SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 49.

[michan]

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 49.

Mapa SNP až do jeho hořkého konce



, v třetí dekádě měsíce října, v roce 1944.

II. etapa SNP.
Okolo 9. září 1944, tedy po deseti dnech bojů, skončila I. etapa ve Slovenském národním povstání, což souviselo i se začátkem karpatsko-dukelské operace.
I v předchozích článcích je k těmto dnům řečeno, že v karpatsko-dukelské operaci, která začala 8. září se ukazovalo, do 10. září, že Rudá armáda, která původně s operací přes průsmyky nepočítala, musela náhle své plány měnit ve prospěch SNP. Narazila však na obtíže hned v tyto prvé dny. Němci zase, díky útokům RA směrem na Dukelský průsmyk, museli mezi 8. 9. a 10. zářím a dál průběžně, začít posilovat karpatskou frontu. Což znamenalo, že začali již v noci z 8. na 9. září stahovat jednotky ze Slovenska, aby co nejrychleji posílili karpatskou frontu. Jednotky tak nemohli Němci dál používat k potlačení SNP. Bylo řečeno, že ze Slovenska, tedy z SNP, byly staženy: Německý 338. pěší pluk 208. pěší divize, z okolí Prešova (tahle jednotka mohla být stažena hned 8. září k večeru a v noci, neboť byla poměrně blízko, ale především již od 5. září byla u Prešova zbytečná, východoslovenský sbor již neexistoval, byl odzbrojen, nebo část na útěku - má poznámka), průzkumný prapor 68. pěší divize a 1. tankový pluk z německé 1. TA od Popradu (ten byl pro svou logistickou náročnost stažen k 10. září - má poznámka), a také celá 357. pěší divize (13. září 1944). Výčet těchto jednotek znamenal, že z SNP ke Karpatům Němci stáhli takřka ihned přibližně 12 500 mužů.

Průběh I. etapy bojů v SNP ukázal, že i malá, ale dobře vybavená, dobře organizovaná a vycvičená jednotka, může prolomit špatně připravené obranné postavení mnohem silnějšího obránce. Proto velitelství 1. československé armády vydalo k skončení I. etapy, tedy k 10. září, pro všechny velitele jednotek v poli rozkaz, ve kterém upozornilo na všechny nedostatky vojáků v obraně. V rozkaze s datem 10. září 1944 je mimo jiné napsáno:
".... - Obranná postavení jsou nevhodně volena, nedostatečně připravena a obvykle nejsou ani zamaskována.
- Protitankové překážky jsou většinou přímo směšné a nezastavily by ani nákladní automobil. Navíc nejsou hlídány ani kryty palbou.
- Palebná postavení děl se většinou budují jen do jednoho směru, ačkoliv nepřítel může přijít z kterékoli strany. Mužstvo sedí ve stínu a hraje karty, zatímco by mělo budovat obranná postavení.
- Muži často ani nevědí, proč bojují(!).
- Velitelé nemají zálohy a nepřipravují opatření pro případ, že jejich obranná linie bude proražena. V takovém případě pak podléhají panice.
(historickým podkladem jsou zde informace z Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939 - 1945, dále Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, dále pak informace z - Použité podklady - a z mých poznámek. Informace jsem zpracoval svými slovy, jen fakta a data z historických dokumentů jsou v uvozovkách.)."
V období od konce I. etapy, do začátku dalších útoků povstalců a německé ofenzívy - což byla třetí dekáda září, začátek II. etapy SNP - se na Slovensku a v prostoru ovládaném povstalci stala spousta důležitých událostí, z nichž si mnohé závažné řekněme.
Na slovenské letiště Zolná (východně od Zvolena) byl ze SSSR přesunut dne 17. září 1944 československý 1. stíhací pluk. Ihned druhý den, čili 18. září, pro Němce velice překvapivě, zaútočily stíhací letouny LA-5FN na letiště v Piešťanech, kde měli nic netušící Němci soustředěnu většinu svých letadel. Českoslovenští piloti zničily 10 letadel na zemi a dalších deset jich poškodily.
Letadla stíhacího pluku "byla pro povstalce velkou posilou, protože byla moderní a pilotovali je zkušení letci" (někteří z nich se účastnili Bitvy o Británii 1940 - např. i Fajtl a mnozí další, viz také zde:
http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-zvolen.htm
zde viz foto:



