Mapa Evropy
k 1. lednu 1945.
Úvod.
Také východní historiografie, k počátku ledna 1945, stejně jako západní historiografie, píší, že začínal šestý rok války. Například kolektiv východních historiografů Velké vlastenecké války používá tyto věty na Úvod, cituji:
"Na rozlehlých prostorách v Evropě a v Asii už šestý rok pokračovala válka, jakou kdy lidstvo poznalo. Ozbrojený boj byl velmi úporný. Bylo již svedeno mnoho bitev.
A třebaže se daly čekat ještě krvavé boje, všem bylo jasné, že dny fašistických agresorů jsou sečteny. Národy zemí protihitlerovské koalice vítaly nový rok 1945 s nadějí, že válka brzy a vítězně skončí (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I. str. 9, a také Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 706 až 710. a další historická literatura v Použité podklady a také mé poznámky.) ."
Po Úvodu, který jsme tímto nastartovali, si budeme osvětlovat stav do 31. prosince 1944 a k 1. lednu 1945, pod těmito kapitolami:
1) Vnitřní a vnější strategická situace v Evropě a světě.
2) Plány a strategická situace obou válčících stran v Evropě.
3) Plány Spojenců na zničení Třetí říše a její Bezpodmínečná kapitulace pro rok 1945.
4) Stav Rudé armády k počátku roku 1945, před lednovým útokem.
K Úvodu snad ještě patří i stav v koalici a spojenecké válečné úspěchy států SSSR, Velká Británie a také Spojené státy americké a nový člen spojenců, Francie, vše do 31. prosince 1944. Zde nechť je řečeno, že RA osvobodila předválečnou část SSSR a již také plnila svůj druhý, jak píší východní historici, "světodějný úkol - začala osvobozovat evropské národy zotročené fašismem". Angloamerická a francouzská vojska vyhnala v té době německé fašistické okupanty z Francie a Belgie a americká vojska přestála tu největší krizi v Bitvě o Ardeny a přecházela do protiútoků. V Asii vedla americká armáda proti Japoncům úspěšné boje způsobem - "Skok z ostrova na ostrov" a za těžkých obojživelných bojů se pomalu blížila k Japonsku.
Hlavní tíhu pozemních bojů v druhé světové válce, na největším prostoru a za použití nejvíce vojáků a techniky na jedné frontě, nesl Sovětský svaz ve válce proti hitlerovskému Německu.
V době studené války k této situaci k 31. 12. 1944, nezapomněl kolektiv, který sepisoval dějiny Velké vlastenecké války dopsat tuto konfrontační větu, která určitě nebyla spravedlivá a nepřihlížela i k boji proti Japonsku a ekonomické pomoci USA a VB, které poskytovaly oba spojenci od 22. června 1941, zvláště pak tolik potřebné právě na počátku ww2..., cituji:
"I když zřízení druhé fronty v Evropě mělo svůj význam, bylo válečné úsilí západních spojenců a protifašistické koalice menší než úsilí SSSR (historickým podkladem pro větu v uvozovce zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 9.)."
A tahle věta pak kalila vztahy mezi historiky až do skončení "Studené války" a laici, věrni komunistickým myšlenkám a komunisté, jí říkají a myslí si jí - dodnes.
V Úvodu si pak ještě také proberme ekonomiku SSSR v roce 1944, která je důležitá pro Rudou armádu, neboť nám ukáže, že sovětská armáda tak mohla dostávat prakticky vše co potřebovala k boji v roce 1945, až do konečného vítězství, které SSSR uznávalo k datu 9. května 1945.
