Mapa bojů Rudé armády, na Balkáně, tedy i v Jugoslávii a její pomoci NOAJ
(Národně osvobozenecké armádě Jugoslávie), kde se sevřely, v Bělehradské operaci (na mapě Belgrad), kleště sovětské 57. A a 46. A z 3. Ukrajinského frontu okolo hlavního města.
V Jugoslávii, mnohonárodnostním království na Balkáně, začal partyzánský boj ihned po jejím obsazení německými a italskými vojsky (též zde část území okupovalo horthyovské Maďarsko) v roce 1941, viz zde - X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 21., první zmínky o pozdějším maršálu Titovi a četnicích Mihajloviče, u konce článku 21. - věty pod - Jak to začalo?:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=196&t=4282
Zde viz mapu královské Jugoslávie a území, která po okupaci
patřila pod správou jednotlivých fašistických a nacistických států OSY.
V době, o které bude řeč, nejprve rok 1944 a poté 1945, působila na jugoslávském území, již po tři roky - Národně osvobozenecká armáda Jugoslávie - NOAJ (NOAJ, zkratka, kterou budu nadále používat).
NOAJ od roku1941 neobyčejně zesílila a získala zkušenosti, a to přímo v těžkých, 3 roky trvajících bojích, kdy se jí podařilo očistit značnou část území od německo-italských vojsk a okupantů Maďarska. NOAJ, tyto všenárodní síly bývalého království Jugoslávie i v roce 1944 usilovaly o vyhnání všech okupantů ze svého území a zároveň se v ní postupně rodil nový prvek - vybudování demokratického, nezávislého státu, jako federace rovnoprávných národů!
A právě 3 roky, stále více sílící -"Národně osvobozenecká válka v Jugoslávii" - zhoršovala počátkem roku 1944, již tak složitou a obtížnou situaci nacistického Německa. Již na počátku roku 1944 se ukazovalo, že Rudá armáda se může velice rychle objevit na Balkáně, v Polsku a dokonce i v samotném Německu (Východním Prusku), ale i západní spojenci, anglo-americká vojska v té době hrozila, že je nejen v Itálii, ale že se může vylodit v severní Francii.
Z důvodů těchto ohrožení, která nastala, muselo nacistické Německo opevňovat co nejvíce svůj týl. A právě pronikavě se zhoršující situace v Jugoslávii začala silně znepokojovat nejvyšší štáby Německa (štáby OKW a OKH).
"Aby si (Německo) uvolnilo na Balkáně ruce, připravilo koncem května 1944 (na 26. května 1944) v pořadí už sedmý velký útok s cílem rozdrtit Národně osvobozeneckou armádu Jugoslávie ( v historickém podkladě Velká vlastenecká válka, svazek 4, kapitola XIV., str. 366, ze kterého je citát v uvozovkách, se říká, že: ´Prvních šest velkých německých útoků podnikla německá fašistická vojska v letech 1941-1943 a NOAJ v něm bojovala neobyčejně obětavě)."
Pojďme nyní a přibližme si dění v Jugoslávii, od počátku roku 1944, jak jej zachytila západní historiografie ke dni 14. a 15. ledna 1944, kde píše ke 14. lednu:
"Na jiných místech okupované Evropy činnost partyzánů a bojovníků hnutí odporu neustále sílila - tak tomu bylo ve Francii, v Jugoslávii, v Řecku a dokonce i v Albánii. Do všech těchto oblastí byli vysíláni britští agenti, kteří se měli snažit o koordinaci sabotážní činnosti. Represálie ze strany Němců ovšem byly kruté, především na Balkáně, kde bylo prakticky na denním pořádku vypalování vesnic a střílení jejich obyvatel."
A pak je zde, pro nás velmi důležitá informace o šesté německé ofenzívě proti NOAJ v Jugoslávii, která měla znamenat přemístění Titova generálního štábu do Drvaru, kam byla pak v květnu 1944 spuštěna sedmá ofenzíva proti Národně osvobozenecké armádě Jugoslávie, cituji:
Německá armáda v opětovné snaze o rozdrcení jugoslávských partyzánů proti nim zahájila 15. ledna 1944 další, v pořadí už šestou ofenzívu za období pouhých tří let. Němci zaútočili na Titovo velitelství v městečku Jajce a donutili nejvyššího představitele jugoslávských partyzánů, aby je přemístil pětašedesát kilometrů směrem na západ do Drvaru (zde viz foto
maršála Tita, velitele NOAJ). V té době se mu však už dostávalo vzdušnou cestou značné pomoci od Britů a Američanů. (historickým podkladem pro informace v uvozovce je zde: Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, str. 559.)."
