Mapa útoků Rudé armády do Rumunska, Bulharska a Maďarska v době od 20. srpna do 31.
prosince 1944.
Koncem první a na začátku druhé dekády září 1944 začal 2. Ukrajinský front plnit nové úkoly, které zadala STAVKA. Východní historici nás přesně, z hlášení frontu, armád a sborů informují, včetně změny 6. TA na 6. GTA, cituji:
"Ve dnech 6.-15. září plnila vojska frontu tyto úkoly: Když 40. A a 7. GA a jezdecko-mechanizovaná skupina zlomily houževnatý odpor dvou sborů a 5-6 pohraničních skupin nepřítele (což bylo 5-6 maďarských pohraničních praporů - má poznámka), zdolaly za 10 dní východní Karpaty, postoupily na široké frontě o 30-130 km a dosáhly čáry Vatra Dornei-Toplita-Tirgu Mures. Mnohem rychleji postupovala vojska ve středu bojové sestavy frontu, která urazila až 250 km. Tanková armáda překročila 7. září jižní Karpaty a 11. září večer dospěla na čáru, kterou zaujímala rumunská 4. A. Tanková armáda ( jednalo se o sovětskou 6. TA, která dostala, dne 12. září 1944, název ´gardová´. Tedy nyní již budeme psát 6. GTA - má poznámka. Informace jsem čerpal z: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 250.), útočící na Kluž, v následujících dvou dnech spolu s rumunským 6. as zahnala německá a maďarská vojska na jejich výchozí postavení - do prostoru Turdy. Dne 15. září večer dosáhly čáry Tirgu Mures-Turda svazky sovětské 27. A a rumunské 4. A. Boje na tomto úseku, zejména v prostoru Turdy, byly vleklé. V téže době 53. A na levém křídle frontu, aniž narazila na odpor nepřítele, zdolala Karpaty, postoupila asi o 220 km a pronikla do prostoru Caransebese. 18. ts postupoval do prostoru Lipovy, vstříc německým vojskům, která zahájila útok. Zde se houževnatě bránily asi 3 rumunské prapory a oddíl těžkého dělostřelectva (historickým podkladem jsou zde informace: Archiv ministerstva obrany RLR, sp. 732/1, l. 16.).
Třebaže do večera 15. září 2. Ukrajinský front neobsadil celý prostor Dej-Kluž-Sarmasel, postoupil ve středu a na levém křídle bojové sestavy asi o 250 km, a na úseku Karpaty-Turda dosáhl rumunsko-maďarské hranice stanovené vídeňskou ´arbitráží´. Székelský výběžek Sedmihradska, okupovaný horthyovským Maďarskem, byl vyčištěn. Avšak nepříteli se zatím přece jen podařilo po katastrofě, která ho postihla u Kišiněva a Jas, znovu vytvořit souvislou frontu obrany proti vojskům 2. Ukrajinského frontu. Za frontou měl nepatrné zálohy západně od Turdy a východně od Oradey. Proti vojskům 2. Ukrajinského frontu stálo 27 německých a maďarských divizí a brigád včetně 6 tankových a motorizovaných divizí.
Dne 15. září, když nepřítel zesílil odpor na pravém křídle i ve středu bojové sestavy 2. Ukrajinského frontu a na levém křídle přešel do útoku s cílem zabránit sovětským vojskům proniknout do Velké nížiny uherské, vydal hlavní stan nový rozkaz. Při stanovení úkolu frontu se přihlíželo k tomu, že jeho soused zprava, 4. Ukrajinský front, který 9. září 1944 přešel do útoku ve směru Užhorod a na Mukačevo, postupoval pomalu, a soused zleva, 3. Ukrajinský front, dokončil osvobozování Bulharska a přesunoval vojska do prostoru Sofie a severozápadně od ní, takže bylo možno vyčlenit část jeho sil a předat je 2. Ukrajinskému frontu ( historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 250.).
