I na mapě bojů od 20. srpna do 31. prosince 1944, jsou vidět všechny armády Sovětského
svazu, 3. Ukrajinského frontu, které vstoupily, bez boje, do Bulharska.
Nežli Stalin Žukova 23. srpna 1943 propustil, dal mu ještě radu, aby, než pojede připravovat 3. Ukrajinský front na válku s Bulharskem, z pověření STAVKY, ještě navštívil Jiřího Dimitrova. Ten prý jej nejlépe seznámí s všeobecnou politickou situací v Bulharsku. No a samozřejmě jej seznámí s činností Bulharské dělnické strany a i s ozbrojenými akcemi protifašistických sil a bulharského lidu. Po větách, že bulharská armáda bojovat s Rudou armádou nebude, že jí přivítá chlebem a solí. A také větě, že "naši lidé vyvíjejí téměř ve všech útvarech (Bulharské královské, či carské armády) rozsáhlou činnost", se rozloučili a Žukov jel ještě do STAVKY zpřesnit úkoly.... A tam je pak věta zpravodajská, ve které maršál prakticky říká o bulharské armádě o jejích číselných stavech. Což je to samé co se dozvíme i s historických zdrojů. Stejná čísla, jako později u východní historiografie. Žukov čerpal ze stejného.
Cituji tedy souvisleji maršála:
"V té době měla bulharská armáda 450 000 mužů, rozdělených do pěti armád a dvou samostatných sborů. Letectvo mělo 410 letounů a válečné loďstvo přes 80 bojových a pomocných německých a bulharských lodí (Poté následuje historický zdroj, který je u maršála Žukova - Archiv MO SSSR - Archiv Ministerstva Obrany SSSR - a u východních historiků je pak AMO SSSR - Archív Ministerstva Obrany SSSR. Dokončím historický zdroj maršála: Archiv MO SSSR, f. 240, inv. 52 495, sp. 90, l 269-271; f. 243, inv. 20 371, sp. 61, l. 44, 45, 59 a 60.)."
Všechna čísla u východního historického zdroje uvidíme později stejná. Ještě se seznamme s textem, který maršál napsal, když uvedl vyhlášení války, které provedl Sovětský svaz dne 5. září 1944. Přečtěme si co napsal v knize Žukov. Věty maršála nejsou v některých pasážích u vyhlášené války skutečně běžné, cituji:
"Protože bulharská profašistická vláda přes několikeré varování sovětské vlády nepřestávala porušovat neutralitu a aktivně pomáhala hitlerovskému Německu, vypověděla sovětská vláda Bulharsku 5. září válku (tato slova a věty jsme již četli a jsou stejná jako u východní historiografie, ale dívejme pak co po další větě následovalo - má poznámka). Den nato dal hlavní stan velení 3. Ukrajinskému frontu rozkaz k zahájení válečných operací.
Ráno 8. září bylo k zahájení palby všechno připraveno, ale neviděli jsme ze svých pozorovatelen cíle, na něž bychom pálili...
Periskopy, dalekohledy i prostým okem jsme na bulharském území viděli obvyklý pokojný život: ve vesnicích se kouřilo z komínů a lidé si hleděli každodenní práce. Přítomnost vojenských jednotek nebyla zjištěna.
Maršál Tolbuchin nařídil vojskům vyslat předsunuté oddíly. Neuplynulo ani půl hodiny, když velitel 57. A hlásil, že jedna z pěších divizí bulharské armády, seřazená u cesty, uvítala naše jednotky s rozvinutými rudými prapory a slavnostní hudbou. Za nějakou dobu se událo totéž i na jiných místech. Velitelé armád hlásili, že dochází ke spontánnímu sbratřování sovětských vojáků s bulharským lidem....
Okamžitě jsem volal do hlavního stanu... (historickým podkladem je zde - G. K. Žukov, Vzpomínky a úvahy 2.)".
Když psal maršál řečenou knihu byla také 60. léta 20. století. Mohlo a bylo tam mnoho emocí a patosu, ale Bulharsko bylo asi skutečně trochu více než netradiční ve svém projevu...
Zářijové povstání v Bulharsku 1944.
