Boje 2. a 3. Ukrajinského frontu v období od 20. srpna do 31. prosince 1944. Na mapě je vidět
i obklíčená Budapešť. K obklíčení Budapešti došlo 26. prosince 1944.
Rudá armáda obnovila svým 2. Ukrajinským frontem ofenzívu v Maďarsku dne 5. prosince 1944. Útok spustily jednotky maršála Malinovského v sektoru, kde obranu zaujímaly tři oslabené německé divize (357. pěší divize, 13. td a 18. SS divize pancéřových granátníků). Do útoku se valilo více než 500 sovětských tanků a SHD, což nemohlo dopadnout jinak, než, že RA prolomila německo-maďarskou frontu na několika místech a do průlomu okamžitě proudily další a další jednotky.
Již 8. prosince dorazily sovětské tanky a SHD ze 6. GTA do prostoru Ostřihom, což bylo 30 km severozápadně od Budapešti.
Jižně od Budapešti útočila sovětská 46. A generála Šlemina svým 37. střeleckým sborem proti bránící se německé 271. divizi Volksgrenadier. Jenomže zde na jihu se ukázalo, že německá 271. v obraně byl velice "tvrdý oříšek". Jednotky 37. střeleckého sboru platily krví každý metr půdy. A právě díky úporné obraně německé 271. divizi Volksgrenadier mohl generál Fretter-Pico (Skupina armád Fretter-Pico) nechat vybudovat ještě jednu obrannou linii, ve které byly připraveny jednotky německé 8. td a maďarské 1. tankové divize a německý policejní pluk SS. A právě až tato nově vybudovaná německo-maďarská obranná linie, která vedla od Valencského jezera podél železnic a silnic na severozápad k městečku Erd byla linií, která zastavila jižní útok RA. Totiž proti sovětskému 37. střeleckému sboru prováděla neustálé útoky německá 8. td. O vysoké morálce policejního pluku SS, vojáků 8. td a i maďarských vojáků z 1. tankové divize později hovořil poddůstojník průzkumného praporu německé 8. td feldwebel Walter Böhm, který podal svědectví, cituji: "Nikdo nemyslel na kapitulaci. Útočili jsme znovu a znovu - zničili jsme několik sovětských pěších jednotek a zastavili ty, co šli za nimi."
Velitel 2. Ukrajinského frontu maršál Malinovskij musel reagovat a pokusil se posunout osu tohoto jižního útoku do sektoru sovětské 4. GA, která v té době již spadala pod velení 2. Ukrajinského frontu. Útok v prostoru 4. GA sice postoupil, ale velmi brzy se zastavil o obrannou linii, která byla v sektoru mezi Valencským jezerem a Blatenským jezerem, kde byly v obraně připraveny německá 1. td a 23. td.
Malinovskij v té době musel spoléhat, že v útoku uspějí jeho severní armády, když na jihu byl útok zastaven. A skutečně, sovětská 6. GTA, s podporou pěchoty ze 7. GA získaly rozsáhlá území. Bylo však skutečností, že k vítězství, obklíčení Budapešti žádný z těchto územních zisků nevedl. Sovětská 6. GTA a 7. GA totiž útočily vějířovitě se rozšiřujícím způsobem, což vedlo k tomu, že jednotky v útoku postupně se získaným rozsahem území ztrácely na síle. Navíc oslabené a roztažené jednotky v útoku byly okamžitě terčem německých protiútoků.
"Německé obraně, v kombinaci s tamním kopcovitým terénem, se nakonec podařilo postup 6. GTA zpomalit. Malinovskij odpověděl tím, že opět přesunul své mechanizované, na čele útočící jednotky a doufal, že tentokrát se rozhodující průlom podaří. Sovětský 5. gardový tankový sbor obdržel rozkaz připojit se k 9. gardovému mechanizovanému sboru a spolu s ním zaútočit na údolí řeky Hron."
