Mapa východní fronty, na které jsou vidět boje od 19. srpna
, do 31. prosince 1944.
Boj proti Německu, nastolení diktatury proletariátu.
Na Balkáně byly dva státy, které přeměnili boj proti nacistickému Německu takřka okamžitě v diktaturu proletariátu. O Jugoslávské federaci budeme ještě hovořit. Ve stalinistickou diktaturu proletariátu, proměnilo svůj boj proti Německu, takřka ihned, Bulharsko. Poslechněme si jak celý proces vystoupení ze spojenectví s Hitlerem, odstranění monarchie, změnu vlastnictví a diktaturu proletariátu popisují východní historiografové. Samozřejmě nechyběli při tom Stalinovy tanky, cituji:
"Splynutí lidového povstání 9. září 1944 s vítězným pochodem Sovětské armády na Balkáně bylo nejenom zárukou vítězství tohoto povstání, ale dalo mu i větší sílu a rozmach (historickým podkladem je zde: G. Dimitrov, Izbrani proizvedenija, T. II, str. 425.), řekl J. Dimitrov na V. sjezdu Bulharské dělnické strany (komunistů). Tím, že bylo provedeno povstání a moci se ujala vláda Vlastenecké fronty, vznikla v Bulharsku nová politická situace.
Změnil se poměr třídních sil, byla nastolena moc pracujících měst a vesnic. Vedoucí úlohu měla dělnická třída v čele s BDS(k).
V první vládě Vlastenecké fronty bylo 16 ministerských křesel rozděleno takto: Bulharská dělnická strana (komunistů), Bulharský zemědělský lidový svaz a Lidový svaz ´Zeno´ dostaly po čtyřech ministerských křeslech a dělnická sociálně demokratická strana dvě. Do vlády byli pojati i dva bezpartijní ministři. Avšak prakticky určovali politiku vlády komunisté.
BDS(k) rozhodným způsobem ovlivňovala rozvoj vnitřního života v zemi, přibírala k účasti na řízení státu představitele dělnické třídy a pracujícího rolnictva ( některé další popisy dění v Bulharsku viz zde:
http://druhavalkakonec.euweb.cz/bulharsko%2044.htm
a také na Balkáně zde:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/ ... staty.html
). Moc v jednotlivých místech byla v rukou výboru Vlastenecké fronty, v nichž převažoval vliv komunistů.
Vláda tak začala neprodleně realizovat program Vlastenecké fronty. Za necelý měsíc ode dne, kdy byla utvořena, provedla řadu důležitých opatření. Rozpustila fašistický policejní parlament, poskytla lidu politická práva a svobody, zahájila očistu státního aparátu a reorganizaci armády. Fašistické organizace byly zakázány a jejich noviny zastaveny. Vláda rozpustila policii a začala vytvářet lidovou milici. Sofijský lidový soud pohnal k odpovědnosti 600 osob za fašistickou činnost, mez nimi i regenty a 126 bývalých ministrů a poslanců.
V oblasti zahraniční politiky uskutečnila vláda v tomto období důležité akty - přerušila diplomatické styky s Maďarskem a evakuovala bulharská vojska z okupovaných oblastí Řecka (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 272.).
Velkou událostí v životě bulharského lidu byla dohoda o příměří, kterou 28. října 1944 uzavřely SSSR, USA a Velká Británie s Bulharskem. Dohoda vycházela z toho, že Bulharsko zastavilo válečné akce proti Spojeným národům. Bulharsko přijalo závazek, že se pod vedením spojeneckého (sovětského) vrchního velení zúčastní války proti Německu. Bulharská vláda se zavázala, že všemi prostředky, které má k dispozici, pomůže při postupu sovětských vojsk bulharským územím, že osvobodí spojenecké válečné zajatce a internované osoby a anuluje všechny zákonodárné i administrativní akty anexe řeckého a jugoslávského území nebo o jeho připojení k Bulharsku. Podle dohody měly být okamžitě rozpuštěny fašistické politické, vojenské a zmilitarizované organizace a zrušeny všechny diskriminační zákony (historickým podkladem je zde: Viešňaja politika Covetskogo Sojuza v period Otěčwstvennoj vojny, T. II, str. 286-291.).
