Obrněná technika z období 2. světové války
Americký stíhač tanků M36 Jackson / Slugger
Počítačově upravený stíhač tanků verze M36B2 na propagační upoutávce na Vojenské muzeum v Danbury na jihu Nové Anglie, CT (Connecticut),
Předmluva :
Předchůdci zde popisovaného bojového stroje byly stíhače tanků M10 Destroyer, které po delším vývoji a testování různých variant, například polopásové samohybné kanóny M3, vznikly na bázi podvozku a pohonu středního tanku Sherman verze M4A2. Nástavba byla upravena a na ní umístěna shora otevřená věž. Korba byla rozměrově skoro shodná s tankovou variantou, svařena byla avšak z tenčích pancéřových desek. Stíhač tanků se od vybrané verze tanku odlišoval výkonnějším kanónem M7 ráže 76,2 mm s vysokou úsťovou rychlostí střely v modifikované věži těžkého tanku T1/M6. Jako protizávaží dlouhého kanónu sloužila mohutná zástavba zadní části věže. Následovníci stíhače tanků M10 vynikaly ještě výkonnějším kanónem. Šlo o britskou úpravu standardní M10-tky nazvanou Achilles a modernější verzi nesoucí název GMC M36.
Britové podle tradice označovali převzatá americká vozidla jmény amerických generálů a velitelů, převážně z dob americké občanské války. Také tento stíhač tanků M36 byl poctěn jménem konfederačního velitele Thomase J. "Stonewalla" Jacksona. Americká armáda takovéto označení až na výjimky nepoužívala, tou byl střední tank M4 Sherman. Ale i pro stíhač tanků se jméno našlo, americké osádky M36-tku přezdívaly Slugger (basebalový ranař), což bylo s ohledem na jeho kanón docela na místě.
Část první : Vznik a vývoj stíhače tanků M36
Stíhač tanků M36 nasazený v Koreji.
Americký stíhač tanků M36 Jackson / Slugger
Počítačově upravený stíhač tanků verze M36B2 na propagační upoutávce na Vojenské muzeum v Danbury na jihu Nové Anglie, CT (Connecticut),
Předmluva :
Předchůdci zde popisovaného bojového stroje byly stíhače tanků M10 Destroyer, které po delším vývoji a testování různých variant, například polopásové samohybné kanóny M3, vznikly na bázi podvozku a pohonu středního tanku Sherman verze M4A2. Nástavba byla upravena a na ní umístěna shora otevřená věž. Korba byla rozměrově skoro shodná s tankovou variantou, svařena byla avšak z tenčích pancéřových desek. Stíhač tanků se od vybrané verze tanku odlišoval výkonnějším kanónem M7 ráže 76,2 mm s vysokou úsťovou rychlostí střely v modifikované věži těžkého tanku T1/M6. Jako protizávaží dlouhého kanónu sloužila mohutná zástavba zadní části věže. Následovníci stíhače tanků M10 vynikaly ještě výkonnějším kanónem. Šlo o britskou úpravu standardní M10-tky nazvanou Achilles a modernější verzi nesoucí název GMC M36.
Britové podle tradice označovali převzatá americká vozidla jmény amerických generálů a velitelů, převážně z dob americké občanské války. Také tento stíhač tanků M36 byl poctěn jménem konfederačního velitele Thomase J. "Stonewalla" Jacksona. Americká armáda takovéto označení až na výjimky nepoužívala, tou byl střední tank M4 Sherman. Ale i pro stíhač tanků se jméno našlo, americké osádky M36-tku přezdívaly Slugger (basebalový ranař), což bylo s ohledem na jeho kanón docela na místě.
Část první : Vznik a vývoj stíhače tanků M36
Stíhač tanků M36 nasazený v Koreji.
