Leningrad 1944 II. Narva I. Č 1-4.

[michan]

Narva a okolí





Leningrad 1944 II. Narva I. Č 1-4.

Díl II.

Část 1.

Sovětská armáda se přibližuje k Narvě během 2. února 1944. Její 42. armáda a 2. úderná armáda se soustřeďují před severní a střední frontou u Narvy. Vojska 8. armády zaujímají pozice proti jižní frontě.
Dne 3. února 1944 vojska Leningradského frontu zaútočí svou 42. armádou a 2. údernou armádou na západní břeh řeky Narvy, severně od města Narva. Po leteckých útocích a těžké dělostřelecké palbě se pokouší tyto armády vytvořit předmostí na západním břehu. Několika sovětským tankům T 34 a pěším jednotkám se podaří překročit řeku Narvu. Sovětské jednotky s tanky jsou však zničeny německým 11. tankovým praporem SS, kterému velí podplukovník Paul – Albert Kauschke. Protiútok se podaří zvláště díky četě tanků Tiger, které velí nadporučík Otto Carius. I útok sovětské 8. armády na jihu je neúspěšný.
Sovětská armáda dne 4. února 1944 dosahuje ústí řeky Narvy. A vojska 8. armády na východní straně jezera Pejpus (Čudské jezero) obsazují město Gdov.
Sověti, ale útočí na frontu u Narvy, každý den a nepřestávají zjišťovat slabá místa německé obrany.
Již 12. února 1944 se jim na severu podaří prorazit a získat předmostí v severní obraně Němců u Siversti. Tento malý záchytný bod Sověti rozšiřují, zpevňují a na západní břeh řeky Narvy se dostává čím dál víc vojáků a tanků.
Sovětská armáda Leningradského frontu dosáhne řeky Luga a města Lugu.
Také sovětská 8. armáda u Narvy se dostane na jižní frontě na západní břeh řeky a vytvoří zde nebezpečné předmostí. Toto předmostí na jihu svou podstatou hrozí, že se Sovětům podaří odříznout německý 3. ts SS a dvě bojové skupiny armádních divizí. SS Gruppenführer Felix Steiner, velitel obrany Narvy a 3. ts SS, urychleně zorganizuje bojové skupiny ze 170., 227. a 61. pěší divize. K nim přidělí složky divize pancéřových granátníků Feldhernhalle. Součástí se stanou také tanky Tiger z 502. praporu těžkých tanků. Tyto jednotky vrhne proti jižní frontě, kde útočí sovětská 8. armáda.
Právě tanky Tiger z 502. praporu těžkých tanků, kterým velí major Willy Jähde se stanou po celou dobu obrany Narvy nejdůležitějším prvkem všech obranných akcí. Jähdeovy tanky budou znovu a znovu posílány do nejdůležitějších útoků a protiútoků, které bude muset obrana Narvy podstoupit. Právě tanky Tiger 502. praporu těžkých tanků ukáží zde u Narvy co znamená koordinovaná palba dělostřelectva a tanků. Po mnoha měsíců bude tato palba pro sovětské tanky v nekrytém terénu znamenat jistou sebevraždu.
Sovětské jednotky Leningradského frontu obsazují města Luga, Polna a Ljady.
Do 14. února 1944 se podaří u Narvy německým jednotkám stabilizovat frontu.

