NEČEKANÁ KRÁSA - HRAD LEVNOV A JEHO OKOLÍ
Úvod: kde se vzalo, tu se vzalo. Bylo to naprosto neplánované. Tragická rodinná událost vedla k tomu, že se naše rodina sešla tuto sobotu a neděli poblíž obce Senorady v chatové oblasti, aby se rozloučila posezením, vzpomínáním a zábavou s naším rodinným příslušníkem, který nás po dlouhé nemoci opustil.
Chatová oblast, kde jsme se sešli, je součástí právě obce Senorady a je tvořena hlubokým údolím, které za nekonečné miliony let vytvořily svojí vytrvalou abrazivní činností Senoradský potok a říčka Oslava, do které se v polovině tohoto údolí či spíše chatové oblasti vlévá další říčka Chojnice. Zjištění, že nedaleko našeho setkání se nachází zaniklý hrad - zvaný Ketkovský - ale nesoucí správný název Levnov, bylo jasným zadáním na výpad.
Jsem už takový: je-li možno něco vidět a jestli to něco bylo hrad, hradiště, tvrz a podobně, nedovedu odolat. Prvotní zjištění bylo jednoduché:
Založen byl údajně ve 13., spíše však až v polovině 14. století, kdy patřil pánům z Lipé. Okolo roku 1440 byl obsazen rakouskými lapky, jako přímý důsledek oslabení výkonné moci na našem území po husitských válkách. Podle záznamů byl v roce 1442 dobyt vojskem královských měst a rozbořen. Byl vystavěn k ochraně východní části zboží třebíčského kláštera v době, kdy Ketkovice byly jeho součástí.
To mi stačilo k tomu, abych věděl, že ho musím vidět.
Kudy na hrad?
Když dojedete v obci Senorady k rozcestníku poblíž obecního úřadu, po žluté značce vyrazíte do údolí Senoradského potoka. Po cestě je malá kantýna, kde se dá sednout, dát si pivo, kofolu a po 11 hodině i nějakou polévku, nebo buřta. Potom občerstveni půjdete dál kolem chatek a k soutoku Oslavy s Chojnicí. Když půjdete dál, dojdete k Šlapkově skále, což je takový výrazný skalní suk v zatáčce cesty, po které jdete. Když půjdete dál, dojdete k zajímavé technické památce, i když jsem nenašel záznam o tom, že by to byla památka i de jure.
Je to krásný ocelový nýtovaný most s betonovými nájezdy. Já mám mosty rád a na tomto je vidět stejná konstrukční škola jako na Ivančickém viaduktu. Most je to jednoduchý, ale je na něm vidět pohodová a technická elegance.
xxxxx
Celkový pohled na most z pohledu turisty a levá strana mostu
xxxxx
Pravá strana mostu a pohled na most z hradního vrcholu
Za mostem potom naskočíte na červenou značku. A po ní se jde kousek po rovině, potom do kopce a to až na další rozcestník, kdy se cesta stočí prudce do obracečky a potom víceméně po rovině se jde k samotnému hradu.
Zde je výřez z turistické mapy, kde vše co jsem popsal, je jasně dáno.
Co je hradě vidět?
Hrad zvaný Ketkovský, ale správně hrad Levnov, byl a jeho trosky jsou situované, na skalnatých srázech téměř 120 metrů nad řekou Oslavou. Ostrožna, na které hrad leží, je ze strany od severozápadu obtékána řekou Chojnicí a od jihu a jihovýchodu právě řekou Oslavou. Byl to velký hrad, skoro se ani dnes nezdá, jak byl velikou nemovitostí. Až do roku 1970 nebylo téměř nic známo o vzniku, historii a zkáze tohoto kdysi velkého hradu. A dlouhé roky bylo pro moravské historiky záhadou, kde stával mohutný hrad Levnov, o němž se zachovalo poměrně mnoho zpráv, ale jehož lokalizace upadla v zapomenutí.
Celková situace zbytků hradu dle Miroslava Plačka
Ze tří stran měl přirozenou ochranu. Ty srázy jsou opravdu impozantní a z jediné přístupové strany tedy od východu byl přístup k němu výrazně ztížen pomocí výrazných terénních úprav a zajímavě řešeného předhradí.
xxxxx
Celkový pohled na hradní vrch z vyhlídky na druhé straně údolí a pohled na jeho přírodní ochranu z této strany. Šipka ukazuje kde je - byl samotný hrad.