Fr. Fajtl v roce 1944. Zdrojem je: Jindřich Marek - Vzdušní donkichoti, nakladatelství Svět křídla, březen 2001. Fotky Bf 109 ve Zvolenu.
). Než byl stíhací pluk dne 25. října 1944 evakuován zpět na území ovládané RA, vykonali piloti 573 bojových letů, sestřelili 9 německých letadel (a dalších 5 pravděpodobně), svrhli 624 pum a vystříleli přes 50 000 dělostřeleckých nábojů (historickým podkladem jsou zde informace z Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939 - 1945, str. 118, 119 a další v Použité podklady)."
Velkou pomocí pro povstalce byly průzkumné lety, ale i nálety na německé pochodové kolony a také nálety a bombardování dělostřeleckých postavení Němců.
"Vybojováním kontroly ve vzduchu Lavočky umožnily i zastaralým povstaleckým stíhacím letounům Avia B-534 a ´bombardérům´ Š-328 provádění průzkumných letů a náletů na pozemní cíle. Po zničení letiště v Piešťanech přesunula Luftwaffe svou základnu na letiště Nový Dvor u Malacek, které povstalci nemohli se silami, jež měli k dispozici, zničit. Požádali proto o pomoc US Air Force. Američané vyslali 20. září 150 létajících pevností, které zničily nejen hangáry, dílny a tankovací zařízení letiště v Novém Dvoru, ale i 12 letadel na zemi. Dalších 29 letadel navíc poškodily (historickým podkladem jsou zde informace z Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939 - 1945, dále Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, dále pak informace z - Použité podklady - a z mých poznámek. Informace jsem zpracoval svými slovy, jen fakta a data z historických dokumentů jsou v uvozovkách.)."
Již v I. etapě bylo SNP podporováno také sovětskou 4. gardovou brjanskou bombardovací divizí "složenou ze tří pluků vyzbrojených americkými bombardéry B-25 Mitchell (na Palbě viz od Hanesse: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=201&t=549
). Divize byla dislokována v okolí města Vinnica na Ukrajině." Letadla této 4. gardové brjanské divize, již od 4. září 1944 shazovala zásoby na letiště Tri Duby a od 20. září zásobovala povstalce přes pomocná letiště Rohozná a Brezno nad Hronom. A tak v I. a II. dekádě září, jen během tří týdnů tato sovětská divize podnikla 498 letů a shodila 253 tun zbraní, munice, léčiv a obvazového materiálu. Ve II. etapě SNP, po získání letiště Krosno, "podnikal 5. orelský letecký sbor (dvě letecké divize o třech plucích - celkem asi 127 letadel) především noční lety na letiště Tri Duby s dopravními Dakotami Douglas C-47 Skytrain) a Li-2 (sovětská licence Dakoty)." Od 26. září 1944 tak sovětský letecký sbor podnikl více než 700 letů, kterými na Slovensko, pro SNP "dopravil 385 tun zásob a 1 928 vojáků. Při zpátečních letech letadla sboru evakuovala 698 raněných a v posledních dnech povstání odvezla i slovenský zlatý poklad. Během této doby přišla sovětská 4. gardová bombardovací divize jen o jeden stroj Mitchell. 5. sbor však ztratil osm letounů Li-2 a šest strojů Douglas C-47.
Dva americké letouny B-17G přivezly 17. září z Bari (Itálie) 8 tun zásob a odvezly osádky sestřelených amerických letounů, které byly osvobozeny během povstání. Doprovázelo je 42 stíhacích letounů Mustang. Dalších šest létajících pevností s eskortou 32 Mustangů přivezlo 10. října 16 tun zásob a 20 členů jednotek OSS. Při zpáteční cestě bylo na palubách těchto letadel dalších dvacet osvobozených amerických letců a slovenské delegace, která pokračovala v cestě do Londýna."

