Mapa útoků sovětského 2. a 3. Ukrajinského frontu do Rumunska, později, od září i do
Bulharska a Maďarska, vše v období od 20. srpna do 31. prosince 1944.
Německé štáby udělaly v JASKO-KIŠINĚVSKÉ operaci fatální chybu, neboť považovaly masivní útok 3. Ukrajinského frontu za pomocný a sovětský hlavní úder stále očekávaly na kišiněvském směru. O chybě Němců nás pak dál informují východní historické zdroje, cituji:
" Fašistické velení setrvávalo v tomto omylu proto, že je zmátlo maskovací opatření operačního štábu, které provedlo sovětské velení. Na kišiněvském úseku frontu byly zdánlivě soustředěny síly k hlavnímu úderu. Sovětská 5. Úderná armáda (5. UA), které velel generálporučík N. E. Berzarin, provedla kromě toho 20. srpna na tomto průzkum bojem na široké frontě a tím ještě více německé velení dezorientovala.
Druhého dne útoku dosáhla úderná skupina 3. Ukrajinského frontu nových úspěchů. Na styku 37. A a 46. A vzrostla do večera hloubka průlomu na 25-30 km. 4. gardový mechanizovaný sbor, který byl zasazen do průlomu v pásmu 37. A téměř nepostoupil. Nepřítel se nejurputněji bránil v pásmu útoku 57. A (velitelem 57. A byl generálporučík N. A. Gagen), poněvadž se obával, aby armáda do boků a týlu německé 6. A. Operační zálohy skupiny ´Dumitrascu´ byly toho dne vyčerpány. Vojska 3. Ukrajinského frontu se probila do operační hloubky nepřátelské obrany na styku německé 6. A a rumunské 3. A, čímž pro ně vzniklo nebezpečí, že budou navzájem izolovány (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 237, 238.).
5. Letecká armáda pod velením generálplukovníka letectva S. K. Gorjunova a 17. Letecká armáda, které velel generálplukovník letectva V. A. Suděc, podporovaly v prvních dvou dnech operace hlavně střelecké svazky, které prolamovaly nepřátelskou obranu, a rychlá vojska, zasazená do průlomu. Za dva dny uskutečnili letci obou frontů na 6 350 vzletů. Pokusy německého letectva zabránit průlomu byly rychle odraženy. Velitelství Skupiny armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´) hodnotilo 21. srpna bojovou činnost sovětského letectva takto: ´ Nepřátelské letectvo je neobyčejně silné. Dělá si co se mu zachce´ (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 13 632, l. 31.). Letectvo Černomořského loďstva bombardovalo nepřátelské lodě a základny. Zvláště silný nálet podniklo 20. srpna na Constanci.
V prvních dvou dnech útoku dosáhla tedy sovětská vojska velkých úspěchů. Rozhodl o nich vysoký morální stav vojsk a osobní příklad komunistů a komsomolců v boji... Důstojníci a vojáci, plni útočného elánu, projevovali statečnost a odvahu, bojové mistrovství a iniciativu. Tak například vojáci 7. roty 1116. střeleckého pluku 333. střelecké divize 37. A při postupu vpřed obsadili takticky důležitou výšinu, kde rozdrtily štáb německého 81. pl., přičemž zajali náčelníka štábu a několik důstojníků (historickým podkladem, je zde: AMO SSSR, f. 392, inv. 8 900, sp. 105, l. 203.). Stranický organizátor jednotky 2. střeleckého pluku 50. střelecké divize, který vystřídal raněného velitele čety, zorganizoval obsazení druhého nepřátelského zákopu (historickým podkladem, je zde: AMO SSSR, f. 906, inv. 202 156, sp. 2, l. 165.). Na jednom úseku narazily útočící jednotky 93. střelecké divize 57. A na silný odpor nepřítele, který pevně zaujal postavení podél železniční trati. Jedna rota dostala za úkol dobýt tento úsek. Skupina vojáků, kterou vedl komsomolský organizátor rotný A. P. Staruško, vyrazila na zteč postavení. S rudým praporem v ruce se vrhl rotný k železničnímu náspu a strhl za sebou ostatní. Přestože byl raněn běžel dále vpřed. Inspirováni statečností svého komsomolského organizátora, šli vojáci roty na zteč a nepřítele porazili (historickým podkladem, je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 32 283, sp. 18, l. 92.).
