Náčrt útoků Rudé armády v Pobaltí od 1. srpna roku 1943 až do 31. prosince roku 1944.
Je zde vidět útoky do Litvy od Polska nejbližšího státu s hlavním městem Vilniusem, prostřední je Lotyšsko s hlavním městem Rigou a nejseverněji je Estonsko s hlavním městem Tallinnem.
Okamžitě po obsazení Tallinnu (mapa bojů s obsazením Tallinnu viz v Č 6. u konce.) pokračovala vojska Leningradského frontu dál v pronásledování německých jednotek ve směru na jihozápad, s cílem dobýt poslední zbytky území Estonské SSR. Sovětská 8. A pronásledovala Němce ve všeobecném směru na Haapsalu, zatímco 2. ÚA ve směru na Pärnu a Viljandi. Lodě Baltského loďstva obdržely úkol, že mají v součinnosti s 8. A, vyhnat jednotky Wehrmachtu z ostrovů ve Finském zálivu a znemožnit mu evakuaci živé síly a také veškeré techniky z estonských přístavů.
Sovětský tisk, stejně jako estonský komunistický tisk, pak při obsazovaní Estonské SSR, propagačně hovořil o každém úspěchu, který se podařil estonským vojákům a důstojníkům - formou i pozdravů pro ně...
Vojska sovětské 8. A pokračovala v pronásledování, 24. září 1944 obsadila město i přístav Haapsalu a do 26. září vyčistila od Němců celé západní pobřeží Estonska - od Paldiski až k Virtsu."
Město a přístav Paldiski "osvobodil" dne 24. září 1944 výsadek námořní pěchoty Baltského loďstva.
2. ÚA osvobodila v bojích dne 23. září města Pärnu a Viljandi a při svém dalším postupu na jih a jihozápad narazila na nepatrný odpor ojedinělých zadních vojů. Do 26. září osvobodila Ainaži a Salacgrivu, kde se setkala s vojsky 3. Pobaltského frontu. Dne 27. září 1944 byla 2. ÚA převedena do zálohy hlavního stanu vrchního velení."
Vojska Leningradského frontu dál rychle postupovala jihozápadním směrem a začala ohrožovat ústupové cesty německé 18. A. Velení německé 18. A rozeznalo nebezpečí a od 23. září 1944 začalo urychleně stahovat své jednotky levého křídla na obrannou linii "Sigulda". Stejného 23. září začaly sovětské jednotky pravého křídla 3. Pobaltského frontu pronásledovat Němce a 24. září se přiblížily k Mazsalace.
"V dalších dnech zdolávala vojska četné zátarasy na cestách, postupovala jihozápadním směrem rychlostí 20-25 km za den a 26. září dosáhla linie ´Cësis´. Dne 27. září vyklidily krycí nepřátelské jednotky i tuto linii. Na frontě mezi Pëterupe a Nitaure se sovětská vojska přiblížila těsně k obranné linii ´Sigulda´, kde narazila na silný palebný odpor. Zvlášť houževnatě se hitlerovci bránili v pásmu 2. Pobaltského frontu. Sovětská vojska zde obsadila linii ´Cësis´, překonala další čtyři, mezilehlé čáry a do 27. září pronikla i k obranné linii ´Sigulda´.
Po desetidenních útočných bojích osvobodila sovětská vojska pevninnou část Estonska, větší část Lotyšska a zatlačila nepřítele na týlovou linii ´Sigulda´ (mapy obranných linií viz Č 4, 5 a 6.).
Sovětským vojskům se však nepodařilo rozčlenit hlavní síly Skupiny armád Sever (Nord) a německé velení celkem plánovitě stáhlo svá vojska z Estonska i z linií ´Valga´a ´Cësis´do prostoru rižského předmostí. Podařilo se to proto, že počáteční údery 2. a 3. Pobaltského frontu nebyly dostatečně silné a obranné linie ´Valga´a ´Cësis´ nabyly prolomeny ve stanovených termínech. Způsobily to hlavně nedostatky v dělostřelecké přípravě, nepatrný počet tanků přímé podpory pěchoty a nedostatečná znalost nepřátelského uskupení a obrany německých fašistických vojsk. Chtěla-li velitelství frontů průlom dovršit, musela jednak zesílit svá úderná uskupení, jednak přenést údery na nové směry. Tím se značně zpomalilo tempo průlomu a nepřátelské velení mohlo vyklízet jedno postavení za druhým, využívat výhodnějšího terénu, vytvářet nová obranná postavení v týlu a zachovávat neustále souvislou frontu obrany.