Již 13. prosince oba sovětské sbory vstupovaly do údolí; Fretter-Picův protitah spočíval v tom, že do oblasti přesunul větší část německé 8. td, aby posílila obranné síly, které tam již byly (maďarskou 2. tankovou divizi, 357. pěší divizi a brigádu SS Dirlewanger). Přes Fretter-Picův protitah však ještě sovětský 5. gardový tankový sbor a 9. gardový mechanizovaný sbor ještě v dalších dnech pokračoval v postupu a hrozil přerušit spojení mezi Skupinou armád Fretter-Pico a maďarsko-německými jednotkami dále na severu. Němci okamžitě přisunuli své další posily, které byly rozděleny tak, aby bránily obě křídla ohrožené Skupiny armád Fretter-Pico.
Zareagovala sovětská strana, když pohyb sovětské 6. GTA stále pokračovala západním směrem, čímž si sovětské tanky a SHD vytvořily předmostí za několika menšími říčkami, které oblastí protékaly. Němci reagovali tak, že kdekoliv to bylo možné, ničili sovětská i malá předmostí, aby nedošlo k jejich rozšíření. V mnoha místech se Němcům podařilo předmostí zničit, ale jako celek se zatím nedařilo zcela zastavit sovětský příval.
Na pomoc však směrem na sever přicházely dvě německé td, a to 3. td a 6. td, které směřovaly do prostoru, který prolomila sovětská 6. GTA, když vtrhla do průlomu přes německou 357. pěší divizi, kam Sověti vrhli Plijevovu jezdecko-mechanizovanou skupinu (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 332, 333, /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 347 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.).
O vzniklé situaci v polovině prosince 1944 nám pak podává svědectví východní historiografie, cituji:
"V polovině prosince vznikla v pásmu 2. a 3. Ukrajinského frontu takováto situace.
Vojska pravého křídla 2. Ukrajinského frontu dosáhla ve dnech 12. - 18. prosince 1944 předválečných maďarsko-československých hranic a jižně od Rožňavy je překročila: vojska ve středu bojové sestavy frontu dosáhla čáry východně od Ózdu-jižní svahy pohoří Mátra-jižní břeh řeky Ipeĺ až k Balassagyrmatu. Vojska 6. GTA na levém křídle frontu vytvořila předmostí na řece Ipeĺ v prostoru Šahů. 7. GA s rumunským 7. armádním sborem zaujímala frontu před vnějším obvodem Budapešti, nalevo od nich, směrem k Dunaji stál 18. samostatný gardový střelecký sbor. Front se skládal z 39. střeleckých divizí, vojsk 2 opevněných prostorů, 2 jezdeckých, 2 tankových a 2 mechanizovaných sborů (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 635, str. 414.)."
Veliteli 2. Ukrajinského frontu maršálu Malinovskému bylo také podřízeno i 14 rumunských divizí. Proti jednotkám 2. Ukrajinského frontu v té době operovala část jednotek německé 1. TA, maďarská 1. A, německá 8. A (Skupina armád Fretter-Pico) a část sil 6. A - celkem 26 divizí včetně 4 divizí tankových, 3 motorizované a 2 jezdecké (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 608, str. 609.).
"Postavení 3. Ukrajinského frontu se od 9. prosince 1944, kdy front přešel do obrany, až do 20. prosince nezměnilo (viz zde mapa
situace okolo Budapešti k 20. prosinci 1944 s útoky 10. gardového sboru ze 46. A). Úsek od Dunaje k jezeru Velencei-tó (Velencské jezero) zaujímala 46. A, která byla ve stavu frontu od 12. prosince, mezi jezerem Velencei-tó a Blatenským jezerem se bránila 4. GA, jižně od Blatenského jezera až k řece Drávě 57. A, podél severního břehu Drávy bulharská 1. A a jugoslávská 3. A." Ve stavu 3. Ukrajinského frontu bojovalo (bez bulharských a jugoslávských divizí stojících proti nepřátelské Skupině armád "F") - celkem 31 střeleckých divizí, vojska opevněného prostoru, 1 brigáda námořní pěchoty, 1 jezdecký, 1 tankový a 2 mechanizované sbory (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 11 635, str. 414.). Před 3. Ukrajinským frontem stála část sil z německé 6. A, maďarská 3. A, 2. TA a část sil "Skupiny armád F" - celkem se jednalo o 25 divizí z toho 5 tankových, 1 motorizovaná, 2 jezdecké, 1 motorizovaná, a 1 jezdecká brigáda (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 608, str. 609.).