Ihned po skončení I. etapy SNP, k datu 10. září 1944 došlo k nové reorganizaci 1. československé armády na Slovensku..
"Změna organizace 1. československé armády na Slovensku ze dne 10. září 1944:"

Dvě vojenské obranné oblasti (VOO) se změnily na 6 taktických skupin (TS):
1. TS měla bránit Bánskou Bystricu a Veĺký a Malý Šturec.
2. TS měla bránit východní část povstaleckého území.
3. TS měla bránit jihozápadní část.
4. TS měla bránit západní přístupy.
5. TS měla bránit oblast Turiec - Vrútky - Kraĺovany.
6. TS měla bránit severní sektor.
Připomenu zde ještě, že k 5. září 1944 (tedy v době I. etapy) byl plukovník Golián povýšen na brigádního generála.

Ještě si řekněme i konečné a přehledné zařazení bojových jednotek do šesti taktických skupin - TS - " Složení 1. československé armády na Slovensku k 18. 10. 1944:

Velitelství (Bánská Bystrica)
tři IOV (IOV - Improvizované Obrněné Vlaky) TGM, MRŠ, Hurban, ženijní prapor, spojovací prapor, 11. automobilní prapor, pluk útočné vozby, zbrojní a muniční sklady, zásobovací sklady, zbrojní dílny, sanitní sklady, nemocnice a polní pošty, rota hlásné a výstražné služby.
1. TS (1. taktická skupina Bánská Bystrica)
šest pěších praporů (1. až 6. prapor 1. pěšího pluku), 1. samostatná rota, 1. dělostřelecká skupina s 21., 22., 31. a 41. baterií, kombinovaná telefonní rota - celkem přibližně 4 000 mužů.
2. TS (2. taktická skupina Brezno nad Hronom)
osm pěších praporů (11. až 18. prapor 2. pěšího pluku), 2. štábní rota, ženijní rota, kombinovaná telefonní rota, vozatajská skupina, automobilní skupina, náhradní pěší prapor, 1.,2. a 4. dělostřelecká baterie - celkem přibližně 16 000 mužů.
3. TS (3.taktická skupina Zvolen)
osm pěších praporů (21. až 28. prapor 3. pěšího pluku), záložní dělostřelecká baterie, 1. a 3. dělostřelecká baterie, samostatná baterie, ženijní rota, kombinovaná telefonní rota - celkem přibližně 10 000 mužů.
4. TS (4. taktická skupina Kremnica)
čtyři pěší prapory (31. až 34. prapor 4. pěšího pluku), četa tanků, rota protitankových kanónů, rota leteckého personálu, četa protiletadlových děl Oerlikon, minometná četa- celkem přibližně 5 000 mužů.
5. TS (5. taktická skupina Slovenská Lupča)
výcviková a opevňovací skupina od 23. září 1944 po ztrátě Turca 5. záložní prapor, kombinovaná telefonní četa, štábní automobilní skupina, zbrojní a zásobovací parky - celkem přibližně 4 000 mužů.
6. TS (6. taktická skupina Liptovská Osada)
čtyři pěší prapory (51. až 54. prapor 6. pěšího pluku), ženijní rota, telegrafní rota, automobilní skupina, vozatajská skupina, 1. dělostřelecká baterie (100mm houfnice), 2. dělostřelecká baterie (105mm kanóny), protiletadlová baterie - celkem přibližně 6 500 mužů.
2. československá paradesantní brigáda (Badín)
1. a 2. prapor, dělostřelecká skupina, skupina protitankových kanónů, protiletadlová skupina, průzkumná skupina, spojovací rota, ženijní rota, automobilní rota - celkem 2 860 mužů.
Letecké jednotky
1. československý stíhací pluk, letecká skupina, skupina protiletadlového dělostřelectva s. 10. baterií (83,5mm děla vz. 22/24), 11. baterií (88mm protiletadlové kanóny vz. 37) a 12. baterií (VKPL 20mm kanóny Oerlikon), spojovací skupina.
Letiště: Tri Duby, Zolná, Rohozná pri Brezne (sídlo pozorovací služby), Muráň.
Letecká skupina pozůstávala z kombinované letky a tří praporů a tří samostatných rot bojujících jako pěchota. Celkem letecké jednotky měly 3 449 mužů.

