncům se však nedalo žádným způsobem proniknout. Generál Berling, který se o to pokoušel - jak řekl 4 dny poté Stalin americkému velvyslanci v Moskvě Averellu Harrimanovi - , 'postupoval v rozporu s názorem Rudé armády'.
Berling byl téměř ihned nato zbaven velení a totéž postihlo rovněž generála Galického, který velel praporům, které překročily Vislu.
Poslední pokus o přísun materiální pomoci shazované ze vzduchu, jež byla určena skupině bojovníků Polského hnutí odporu, kteří se ještě bránili v lesích šestnáct kilometrů západně od Varšavy, učinili spojenci 20. září, kdy z letiště ve Foggii v jižní Itálii vzlétlo 20 bombardovacích letounů, jejichž posádky se skládaly z polských dobrovolníků. Aby se dostaly nad cíl, musely proletět nad Jaderským mořem, přes celé Maďarsko, Slovensko a jižní Polsko. celkem 5 z 20ti letadel bylo sestřeleno. Zbývala tedy už jen jediná cesta: přes Evropu do Sovětského svazu - ta, s níž počítala Operace FRANTIC, Stalin však 2. října zakázal britským a americkým letounům další využívání poltavského letiště k letům na podporu Varšavského povstání.
Pouze ve Varšavě válečná štěstěna přála Němcům. Němci 23. září ovládli celý levý břeh Visly a následujícího dne zahájili likvidaci posledních větších ohnisek organizovaného odporu na předměstích Mokotów a Zolibórz. Toho dne také spojenci provedli jeden z posledních shozů materiálu, poněvadž povstalci se stahovali do sklepů a do kanalizace a tudíž neovládali žádný otevřený prostor, kam by mohla být pomoc shazována. Poslední pomoc shodili tři dny nato; Němci přitom sestřelili nad Dambrowou jednoho polského pilota, jehož vzápětí těžce zraněného zajali, vyslechli a zastřelili. U vesnice Dziekanowa ubili Němci amerického letce, jehož zajali. Nad Varšavu proniklo 306 spojeneckých letounů s polskými, britskými, americkými a jihoafrickými posádkami; 41 z nich Němci sestřelili a nejméně 200 spojeneckých letců položilo život.
(Voják AK, vzdávající se a vystupující z varšavského kanálu viditelně rezignoval. Podobně
hovoří popiska fota ze dne 27. září 1944.)
Ve Varšavě se v odpoledních hodinách 27. září 1944 (zde se zdroj zmýlil, neboť poslední vojáci šli do zajetí 2. a další dny října 1944 - má poznámka) vzdali Němcům poslední povstalci, kteří až do té doby bojovali na předměstí Mokotów. Téhož večera oznámil Hitler telefonicky veliteli německých jednotek ve městě, obergruppenführeru SS Bachovi-Zelewskému, že vůdce udělil jemu a rovněž generálu Dirlewangerovi Rytířský kříž. V průběhu prvních pěti dní po konečné kapitulaci se všichni povstalci, kteří padli do zajetí, stali terčem strašné msty. V průběhu samotných bojů padlo 15 000 bojovníků Polského hnutí odporu a za jejich smrt museli Němci zaplatit 10 000 padlými. V průběhu bestiálních represálií a ještě poté přišlo o život podle odhadu 200 000 civilních osob (zde budou ještě při Bilancování provedeny různé změny a upřesnění. Pro tento popis byl historickým podkladem: Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert)."