Za dva dny útoků prolomila Rudá armáda nepřátelskou obranu na směrech hlavních úderů. Operační situace nepřítele se pronikavě zhoršila. Bylo zcela reálné ve velmi krátké době, během 2-3 dnů, obklíčit hlavní nepřátelské síly v kišiněvském výběžku. Nepřítel, který do večera 21. srpna vyčerpal všechny své operační zálohy, nemohl již průběh operace podstatně ovlivnit. Naopak velitelé frontů měli v té době na směru úderů 25. střeleckých divizí, které ještě nebyly do bitvy zasazeny... (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 238.).
Za této situace velitel Skupiny armád Jižní Ukrajina (Südukraine) generál Friessner požádal velitelství pozemních vojsk (OKW - má poznámka), aby armádní skupina ´Dumitrescu´mohla ustoupit za Prut. Vrchní velení váhalo, neboť se bálo nových komplikací v politické situaci v Rumunsku. Rozkaz ke stažení vojsk vydal generál Friessner teprve 22. srpna ´ (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 13 632, l. 48.), až po Hitlerově rozkazu ´ (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 13 632, l. 39.).
Vojska měla ustoupit po setmění. Velitelství Skupiny armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´) mělo v plánu organizovaně stáhnout vojska na čáru hřeben Obcina Mare-řeka Prut (postavení ´Traian´ a ´Ferdinand´) a zastavit zde útok sovětských vojsk. Ale tento záměr mu nevyšel.
Již 21. srpna večer dostala velitelství obou sovětských frontů novou směrnici hlavního stanu, v níž se pravilo: ... nyní je hlavním úkolem vojsk 2. a 3. Ukrajinského frontu spojeným úsilím rychle uzavřít kolem nepřítele obkličovací kruh v prostoru Husi a dále jej zužovat s cílem zničit nebo zajmout kišiněvské nepřátelské uskupení. Hlavní stan nařizuje, aby k provedení tohoto velmi důležitého úkolu byly nasazeny hlavní síly a prostředky obou frontů a aby se síly netříštily jinými úkoly. Úspěšné splnění úkolů - rozdrcení kišiněvského nepřátelského uskupení - nám otevře cestu k hlavním hospodářským a politickým střediskům v Rumunsku... Máte všechny možnosti vytčený úkol úspěšně splnit, a musíte jej splnit (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 9 493, l. 72-73.).
Realizujíce rozkaz hlavního stanu, zmařily fronty svými úspěšnými akcemi plány německého velení. Dne 22. srpna prolomila vojska 2. Ukrajinského frontu nepřátelskou obranu v operační hloubce mezi Seretem a Prutem a pronikla průlomem do hloubky 60 km, kde nepřítel již neměl zálohy, ani připravené obranné čáry. Tankové a mechanizované svazky, které pronásledovaly nepřítele a zdolávaly jeho odpor v jednotlivých ohniscích, postoupily k důležitému železničnímu uzlu Vaslui a městu Husi. 3. Ukrajinský front, který začal 22. srpna pronásledovat nepřítele, obchvacoval kišiněvské uskupení z jihozápadu. Hloubka průlomu se zvětšila na 70 km. Oba mechanizované sbory, které pronikly do hloubky 75-90 km a dosáhly čáry Gura Galbena-Komrat, odřízly německou 6. A od rumunské 3. A.