Tato dohoda odpovídala životním zájmům bulharského lidu. Stěžejním zahraničně politickým úkolem Bulharska se stala účast ve válce, kterou svobodomyslné národy vedly proti fašistickému Německu (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 272.).
J. Dimitrov v těchto dnech napsal: ´Budoucnost naší země bude záviset především na onom reálném přínosu, kterým nyní přispějeme jako národ a stát k všeobecnému válečnému úsilí, směřujícímu k co nejrychlejší porážce fašistického Německa..., Vše pro frontu, vše pro rychlé dosažení definitivního vítězství nad fašismem!´ - to je hlavní heslo, k jehož splnění musíme mobilizovat síly Dělnické strany, lidové mládeže, Vlastenecké fronty a její vlády, všeho lidu a jeho armády i všechny zdroje země (historickým podkladem je zde: G. Dimitrov, Sbornik izbrani pisma i reči, Sofija 1947, str. 26.). Byla to výzva k bulharskému lidu, aby vlasteneckou válku proti hitlerovskému Německu, kterou právě zahájil, vedl s maximálním vynaložením sil. V krátké době vstoupilo do armády přes 40 000 dobrovolníků (historickým podkladem je zde: ´Krasnaja zvězda z 23. září 1954, ze které údaje použily - Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 273.). Výbory Vlastenecké fronty pomáhaly při mobilizaci do armády, organizovaly odesílání balíčků na frontu a pořádaly sbírky oděvů a potravin pro vojáky a důstojníky.
Bulharská dělnická strana (komunistů) soustřeďovala pozornost na zajištění bojeschopnosti armády a její vysoké morálky. Páteří nové, lidové armády byli partyzáni a dobrovolníci, kteří do ní vstoupili. Značná část důstojníků bývalé carské armády zachovávala loajalitu. Reakční důstojníci byli nahrazeni velitelským sborem Národně osvobozenecké armády. Velkou úlohu při posilování a upevňování její bojeschopnosti sehrála instituce zástupců velitelů pro politické věci. Na tuto funkci bylo do armády vysláno 10 členů a kandidátů ÚV BDS(k) a také mnozí bývalí partyzáni. Do všech svazků operující armády vyslalo sovětské velení podle dohody s bulharskou vládou jako poradce důstojníky Rudé armády, kteří měli značné bojové zkušenosti. Tím vším dohromady se zvýšila bojeschopnost bulharských vojsk.
Bulharská armáda, která od poloviny září 1944 do května 1945 bojovala proti fašistickému Německu, se zúčastnila bělehradské operace, obranné operace v prostoru Blatenského jezera a v útočné vídeňské operace. Po celou tuto dobu byla bulharská vojska operačně podřízena veliteli 3. Ukrajinského frontu.
Za bělehradské operace sovětských vojsk operovala bulharská armáda na směrech Niš a Skopje. Kryla jižní bok sovětských vojsk na Balkáně a za operační součinnosti s jugoslávskou Národně osvobozeneckou armádou znemožnila fašistickým divizím rozmístěným v Řecku a v jižní Jugoslávii stáhnout se do prostoru Bělehradu, kam v říjnu 1944 pronikla vojska 3. Ukrajinského frontu a jugoslávské Národně osvobozenecké armády. Tím, že společně s Rudou armádou bojovala za osvobození bratrského jugoslávského lidu, odčinila bulharská armáda hanebnou skvrnu tříleté účasti na okupaci Jugoslávie, na níž se podílela na rozkaz monarchofašistické vlády (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 273.).