Koncem září byla ještě značná část Pobaltí v rukou fašistických okupantů. Zůstalo okupováno i Moondsunské souostroví (zde viz mapu bojů, které vedla RA a její Leningradský front od
27. září až do 24. listopadu 1944, které znamenaly obsazení Moondsunského souostroví.) nepřítel mohl volně operovat svým loďstvem v Rižském zálivu a ve střední části Baltského moře. Právě proto se hitlerovské velení dále snažilo udržet rižské předmostí a Moonsundské souostroví a zesilovalo zde svou obranu. Koncem září se soustředily na rižském směru hlavní síly Skupiny armád Sever (Nord), z nichž 17 divizí se bránilo severně od Západní Dviny, na linii ´Sigulda´, a 14 divizí, včetně 3 tankových, jižně od této řeky (k Auce). Zkrácením fronty na sever od Západní Dviny se nepříteli podařilo zvětšit hustotu vojsk v obraně (historické informace byly použity z Použité podklady, např. - Paul Adair - " Hitlerova největší porážka, Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina., a další podklady, mé poznámky a také z - Velká vlastenecká válka. sv. 4., kapitola XII. str. 312.).
Klajpedský a rižský směr, vyhnání Němců z Pobaltí.
Po nesporně vítězných ofenzívách Rudé armády v červenci-září 1944, se zcela změnila strategická situace i na celém pobaltském směru. Blížící se porážka německých vojsk v Pobaltí a jejich satelitů na jiných úsecích východní fronty uspíšila i vystoupení Finska z války. Již 19. září 1944 byla v Moskvě uzavřena mezi SSSR a Finskem dohoda o příměří ( celý průběh Pokračovací války I. až X. - mezi SSSR a Finskem lze nalézt, i s vysvětlením všech bojových operací, ale i politických rozhodnutích v roce 1944, ale i později - zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=188&t=1954
v diskuzi se pak lze dozvědět o cestě Finska v nejbližším období po válce.).
Podle dohody o příměří dostalo sovětské loďstvo základny ve finských vodách a sovětské letectvo letiště na jižním a jihozápadním pobřeží Finska (a nejen to, viz články na mém odkaze Pokračovací válka - má poznámka)!
"Tím se usnadnila bojová činnost sovětského loďstva ve střední části Baltského moře. Koncem září začaly ponorky Baltského loďstva pronikat do jižní části Baltského moře a operovat na nepřátelských komunikacích. Když Rudá armáda dosáhla západního pobřeží Estonska, vznikly příznivé podmínky pro osvobození ostrovní části republiky. Bylo třeba ovládnout Moonsundské souostroví, tím uzavřít nepřátelskému loďstvu vstup do Rižského zálivu přes Irbský průliv, a vylodit sovětský výsadek v Kuronsku - v týlu pobaltského uskupení.
Protože se změnila strategická situace a zejména proto, že nepřítel soustředil hlavní síly Skupiny armád Sever (Nord) v prostoru rižského předmostí a rižského koridoru, bylo nutno přenést hlavní úder sovětských vojsk z rižského směru na Klaijpedský a rozvíjet operaci s cílem osvobodit Moonsundské souostroví. Proto dal hlavní stan vrchního velení frontům během ofenzívy na rižském směru nové úkoly ( historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka. sv. 4., kapitola XII. str. 313.).