( zde ještě některé skutečnosti:
https://en.wikipedia.org/wiki/Romania_in_World_War_II
z překladače:
https://ro.wikipedia.org/wiki/Lovitura_ ... ugust_1944
). Záměr hlavního stanu byl takovýto: aniž se přeruší útok na kterémkoli úseku v pásmu 2. Ukrajinského frontu, zasadit hlavní úder ve všeobecném směru na Kluž-Debrecín-Miškovec, aby bylo co nejdříve dokončeno osvobození Rumunska, dosáhnout předválečné rumunsko-maďarské hranice, překročit ji, probít se k Tise na úseku Čop-Szolnok a pomoci 4. Ukrajinskému frontu překonat Karpaty a obsadit prostor Užhorodu. Dále měla vojska frontu proniknout k Tise na úseku Szolnok-Segedin. Podle pokynů hlavního stanu se měla během útoku soustředit na levém křídle frontu úderná skupina - 46. A a jezdecko-mechanizovaná skupina generála Plijeva (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 159-160. Dva jezdecké sbory jezdecko-mechanizované skupiny se v té době přesunovaly ze západních oblastí Ukrajiny do západního Rumunska.). Aby byly směrnice hlavního stanu splněny, stanovil maršál Sovětského svazu Malinovskij ještě týž den úkoly všem armádám.
Ve dnech 16.-24. září se na pravém křídle frontu a v prostoru Kluže urputně bojovalo.
Nepřítel posílil svá vojska v prostoru Kluž-Turda čtyřmi divizemi, z toho dvěma tankovými.
Časté zteče se střídaly s protiztečemi jedné i druhé strany, avšak čára fronty se zde podstatně nezměnila. Dne 19. září dosáhla 53. A na levém křídle frontu čáry, kterou držela rumunská 1. A. Za součinnosti s touto armádou pokračovala v útoku a 21. září obsadila město Arad. Dne 24. září se probila na rumunsko-maďarskou hranici v prostoru maďarského města Makó a severovýchodně od něho (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 250-251.).
Pro situaci, která se vytvořila 24. září večer, byl příznačný tvrdošíjný odpor nepřítele, kladený vojskům pravého křídla a středu bojové sestavy 2. Ukrajinského frontu. Nepřátelské velení ve snaze zastavit útok frontu přesunulo v září do pásma jeho činnosti 20 divizí, z toho 4. td a 1 motorizovanou, a 2 tankové brigády (historickým podkladem je zde: Sbornik materialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii vyp. četvertyj, str. 157.). Proto front splnil vytčený úkol jen částečně. Bylo nezbytné změnit směr hlavního úderu. Rozhodl o tom velitel frontu dne 24. září; hlavní stan schválil návrh příští den (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 73 765, sp. 41/1, l. 7.). Bylo třeba přeskupit síly frontu z pravého křídla do prostoru Aradu, což bylo spojeno s přípravou nové, Debrecínské operace (Debrecínská operace byla zahájena 6. října 1944 a probíhala na území Maďarska. Podrobně bude tato operace popsána v kapitole XIII. Zde se o ní mluví jen do té míry, v jaké přispěla k úplnému osvobození celého válečného území Rumunska - historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 251.).
Protože úderná skupina frontu rychle postupovala z prostoru Aradu na sever a její značné síly pronikly 12. října do prostoru jihozápadně od Debrecína a do prostoru Oradey, začal nepřítel stahovat německou 8. A a maďarskou 2. a 1. A ze severního Sedmihradska, jakož i z útoku před 4. Ukrajinským frontem. Vojska pravého křídla 2. Ukrajinského frontu začala nepřítele okamžitě pronásledovat. Dne 11. října obsadila 27. A Kluž. 40. A a rumunská 4. A, které bojovaly proti zadním vojům nepřítele a postupovaly severozápadním směrem, osvobodily 25. října pohraniční města Satu Maru (Satu-Mare viz na mapě na severu ve středu mapy - má poznámka) a Carei a vstoupily do severovýchodní části Maďarska. Bylo dokončeno osvobození severního Sedmihradska, a tím i celého předválečného území Rumunska. 25. říjen byl prohlášen za Den rumunské lidové armády.