Německá 18. armáda jako součást skupiny armád Sever za měsíc bojů pomalu ztrácela síly.
Celá německá skupina armád Sever byla během jednoho měsíce Sověty zatlačena o 250 km zpět. Tři německé divize byly úplně vyhlazeny. Sověti dále hlásili, že zajali 7 200 německých vojáků a důstojníků, zničili 189 tanků a ukořistili 1 800 děl.
Samotná německá 18. armáda hlásí svým nadřízeným 35 000 raněných a 14 000 padlých. To vše za jeden měsíc ofenzívy.
Vojska sovětského 2. Pobaltského frontu svojí 22. armádou generála Popova obsadí důležité město Staraja Rusa dne 18. února 1944. Také Volchovský front generála Mereckova obsazuje Šimsk.
Hitler pod dojmem těchto zpráv přece jenom schválí žádost maršála Modela. Ten chce stáhnout všechny německé jednotky skupiny armád Sever na „Panteří linii“.
A sovětská armáda u Narvy po krátkém odpočinku a doplnění začne útočit. 8. armáda znovu na jižní křídlo a 42. armáda a 2. úderná armáda na severu na předmostí u Siversti. Severněji od Siversti se sovětům podaří také překročit řeku Narvu.
Němci jsou nuceni svoji obrannou frontu zvláště na severu posílit. Přisunou proto 20. granátnickou divizi SS Estonsko. Ta se cvičila v zázemí a teď je vržena na severní frontu u Narvy. Této 20. granátnické divizi SS velí generálmajor Franc Augsberger. Divizi tvoří především estonští dobrovolníci. Po výcviku jsou tedy vrženi přímo na frontu.
Tato 20. granátnická divize SS Estonsko zasáhne poprvé do bojů 20. února 1944. Je jí přidělena rota tanků Tiger z 502. praporu těžkých tanků.
Divize s pomocí tanků Tiger vytlačí, po těžkých bojích, které trvají 9 dní Sověty zpět ze západního břehu řeky Narvy až na východní stanu řeky.
Při těchto těžkých bojích se nejvíce vyznamená právě rota tanků Tiger, která bojem v pohybu ničí veškeré sovětské jednotky a tanky.
Za vedení této bitvy, zde na severní frontě Narvy, je majoru Jähde, veliteli 502. praporu těžkých tanků, udělen Rytířský kříž.
První z mnoha krizí, které zde u Narvy byly několik měsíců, byla tedy 29. února 1944 zažehnána.
U ostatních armád dne 20. února 1944 sovětská 22. armáda generála Popova z 2. Pobaltského frontu útočí úspěšně na město Cholm.
Volchovský front generála Mereckova obsadí 21. února 1944 město Solcy, jihozápadně od Simska a ten den je i obsazen Cholm, který leží o 96 km jižněji.
Dne 23. února 1944 Rudá armáda obsadí Strugi Krasnije (je to na poloviční cestě mezi městem Luga a Pskov) a útočí na město Dno. Již 24. února 1944 je město Dno obsazeno. 2. Běloruský front obsazuje Rogačev.
Volchovský front dne 26. února 1944 obsazuje Porchov – ten leží jihovýchodně od města Dno.

[michan]

Leningradská ofenzíva mapa





Leningrad 1944 II. Narva I. Č 2.

Díl II.

Část 2.

