Maďarsko roku 1944 ještě se všemi okupovanými zeměmi,
tedy i s Podkarpatskou Rusí, která byla ještě roku 1938 součástí ČSR.
Když nastal podzim roku 1944 měla Rudá armáda na jihozápadním bojišti sovětsko-německé fronty splněny "takřka" všechny úkoly. Do uvozovek jsem dal "takřka", neboť něco přece zbylo. RA vyřadila v pozdním létě a na začátku podzimu roku 1944 z boje satelity Velkoněmecké říše, Rumunsko, které se přidalo k Spojeneckým vojskům a bojovalo na straně Rudé Armády, vyřadila Bulharsko, které pomáhalo na jihozápadním směru a pomáhalo i obranou, čímž došlo k uvolnění jednotek RA, které mohli osvobodit některé oblasti v Jugoslávii, viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
. Rudá armáda vedla i útočné operace v Polsku a od prvé dekády října i v ČSR. Většinu jmenovaných států na Balkáně (Rumunsko, Bulharsko "a pomoc Titovově Jugoslávii") osvobodila RA poměrně rychle. Skutečné "tvrdým oříškem" se stal poslední satelit Třetí říše - fašistické Maďarsko, kde RA a později rumunské oddíly musely bojovat 6 měsíců - tedy na podzim roku 1944 a ještě i v roce 1945. Jak říká Bible východních historiků o bojích v Maďarsku - Velká vlastenecká válka, Svazek 4. kapitola XIII, na str. 329.:
"Vysvětlovalo se to houževnatým odporem velkého uskupení německých fašistických vojsk v Maďarsku a politickou situací v této zemi."
Maďarsko v roce 1944.
Jaká byla cesta Maďarska ve II. světové válce?
Maďarsko bojovalo na straně Třetí říše proti SSSR od samého počátku, tedy od 22. června 1941, či-li celé tři roky.
Politicky ovládal Maďarsko admirál Horthy, (něco víc o admirálu bez moře Horthym zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mikl%C3%B3s_Horthy
a zde je foto
admirála Horthyho s Adolfem Hitlerem v roce 1938 v době jejich velké slávy a přátelství...)
a jeho fašističtí stoupenci, kteří se přidaly k paktu OSY a postupně se dostaly zcela do područí fašistického Německa. Do roku 1944 padlo na sovětsko-německé statisíce Maďarů. Celých 25 let vládl v Maďarsku fašistický režim, fašistická diktatura admirála Horthyo a jeho stoupenců. "Ve snaze zachovat reakční společenský řád, opíraly se maďarské vládnoucí kruhy o německé bodáky a držely pevně ve svých rukou armádu."
Podnikatelé v průmyslu i v zemědělství, i všechny jejich politické strany, byly od samého počátku zapojeny do války proti Sovětskému svazu, když výrobou pomáhali vlastním i německým vojákům.
K částečnému "vystřízlivění" podnikatelských kruhů, stejně jako intelektuálních, včetně dělnických a rolnických došlo v Maďarsku po porážce maďarských vojsk na středním Donu v zimě roku 1943 ( a také již v době Bitvy o Stalingrad), kdy poněkud poklesla bojechtivost vládnoucí třídy a u některých se projevilo i určité kolísání názorů, "zda stojí na té správné straně." Všeobecně však, s neztenčenou měrou, pokračovalo Maďarsko, jako satelit Třetí říše, ve válce.
Sama východní historiografie píše ve svých podkladech, že fašismus prostoupil celou maďarskou společnost, včetně komunistické opory dělnických a rolnických vrstev (dokonce se jediná komunistická strana sama rozpustila, což se za chvíli dozvíme, ale nebyla v rozpouštění stran v Maďarsku sama, ani první.... Rozpuštění jediné komunistické strany , která se až za několik týdnů přeměnila v ilegální - "Strana míru /Békepárt)"/, je velice silně východními historiky kritizováno, a to nejen za špatný výběr doby rozpuštění, jak si za chvíli řekneme): cituji:
"Fašistickému režimu se podařilo na určitou dobu infikovat nacionalismem a šovinismem značné vrstvy městské drobné buržoazie, rolnictva, inteligence a dokonce i část dělnictva.