[michan]

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 50.

Po 10. září bránila 2. TS úspěšně svůj úsek u Telgártu a mezi Královou Lehotou a sedlem Čertovica. Také 6. TS se podařilo zastavit německé jednotky a zkonsolidovat svou obranu v oblasti Biely Potok jižně od Ružomberoku.
Ve stejné době, začátku II. etapy SNP, zjistila 3. TS novou německou skupinu, kterou byl zesílený prapor 14. divize SS Galizien.
5. TS se stále zatím dařilo držet na severovýchodě na distanc divizi Tatra.
Vůbec nejhůř se od začátku II. etapy vyvíjela bojová situace v sektoru 4. TS, která byla oslabena a demoralizována porážkami, které utrpěla od Bojové skupiny Schill. Zde Němci zaútočili znovu již 11. září 1944 a rozbili obranu u Zemianských Kostoĺan. Povstalecké oddíly se musely stáhnout k Novákům, ale i zde se jim nepodařilo Němce zastavit. Němci následně již 13. září 1944 obsadili Nováky, kde jim do rukou padly sklady povstaleckých bojovníků s municí a palivem. V řečené době zůstaly ze 4. TS jen dvě bojeschopné roty, jedna dělostřelecká baterie a 3 tanky LT-38. Podivné bylo, že armádní velitelství z Bánské Bystrice svou 4. TS z nepochopitelných důvodů nezačalo hned posilovat. I proto byla skupina ještě jednou Němci poražena, a to u Prievidze, nyní již mnohem silnějšími německými jednotkami. Samotné město Prievidza padlo do rukou Němců 14. září 1944. Pro obránce byla ztráta města těžkou ranou, neboť se tak Němcům otevřela cesta k útoku na Handlovou. Zároveň došlo i k spojení německých Bojové skupiny Schill a divize Tatra. Což znamenalo zároveň ohrožení celého týlu 3. TS a 5. TS., které tím byly otevřeny útokům Němců
Ještě v druhé dekádě září byly u 5. TS vystřídány jednotky čerstvými oddíly a posíleny. Situace 5. TS se natolik zlepšila, "že nejen udržela svá postavení, ale začala podnikat i protiútoky do týlu divize Tatra. Tyto útoky byly natolik úspěšné, že Němci hlásili, že útočící jednotky jsou složeny z ruských výsadkářů, kterým velí ruský generál!" Což samozřejmě pravda nebyla.
Ale u Kraĺovan v severním úseku tak růžová situace nebyla. Obrana kraĺovanského údolí byla svěřena praporu pěchoty, který byl posílen ještě protitankovými kanóny a také dvěma tanky LT-38. "Další pěší prapor povstalců bránil Hubovou. Obě jednotky dosud nebyly znepokojovány nepřítelem, což otupilo jejich bdělost. Ačkoliv měly dostatek času pro důkladné vybudování svých obranných postavení, nevyužily ho.
Obránci byli ze svého klidu vyrušeni 12. září, kdy Bojová skupina Schäffer zaútočila z Ružomberoku ve směru na Hubovou. Německé jednotky bez velkých problémů prolomily obranu a 13. září obsadily Kraĺovany. Obránci zasadili své zálohy, ale ani těm se nepodařilo německý postup zadržet déle než do 15. září. Toho dne povstalecké jednotky ustoupily do Párnice a spojily se s oravskou skupinou.
Němci tak získali kontrolu nad celým údolím Váhu i s jeho silnicí a železniční tratí."
Tím se německému proti povstaleckému velitelství podařilo oddělit oravskou skupinu od ostatních povstaleckých jednotek. A jak bylo již řečeno, další bonus byl získán spojením Bojové skupiny Schäffer s divizí Tatra.
(Pro lehčí orientaci sem ještě dávám mapu s názvy větších míst



, která je však o době začátku SNP. Je patrné odkud přicházely německé Bojové skupiny.).
Ve stejné době došlo i k vystřídání velitelů na německé straně. Tam generála zbraní SS Obergruppenführera Clause Bergera vystřídal Obergruppenführer (Obergruppenführer - generál podle druhu zbraně) a generál policie Herman Höfle.
A nově pověřený generál Höfle ihned předložil detailní plán na totální likvidaci SNP, který shrnut měl čtyři základní a takřka jediné body s krátkodobými a dlouhodobými cíli:

"a/ Spojit Bojovou skupinu Schäffer a divizi Tatra a otevřít železniční trať Ružomberok - Vrútky - Žilina;

b/ Jednotkami divize Tatra dobýt Martin a spojit divizi s jižními jednotkami;

c/ Zničit partyzánské jednotky v okolí Žiliny a Trenčína;

d/ Zaútočit na Bánskou Bystrici a Zvolen s cílem zničit centrum SNP;"

Jak již bylo řečeno krátkodobého cíle a/ bylo již dosaženo, i když železniční trať nebyla ještě použitelná po celé své délce, protože Němci neměli na Slovensku tolik jednotek, aby mohli střežit celé údolí trati Ružomberok - Vrútky - Žilina. Což znamenalo, že partyzáni mohli ještě pronikat do údolí a narušovat tak plynulost železničního provozu...!
Cíle b/ mělo být dosaženo útokem z jihu do týlu povstalecké 5. TS.
(historickým podkladem jsou zde informace z Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939 - 1945, dále Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, dále pak informace z - Použité podklady - a z mých poznámek. Informace jsem zpracoval svými slovy, jen fakta a data z historických dokumentů jsou v uvozovkách.).
"4. TS byla mezitím konečně posílena dvěma pluky pěchoty, dvěma samostatnými rotami pěchoty a dělostřeleckými jednotkami. Tyto jednotky dostaly 17. září rozkaz zaútočit a dobýt zpět Prievidzu. Útok byl naplánován ze tří směrů, ale součinnost vázla a jednotky nezaútočily současně. To Němcům umožnilo postupně odrazit útoky povstalců a během vlastního protiútoku zatlačit útočící povstalecké jednotky až do jejich výchozích postavení a způsobit jim těžké ztráty.
Velení armády (Velitelství 1. československé armády na Slovensku se sídlem v Banské Bystrici - má poznámka) opět neuvolnilo jednotky 3. TS s jejich silným dělostřelectvem pro útok do boku Bojové skupiny Schill. Místo toho se rozhodlo posílit 4. TS několika (dalšími - má poznámka) menšími jednotkami ze svých záloh, ale ty již nemohly zhoršující se situaci nijak ovlivnit. Německé jednotky zaútočily ve spolupráci s místním německým obyvatelstvem v noci 20. září z Vyšehradného a snadno pronikly Rudnem a Slovenským Pravnem až do Príborců"
Ve stejné době 20. září 1944 zaútočila posílená německá divize Tatra ( posílena byla 1 008. a 1 009. pěším praporem) směrem na Sučany, které se jim po těžkých bojích, dokonce došlo na boje muže proti muži, podařilo dobít a obsadit. Divize Tatra pak pokračovala v útoku na Štiavničku. Zde však jednotky divize Tatra zastavil povstalecký prapor pěchoty, které podporovala skupina partyzánů. A právě tohle udržení Štiavničky bylo důvodem, že nebyla zcela obklíčena a odříznuta 5. TS v Turci, když byla její situace velice vážná. Natolik vážná, že generál Golián vzápětí nařídil 5. TS, aby evakuovala.
Samotný ústup 5. TS z Turce začal již ráno 21. září 1944 a zajišťovaly jej jednotky 1. české partyzánské skupiny.
"Partyzáni Němcům sice znemožnili odříznutí ustupujících jednotek 5. TS, ale za cenu těžkých ztrát. 5. TS ustoupila na linii Rakša - Diviaky - Dubové, z níž mohla bránit Kremnicu a Malý Šturec. Velení armády příští den zreorganizovalo obranu této oblasti. 5. TS musela předat všechny své těžké zbraně 3. TS a 4. TS a její pěší jednotky byly staženy k reorganizaci.
Tím, že byl Turiec evakuován, byl splněn druhý cíl plánu - b/ - generála Höfleho.
Německé jednotky přistoupily k plnění třetího úkolu - cíl c/ - k vyčistění svého týlu od partyzánů. To se jim nepodařilo, a čas, který tím ztratily, přišel velice vhod povstalecké armádě, jež mohla vybudovat nová obranná postavení a reorganizovat svoje poražené a rozptýlené jednotky."

