Předválečná ČSR
i s územím Podkarpatské Rusi v období od 1920 do roku 1938.
Londýnská vládní delegace v čele s ministrem Františkem Němcem pak bez svých dvou členů, Uhlíře a Drtiny odletěla do Lvova a odtud do Przemyslu dne 27. října 1944. Z Przemyslu pak po krátké zastávce pokračovala do Turky, kde tehdy sídlilo hlavní velitelství 4. Ukrajinského frontu, kterému velel generál Petrov, kterému člena vojenské rady dělal nechvalně známý generál Mechlis. Právě do kompetencí člena vojenské rady tohoto frontu Mechlise patřily veškeré otázky politických záležitostí včetně správy na osvobozeném území i tehdejší Podkarpatské Rusi.
A zde československá vládní delegace, již při prvním vstupním rozhovoru s Mechlisem vycítila, že generál se snaží klást jejich činnosti do cesty všemožné překážky....
Mechlis totiž již na počátku odevzdal vládní delegaci do správy nikoliv celé osvobozené území Podkarpatské Rusi vzdálené 100 km od fronty (dle vojenské části československo-sovětské smlouvy, podepsané v květnu 1944), ale pouze několik nejvýchodnějších okresů. Zároveň hned z počátku stanovil hranici, kterou žádný z členů vládní delegace nesměl překročit bez povolení. Delegaci zároveň vydal zákaz, že se nesmí stýkat s civilním obyvatelstvem za demarkační čarou, která ohraničovala území odevzdané do správy československých orgánů.. Nařízení zároveň požadovalo, aby vládní delegace nezabraňovala Podkarpatorusům ve vstupu do Rudé armády. Jedním slovem - Diktát!!!
Velitelství 4. Ukrajinského frontu totiž v rozporu s mezivládní dohodou z 12. prosince 1943 (což byla základní československo-sovětská dohoda o vzájemné spolupráci, podepsaná dne 12. prosince 1943. Její vojenská část byla podepsána 8. květnu 1944, (základní informace o obou smlouvách viz na Wikipedii zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk ... A1_smlouva ) narušilo suverenitu tohoto československého území tím, že v něm rozvinulo letákovou kampaň agitující pro vstup do Rudé armády!!! Mechlisův zákaz šel ještě však dál - Zakázal vládní delegaci "rovněž přímý radiotelegrafický styk s československou vládou v Londýně (takže generál Hasal-Nižborský /zde viz foto
a základní data o generálu Hasalovi
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Hasal
a další základní údaje z jeho života:
http://www.vets.estranky.cz/clanky/gale ... hasal.html
/ musel později s velkým rizikem používat vysílaček umístěných na džípech, aby mohly rychle měnit místo vysílání, dříve než budou zaměřeny)." Zároveň Mechlis přidělil československé vládní delegaci jako styčného důstojníka plukovníka NKVD, který, jak se záhy ukázalo, měl jediný a hlavní úkol - kontrolovat veškerou její činnost (historickým podkladem pro řečené informace je zde: (historickým podkladem pro informace je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich Praha 1992. a také pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 351.).
Dne 1. listopadu 1944 odeslal ministr František Němec jménem svým i ostatních členů vládní delegace pozdravné telegramy jak prezidentu Benešovi do Londýna, tak předsedovi vlády ČSR v Londýně Msgre. Šramkovi a také maršálu Stalinovi. Ten samý den však "zchladil radost", jak Němce, tak členy delegace a vůbec vládní kruhy, Zdeněk Fierlinger, který jim sdělil, cituji:
"Byl jsem na Narkomindělu důvěrně upozorněn, že zmínka o převzetí administrativy, v níž (ministr) Němec užívá dokonce ruského výrazu, ´prinjal vlasť ´, neodpovídá skutečnosti a podmínkám naší smlouvy. Také zde nepovažují příjezd prezidenta nebo vlády za aktuální, neboť ´Karpatská Ukrajina´je dosud válečnou zónou...!"
A již také 5. listopadu 1944 se ministr František Němec dozvěděl, že sovětské vojenské úřady nařídily nábor do Rudé armády. Generál Hasal o skutečnosti náboru do RA na území Podkarpatské Rusy již informoval generála Píku (viz zde foto
generála Heliodora Píky), který okamžitě poslal do Londýna zprávu s úplnou citací ruské vyhlášky. Píka zároveň žádal vyjasnění u vrchního velení RA. President Edvard Beneš, "intervenoval dne 13. listopadu 1944 prostřednictvím sovětského velvyslance v Londýně V. Z. Lebeděva sovětskou stranu."
Reakce?:
"Sovětský lidový komisař zahraničních věcí V. M. Molotov ve své odpovědi žádal čs. vládu, aby se proti náboru nebránila. Beneš opakovaně upozorňoval, že je to v rozporu s československými zákony" /ten silnější, - SSSR - si pak dál pokračovalo v tom co chtěl - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace je zde: Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich Praha 1992. a také pan Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 351., 352 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).
Velmi slabou reakci na konání sovětských úřadů projevil i tehdejší velvyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger, tehdy ještě sociální demokrat (něco víc o něm viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Fierlinger
), který se jen tak při rozhovoru se Zorinem na "záležitost jen zeptal"! No a Zorin mu také jen tak mimochodem odpověděl na nábor do RA na Zakarpatské Ukrajině slovy, že: "není třeba tomu přikládat význam, jde o opatření místních vojenských úřadů, které patrně nechtěly odmítat a priory dobrovolníky hlásící se do Rudé armády a poskytovaly jim informace, kde se mají hlásit (naprostá, věrolomná lež, jak se za chvíli dál přesvědčíme.... A nebude jen u takovéto nehoráznosti - má poznámka)". A Fierlinger prý tehdy přijal Zorinovo vysvětlení bez jakýchkoliv dalších námitek - a bylo...!