Téhož dne přešla do útoku vojska levého křídla 46. A. Velel jim generálporučík A. N. Bachtin, zástupce velitele armády. Za podpory dělostřelectva, letectva a loďstva Dunajské válečné flotily, jíž velel kontradmirá S. G. Gorškov, sovětská vojska násilně překročila Dněsterský liman. Přechod byl proveden neočekávaně, bez dělostřelecké přípravy. Na předmostí, vytvořená údernými oddíly námořní pěchoty, se začala přesunovat vojska. Za dva dny přepravila flotila na pravý břeh limanu asi 8 000 lidí a množství bojové techniky. Vojska, která se přepravila, rozdrtila protistojící nepřátelské síly, obsadila město Akkerman a pokračovala v útoku na jihozápad. Situace v pásmu 46. A se pronikavě změnila. Dva sbory této armády, rozmístěné na pravém křídle a ve středu bojové sestavy, začaly obchvacovat akkermanské uskupení ze severu a severozápadu. Večer pronikla část rychlých svazků na čáru Kogilnik, do týlu hlavních sil rumunské 3. A, a odřízla jí hlavní ústupové cesty.
Opatření, která nepřítel toho dne podnikl, nemohla již katastrofu odvrátit. Jak již bylo řečeno, zamýšlel nepřítel ustoupit na čáru hřeben Obcina Mare-řeka Prut. Avšak ústup německé 6. A mohl být zahájen teprve po setmění, za 13-14 hodin po obdržení rozkazu. Za tu dobu tankové svazky 2. Ukrajinského frontu urazily 25-30 km a postoupily do prostoru jižně od čáry, na níž se měla stáhnout skupin ´Wohler´. Dva mechanizované sbory 3. Ukrajinského frontu, které rovněž urazily asi 50 km, zaujaly prostor vzdálený 35-40 km od přeprav přes Prut. Tak se tedy sovětské tanky dostaly do týlu tří armádních sborů německé 6. A a velitelství armádní skupiny ´Dumitrescu s ní ztratilo spojení. Ústup již nemohl nepřátelská vojska zachránit, protože jejich hlavní část byla 80-90 km od Prutu, kdežto sovětská rychlá vojska měla k němu dvakrát až třikrát blíže.
Čtvrtý den operace se vyznačoval tím, že nepřátelská vojska ustupovala před čtyřmi armádami 2. Ukrajinského frontu a před všemi armádami 3. Ukrajinského frontu. Improvizované nepřátelské oddíly se zmocnily přeprav u Leušen, Leova a Falciu a narychlo zde vytvářely předmostní opevnění. Ale to nepříteli nepomohlo. Velitelství obou frontů dělalo všechno, aby uzavřelo vnitřní frontu obklíčení kišiněvského uskupení. 2. Ukrajinský front zasadil silami 27. A, hlavními silami 6. TA a jezdecko-mechanizované skupiny hluboký úder na jih, aby zabezpečil obklíčení a rychle pronikl do centrálních oblastí Rumunska. 3. Ukrajinský front vytvořil mohutnou clonu z jihozápadu a dokončil obklíčení rumunské 3. A v prostoru jihozápadně od Akkermanu. Téhož dne vojska 3. Ukrajinského frontu dosáhla od východu přeprav přes Prut v prostoru od Leušen. Nepřítel kladl na pravém břehu řeky zuřivý odpor vojskům 52. A a 18. tankovému sbotu 2. Ukrajinského frontu. Držel zde ještě ve svých rukou pásmo široké 8-10 km. Tento ´koridor´byl jeho poslední nadějí, neboť se tudy snažil vyvést z obklíčení svou 6. A. Německé operační dokumenty dosvědčují, že velení chtělo stabilizovat hned na jedné, hned na jiné čáře.. Avšak údery sovětských vojsk nutily nepřítele ustupovat z těchto čar a stahovat se na jih a jihozápad (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 239, 240.).
Dne 23. srpna ve 20 hodin 30 minut se velitelství Skupiny armád Jižní Ukrajina (´Südukraine´) dovědělo o velikých změnách v Rumunsku, o svržení Antoneskovy vlády. Za tři hodiny nato bylo přijato Hitlerem schválené rozhodnutí, že je nutno ´co nejkratší cestou ustoupit na karpatská polozakrytá postavení´ (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, , inv. čís. 13 632, l. 85.)."