Zde východní historiografie vše uvádí větou, cituji: Před závěrečnými boji v roce 1945 byl sovětský stát pevný a neotřesitelný jako nikdy předtím." A poté ještě připomene, že byly překonány první (3 roky) roky těžké hospodářské situace a byl nastaven růst hlavních odvětví sovětského průmyslu, když pak již přímo uvádí i čísla a další fakta, cituji:
"Zesílení válečně ekonomického potenciálu SSSR se projevilo hlavně v rozvoji těžkého průmyslu. Hrubá produkce celého průmyslu vzrostla například v roce 1944 v porovnání s rokem 1943 o 15,3%, těžba uhlí o 30,5%, výroba elektrické energie o 21,3%, výroba surového železa o 30,6%, oceli o 28,4% a válcovaného materiálu o 28,2% (proč jsem některá čísla podtrhl je jasné, sloužilo pro výrobu tanků, SHD a děl všech ráží - těžké zbraně - má poznámka). Dobré výsledky měli v roce 1944 pracovníci chemického průmyslu. Například výroba čpavku stoupla během roku o 18,5%, kalcinované sody o 50%, kaustické sody o 16% a kyseliny dusičné o 7,3% ( historickým podkladem pro data a informace jsou dle údajů z:ÚSU SSSR. Viz IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 605, str. 70, 131, 132, 134, 166, 184, 194.)."
A poté pokračuje skutečně důležitým odvětvím, kterým je "Strojírenství", které vždy napoví jak bylo připraveno na výrobu těžkých zbraní pro RA, ale zde se Sověti chlubili i tím, že se mohlo vše používat i pro civilní sektor, cituji tedy dál:
"Velký pokrok zaznamenalo strojírenství. Jelikož válečné hospodářství zesílilo (výroba energií a surového železa a oceli - má poznámka), byla značná část paliv, elektrické energie a neželezného válcovaného materiálu určena pro civilní strojírenství. V roce 1944 znatelně vzrostla výroba pro hutní průmysl, výroba elektromotorů, kovoobráběcích strojů, nákladních aut a kuličkových ložisek.
Zvyšovaly se základní fondy. Na obnovu hospodářství rozvráceného německými okupanty věnoval stát velké částky. Investice do uhelného a hutního průmyslu a do strojírenství překročily v roce 1944 předválečnou úroveň. V tomto roce, kdy válka stále odčerpávala obrovské materiální zdroje, byly v SSSR uvedeny do provozu velké výrobní kapacity, které vyráběly 1 100 MW elektrické energie, těžily 38,6 miliónu tun uhlí, produkovaly 3,2 miliónu tun surového železa, 2,9 miliónu tun oceli a 1,6 miliónu tun válcovaného materiálu ( historickým podkladem pro data a informace jsou dle údajů z:ÚSU SSSR. Viz IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 605, str. 376.).
Počátkem roku 1945 začaly pracovat nové vysoké pece v Magnitogorsku a Tagilu, Altajský traktorový závod, Uralská automobilka a Čeljabinský hutní závod ( výsledek stěhování sovětského průmyslu z roku 1941, kdy Sověti přestěhovávaly více jak 1 500 podniků a závodů ze západu na východ SSSR - má poznámka). Stavěly se traktorové závody ve Vladimiru a Lipecku, budovaly se první hutní závody v Uzbekistánu a Kazachstánu, obnovovaly se podniky v Donbasu a na jihu země (historickým podkladem zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 10.)."
Díky skutečnému vlasteneckému semknutí lidí SSSR, v době Velké vlastenecké války, komunistů a ne komunistů, a nejen komunistů se podařilo připravit velice důležitou, materiálně-technickou základnu pro poslední rok druhé světové války. O průmyslu již trochu bylo, pojďme nyní k zemědělství, kde bylo vše ještě těžší, cituji:
"Zemědělství přes citelný úbytek pracovních sil a techniky i přes nedostatky v řízení zásobovalo Rudou armádu a obyvatelstvo potravinami a průmysl surovinami. V tom se výrazně projevovala síla a životaschopnost kolchozního zřízení. Válka způsobila sovětskému zemědělství ještě větší škody než průmyslu. Avšak když RA osvobodila úrodné kraje Kubáně, Donu, Ukrajiny, Běloruska, Moldavska a Pobaltí, začalo se zemědělství, i když ne tak rychle jako průmysl vzpamatovávat z těžkých válečných ran (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 10, 11.).