Po ukončení bojových akcí bulharských vojsk ve východní Jugoslávii vyčlenila bulharská vláda na návrh sovětské vlády 1. Bulharskou armádu, složenou ze šesti pěších divizí, aby se zúčastnila dalších operací na území Maďarska (historickým podkladem je zde: Boj bulharského lidu proti hitlerovskému fašismu. Materiály Ústavu dějin strany při ÚV BKS, l. 202.). Koncem listopadu měla tato armáda kolem 84 000 vojáků (historickým podkladem je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. 20 371, sp. 45, l. 25.). Jejím velitelem byl generál Vladimír Stojčev. Kolem 20. března 1945 rozdrtila tato armáda v součinnosti s jugoslávskými a sovětskými vojsky německé fašistické svazky, které se přepravily na severní břeh Drávy a snažily se zde vytvořit předmostí. Koncem března a počátkem dubna, v závěrečné fázi osvobození Maďarska, bojovaly bulharské divize, útočící na západ, na jugoslávském území v prostoru, kde se stýkají státní hranice Maďarska, Rakouska a Jugoslávie. Spolu s vojsky 3. Ukrajinského frontu dokončily 4. dubna 1945 osvobození jihozápadního Maďarska a obsadily řadu měst a vesnic v severní Jugoslávii (v Chorvatsku a Slovinsku). Ve chvíli, kdy skončila druhá světová válka, dosáhla 1. Bulharská armáda, bojující v sestavě vojsk 3. Ukrajinského frontu, úpatí Rakouských Alp (historickým podkladem je zde: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 273.).
Bulharský lid tak po 9. září významně přispěl k porážce fašistického Německa a získal si sympatie a podporu světové demokratické veřejnosti. V mírové smlouvě, uzavřené v roce 1947, bylo konstatováno, že Bulharsko ´se aktivně zúčastnilo války proti Německu (historickým podkladem je zde: Vněšňaja politika Sovětskogo Sojuza. 1947 god. Časť pervaja /janvar-ijuň 1947 goda/, Moskva 1952, str. 291.). Podle oficielních údajů, které předložila bulharská vláda mírové konferenci, zúčastnilo se ze 450tisícové bulharské armády války proti německým fašistickým uchvatitelům 339 760 mužů z nich 195 932 bezprostředně na frontě. 32 000 bulharských vojáků bylo zabito, raněno nebo se pohřešuje. Přímé válečné výdaje činily 95 miliard leva (historickým podkladem je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 635, str. 308.).
Sovětský svaz významně napomohl tomu, že se bulharský lid mohl podílet na rozdrcení německého fašismu. Bez pevného postoje Sovětského svazu by se bulharská armáda nemohla zúčastnit takové operace jako je bělehradská. Britská vláda v září 1944 prohlásila, že si nepřeje vidět bulharská vojska na jugoslávském území (podkladem pro tuto informaci je: U. Čerčill, Otčet narodu, Moskva 1944, str. 13. Vydalo tiskové oddělení britského velvyslanectví v Moskvě. Zde je nutno poznamenat, jak bylo výše již řečeno východními historiky, že v Chorvatsku a Slovinsku, tedy v severní Jugoslávii, byly po tři roky, jako okupanti, bulharští vojáci a i proto se situace jaksi Winstonu Churchillovi a britské vládě prostě nezdála - má poznámka). Nadhodila tuto otázku i při uzavření smlouvy o příměří koncem října 1944. Sovětská vláda tehdy britské vládě rezolutně sdělila, že bulharská vojska nejsou v Jugoslávii jako okupanti, ale jako spojenci bojující pod sovětským velením.
Zářijová revoluce v Bulharsku zahájila nové období v dějinách země. Když VII. sjezd BKS (Bulharská dělnická strana /komunistů/ byla koncem prosince 1948 přejmenována na Bulharskou komunistickou stranu /Balgarska komunističeska partija/.) tuto revoluci hodnotil, konstatoval: ´Marxisticko-leninský rozbor národní a demokratické revoluce v naší zemi ukazuje, že je od samého počátku svým třídním charakterem, obsahem a významem revolucí socialistickou. Její vítězství bylo zákonitým výsledkem revolučního boje bulharské dělnické třídy, která ve svazku s pracujícími měst a vesnic pod vedením Bulharské komunistické strany a za rozhodující pomoci Sovětské armády bojovala proti fašismu a kapitalismu (za pomoci ruských tanků šlo prostě vše, přeskočit i jeden vývojový stupeň a nastolit blahobyt, který se i Bulharům zajedl - má poznámka. Historickým podkladem k přiznání komunistů před závorkou je: VII. kongres na Blgarskata komunističeska partii. 2. juni - 7. juni 1958 g. Stenografski protokol, Sofija 1958, str. 616.)."