Na vyhnání okupantů ze středních a západních oblastí Rumunska i ze severního Sedmihradska se spolu se sovětskými vojsky, jak již bylo řečeno, podílely i rumunské divize. Když se počátkem září pokusila německá a maďarská vojska přejít do protiútoku, vytvořila rumunská vojska obranu na čáře Tirgu Mures-Turda a v prostoru Arad-Temešvár a po několik dní zadržovala nápor nepřítele. Jednotky Rudé armády mohly za příznivých podmínek překonat jižní Karpaty a včas přijít Rumunům na pomoc (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 251.).
Rumunská armáda utrpěla v bojích proti německým a maďarským vojskům za osvobození své země značné ztráty. Od 23. srpna do 30. října 1944 ztratila přes 75 000 lidí (historickým podkladem je zde: Archív ministerstva obrany RLR, sp. 732/1, l. 6.). V těchto bojích byly vypracovány formy společných akcí rumunských a sovětských vojsk, které se v dalších operacích zdokonalovaly.
V debrecínské operaci se rumunská 4. A, bojující na Sedmihradské plošině nejdříve v pásmu sovětské 27. A a později 40. A, aktivně podílela na očisťování severního Sedmihradska, zatímco rumunská 1. A, útočící na západ od západních Karpat, se účastnila osvobozování prostoru Oradey a Salonty (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 251.).
Spolu se sovětskými divizemi hrdině bojovala na území Rumunska rumunská 1. dobrovolnická divize ´Tudor Vladimirescu´. Byla zformována v roce 1943 z podnětu rumunských vlastenců na území Sovětského svazu. Její příslušníci se zvlášť vyznamenali svými bojovými činy. Udatně bojovaly i mnohé jiné divize. Velitel 2. Ukrajinského frontu hodnotil jejich činnost slovy: ´Některé rumunské divize nás přímo nadchly svým bojovým elánem, statečností a sebeobětováním. Obstály v nejtěžších bitvách (informaci pro Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 251., dodal - ´Vojenno-istoričeskij žurnal´, r. 1959, čís. 2, str. 32.).
Vojáci důstojníci a generálové Rudé armády se během války přesvědčili, že rumunská vojska se v bojích proti sovětským vojskům nevyznačovala příliš vysokými bojovými vlastnostmi. Bylo to tím, že do 23. srpna 1944 vedla válku nespravedlivou, bojovala za zájmy německého imperialismu a rumunských kapitalistů a statkářů, které jim byly cizí. Po změně politické situace v Rumunsku rumunský voják poznal, že bojuje za své, skutečně národní zájmy, za svou demokratickou vlast. Právě tím se dal vysvětlit bojový duch rumunských vojsk v tomto období (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 252.).
Rumunská armáda se účastnila války proti fašismu i po osvobození Rumunska. Rumunský 7. armádní sbor spolu se sovětskými sbory dobyl útokem Budapešť. Rumunská 4. A po čtyři měsíce sváděla těžké boje v severovýchodním Maďarsku, násilně překročila Tisu i jiné řeky. V prosinci 1944 společně se sovětskou 40. A vstoupila na území Československa. Ztráty rumunské armády ve válce proti Německu činily asi 170 000 lidí (historickým podkladem je zde: I. Tutoveanu, Participarea militara a Rominiei la razboiul antifascist, ´Lupta de clasa´, srpen 1957, str. 24.).
Vzhledem k úspěšným operacím rumunských vojsk při přechodu maďarsko-československé hranice a osvobození města Turny n. Bod. zaslal maršál Malinovskij 27. prosince 1944 telegram veliteli rumunské 4. A. Psal v něm: ´Děkuji Vám i Vašim podřízeným vojskům rumunské 4. A za úsilí, které při plnění bojových úkolů vynaložila Vaše armáda, bojující bok po boku s Rudou armádou (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 252.).