Další informace o jugoslávských partyzánech hovoří již o koordinaci britských agentů, kteří pronikli na území balkánských států, do Jugoslávie, Řecka a dokonce i Albánie, viz výše, zde tedy spolupráce s NOAJ a přímo s velitelstvím spojeneckých leteckých sil v Itálii, cituji:
"Dne 2. března 1944 došlo k prvním náletům spojeneckých letadel, která vzlétla ze základen v jižní Itálii, aby poskytla podporu jugoslávským partyzánům. Při útoku na železniční uzel a seřaďovací nádraží v Kninu bylo zasaženo několik tratí. Téhož dne ostřelovaly spojenecké letouny z palubních zbraní různé cíle na celém dalmatském pobřeží, zasáhly nádrže se zásobami benzínu ve Vodici, sklady na pobřeží ostrovů Zlarin a Zirje a kromě toho se jim podařilo zničit 5 motorových vozidel v Sukošanu."
Koncem prvé dekády března 1944 Němci plánovali Operaci Margaret, což bylo obsazení Maďarska svými jednotkami, v té době se událo také několik bojových akcí spojeneckých jednotek. Některé z nich byly i za účasti jugoslávských partyzánů, ve prospěch bojů Spojenců pro celou Evropu:
"Plánované obsazení Maďarska bylo diktováno blížícím se proniknutím Rudé armády k východní hranici země. Britové v téže době rovněž připravovali plán Operace Chicken, jejímž cílem bylo zorganizovat únikové cesty pro spojenecké letce, kteří byli v té době v důsledku toho, že bombardování pronikalo stále hlouběji do nitra obsazené Evropy, sestřelováni v čím dál větší vzdálenosti od svých základen, jež měla vést přes Maďarsko do Jugoslávie. Na území Jugoslávie bylo shozeno padáky 25 spojeneckých agentů s tímto posláním, první skupina 15. března u Metliky, a ti se pak snažili proniknout dále směrem k maďarské hranici. Většina z nich byli židovští dobrovolníci z Palestiny, mezi nimi i dvaadvacetiletá Hannah Szenesová, která tam emigrovala v září 1939 právě z Maďarska. Skrývala se pod krycím jménem Minnie a čtyři dny po vysazení u Metliky pronikla na hranici. Tragickou shodou okolností se tam octla v době, kdy došlo k německé okupaci země. Ihned po vstupu na území Maďarska byla zatčena a po nějaké době, kterou strávila ve vězení v Budapešti, byla vyvedena z cely a popravena.
Dne 17. března byla zahájena kombinovaná operace, jíž se zúčastnili Britové, Jihoafričané, Američané a jugoslávští partyzáni, kteří společnými silami provedli nájezd na ostrov Soltu. V téže době zaútočili Spojenci ze vzduchu na německé jednotky operující v přístavu Splitu a na silnici spojující Metkovič a Mostar."
Od počátku května 1944 pak Němci zesílili úsilí, které mělo za cíl rozdrcení odbojové činnosti ve všech státech Evropy, které okupovaly jejich armády. Útoky byly vedeny ve Francii proti bojovníkům Hnutí odporu v oblasti Auvegne označené krycím názvem Krev a popel, což vedlo nakonec k veřejnému oběšení 99 bojovníků, kteří byli dopadeni. Avšak britská zpravodajská služba v této době evidovala oblast po oblasti a zjistila 35 000 aktivních bojovníků francouzského odboje a pravidelně je zásobovala zbraněmi, jež byly určeny k všeobecnému povstání, které mělo být na podporu Operace OVERLORD.
V Jugoslávii právě v květnu 1944, "zahájili Titovi partyzáni vlastní ofenzívu, Operaci Medvědí kůže zaměřenou na narušení silničních a železničních komunikací Němců vedoucí přes Slovinsko směrem na sever, jejímž cílem bylo snížit jim přesuny vojenských jednotek z Balkánu do Francie po zahájení invaze v Normandii /Operace OVERLORD/ (historickým podkladem pro informace v uvozovce je zde: Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, str. 579, 580, 594.)."