Přístup tedy byl pouze od východní strany, ze široké náhorní plošiny, kde z části přirozený terénní příkop byl uměle rozšířen. Byl to příkop, jakých na našich hradech není mnoho, byl široký až 35 metrů. Brána do hradu byla z východní strany, za ní bylo malé spodní nádvoří. Dosud stojící tři mohutné opěráky - opěrné pilíře - držely zeď, chránící spodní nádvoří.
Poslední zbytek hradní brány - snad jsem to identifikoval správně
Na snížené východní straně zadní části jsou zbytky původní věžové stavby, která byla částečně zapuštěna do podkladové skály. Za branou bylo dolní nádvoří, jehož ohradní hradba je dnes nejzachovalejší částí hradní trosky. Její mohutnost zvýrazňují tři mohutné opěrné pilíře. Tato hradební zeď je na jihozápadě zapuštěna do skály.
Pohled na zachovanou hradbu se třemi opěrnými pilíři z protilehlé strany.
Trochu detailů této nejlépe zachované části hradu Levnov
xxxxx
Pata východního pilíře a východní pilíř s přilehlou hradbou směrem na západ. Všimněte se masivního skalnatého podloží.
xxxxx
Střední a západní pilíř s mezilehlou hradbou a západní pilíř vyrůstající ze skalního suku
Pohled na východní pilíř od západu
Ve svahu jsou stopy hradby horního nádvoří, které se připojovaly k protáhlé stavbě na samém vrcholku. Hradba byla uložena do základových žlabů vysekaných do skály. A jelikož stejně byla uložena i hlavní hradní budova a na opyši ostrožny byla na konci hradu na západě malá věžovitá stavba, pravděpodobně obranná bašta, jde o zajímavou hradní konstrukci.
Pohled na údolí Oslavy, bílý pruh sutin je pozůstatek vnitřní hradby vymezující horní nádvoří. Hrad trochu připomíná hrady skalní, ale řazen mezi ně není.
Skalní suk, na kterém stávala západní věžovitá stavba, asi obranná bašta.
Vlastní budova byla situována od východu k západu a byla palácovitého typu. Samotná hlavní budova - palác - se nacházela na samotném vrcholu skalního suku. Skládala se ze dvou částí, v půdoryse zalomených.
xxxxx 
Dva největší pozůstatky hlavní budovy - paláce
Přední část byla proti ostřelování chráněna zdí silnou 2,5 metru, což je opravdu slušná masa. Měla dva prostory v přízemí, v patrech není možno doložit.
Ze zadní se dochovaly jen náznaky zdí.
Hlavní budova končila nad hlubokou skalní průrvou mezi ní a dalším skaliskem, jímž velmi členitý hřeben pokračuje k soutoku Oslavy a Chvojnice.
Příkop před samotným jádrem hradu a obě nádvoří jsou zasypány sutinami hradu.
Hrad měl na východní straně široké předhradí. Předhradí má z hlediska hradní architektury dvě části. Nižší západní část je k východní, která má srpovitý tvar, napojena téměř v pravém úhlu a čelní příkop obrysy předhradí kopíruje. Podle pana Plačka se zdá, že jde o dvě fáze výstavby předhradí, kdy starší část východní dostatečně nekryla samotný hrad v dostatečné míře a přišla stavební úprava.
Na západní části předhradí jsou archeologicky doloženy i zděné stavby, pravděpodobně hrázděné a na podezdívce.
Hmotová rekonstrukce hradu Levnov dle Miroslava Plačka
Historie hradu Levnova, nebo Ketkova nebo Ketkováka, jak ho, jak jsem zjistil, znají celé generace trampů, je krátká, ale velmi pestrá.
Byl vystavěn na samém počátku vlády Karla IV. Lévou z Levnova, který se po něm psal v roce 1358. O dvacet let později se připomíná Oldřich z Levnova a jeho dcery Eliška a Anežka. Eliška z Levnova se provdala roku 1365 na kralickou tvrz za Jimrama Kralického z Kralic.
Dr. Vladimíra Fialová objevila při archeologickém výzkumu na kralické tvrzi tři neúplné římsové kachle krbu s erbem paní Elišky z Levnova – kolmo postavenými šestizubými hráběmi. Šťastnou náhodou se v Ivančicích, dávném středisku hrnčířů a kamnářů, kde se tyto kachle na objednávku kralické tvrze vyráběly, dochoval jeden kachel celý.