Podle směrnice hlavního stanu ze dne 24. září 1944 měl 1. Pobaltský front přesunout vojska svého pravého křídla (4. ÚA, 43. A, 51. A a 5. GTA) z rižského směru do prostoru Šiauliai a odtud zasadit úder ve všeobecném směru na Klajpedu, proniknout na úseku Palanga-Klajpeda-ústí řeky Němenu k pobřeží Baltského moře a odříznout tak pobaltskému nepřátelskému uskupení ústupové cesty do Východního Pruska. Útok měl být zahájen ve dnech 1.-2. října 1944. Vojska 3. a 2. Pobaltského frontu dostala tento úkol: pokračovat v útoku na rižském směru, osvobodit hlavní město Lotyšska a vyhnat nepřítele z pobřeží Baltského moře až k Liepäji. Velitel 2. Pobaltského frontu dostal rozkaz pokračovat v útoku na sever od Západní Dviny, přesunout levokřídelní 3. ÚA a 22. A na úsek fronty jižně od Západní Dviny a vystřídat tam vojska 1. Pobaltského frontu až do Auce včetně (historickým podkladem pro tyto informace byly: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 176, 177.).
Úkolem 3. Pobaltského frontu bylo podpořit akce 1. Pobaltského frontu. Proto měla pravokřídelní 39. A udeřit z prostoru Raseiniai směrem na Tauragé a jižně od Němenu připravit a provést útok na gumbinnském směru a znemožnit tak nepříteli přesunout část sil z tohoto úseku na klajpedský směr (historickým podkladem pro tyto informace byly: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 214-215.).
Vojska Leningradského frontu měla za úkol v součinnosti s Baltským loďstvem vyhnat německé fašistické okupanty z Moonsundského souostroví (historickým podkladem pro tyto informace byly: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9493, l. 178.). Baltské loďstvo mělo kromě toho přerušit nepřátelské námořní spoje a blokovat z moře Rigu.
Nový útok na Klajpedu měl být proveden překvapivě, a proto se přípravy konaly tajně a urychleně. Velitelství 1. Pobaltského frontu přemístilo během šesti dní z pravého křídla na levé a do středu bojové sestavy frontu na vzdálenost 80-240 km tři vševojskové a jednu tankovou armádu, dva samostatné tankové a jeden mechanizovaný sbor a veliké množství posilových prostředků. Byly přeskupeny i další dvě armády, protože bylo třeba značně zúžit jejich pásma. O rozsahu přeskupení je možno si udělat představu podle těchto čísel: za 6 dní a nocí bylo přesunuto kolem půl miliónu lidí, 9 300 děl a minometů a 1 340 tanků a SHD.
Toto přeskupení bylo řídkým příkladem přesunu téměř všech sil frontu na nový směr a bylo nejdůležitější součástí přípravy Klajpedské operace. Bylo provedeno úspěšně, protože velitel frontu je skvěle řídil a jeho štáb přesně plánoval. Všechna opatření vypočítaná na oklamání nepřítele, zejména předstíraná příprava útoku na Rigu z jihovýchodu a útočné akce 3. a 2. Pobaltského frontu na rižském směru, přispěly k tomu, že nepřítel hned nezpozoroval přemisťování sovětských vojsk.
Během přípravy sovětské ofenzívy na klajpedském směru změnilo i německé fašistické velení své plány. Chtělo provést operaci, kterou by zlepšilo operační postavení Skupiny armád Sever (Nord). 3. TA měla zasadit dva údery na Šiauliai na sbíhavých směrech z prostorů na sever od Jelgavy a jihozápadně od Šiauliai. Cílem této operace bylo zkrátit frontu a zmocnit se silnice Riga-Jelgava Šiauliai. Hitlerovské velení mělo v plánu posílit 3. TA divizemi, které uvolní po odsunu vojsk z linie ´Sigulda´na rižský obvod.
V souvislosti s tímto plánem byl odsun vojsk z linie ´Sigulda´ plánován na 12. října 1944, zaujetí rižského obvodu na 17. října 1944 a začátek útoku na 3.-4. listopadu 1944 (historické informace byly použity z Použité podklady, např. - Paul Adair - " Hitlerova největší porážka, a další historické podklady, mé poznámky a také z - Velká vlastenecká válka. sv. 4., kapitola XII. str. 313, 314.)."