Nasazením německých středních a těžkých tanků Tiger a Panther vyvstal problém, protože postřelovací testy ukořistěných strojů dokázaly, že stíhač tanků M10 vyzbrojený kanónem M7 ráže 76,2 mm si s nimi neporadí. Protože Britové z důvodu malých výrobních kapacit odmítli vyrábět pro americké stroje kanón OQF 17, vyhlásilo americké ministerstvo obrany k vyřešení této situace úkol postavit stíhač tanků s mohutnějším kanónem. Už delší dobu (září 1942) se zabýval výzbrojní úřad modifikací protiletadlového kanónu ráže 90 mm, umístěním do tankové věže (vývoj těžkého tanku M26). Po nutných úpravách byl tento kanón ke konci (prosinec) roku 1942 testován ve stíhači tanku M10, ale pro sériovou výrobu bylo potřeba udělat více a také podle toho to také trvalo. Výkonnější kanón si vyžádal úplně novou věž, specifickou zaoblením, která byla také prostornější, díky větší zadní nástavbou. Tato nástavba nejen umožňovala větší počet vezené munice (i přes větší ráži) ale také sloužila jako protizávaží mohutného kanónu. V září 1943 byl konečně zkompletován prototyp označený T71 a po krátkých testech armáda (říjen 1943) zadala zakázku na vyhotovení 500 vozidel a téměř okamžitě nechala zastavit sériovou výrobu předcházejícího typu, stíhače tanků M10. Plán výroby obnášel počet 11 tisíc vozidel, ale armáda se na to dívala střízlivěji a povolila pouze 2800 strojů. Zkompletovat nový stíhač pouhou výměnou věže jak u prototypu nebylo možné, tak firma Fischer využila již vyrobené nástavby varianty M10A1. Na 300 nových vozidel T71 bylo vyrobeno do konce července 1944 a ihned je armáda převzala do výzbroje, s označením GMC M36 (Gun Motor Carriage ? stíhač tanků či samohybná lafeta).
Stíhač tanků ve verzi M36B1 Bojové nasazení M36-tky proti německým obrněncům se ukázalo účinné, z toho důvodu modifikovala společnost American Lokomotive do prosince 1944 stávajících 413 stíhačů tanků verze M10A1 na standard M36. I když při výrobě nového vozidla M36 byla korba svařena ze silnějších pancéřových desek než u verze M10A1, stíhač tanků M36 vážil skoro o 1 tunu méně. Bylo to dáno prostornější věží verze M36, neboť tato nepotřebovala tolik protizávaží. Na hlaveň kanónu byly montovány úsťové brzdy, ale tuto vymoženost nedostaly všechny stroje. Jako přínos pro osádky bylo zavedení přídavného střešního pancéřování, což osádky ocenily při dotírající pěchotě, ale spíše jako ochrana pro ostřelovačům.
Z důvodu vyčerpání vyrobených nástaveb předchozí verze M10A1, došlo k ?modifikaci? verze M36. Standardní věž M36-tky byla posazena na korbu tanku M4A3 Sherman. Nový stíhač byl sice o něco těžší, ale použitím standardní korby ze Shermanu získala osádka další kulomet ráže 7,62 mm, který se nacházel v přídi jmenované korby. Takto upravený stíhač tanků převzal označení M36B1.
I když to předtím nešlo, došlo i vyrobené korby verze M10. Armáda totiž vyžadovala další stíhače tanků a tak byl rychle vyřešen problém, který toto neumožňoval. Stroje s nástavbou M10 a novou věží dostaly označení M36B2 a k jednotkám se začaly vozit v květnu 1945.
Technická data stíhače tanků M36 Slugger
> osádka : 5 mužů (velitel, řidič, střelec, nabíječ a jeho pomocník)
> výzbroj : kanón M3 ráže 90 mm s drážkovanou hlavní (47 nábojů), protiletadlový kulomet Browning M2HB ráže 12,7 mm upevněný na zadní části věže (1000 nábojů)
> rychlost otáčení věže : 360 stupňů za 15 sekund
> pancéřování : věž čelo 76 mm, boky 32 mm, nástavba čelo 108 mm, boky 51 mm, sklon 34°až 90°, další části 19 - 25 mm
> pohon : motor Ford GAA V-8, s výkonem 336 kW (450 HP)
> obsah nádrže : 873 l paliva
> podvozek : systém VVSS
> hmotnost : 28,6 t
> poměr výkon/váha : 17,5 HP/1 t
> tlak na zem : 12,9 psi
> maximální rychlost : silnice 48 km/h, terén 32 km/h
> překonávání překážek : brod 0,90 m, svislá stěna 0,60 m, zákop o šířce 2,5 m
> dojezd : silnice 250 km, terén 180 km
Část druhá : Použití a služba stíhače tanků M36
Stíhač tanků M36 Jackson s instalovaným střešním pancéřováním.
Stíhač tanků M36 Jackson s instalovaným střešním pancéřováním.