Dne 1. března 1944 obsazují vojska 2. Běloruského frontu město Russaki poblíž města Pskova.
Ale zpět k Narvě. Do 29. února 1944 ztratí sovětská vojska svůj opěrný bod na západním břehu řeky Narvy.
Ale na jihu Narevské fronty, v době od 20. února 1944 stále útočí 8. sovětská armáda. Tady na jihu pod Narvou je terén pro obránce jako stvořený. Řeka Narva zde vytvořila mnoho mokřin a jsou zde husté lesy. Terén je tedy pro obránce, pro německé divize ideální. Je zde jen jeden problém, německé divize jsou divizemi jen podle jména. Je pro ně velice těžké vytvořit zde souvislou obrannou linii.
Sověti to vědí. Generál Govorov, velitel Leningradského frontu proto nařizuje 8. armádě, aby na německou obranu neustále útočila. Po těžkém leteckém bombardování a dělostřeleckém ostřelování (palba se hodně tlumila v mokřinách a lesích) vyráží 8. armáda každý den do útoku z předmostí západně od Krivasoo. Sovětům se daří do 24. února 1944 dosáhnout z jihu hlavní železniční tratě. Tato trať zásobuje narevskou oblast. V obraně zde stojí jen dva německé prapory z 61. pěší divize. Přestože se urputně brání Sověti je pomalu tlačí před sebou. Genrál Govorov zde chce proniknout pomocí 8. armády z jihu za městem Narva na sever. Vrazil by tak klín za německé linie a mohl by se dostat až k pobřeží Finského zálivu. Tím by naprosto odřízl a izoloval v Narvě 3. ts SS.
Generál Felix Steiner musí okamžitě reagovat. Zasadí do protiútoku vojáky 61. divize a divize Feldherrnhalle. K nim přisadí tanky Tiger 502. praporu těžkých tanků.
A Jähdeho Tigery (hasiči u Narvy) opět svým protiútokem zvrátí bitvu ve prospěch Němců. Nejvíce se vyznamená četa nadporučíka Cariuse, která má největší zásluhy na zničení prolomených sovětských T 34. Daří se jí to palbou na větší vzdálenost a manévrovým způsobem boje a častým měněním míst.
Sovětská 8. armáda je tak s těžkými ztrátami odražena, ale její tlak na jižní frontu stále trvá. Obrana Němců zde na jihu utrpí také těžké ztráty. Generál Steiner je nucen povolat na posílení obrany vojáky 25. pluku pancéřových granátníků Norge. Útoky Sovětů se střídají s protiútoky Němců každý den několikrát.
Německé 122. pěší divizi, se podaří odrazit těžký útok Sovětů u Auvere. Sověti zde utrpí tak těžké ztráty, že si vojáci 122. pěší divize říkají: „Už nás znovu neotravovali a hledali snadnější cestu skrz naši linii někde jinde.“
Mezitím co probíhají útoky sovětské 8. armády na jihu začnou vojska 42. armády a 2. úderné armády znovu útočit severně od města Narvy a proti východnímu předmostí.
Generál Govorov, velitel Leningradského frontu si uvědomuje, že musí rozdrtit právě toto předmostí na východním břehu Narvy. Nařizuje silný útok na oblast okolo Lilienbachu.
Oblast okolo Lilienbachu, která leží na východním břehu Narvy, severovýchodně od města Narvy brání 49. pluk pancéřových granátníků SS De Ruiter, které velí podplukovník Hans Collani. Ta se skládá z holandských dobrovolníků.
Sověti u Narvy naplno rozvinou nové zasazování pěších jednotek do útoku. Sovětské divize, které byly od konce roku 1943 cvičeny pro frontu, procházely výcvikem – útok při dělostřelecké palbě. Znamenalo to, že pěší jednotky útočí nikoliv po skončení dělostřelecké přípravy, ale již v průběhu dělostřelecké přípravy. To znamená, že sovětští dělostřelci překládají palbu do hloubky až když sovětští pěšáci dosáhnou německých zákopů.
A tak právě zde u Lilienbachu, když holandští vojáci podplukovníka Collaniho jsou v pohotovostních krytech ,v době prudké dělostřelecké palby Sovětů, dojde sovětská pěchota až k jejich zákopům. Teprve potom je palba Sovětů přeložena dál. Otřesení Holanďané přeci jenom svými hlídkami Sověty objeví. Podplukovník Collani si již předtím vyžádal palbu Schlütterových děl. Ale začíná zde několikahodinový boj muže proti muži. Bojuje se vším co je po ruce, lopatkami, bodáky, pistolemi. Po několika hodinách jsou Sověti ze zákopů vytlačeni a jsou nuceni v palbě německého dělostřelectva ustoupit. Útok Sovětů totiž nemohl být živen posilami, neboť německá dělostřelba před zákopy jim to nedovolila.
Sověti tedy ustoupili. Ovšem 49. pluk pancéřových granátníků SS byl potom několik týdnů terčem sovětského dělostřelectva a palubních zbraní letadel.
Govorov zde přímé útoky zastavil, připravoval se na větší ofenzívu.
Přestávku využívaly německé a mezinárodní jednotky k ženijním úpravám. Ženisté 4. brigády pancéřových granátníků Nederland posilovali obranná postavení ostnatým drátem, minami a bunkry.

[michan]

Leningrad 1944 II. Narva I. Č 3.

Díl II.

Část 3.