Celkem tedy před 2. a 3. Ukrajinským frontem stálo 51 maďarských a německých divizí a 2. brigády, z tohoto množství pak bylo 9 divizí tankových a 4 divize motorizované a 1 motorizovaná brigáda.
Německá obrana před 2. Ukrajinským frontem však nebyla všude stejně silná. "Před pravým křídlem na maďarsko-československých hranicích byla již dříve opevněná postavení. Proti levému křídlu frontu se nepřítel opíral o obranu na řekách Ipeĺ a Dunaj a o vnější obvod obrany Budapešti." Poněkud slabší obrana byla jen severně od Budapešti, v prostoru Šahů, kde byla budována velmi narychlo. Před 3. Ukrajinským frontem zdokonalovali hitlerovci obranu na linii "Marghita".
Nejdokonalejší byla obrana na úseku mezi Dunajem a Blatenským jezerem. "Zde byla vybudována tři pásma: první, hlavní pásmo, se skládalo ze dvou postavení do hloubky 5-8 km. Druhé pásmo bylo v hloubce 6-15 km od předního okraje prvního pásma. Město Székesfehérvár bylo přeměněno v mohutný uzel odporu. Třetí pásmo probíhalo v hloubce 20-35 km od předního okraje prvního pásma. Největší operační hustota vojsk byla vytvořena v hlavním obranném pásmu. Tankové divize byly rozmístěny především v druhém a třetím pásmu, a jen nepatrná část zaujímala úseky v hlavním pásmu.
Úmyslem německého fašistického velení bylo nedopustit další pronikání sovětských vojsk na západ a zabránit obklíčení budapešťského uskupení. Proto hitlerovci neustále zdokonalovali obranu, zejména na úseku Dunaj- Blatenské jezero.
Hlavní stan vrchního velení (STAVKA) měl pro další společné operace 2. a 3. Ukrajinského frontu tento plán: obklíčit budapešťské nepřátelské uskupení a současným úderem obou frontů je zničit. Plán byl vyložen ve Směrnici hlavního stanu z 12. prosince 1944.
2. Ukrajinský front dostal za úkol udeřit z prostoru Šahů ve všeobecném směru na Seldín, proniknout na levý (severní) břeh Dunaje na úseku Neszmély-Ostřihom a zabránit budapešťskému nepřátelskému uskupení v ústupu na severozápad. Současně měl front částí svých sil útočit na Budapešť z východu a město obsadit. Úkolem 3. Ukrajinského frontu bylo zasadit úder z prostoru jezera Valencei-tó na sever směrem na Bicske, proniknout na pravý (jižní) břeh Dunaje na úseku Ostřihom-Neszmély a odříznout budapešťskému nepřátelskému uskupení ústupové cesty na západ. Částí svých sil měl 3. Ukrajinský front útočit od Bicske na Budapešť a v součinnosti s 2. Ukrajinským frontem se města zmocnit (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 335-337.)."
Hranici mezi 2. a 3. Ukrajinským frontem tvořila řeka Dunaj (historickým podkladem pro informace mnou sestavených textů o bojích v Maďarsku je zde: Hitlerova armáda - Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command /Nakladatelství Bonus A Brno 1997 - s použitím Budapešť 45, Pat McTaggart - s použitím příspěvků Petera B. Zwacka, str. 332, 333, /, dále pak Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIII., str. 347, 348 a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.).