Americká doktrína klasifikovala stíhače tanků jako „lovce“ , a dávala jim na rozdíl od jiných vozidel (třeba samohybných děl) jednoznačný úkol vyhledávat a ničit obrněné prostředky nepřítele. Nebylo s nimi počítáno jako se standardními tanky, a už vůbec ne jako vozidlo podporující pěchotu. Skutečnost však byla jiná a s nedostatkem vhodných cílů, byly stíhače využívány i na tyto úkoly, ale k těmto situacím docházelo buď z nouze, nebo nedostatkem vhodných vozidel na konkrétním bojišti. Pro lepší přehled v terénu při hledání vozidel protivníka sloužila otevřená věž. Tato „výhoda“ však měla i své proti, členové osádek se stávali terčem německých odstřelovačů a také svoji daň si vybraly tříštivé granáty vybuchující nad vozidly v průběhu bitev.
Nainstalováním kanónu ráže 90 mm do stíhače tanků M36 nebylo samoúčelné, za prvé byl zkonstruován k boji s veškerou německou obrněnou technikou nacházející se na bojišti, nevýmaje nejtěžší obrněnce, ale za druhé si tímto americká armáda prakticky testovala nasazení kanonu M3 pro vyvíjený těžký tank M26 Pershing, který se měl zakrátko představit na evropské válčišti. To, že tento tank se dostal do akcí až na úplném konci války bylo z úplně jiného důvodu.
Kanón M3 ráže 90 mm svou palebnou silou předčil velkou část stávajících tankových kanonů, mimo kanóny Reihnmetall KwK 36 a 43 ráže 88 mm instalované v Tigerech I a II. Porovnávat ho s ostatními německými obrněnci jako byly útočná děla StuG, Hetzer, ale i střední tanky PzKpfw IV a III, je maličko zavádějící, stroj M36 měl vyšší profil, ale využíval plně otočnou věž, stabilizaci kanónu a palbu z větší vzdálenosti.
Bitva začíná, americké stíhače tanků v silné mlze spěchají zastavit postup německých jednotek, Werbomont, Belgie, 20. prosinec 1944. Stíhače tanků M36 měly velký podíl při ničení obrněných vozidel nepřítele (proto byl také vyroben), ale nejpřesvědčivěji to dokázaly při americké ofenzivě v Ardenách. Průbojné střely kanónu M3 prorážely pancíř tloušťky 76 mm na vzdálenost 4300 metrů. Posádky stíhačů proto dosahovaly neskutečných vítězství. Připsaly si třeba zničení supertěžkého německého samohybného děla Jagdtiger u Rimlingu. Jmenovaný pancéřový „obr“ byl pravděpodobně nejtěžším bojově nasazeným vozidlem 2. světové války. Vážil skoro 79 tun a zahanboval mohutností pancíře a výzbrojí i známé Ferdinandy. Stíhač tanků M36 svojí hmotností "pouhých" 29 tun nijak nevynikal, ale zde se projevila jeho manévrovací schopnost a hlavně výkonný kanón ráže 90 mm.
Stalo se to 9. ledna 1945 u města Rimlingu kde stíhače tanků M36 roty A ze 776. pluku podporovaly palbou z povzdálí útočící jednotky 100. pěší divize nasazené proti 17. divizi pancéřových granátníků SS. Osádka s velitelem poručíkem J. C. Britzem druhým výstřelem kanónu ráže 90 mm zlikvidovala Jagdtiger ze 653. pluku těžkých stíhačů tanků. Střela prošla až do korby, kde iniciovala k výbuchu ostatní munici, přičemž celá posádka zahynula. V této oblasti se samozřejmě nacházela i rota B jmenovaného pluku (776.), která měla na starost 2. a 3. pluk 397. pěší divize, aby se nedostaly do obklíčení. Stíhač tanků z uvedené roty (B) při akci zlikvidoval dotírající tank PzKpfw V Panther na obdivuhodnou vzdálenost 2700 metrů.
Zničený Jagdtiger ze 653. pluku těžkých stíhačů tanků, který 9. ledna 1945 podporoval útok 17. divize pancéřových granátníků na pozice 100. pěší divize v oblasti Rimlingu. Jeho osudem se mu stal americký stíhač tanků M-36 náležející k 776.praporu stíhačů tanků. Tyto tvrdé střety byly odpovědí Američanů na poslední zoufalou německou ofenzivu na západní frontě, operaci Nordwind, kterou německá 1. armáda zahájila těsně před vánočními svátky. Na obranná postavení americké 44. pěší divize zaútočila za obrovské podpory pancéřových sil 19. a 36. pěší divize Volks-Grenadier a jednotky 17. divize pancéřových granátníků SS. Na těžkých ztrátách německých strojů se podepsaly hlavně stíhače tanků M36. Po ukončení akce nasazených amerických stíhačů tanků ze 776. pluku se nacházelo v oblasti bitvy velké množství vraků německých obrněnců všemožných typů (PzKpfw IV, StuG III, IV a Hetzel). Stíhače tanků tak dokazovaly, že nebyly vytvořeny zbytečně. Konec války však neznamenal konec jejich kariéry, přebytečná vozidla M36 byla rozdána či rozprodána spojeneckým jednotkám, kde sloužily neuvěřitelně dlouho.