Koncem měsíce února 1944 utichají nejtěžší střetné boje a Němci obnovují své obranné pozice po celé frontě u Narvy. V prvních březnových dnech Sověti bombardují letectvem všechny pozice 3. ts SS. Sovětské letectvo denně útočí na vše co se v obranných pozicích hne. Sovětští stihači se zvláště zaměřují na německá průzkumná letadla. Sovětské dělostřelectvo každý den provádí přepady obranných pozic Němců. Za sovětskou frontou je stále slyšet řev tankových motorů. Jsou to neklamné známky připravované sovětské ofenzívy.
Již v noci z 6. na 7. března 1944 zahájí Sověti prudkou dělostřeleckou přípravu. S příchodem dne 7. března 1944 zaútočí sovětské bombardéry. Ty s nebývalou přesností proměňují Narvu v hromadu trosek. Jen těžko lze v městě nalézt neporušenou budovu. Narvu již civilisté opustili, všichni uprchli na západ. Bombardování tedy zasahuje především týlové a štábní jednotky 3. ts SS.
Generál Govorov, velitel Leningradského frontu nechá bombardovat i 24. pluk pancéřových granátníků Dänmark na jižním předmostí Narvy. Ovšem útok nařídí na střed předmostí, ten brání 48. pluk pancéřových granátníků SS „Generál Seyffardt“, kterému velí plukovník Wolfgang Jörchel. Sověti tlačí holandské granátníky před sebou zpět. Průlom se zde zdá být neodvratný. Plukovník Jörchel shromáždí všechny své zálohy a podnikne s nimi protiútok. Donutí Sověty k ústupu, tak může 48. pluk pancéřových granátníků znovu obsadit své původní obranné pozice. Ale ztráty holandských granátníků jsou vysoké.
Když zde na středu narevské obrany vojska 2. úderné a 42. armády Sovětů neuspějí, zaměří generál Govorov útok severněji na lilienbašskou oblast.
Sovětské dělostřelectvo provede mohutnou dělostřeleckou přípravu. A sovětské bombardovací letectvo provádí těžké bombardování celé lilienbašské oblasti.
Již v průběhu těžkého odstřelování vyrazí sovětské jednotky proti postavení 49. pluku pancéřových granátníků. Sovětům se podaří proniknout holandskou obrannou linií. Holanďané je chvíli zdržují protiútoky. Do mezery zasazuje generál Govorov nové střelecké divize a záložní tanky T 34. Německé dělostřelectvo majora Wilhelma Schlüttera a tanky Tiger a Panther majora Jähdeho z 502. praporu těžkých tanků způsobují Sovětům velké ztráty. Sověti však již nechtějí povolit. Brzy je patrný úmysl sovětské armády. 2. úderná a 42. armáda chce získat narevské mosty. Tam vede útok. Pokud by se to podařilo, bude celé narevské předmostí bez zásob a spojení. Útok sovětských tanků směřuje na mosty k jihu.
Samozřejmě generál Steiner, velitel 3. ts SS a obrany Narvy okamžitě rozkáže i tankům Panther 11. tankového praporu SS podplukovníka Paula – Alberta Kauschke, aby na T 34 Sovětů zaútočily.
Vpředu se bijí ve střetném boji pancéřový granátníci se sovětskou pěchotou. Okolo nich a za nimi se rozhoří prudké tankové boje. Německé tanky Panther útočí na Govorovovy T 34 na přístupových trasách k narevským mostům. Tanky na sebe pálí z bezprostřední vzdálenosti. Boj trvá až do odpoledne a otevřená krajina v okolí mostů je plná vyhořelých sovětských T 34 a německých tanků Panther.
Sověti si brzy uvědomí, že mosty nedosáhnou. Začínají své zbývající tanky stahovat. Jakmile je stáhnou, okamžitě je nechají zakopat. Německé tanky Panther začínají pronásledovat ustupující Sověty. Ovšem zastaví je těžká dělostřelecká palba a zakopané tanky. Němci se okamžitě vrátí.
Narevské mosty jsou zachráněny, ale průlom, který se podařil Sovětům ohrožuje lilienbašskou obranu na severu.
Podplukovníku Hansi Collanimu je jasné, že jeho 49. pluk pancéřových granátníků SS De Ruiter se už před Lilienbachem neudrží. Jeho roty mají vysoké ztráty za poslední dny bojů a ostatní jsou strašně unaveni. Collani nemá na vybranou. Ví, že kdyby Sověti zaútočili, jeho vojáci by útok nevydrželi. Rozkáže tedy svým velitelům, aby se připravili k ústupu na novou linii dále na jih. Tato obranná linie bude kratší. Kratší linii budou tak moci obsadit s vojáky, kteří mu zůstali. Síly na delší linii již prostě nejsou.
Ale i velitel Leningradského frontu generál Govorov ví o stavu mezinárodních a německých jednotek zde u Narvy. Ví, že když se mu podaří nepřítele zaskočit, může se jejich ústup změnit v útěk.

[michan]

Leningrad 1944 II. Narva I. Č 4.

Díl II.

Část 4.