A tak se dostáváme k tzv. Sedmé velké ofenzívě Wehrmachtu proti NOAJ, kterou Němci nazvali Operace Tah jezdcem a kterou spustili dne 25. května 1944. Poslechněme si západní historiografii, abychom později stejné, ale mnohem podivnějším provedení, s pomluvami svých západních spojenců, slyšeli od východní historiografie, cituji:
"V Jugoslávii zahájili okupanti 25. května 1944 Operaci Tah jezdcem (což byla právě sedmá velká ofenzíva proti NOAJ), jež byla pokusem o využití padákového a kluzákového výsadku s cílem dopadení partyzánského velitele Tita během jeho pobytu ve vesnici Drvar (výše jsem zesíleně napsal, že po šesté německé ofenzívě se Tito se svým štábem přesunul do Drvaru). Když Němci vtrhli do osady, jeden partyzán se s prostřelenou hlavou v bolestech zhroutil k Titovým nohám. Titovy se podařilo uniknout, avšak obyvatelé vesnice mezi nimiž žil, bez ohledu na to, zda šlo o muže, ženy nebo malé děti, byli téměř do jednoho pobiti (historickým podkladem pro informace v uvozovce je zde: Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, str. 600.)."
Titovy se podařilo samozřejmě uniknout, němečtí parašutisté získali jen jeho parádní uniformu. Další ze záznamu o jugoslávských partyzánech v západní historiografii pochází ze září 1944, cituji:
"Královské letectvo (RAF) zahájilo 1. září v součinnosti s Titovými partyzány Operaci Ratweek, společný sedmidenní útok na německé silniční a železniční komunikace vedoucí přes jugoslávské území, jejímž cílem bylo zabránit evakuaci německých jednotek z Řecka a z Balkánu. Několik železničních mostů na evakuační trase bylo zcela zničeno a totéž platilo rovněž o mnoha kilometrech tratí. Neočekávaně rychlý postup Rudé armády k Dunaji u města Turnu Severinu současně s tím zajistil, že v důsledku úspěšného provedení Operace Ratweek nebudou Němci s to stáhnout z Balkánu větší počet vojáků, kteří by byli vysláni na pomoc jednotkám bojujících na jiných místech - buď v Itálii, anebo ve střední Evropě (či na západní frontě).
Zatímco Operace Ratweek narušila veškeré přesuny Němců po silnici a železnici přes jugoslávské území směrem na sever, řečtí partyzáni zahájili Operaci Noah's Ark, jejímž cílem bylo zneklidňovat 315 000 německých vojáků, kteří se snažili vrátit do Jugoslávie , obzvláště však ty, kteří ustupovali po silnicích vedoucích do Janiny a dále z ní. Němci, kteří se snažili využít západnější směr ústupu přes Albánii, nedopadli o nic lépe; Albánští partyzáni vyvíjeli činnost na všech horských komunikacích vedoucích do Škutari a Kotoru. Na řeckých ostrovech zůstalo odříznuto celých 30 000 německých vojáků, jež nebylo možno evakuovat v důsledku toho, že spojenecké letecké a námořní hlídky v té době už zcela ovládaly vody a vzdušný prostor v oblasti Egejského moře.
V odpoledních hodinách dne 6. září 1944 vstoupili sovětští vojáci, kteří překročili u města Kladovo Dunaj, do první osady na níž v Jugoslávii narazili. Pro Tita a jeho partyzány jichž v té době už byli desetitisíce, nastal čas, aby osvobodili svou zemi a aby útočili po boku sovětských jednotek na německé opěrné body. Hitler, který si zřetelně uvědomoval, že některý ze spojenců už zanedlouho pronikne na území samého Německa, nařídil, aby ústřední orgán nacistické strany NSDAP Volkischer Boabachter otiskl 7. září 1944 úvodník v němž stálo : 'Ani jediné stéblo německé pšenice nesmí krmit nepřítele, ani jedna německá ústa mu nesmějí poskytnout sebemenší informaci, ani jedna německá ruka mu nesmí poskytnout pomoc. Musí zjistit, že všechny lávky pro pěší byly zničeny, všechny cesty zataraseny - nesmí ho čekat nic než smrt, zničení a nenávist' (historickým podkladem pro informace v uvozovce je zde: Martin Gilbert - Druhá světová válka - úplná historie, str. 661 a 664.)."