Mobilizace do čs. armády byla vyhlášena na čs. předválečném území Podkarpatské Rusi v období od 13. do 22. listopadu 1944. A tahle mobilizace, dle československých zákonů, celou situaci na Podkarpatské Rusi naprosto uvedla do varu a úplně vše vyhrotila! Sovětská strana zasáhla tvrdě. Rodiny mobilizovaných byly perzekuovány - byly jim upírány příděly. Příděly potravin a všeho potřebného, které rodiny "dobrovolníků do RA" dostávaly (či-li vydírání - má poznámka). Za asistence místních orgánů NKVD se začalo rozvíjet hnutí za připojení Zakarpatské Ukrajiny k SSSR !
Generál Píka do Londýna hlásil, cituji: "Celou akci vedou s poručíkem Turjanicou komunističtí předáci. Podle mnohých hlášení a protokolů od velitelství osvobozeného území se dá jasně konstatovat, že obrat na Podkarpatské Rusi byl směle a i násilně vyvolán sovětskými orgány NKVD, trpěn a podporován armádním velitelstvím a prakticky veden komunisty a poddůstojníky."
Zde pak pan Karel Richter na str. 352, své knihy konstatuje, cituji:
"Čs. orgány byly bezmocné. Neměly přístup do operačního pásma."
Němcův politický poradce zaslal v dané době do Londýna prostřednictvím kurýra a také Píkovou "utajenou" radiostanicí zprávu: "Situace politická je taková, že vládní delegace je bez moci vnitřní, vnější i exekutivní. Národní výbory se osamostatnily. Dnes nově ustanovený zemský výbor se prohlásil za vládu a jakékoliv spojení s delegací přerušil a styk s námi také zakázal, ať v úředních záležitostech nebo v osobních. Provádí se to někdy velmi ostře. Jsem přesvědčen, že Podkarpatská Rus je definitivně ztracena.
A hned je zde také vysvětlena jedna velice důležitá záležitost, která nesmí být v celé historii těchto dnů, či 14 dní, opomenuta, cituji:
"Československá vláda v té době však k překonání odmítavých stanovisek britských a amerických (tomu rozuměj tak, že Britové ani Američané s postupem SSSR na Podkarpatské Rusy nesouhlasili a verbálně, ale jenom verbálně, vše sovětským představitelům dávali najevo, což naši představitelé věděli a byli rádi, ale to bylo asi tak vše) byla nucena ustupovat sovětským tlakům, protože potřebovala sovětskou podporu například v záležitostech odsunu maďarského obyvatelstva, československého podílu na dunajských přístavech a jiné...!"
A tak se bez znalosti sovětských historických archivů (a není to nikde ani v "Matce historiografie SSSR - Velká vlastenecká válka svazek 3, 4, 5".) , zvláště archivu NKVD, vkrádala do naší historiografie myšlenka - "Možná že opravdu nešlo o akci vlády, nýbrž o ukrajinský nacionalismus a o akci vojenského a politického vedení. Buď jak buď, není jasné, zda SSSR hrál dvojitou hru anebo zda docházelo k změně v jeho politice." ( historickým podkladem pro informace je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 352, 353 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.).
Prezident dr. Edvard Beneš v řečené době před svým tajemníkem řekl, míříc k smlouvě z prosinec 1943, cituji: "Rád bych věděl, zda to Stalin myslel upřímně v roce 1943, nebo zda nás jen chtěl oklamat."
I jen povrchní znalec historie ví, že Stalin klamal, a že uměl přesvědčivě klamat.
Situace se na Podkarpatské Rusi vylepšila pro čs. vládní a vojenskou správu jen trochu, a jen na malé období, pokud za zlepšení budeme považovat, že jako působiště bylo pro vládní delegaci ČSR určeno město Chust. Tehdejší člen vládní delegace generál Hasal pak se svou skupinou vyšších důstojníků zřídil velitelství osvobozeného území a ihned začal organizovat čs. armádu. Na rozkaz generála Hasala přijel dne 5. listopadu do Sevljuše kádr československého náhradního pluku a týž den byli ustanoveni vojenští velitelé v Chustu, Sevljuši, Volovém, Rachově a Ťačevu. Hned 7. listopadu byl zahájen nábor dobrovolníků do československé armády a od 13. listopadu byla v jednotlivých okresech vyhlášena mobilizace. Zřizována byla doplňovací a výcviková střediska.
Jenomže hned po instalaci orgánů začali místní sovětští velitelé, ale hlavně příslušníci NKVD zasahovat do většiny, né-li do všech ustanovení místních a okresních NV (Národních výborů). Ihned začali po dobrém i po zlém odstraňovat stoupence čs. demokracie a jakékoliv sounáležitosti s Československem a nahrazovali je protičeskoslovensky orientovanými komunisty... ( historickým podkladem pro informace je zde: Karel Richter - Apokalypsa v Karpatech, Boje na Dukle bez cenzury a legend, str. 353 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky. Většina vět textu je sestavena mnou, jen v určitých faktech bylo použito citací z uvedených podkladů.)!