A právě před půlnocí 14. března nařídí generál Govorov útok proti 49. pluku před Lilienbachem. Po krátké, ale soustředěné dělostřelecké palbě, ještě když explodují granáty Sověti vyrážejí. Holanďané a Němci jsou skrčeni v pohotovostních krytech a zákopech. Sovětská pěchota se přibližuje z lesa tiše k německým zákopům. Esesáci se bojí vystrčit hlavu. To již sovětská pěchota skáče do zákopů. Dělostřelba utichá. Až když jsou Sověti v zákopech a utichne palba vzpamatují se hlídky Němců a křičí na poplach.
Sovětům se podařilo dokonale překvapit Collaniho granátníky. V první chvíli chtějí Holanďané a Němci ustoupit. Ale poručík Helmut Scholz, velitel 7. roty je zastaví a zorganizuje. Vytvoří ze své roty útočnou skupinu a vyrazí proti Sovětům v zákopech.
Scholzova útočná skupina bojuje se zoufalým odhodláním. Esesáci vědí, že by v sovětských zajateckých táborech neměli šanci přežít. Pokud by se tam vůbec dostali. Esesáci bojují v omezeném prostoru zákopů vším co mají po ruce. K boji používají bajonety, rýče, lopaty, pistole a i holé ruce. Pomalu krok za krokem začínají vytlačovat Sověty ze zákopů. Postupně jsou pěšáci Sovětů buď mrtví, nebo utečou zpátky do lesa. Boj však ještě 14. března 1944 nekončí. Sověti napadnou 2. prapor 49. pluku pancéřových granátníků při jeho ústupu z oblasti Lilienbachu. Sovětům se podaří tento prapor obklíčit. Při boji padne velitel 2. praporu. Velení převezme kapitán Karl-Heinz Ertel. Kapitán si uvědomí nebezpečí, které mu v obklíčení hrozí. Ví, že Sověti jsou mistři nočního boje. Sovětská pěchota je všude okolo 2. praporu 49. pluku pancéřových granátníků. Poručík Helmut Scholz ze 7. roty vytvoří klín. Tento klín prorazí pro celý prapor obklíčení. Probíhají těžké střetné boje. Je ale vytvořen koridor, kterým celý zdecimovaný 2. prapor 49. pluku pancéřových granátníků unikne ze sovětského obklíčení. Když prapor dosáhne nových obranných pozic, zažene Sověty koordinovaná palba Schlütterova dělostřelectva a těžkých zbraní.
A nyní toho mají obě strany dost. Nabrat dech potřebují jak Sověti tak i Němci.
Narevská fronta zůstane asi tak týden poměrně klidná.
Generál Govorov, velitel Leningradského frontu si však uvědomuje, že se blíží jarní tání. S ním přijdou i deště. To promění zem v lepkavé bláto a těžká vozidla se nebudou moci pohybovat. Govorov tedy nařídí 2. úderné a 42. armádě rozbít linie 49. pluku pancéřových granátníků dřív, než začne tát.
A tak znovu dne 22. března 1944 sovětské dělostřelectvo zahajuje těžkou dělostřeleckou přípravu. Vojska Rudé armády se ve vlnách vrhají za mohutného „Urá“ proti německým liniím.
Nejtěžší útok zasáhne 5. rotu. Sověti vniknou do zákopů a zmocní se okolních postavení. 5. rota je pobita do posledního muže. Sověti postupují do zázemí 49. pluku pancéřových granátníků touto mezerou.
Ve funkci velitele 2. praporu vystřídal kapitána Ertela - kapitán Carl-Heinz Frühauf. Když kapitán Frühauf zjistí průlom u 5. roty okamžitě vytváří ze štábních a týlových jednotek útočnou skupinu. Tato útočná skupina spolu s kapitánem Frühaufem zaútočí proti vlomené sovětské jednotce o síle 150 mužů. Útočné skupině trvá 1,5 hodiny než Sověty zničí. Zbytek je vytlačen z německých zákopů a musí ustoupit až do svých vlastních linií. Narevské předmostí je opět na chvíli zachráněno.
Samotné boje sovětských, německých a mezinárodních jednotek v bažinách a lesích okolo Narvy trvají již více než měsíc.
Během tohoto měsíce, jak vidíme, vznikají v německé obraně neustálé krize. Útoky Sovětů směřují vždy především proti jediným přísunovým cestám. Těmi jsou zde u Narvy především železnice a silnice směřující na západ. Během měsíce března se podaří Sovětům tyto cesty několikrát přerušit. Němci je však vždy protiútokem získají zpátky. Boje obou stran jsou bojem o přežití.
Německá Luftwaffe svými letouny z 3. bombardovací eskadry ničí sovětské tankové jednotky. Střemhlavými útoky pak Stuky ničí i pěchotu.
Sovětské letectvo, které má zde převahu neustále útočí na německá obranná postavení.
Obě strany nepřetržitě, účinně, každý den, ostřelují pozice protivníka dělostřelectvem.
Tyto krvavé boje nejlépe vystihuje zpráva o stavu 1. praporu 399. pluku 170. německé pěší divize. Když končí březnové boje, má tento 1. prapor ve stavu jen 69 mužů – to je sotva půl roty.
Pokračování bojů bude v Leningrad 1944 III. Narva II.