Povstalecké útoky na severovýchodě, II. etapa.
Ještě v době I. etapy ( tedy do doby do 10.. září, ale i poté v dalších dnech, kdy začala II. etapa) zjistily průzkumy povstalců, a to od německých zajatců, že Němci byli nuceni stáhnout některé své kvalitnější jednotky ve prospěch nově vzniklé karpatsko-dukelské operace (viz i předchozí článek Č 49.). A právě na severovýchodě, v úseku 2. TS, od zajatců zjistily, že pozice před nimi brání jen nezkušený německý prapor...!
"Jednotky kapitána Staneka přešly 21. září 1944 do útoku a po krátkém boji obsadily horu Kozovec a telgártský tunel. Dne 22. září v útoku pokračovaly a dosáhly Pusté Pole. Po obsazení hory Javorina prolomily německou obranu v Hamrech a navečer 24. září obsadily Podlesk. Tam je zastavil rozkaz armádního velení, které se obávalo, aby nebyly německým protiútokem odříznuty. Němci však byli i tak vytlačeni z oblasti a povstalci získali kontrolu nad všemi cestami z Popradu na jejich území.
Němci 11. září obsadili údolí Váhu v oblasti Červeného Kúta, ale 20 září byli vystaveni silným protiútokům povstalců. Proniknutí jednotek kapitána Staneka do jejich boku Němce přinutilo k tomu, aby 23. září vyklidili Kráĺovu Lehotu a ustoupili až k Popradu. Jednotky 6. TS také nezahálely. Vybudovaly silná obranná postavení v údolí řeky Revúca a obsadily horu Ostro. Z ní pak řídily dělostřeleckou a minometnou palbu na Ružomberok a přilehlé údolí Váhu. Němci se od 15. září snažili obranu povstalců vyvrátit a zvláště pak obsadit horu Ostro, ale jejich útoky byly několikrát odraženy, takže 21. září od tohoto plánu na čas upustili.

[michan]

SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 51.

Zpolitizování čs. armády a přechod na válečnou výrobu.
V době druhé etapy došlo také ke zpolitizování československé armády na Slovensku. V době okolo 20. září 1944 začala totiž KSS (KSS - Komunistická strana Slovenska) plánovitě a cílevědomě "usilovat o získání úplné kontroly nad 1. československou armádou na Slovensku (což potvrzují jak východní historické zdroje, tak západní a demokratické zdroje). Záminka k zpolitizování a vniknutí do armády se KSS naskytla, "když využila všechny ústupy a porážky, které armáda utrpěla do 20. září 1944." Slovenští komunisté pod touto záminkou začali požadovat, "aby do velitelských funkcí byli jmenováni jen důstojníci a poddůstojníci, zcela oddaní revolučnímu boji slovenského lidu (pochopitelně, že museli být oddáni KSS)." KSS se "snažila vymýtit veškeré zbytky tradic a myšlení předválečné Československé a i Tisovy slovenské armády. Ke všem jednotkám byli vysláni tzv. osvětoví důstojníci, aby v nich probudili revoluční nadšení a aby dohlíželi na velitele. Velení armády bylo politicky podřízeno SNR (SNR - Slovenská národní rada) a vliv londýnské vlády byl prakticky eliminován."
Štáb 1. československé armády na Slovensku byl v té době zredukován na minimum nezbytně nutné a všichni uvolnění důstojníci byly posláni na frontu s tím, "že musejí být nahrazeny předchozí ztráty...! Zároveň byla nařízena druhá celková mobilizace.
Továrny a vojenské ústavy na povstaleckém území byly zcela zapojeny do pomoci armádě v jejím boji.
Vojenský chemický ústav v Zemianských Kostoĺanoch začal vyrábět výbušniny už v roce 1943. Ke konci srpna 1944 byla výroba zvýšena a k 18. září ústav vyrobil 18 tun výbušnin. Výroba byla přenesena do Harmance a nakonec na Tri Vody, kde se 27. září začaly vyrábět protipěchotní a protitankové miny. K 26. říjnu ústav armádě a partyzánům dodal 12 000 protipěchotních a více než 3 000 protitankových min.
Železniční dílny ve Zvolenu začaly s opravami obrněných vozidel ihned po zahájení SNP. Jejich největším příspěvkem byla stavba tří obrněných vlaků (´Štefánik´ - MRS - ´Hurban´ a také ´Masaryk´ - TGM. Každý z vlaků měl dělový vůz, dva vozy s tanky LT-35 nebo LT-38 a kulometný vůz. Výzbroj se skládala ze tří děl a 10 až 12 těžkých kulometů. Osádku tvořilo přibližně 70 mužů.
Dílny ve Vyhni vyrobily dva improvizované obrněné automobily (OA) na podvozku nákladních aut. Další podniky dodávaly benzín a maziva, kamuflážní barvy, ženijní materiál, zápalné láhve a další rozličný materiál, který bojující armáda potřebuje.
Civilisté ve věku 17 až 60 let byli využíváni k budování opevnění, údržbě letištních ploch a k opravám silnic a železničních tratí poškozených německými pumami. Zdravotní služba byla dobře zorganizována a zabezpečena jak personálně, tak materiálně. Několik stálých vojenských nemocnic bylo doplněno civilními sanatorii. Kolem 700 raněných bylo evakuováno sovětskými letadly při jejich zpáteční cestě (informace byli použity z historických podkladů: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 291 až 295, dále pak - z Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939 - 1945, Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, další historické informace pocházejí z - Použité podklady, a z mých poznámek. Informace jsem zpracoval svými slovy, jen fakta a data z historických dokumentů jsou v uvozovkách)."