V tomto procesu sehrálo svou úlohu pravé křídlo ´Nezávislé malorolnické strany (Független Kisgazdapárt) a sociálně demokratické strany. Vůdcové pravicových sociálních demokratů Karóly Peyer a jiní (Karóly Peyer byl nejvýznačnějším představitelem pravého křídla sociálně demokratické strany v Maďarsku a za války byl vůdcem strany), všemožně napomáhali rozmachu války proti SSSR.
Jedna z velkých politických organizací v Maďarsku, Nezávislá malorolnická strana, která hájila zájmy sedláků (kulactva dle bolševiků), části středních rolníků, určité části inteligence a městských středních vrstev, do konce roku 1940 fakticky zastavila činnost a obnovila ji teprve v létě roku 1943.
Tato strana se snažila postavit se do čela hnutí za nezávislost a požadovala rozchod s Německem. Jejím hlavním cílem byl boj za zachování dosavadního režimu. Její pravé křídlo se orientovalo na vládnoucí kruhy Anglie a USA, které je podporovaly. V létě roku 1943 uzavřela Nezávislá malorolnická strana a Sociálně demokratická strana politický svazek pro společné akce. Ale obě strany se všemi způsoby vyhýbaly jednotnému postupu s komunisty a jejich pevným spojencem, Národní rolnickou stranou (Nemzeti Parsztpárt).
Ještě se dozvíme, že: "Velkou pomoc protifašistickému boji v zemi poskytoval zahraniční výbor komunistické strany, který se skládal z politických emigrantů žijících v SSSR. Tento výbor vedl neustálou propagandu a podával informace prostřednictvím rozhlasového vysílače ´Kossuth´, který byl na území Sovětského svazu."
A pak již následuje ona velká chyba komunistů, kteří svou"milovanou stranu rozpustili...." Cituji:
"Masový rozvoj národního hnutí brzdil bezohledný teror a rozkladná fašistická propaganda, která značně zesílila po porážce německých a maďarských vojsk na sovětsko-německé frontě. Vytvoření celonárodní fronty boje proti fašismu znemožňovalo zrádcovské stanovisko pravicových vůdců sociální demokracie a Nezávislé malorolnické strany, kteří nechtěli vytvořit jednotnou akční frontu s komunisty.
Vytvoření celonárodní fronty oddálilo i nesprávně usnesení Ústředního výboru Komunistické strany Maďarska z června 1943 o formálním rozpuštění strany.
V jednom dokumentu maďarské komunistické strany se toto opatření vysvětluje tím, že bylo ´nutné nepřekážet nejširšímu sjednocení dělníků, maloburžoazie a buržoazních živlů proti fašismu´(historickým podkladem pro poslední větu v malé uvozovce je: Archív Ústavu dějin strany při ÚV MSDS, Sbírka letáků III,1/1944/IX/1755-1.). Současně se ústřední výbor usnesl, aby strana pokračovala v boji pod jiným názvem. Za několik týdnů se na politické aréně objevila ilegální komunistická strana pod názvem ´Strana míru (Bekepárt)´. Maďarští komunisté pokračovali ve své práci. Ale samotné usnesení o formálním rozpuštění komunistické strany, která měla svou čtvrtstoletou historii hrdinného boje, bylo chybou, protože na čas dezorientovalo protifašistické síly. Komunisté tak jako dříve vystupovali proti válce. Organizovali stávky, vyzývali k sabotování hospodářských i vojenských opatření horthyovské vlády a neustále vedli protifašistickou agitaci a propagandu. Navrhli vedoucím činitelům sociálně demokratické strany a Nezávislé malorolnické strany, aby společně organizovali celonárodní ozbrojený odpor. Ti však návrh odmítli, protože počítali s tím, že Miklós Horthy a jeho vláda ´v příhodném okamžiku´dosáhnou vystoupení Maďarska z války.
Až do doby, než se sovětská vojska přiblížila k hranicím Maďarska, projevoval se odpor maďarského lidu proti fašistickému Německu a horthyovskému režimu hlavně sabotážemi ve vojenských podnicích, neplněním dodávek zemědělských produktů, organizováním diverzí v továrnách a na železnicích, stávkami a sabotováním válečných opatření maďarské vlády.