Po osvobození obrovských prostorů sovětské země od německých okupantů rozšířily kolchozy a sovchozy osevní plochy o 15,8 miliónů hektarů. Tím vzrostla celková sklizeň obilnin oproti roku 1943 o 67%, cukrovky o více než 200%, brambor o 57%, bavlny o 56%, slunečnic o 29%. Kolchozy a sovchozy, plníce svou povinnost k vlasti, odevzdaly v roce 1944 státu 1 316 miliónů pudů obilí, t.j. o 76% více než v roce 1943 (historickým podkladem jsou zde informace a data: Podle údajů ÚSÚ SSSR. Viz IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 605, str. 275, 286, 300.). Pracující socialistické vesnice mateřsky pečovali o RA. Kromě povinných státních dodávek odevzdali ze svých soukromých zásob do fondu RA 112,9 pudů obilí (historickým podkladem pro informaci zde bylo: SÚAŘR, f. 4 372, inv. 4, sp. 91, l. 117.).
Toto množství stačilo k zásobování asi 900 divizí operující armády po dobu jednoho roku... (historickým podkladem zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 11.).
Úspěšně si vedli pracující v dopravě. V roce 1944 vzrostla průměrná denní nakládka na železnicích proti roku 1943 o 10 000 vagónů (historickým podkladem pro informaci zde bylo: SÚAŘR, f. 5 446, inv. 48, sp. 3 547,, l. 110.). Zvýšil se rovněž objem automobilové a letecké přepravy národohospodářských i vojenských nákladů. Významně pomáhaly RA při přípravě na zimní tažení v roce 1945 vojenské i civilní stavební instituce a organizace. Včas obnovovaly v přifrontových oblastech železnice, mosty, říční a námořní přístavy a letiště.
Sovětští lidé obětavě obnovovali národní hospodářství zničené nepřítelem. Na osvobozená území připadal veškerý přírůstek investičních prací v roce 1944 a 70-79% kapacit produkujících elektrickou energii, uhlí, surové železo, ocel a cement. Z celkového přírustku průmyslové výroby v SSSR v roce 1944 připadlo na oblasti okupované Němci 70% uhlí a 40% válcovaného plechu. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 1944 poskytovaly osvobozené oblasti národnímu hospodářství asi 1/5 výroby koksu a asi 1/6 výroby surového železa a oceli, více než 1/5 cementu a přes polovinu veškeré produkce kalcinované sody (historickým podkladem pro informaci zde bylo: SÚAŘR, f. 4 372,, inv. 4, sp. 32,, l. 24-25.).
Pracující v osvobozených oblastech pociťovali neustálou péči strany a vlády, a proto pracovali s obrovským nadšením. Den ode dne stupňovali pomoc RA - své osvoboditelce.
Růst těžkého průmyslu, hlavně hutního a chemického, umožňoval další zvýšení výroby zbraní. Válečný průmysl SSSR měl převahu nad válečným průmyslem nepřítele.
V roce 1944 vyrobily německé závody 27 600 stíhačů, bitevních letounů a denních bombardérů, 17 300 středních a těžkých tanků, 41 000 děl ráže 75 mm a větší (historickým podkladem pro informace je zde: Die deutsche Industrie im Kriege 1939 - 1945, Berlin 1954, S. 182.). Sovětské závody vyrobily v roce 1944 33 200 stíhačů, bitevních letounů a denních bombardérů, 29 000 středních a těžkých tanků a SHD, 56 000 děl ráže 76 a větší (historickým podkladem pro informace a data zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 7 882, l. 5, 11,, 13, 16, 18; inv. čís. 7 883, l. 75.
Třebaže výroba v Německu měla stále ještě poměrně vysokou úroveň, technické vybavení německé fašistické armády počátkem roku 1945 pronikavě pokleslo. Bylo to způsobeno obrovskými ztrátami na sovětsko-německé frontě. RA v té době dostávala naopak stále více nové a zmodernizované bojové techniky: stíhače La 7 a Jak 3, bombardéry Tu 2, bitevní letouny Il 10, těžké tanky IS 2, SHD SU 100, minomety ráže 160 mm a raketomety M 31 - 12. Všechna tato vojenská technika svou mohutností, palebnou silou a manévrovacími schopností plně odpovídala útočným akcím RA, která v urputných a krvavých bitvách neustále vítězila nad fašistickými vojsky. Každý den války byl poznamenán bezpočetnými hrdinskými činy na frontě i v zápolí. Sovětský lid proto právem nazýván lidem hrdinským (historickým podkladem pro informace zde byla: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str.11, 12.)."