Německé přípravy na všeobecnou ofenzívu (plnění cíle bodu - d/).
Když byl evakuován Turiec (od 21. září ráno), "dostaly povstalecké jednotky rozkaz bránit přístupové cesty do údolí Nízkých Tater". Bez boje byla vyklizena Handlová.
Jednotky německé Bojové skupiny Schill následně Handlovou obsadily dne 23. září 1944.
Jednotky a oddíly 1. československé armády zde pak dostaly "za úkol bránit Novou Lehotu, ale i tu Němci téhož dne obsadili." Velitelství povstalecké 3. TS následně posílilo obranu několika dalšími svými jednotkami. "Němci, výborně informováni místními obyvateli německé národnosti o pohybech a rozložení povstaleckých jednotek, zaútočili na styku mezi 3. TS a 4. TS, obsadili výšiny mezi Novou Lehotou a Janovou Lehotou a otevřeli si tak cestu na Kremnicu."
Zde přece jenom Velitelství 1. československé armády na Slovensku rozeznalo, že hrozí vážné nebezpečí a "vyslalo další jednotky do tohoto úseku. Několik praporů pěchoty a rota tanků zahájily protiútok. Početně slabší německé jednotky vyklidily Janovu Lehotu a vlákaly povstalce do pasti."
Projevily se staré a stále stejné "bolístky" povstalců - "Nedostatečný průzkum, špatná součinnost mezi jednotkami (palbou a pohybem - má poznámka) a nízká morálka." Povstalecké jednotky byly opět "na hlavu" poraženy - "útočící (povstalecké) jednotky byly zastaveny a téměř zničeny německým protiútokem."
Povstalci, kteří zůstali schopni pohybu "museli ustoupit až do Žiaru nad Hronom, ale i tam je bombardovala Luftwaffe a způsobila jim další ztráty."

Ke dni 1. října 1944, se v jednotkách povstalecké 1. československé armády nacházelo "přibližně 25 000 mužů ve zbrani a kolem 5 000 neozbrojených vojáků v pěti taktických skupinách (totiž 5. TS byla tehdy v záloze)". 1. československá armáda na Slovensku měla, "61 děl různých ráží, 2. obrněné vlaky, 20 použitelných lehkých tanků a dalších 20 v opravě."