Stíhače tanků M36 si ve skladech nijak neodpočinuly, protože se s úspěchem účastnily začátkem padesátých let války na korejském poloostrově při likvidaci sovětské techniky nasazené severokorejskými jednotkami. V tomto konfliktu jim nedělala problém žádná technika, a při likvidaci pěchoty jim pomáhaly dva nově instalované kulomety, přičemž jeden spřažený s kanónem.
Jak už bylo upozorněno na velmi dlouhou službu těchto podařených strojů, jejich poslední akce v Evropě se datuje do začátku 90. let (!!). Vozidla M36 (možná i M36B1) se střetla v souboji mezi srbskými a bosenskými jednotkami, a po roce 2000 pak bylo možno nalézt opuštěné vozidla M36 jak pomalu rezaví v bosenských horách.
Stíhač tanků M36, účastník úvodních bojů koncem 90. let, Balkán. (Turanj, Karlovac, Chorvatsko) Část třetí : Zajímavosti ke stíhači tanků M36
Detail věže stíhače tanků M36, protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm.
Detail věže stíhače tanků M36, protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm.
Varianty vozidel
M36 : postaveny na nástavbě verze M10A1 (vychází z podvozku M4A3)
M36B1 : postaveny na upravené korbě tanku M4A3
M36B2 : postaveny na nástavbě verze M10 (vychází z podvozku M4A2)
Stíhače tanků se pro svoji výšku zakopávaly. Tento pochází z baterie C 702. praporu stíhačů tanků 2. obrněné divize,16. prosinec 1944 Tabulka vyrobených vozidel -1942.....1943.....1944.....1945
M6 kanón ráže 37 mm ..............5380........0............0............0
M10 kan. ráže 76,2 mm..............611.......4382........0............0
M10A1 kan. ráže 76,2 mm...........28.......1685........0............0
M18 kanón ráže 76 mm.................0...........812....1695.........0
M36 kanón ráže 90 mm.................0............0.......1213.....200
M36B1 kan. ráže 90 mm................0............0.........187.........0
M36B2 kan.ráže 90 mm.................0............0...........0.......724
Modelářský koutek
Model stíhače tanků M36 Jackson
Muzea a památníky
Spojené státy :
Maryland: V armádním muzeu v Aberdeenu je vystaven M10 Destroyer se 76,2mm kanónem a také jeho silnější nástupce M36 Slugger s 90mm kanónem.
Ohio : V muzeu techniky z druhé světové války v Hubbardu je vystaven M36 Jackson s kanónem ráže 90 mm ve starší verzi bez zabudovaného kulometu v čelní korbě.
Čína :
Peking: Ve vojenském muzeu v čínském hlavním městě je M36B2 Slugger v poměrně zachovalém stavu. V pekingském muzeu jsou i americké tanky, sovětský T-34, ale hlavně i japonské lehké a střední tanky z druhé světové války.
Pár plků nakonec
> Konstrukce a vývoj stíhače tanků byl brzděn upřednostňováním jiných projektů.
> Věž se otáčela pomocí motorového pohonu, stroj měl také pomocný generátor.
> V druhé světové válce se ničením středních a těžkých německých tanků zaobíralo více činitelů, mimo letectva a dělostřelectva, které si připsaly velký podíl, tu byly také tanky a jejich lovci, stíhače tanků.
> Tato typová řada slabě pancéřovaných ale rychle manévrujících strojů používající výkonné kanony má v angličtině příznačné označení "destroyer" (ničitel). Tak se také říkalo předchůdci tohoto vozidla, stíhač tanků M10 (tank destroyer).
Zdroje :
world war II, wikipedie,
český rozhlas, military.cz, navajo,
kn. Tanky a bojová vozidla 2. světové války, nakl. Naše vojsko (Leland Ness),
kn. "Tanky" nakl. Naše vojsko, 2006 (aut. Chris Chant).
Fota : google images (world war II, válka)
world war II, wikipedie,
český rozhlas, military.cz, navajo,
kn. Tanky a bojová vozidla 2. světové války, nakl. Naše vojsko (Leland Ness),
kn. "Tanky" nakl. Naše vojsko, 2006 (aut. Chris Chant).
Fota : google images (world war II, válka)