Pojďme nyní zpět k východní historiografii. Co napsali historici východu o září 1944 v Bulharsku? Začneme prakticky ve stejné době, ze které je ukázka a vzpomínka význačného maršála 2. světové války, maršála G. K. Žukova, cituji:
"Vojska 3. Ukrajinského frontu, která dosáhla rumunsko-bulharských hranic, čekala zde na rozkaz hlavního stanu vrchního velení k dalším akcím. Na pravém křídle frontu byla 46. A, ve středu bojové sestavy 57. A a na levém, přímořském křídle 37. A. K sestavě frontu patřily i dva mechanizované sbory a 17. Letecká armáda.
Operačně bylo 3. Ukrajinskému frontu podřízeno Černomořské loďstvo a Dunajská válečná flotila. 5. září, dvě a půl hodiny po vyhlášení války Bulharsku, vydalo velitelství frontu rozkaz velitelům armád a mechanizovaných sborů, aby byli připraveni k útoku.
Operační a strategická situace byla velmi příznivá útočným akcím 3. Ukrajinského frontu.
Vojska 2. Ukrajinského frontu, jehož hranice s 3. Ukrajinským frontem probíhala po čáře Vidra-Giurgiu a dále po Dunaji, rychle postupovala Valašskou nížinou. Dne 5. září dosáhla vojska levého křídla tohoto frontu čáry Caracal-Zimnica a úplně bez překážek pokračovala v postupu na západ; předsunutý oddíl 6. TA pronikl do prostoru Turnu Severina. Německé Skupiny armád ´F´a ´E´, které byly v Jugoslávii, Albánii a Řecku, byly odříznuty od uskupení vojsk bránícího se ve východních Karpatech a v Sedmihradsku.
Neomezeným pánem na moři bylo sovětské Černomořské loďstvo a ve vzduchu sovětské letectvo (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 267.).
Bulharsko mělo v té době 5. vševojskových armád a 2 samostatné sbory, sestávající z 23 divizí včetně 1 tankové a 1 jezdecké, a 7 brigád (1 tanková, 1 jezdecká a 5 pohraničních).
Celkem měla bulharská armáda 450 000 lidí (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. 52 495, sp. 90, l 269-271; f. 243, inv. 20 371, sp. 61, l. 44, 45, 59 a 60.)."
A právě u posledních údajů - pět armád a dva sbory + 450 000 mužů - o bulharské armádě vidíme, že maršál Žukov měl úplně stejný historický podklad až do poslední číslice a písmene archívu. Je zde jen více dalších údajů, jako je 23 divizí. V dalším pokračování ještě zazní další číslo stejné, jako měl maršál - v počtu letadel Bulharska - 410 letadel a také zazní stejné i počty lodí - přes 80.
Ale pojďme pokračovat východními historiky a dalšími jejich historickými událostmi a informacemi, cituji:
" Bulharské vojenské letectvo mělo 5 leteckých pluků s celkem 410 letadly. Ve Varně a v Burgasu bylo soustředěno přes 80 bojových a pomocných lodí německého a bulharského loďstva. Hlavní část bulharských ozbrojených sil byla rozmístěna v centrálních a západních oblastech země. Proti vojskům 3. Ukrajinského frontu stály jen dvě pohraniční brigády a 2 pěší divize prvního sledu, rozmístěné v prostoru Ruse a Dobriče, a dvě pěší divize druhého sledu v Šumenu a Burgasu. Tato vojska nemohla klást vážnější odpor zkušeným a v boji zoceleným sovětským vojskům.
Dne 6. září vydal hlavní stan vrchního velení vojskům 3. Ukrajinského frontu a Černomořskému loďstvu rozkaz, aby zahájily bojové akce proti Bulharsku. Čelní jednotky měly přejít do útoku 8. září a hlavní síly 9. září. Do večera 12. září měla vojska dosáhnout čáry Ruse-Paletica-Karnobat-Burgas a zde zastavit bojové akce. O dalším útoku hodlalo velení rozhodnout až podle průběhu ozbrojeného povstání bulharského lidu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 267.).