Německé přípravy na všeobecný útok na Žiar nad Hronom trvaly několik dní a na město zaútočili 3. října 1944, ale město pak Němci rychle dobyli. Povstalcům se podařilo německé jednotky zastavit až u Jalné, kde je v obraně podporoval obrněný vlak "Štefanik".
Tím, že Němci ovládli Žiar nad Hronom, byla na dvě části rozdělena povstalecká 3. TS, když některé její jednotky musely ustoupit až k Bánské Štiavnici.
Ve stejnou dobu počátku října začal narůstat i tlak Němců na 1. TS, která jak víme měla bránit oblast Banské Bystrice, samotné srdce SNP. Ačkoliv měla právě oblast 1. TS nejvíce času na vybudování nějakých obranných staveb, nevyužila ho! Divize Tatra již 25. září 1944 ovládla Turčianský Michal a Trčianské Teplice a 4. října pak začal předvoj divize pronikat do údolí Rakšy. "Němci výborně využívali hornatý terén a opakovaně pronikali mezi postaveními obránců. Podařilo se jim dobýt dělostřelecká palebná postavení, a tak získat většinu děl povstalců. Během postupu se dostali až téměř k nádraží v Čremošném. Díky dobře vybudované protitankové obraně, přisunutí několika čerstvých jednotek, včasnému příjezdu obrněného vlaku ´Hurban´ se v tomto kritickém okamžiku podařilo německý postup ještě zastavit. Průsmyk Malý Šturec zůstal prozatím v rukách povstalců."
Němci měli velké zkušenosti s bojem za všech podmínek a v různých terénech a to se projevilo i zde.
Změnily směr útoku a německá divize Tatra dne "4. října zaútočila na jednotky 4. TS v úseku Sklené - Dolný Turček a rozehnala prapor nadporučíka Davida. Situaci zachránila rota veteránů, kteří bránili Dolný Turček tak dlouho, než se ostatním jednotkám podařilo ustoupit. 4. TS pak byla pověřena obranou Kremnických hor, protože Kremnica sama byla obsazena Němci 6. října 1944."
Ke dni 6. října 1944 měly německá divize Tatra a Bojová skupina Schill "celkem 28 tanků PzKpfw IV, dva tanky Tiger (PzKpfw VI), 16 stíhačů tanků Hetzer a SHD Sturmgeschütz III, kolem dvaceti OA a přes 20 lehkých tanků (podle ne zcela potvrzených zpráv bylo divizi Tatra přiděleno i 50 tanků PzKpfw 35 (t) z rezervních skladů dobytých na slovenské armádě - informace jen v - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939 - 1945, str. 125, jinde jsem ji nenašel)."
Němci zaútočili ve stejnou dobu i na 3. TS v prostoru Žiaru nad Hronom, který jim padl do rukou již 3. října.
"Úderná (Bojová) skupina Schill obsadila 4. října Starou Kremničku a v boji zcela zničila dva pěší prapory obránců a několik malých partyzánských skupin."
Tehdy generál Höfle nařídil svým jednotkám zaútočit i na severním úseku SNP, ale všechny pokusy německých jednotek o proniknutí právě do 6. TS v okolí Bieleho Potoka byly povstalci odraženy. To přesto, že Bojová skupina Schäffer byla navíc posílena jedním plukem divize Tatra.. Mezi 4. až 8. říjnem 1944 se Němci pokoušeli neustálými útoky a změnami směrů útoků prolomit obranu povstaleckých jednotek, ale neuspěli.
"Německé jednotky napadly čtyři TS povstalců najednou. Bylo to v souladu s operačním plánem generála Höfleho a jeho čtvrtým cílem (cíl d/) - zničit centrum povstání. To se Němcům v této chvíli ještě nepodařilo, ačkoliv zničili řadu jednotek povstalců a demoralizovali zbytek... (informace byli použity z historických podkladů: Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4., str. 291 až 295, dále pak - z Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal - Slovenská armáda 1939 - 1945, Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, další historické informace pocházejí z - Použité podklady, a z mých poznámek. Informace jsem zpracoval svými slovy, jen fakta a data z historických dokumentů jsou v uvozovkách) !"


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Mé poznámky a mapy.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60