Na jaře roku 1944 se podmínky pro činnost přívrženců protifašistického hnutí v Maďarsku ještě více zkomplikovaly. Dne 16. března 1944 hitlerovci Maďarskao okupovali a nařídili Horthymu, aby sestavil novou pro ně přijatelnou vládu. Horthy jejich rozkaz splnil a postavil do čela vlády Dome Sztójayho, který byl dlouhou dobu velvyslancem v Berlíně. Na rozkaz gestapa zakázala maďarská vláda sociálně demokratickou a Nezávislou malorolnickou stranu, pozatýkala značnou část jejich vůdců a rovněž mnoho členů parlamentu.
Tyto represálie však situaci nezlepšily. Sabotáž pokračovala. Zkrachovaly i pokusy vytvořit pevnou politickou základnu pro Sztójayovu vládu, kterou se měla stát reakční strana jednoty (Egységes Párt), do které musely vstoupit proněmecké živly polovládní Strany maďarského života (Magyar Élet Pártja), Strany maďarské obrody (Magyar Megujhodás Pártja) a strany ´Šípových křížů / Šípové kříže - maďarská fašistická strana - maďarsky - Nyilaskeresztes Párt – Hungarista Mozgalom, zde viz něco víc na Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Strana_%C ... 5%BE%C5%AF
´. Strana míru vydala ihned po okupaci Maďarska fašistickými vojsky Německa, výzvu ke všem vlastencům. Ve výzvě se pravilo: "V době smrtelného nebezpečí se musí celý národ spojit v jednotnou maďarskou frontu a zúčastnit se společného boje (historickým podkladem je zde: D. Nemes, Magyarorszag felazabadulása, 63 old.)."
Teprve až v této špatné politické situaci těžkých represí, "již levicoví vůdcové Sociálně demokratické strany a Nezávislé malorolnické strany souhlasili s návrhem komunistů na spolupráci. V květnu 1944 se sjednotili v jednotné Maďarské frontě (Magyar Front). Ale ze tří stran Maďarské Fronty jediná Strana míru měla aktivně pracující ilegální organizaci. Od té doby sice značně zesílil odpor maďarského lidu, ale ve stěžejní otázce, v přípravě ozbrojeného boje, ani Sociálně demokratická strana, ani Nezávislá malorolnická strana nepodpořily komunisty, kteří vyzývali k organizování partyzánského hnutí.
Vznik jednotné Maďarské fronty byl důležitou událostí v životě země. Ze společného provolání tří stran se maďarský lid dozvěděl o základních požadavcích programu Maďarské fronty - vyhnání německých okupantů a jejich přisluhovačů, uzavření míru se Spojenci a vytvoření základů pro demokratické a svobodné Maďarsko (historickým podkladem je zde. Archiv Ústavu dějin při ÚV MSDS, Sbírka letáků III / 18/ 1944/p/ 2373-1)".
I když Sociálně demokratická strana a Nezávislá malorolnicka strana nechtěly a ani nepřipravovaly ozbrojený odpor, začala tzv."Strana míru (Bekepárt )" - maďarští komunisté vytvářet partyzánské oddíly. Je dobré dávat pozor na datum, kdy první komunistické partyzánské oddíly vznikaly...: "První takové oddíly vznikly v Maďarsku v září - říjnu 1944. V Salgótarjánské uhelné pánvi zahájil bojovou činnost proti německým okupantům partyzánský oddíl pod velením Sándora Nógrádiho. V Bukových vrších působila partyzánská skupina Mártona Szönyi a v horách severního Sedmihradska bojovaly tři partyzánské oddíly. V Budapešti a jejím okolí úspěšně bojovaly ozbrojené skupiny složené hlavně z mladých dělníků a úředníků pod velením Fechera a Földese. Partyzánský boj řídil vojenský výbor ÚV strany. Zvlášť aktivní byla skupina, kterou vytvořili ujpeští komunisté. V Miškovci vytvořili komunisté partyzánskou skupinu, která kromě bojových akcí vedla agitaci ve zbrojovkách v Miškovci a Diósgyöru. Největší byl partyzánský oddíl Ference Rákosiho, který provedl řadu velkých záškodnických akcí (historickým podkladem je zde: A Magyarországi Munkásmozgalom 1939-1945. A Magyar Szocialista Munkáspárt Központi Bizottságának Párttörténeti Intézete, Budapest 1958-1959, 150-152 old., pro Velká vlastenecká válka, svazek 4. Kapitola XIII., str. 331, 332). "