Tvrz v Kralicích nad Oslavou
Samotné Kralice nad Oslavou jsou s naší národní historií spjaty nesmírně pevně. Zde vznikl asi nejkrásnější překlad Písma svatého do českého jazyka, Bible kralická, která se dokonce stala základem pro spisovnou slovenštinu. Zde působil Jan Amos komenský, zde měla své centum Jednota bratrská. A zde je i muzeum této bible i doby a zde jsem já, Pátrač, vyrůstal prvních pár měsíců svého života - tatík zde byl hajným v daňčí oboře.
xxxxx
Budova památníku Bible kralické a výtisk Nového zákona z roku 1601
Dr. Vlastimil Voldán pak bádáním ve starých josefínských mapách ve znojemském archívu objevil, že Levnov je totožný s dnešním Ketkovským hradem, což potvrzují i pomístní názvy pozemků, které patřily k mlýnu na řece pod hradem: Levnovská louka, Levnovské pole a Na levnovci. Tím byla stará záhada vyřešena. K hradu zřejmě patřily i nejbližší vesnice Ketkovice, Čučice, Sudice a Rapotice.
Rod z Levnova vymřel po meči na rozhraní 14. a 15. století. Za sporů a válek mezi markrabími Joštem a Prokopem se na Levnově vystřídalo několik majitelů. V 15. století přešel hrad do majetku pánů z Lipé na Moravském Krumlově.
Erb rodu pánů z Lipé
Někdy po bitvě u Lipan, dříve než byl v zemi obnoven právní řád, hrad násilně obsadil Burghart Kienberger s tlupou německých žoldnéřů, kterým Albrecht Rakouský nevyplatil smluvený žold. Kořistili a loupili na vydrancované Moravě, brali ve vesnicích dobytek, obilí a přepadávali kupecké vozy. Zda byl hrad dobyt moravskými stavovskými vojsky, není doloženo, ale je pravděpodobné, že po zaplacení výkupného žoldnéři odešli. Kdyby došlo k obléhání a dobytí, asi by to nebylo lehké a byl by o tom určitě k dispozici záznam.
Hrad byl vykoupen od Pertolda z Lipého městy Brnem, Znojmem, Ivančicemi, Třebíčí a Jihlavou. Městům šlo o to, aby majitel neutrpěl majetkovou újmu, zvláště když s destrukcí hradu souhlasil. V listopadu 1442 byl zbořen za pomoci poddaných z okolních vesnic, kteří si mohli odvést stavební materiál. V té době již platilo znojemské usnesení moravských stavů z roku 1440 o zbourání loupeživých hradů. Roku 1468 se stává majitelem zřícenin Jindřich V. z Lipého na Moravském Krumlově a roku 1622 po konfiskacích Gundakar z Lichtenštejna, jeho obraz následuje:
Mylně se uvádělo, že hrad dal postavit klášter třebíčský. Vycházelo se z toho, že Ketkovice již v roce 1101 patřily k zakládajícím osadám kláštera.
Pár pohledů na okolí hradu
xxxxx 
Údolí řeky Oslavy, pohled z hradu a pohled na jihozápad do údolí, kterým jsem do hradu přišel i já.
xxxxx 
Skály za hradem,ve kterých je schována i západní přístupová cesta.
Na skalách za hradem je úžasný pohled na boj o život. Tak pár těchto obrázků.
Na hradě jsem objevil i tuto velmi zajímavou biologickou a dendrologickou záhadu - český láhvový strom.
xxxxx 
První obrázek ukazuje tento biologický zázrak z větší dálky. Je na něm umístěna informační tabule. Druhý potom ukazuje velmi ceněné plody tohoto stromu. Malý zázrak.
Co závěrem?
Lidi stojí to za to. Je to velmi krásné místo, boj o život porostů na skalách je inspirující a kvetou zde spousty skalniček. Ale pokud vám do toho mohu mluvit, pokud tam vyrazíte, jděte v normálním počasí a ne jak já při teplotě asi 36 nad nulou v pekelném pařáku.
Literatura:
7. svazek vlastivědných průvodců „Putujeme po hradech a zámcích“., nakladatelství Beatris, které mi po vysvětlení o co mi jde povolilo použít jejich obrazové rekonstrukce
Hrady a zámky na Moravě a ve Slezku, Miroslav Plaček, Libri, 2001
Vlastní návštěva hradu
Miroslav Plaček: "Hrady na Oslavě a ekonomické podmínky jejich vzniku a existence", Archaeologia historica 10, Brno 1985
http://www.hrady.cz/
http://hrady.dejiny.cz/