Úderná skupina frontu se soustřeďovala na pravém křídle a na středním úseku fronty mezi Dunajem a Černým mořem. Hlavní síly 46. A měly útočit na svém levém křídle ve směru Esechioi-Kubrat, 57. A ve středu svého pásma na Kočmar-Šumen, 57. A na svém pravém křídle na Dobrič-Provadiji. 7. a 4. gardový mechanizovaný sbor, které operovaly v pásmech 57. a 37. A, měly druhého dne útoku dosáhnout čáry Kornobat-Burgas (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 392, inv. 8 972, sp. 27, l. 172.). Námořním a leteckým výsadkům Černomořského loďstva bylo uloženo za součinnosti s mechanizovanými svazky 3. Ukrajinského frontu obsadit Varnu a Burgas.
Vojska se začala včas připravovat na operaci, a když vydal velitel frontu příslušný rozkaz, štáby armád již měly plány operací vypracovány. Na frontě byl po tu dobu klid. Sovětská vojska se částečně přeskupovala a dokončovala poslední přípravy k útoku.
Politická práce mezi vojáky v období příprav operace byla zaměřena zvlášť na objasňování vztahů mezi Sovětským svazem a Bulharskem. Odhaloval se licoměrný, bezpáteřný postoj Bagrajanovy a Muravievovy vlády, ale současně se vysvětlovaly i cíle a úkoly boje bulharského lidu proti carské klice a buržoazii. V armádním tisku, při přednáškách a besedách se hovořilo o tradičním přátelství ruského a bulharského lidu. Političtí pracovníci přednášeli a pořádali besedy o rusko-turecké válce v letech 1877-1978, kdy ruská vojska osvobodila Bulharsko z tureckého jařma, čímž si získala hlubokou vděčnost bulharského národa.
Hovořili o činnosti o činnosti pokrokových osobností Ruska a Bulharska - Černyševského, Dobroljubova, Levského, Boteva a Blagoeva. V přednáškách a při besedách se zdůrazňovalo, že přátelství mezi sovětským a bulharským lidem se po Říjnové revoluci povzneslo na nový, kvalitativně vyšší stupeň. Podrobně se mluvilo o významu vítězství Sovětského svazu pro osvobození Bulharska od fašistického útlaku, o boji, který vedl za války bulharský lid pod vedením komunistů (Jen malá část většinou politruky poslouchala, některé pasáže i víc než malá část - například když se chválila RA, - většina vojáků měla v duševnu různé jiné starosti - od přežiji a do kdy, přes vzpomínky na rodiny, děvče atd, - , nebo si potřebovala odpočinout - má poznámka).
Mnoho místa se v politické práci věnovalo objasňování příčin a cílů války proti Bulharsku. Všechny armádní noviny uveřejnily nótu sovětské vlády z 5. září, která byla vytištěna i jako zvláštní leták. Ve svazcích, útvarech a jednotkách se konaly ve dnech 5. - 7. září shromáždění a schůze. Zevrubné objasnění osvobozeneckého poslání Rudé armády v Bulharsku přispělo k tomu, že mezi sovětskými vojáky a bulharským obyvatelstvem byly později navázány přátelské vztahy.
Dne 8. září vstoupila vojska 3. Ukrajinského frontu do Bulharska (a právě do těchto míst patří ona zvláštní vzpomínka maršála Žukova, jak jí emotivně popsal v - Vzpomínky a úvahy 2, které jsem zařadil na začátek - má poznámka). Ráno překročily předsunuté oddíly sborů rumunsko-bulharskou hranici a zamířily do vnitrozemí. Hned po nich se daly do pohybu čelní pluky divizí prvního sledu. Rychlé předsunuté oddíly se nesetkaly s odporem a do večera postoupily o 65-70 km; dosáhly čáry Tutrakan-Sakalli-Krasen dol-Emirkjoj. Čelní pluky a v některých případech i hlavní síly divizí pronikly tento den do hloubky 25-30 km. 4. mechanizovaný sbor a 5. samostatná motostřelecká brigáda měly podle rozkazu zahájit činnost ne 9., ale 8. září. Téhož dne brigáda a sbor osvobodily Varnu. Dne 8. září večer se daly do pohybu jihozápadním směrem předsunuté oddíly 7. mechanizovaného sboru. Současně obsadil výsadek námořní pěchoty, vysazený z letadel, letiště námořního letectva a v noci na 9. září vstoupil do přístavu ve Varně; o něco později zde tři torpédové čluny vylodily námořní výsadek (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 268.)."