[jeikob]

Velmi tvrdé boje,když si to čtu,taksi řikám jak byl tiger mocná zbran.A organizovaní tygru do samostatných praporu jako velice chytré rešení.
Že otravuji s tím,ale zrovna hraju svou oblíbenou hru blitzkrieg a jeho datadisk mission kursk.Mimochodem velmi realistická kampan a při hraní mi velmi pomohli tvé članky o kursku.No hraju severní modelovu kampan a nad vesnickou butyrky ,sem musel dostat z minových polí tigery. A musím říct,že se mi velmi ulevilo:) Tím chci říct,že se asi vojáci ,citili mnohem lépe,byl li poblíž prapor tigru

[michan]

Jeikob - díky.
Tentokrát to vezmu z prostředka. Jsem fanda a hráč strategii a stříleček. Ač starej kozel, na přelomu století v roce 2 000 jsem tomu propadl a trvá to stále. Musím přiznat, že právě trocha té znalosti bojů ve ww2 ( strategie levého a především pravého křídla a dělostřelecká podpora) mě moc pomohla při strategiích - učil jsem se na Red Alert 2). Ze stříleček jsem začínal na Medal of Honor.
Ale zpět k tématu a tvým otázkám.
Skutečně, když jsem studoval ofenzívu u Leningradu a u Narvy ( nejen ale tady - též u bojů na Dněpru) narazil jsem právě zde na prapory těžkých tanků - všeobecně se označovaly 501, 502, a 5.... Většina těchto praporů byly tanky Tiger. Všude to byly hasiči na frontě. Svou střelbou na větší vzdálenost ( 800 - 1500 m) odstřelovaly masové nasazení T - 34. Všichni němečtí pěšáci byli klidnější, když věděli, že za nimi stojí prapor Tiger 50.... Stejné to bylo i se samohybným dělostřelectvem SHD 601, 60...
Později u Bagrationu to byly dokonce pluky těžkých tanků 51...
Máš se znalostí věci úplnou pravdu s nasazením těchto praporů těžkých tanků.
Zde u Narvy, když jsem se na články připravoval, prostudoval jsem 8 knih, spousta zápisků i Wilkipedii. Zde to vše zachraňovali skutečně SS, ale především tanky Tiger.
Dokonce nadporučík Otto Carius ( velel četě tanků Tiger z 502. praporu těžkých tanků) se po těchto několika měsíčních bojích přiřadil v ničení tanků za taková esa jako byl Withman.
Zde u Narvy to skutečně byly velice tvrdé boje. Postupně na 3. (Germanic) ts SS generála Steinera ( byl sice posilován jednotkami Wehrmachtu) útočily 3 sovětské armády. Bylo proti nim průběžně nasazováno 800 letadel všeho druhu ( stíhací, bitevní, bombardovací i dálkové bombardovací). Skutečně tyto boje nejsou moc známy. Je to však jedna z nejúpornějších obran ve ww2 na východní frontě.
Pro zajímavost i některé bojové skupiny, které bojovali v plucích u Narvy se učastnili i bitvy o Berlín. Např. z mezinárodních jednotek, Belgičané a Holanďané.
Některé jednotky jak budu popisovat v Narva II. bojovaly pak skvěle i s tanky Tiger celý rok do 8. května 1945 v Pomořansku v rámci Pomořanské armády. Zde se po skončení války vzdali Sovětské armádě.

[jeikob]

No hraješ blitzkrieg?Opravdu stojí za to.Teda hlavne dva datadisky.První se jmenuje Mission Barbarossa popisuje postup Guderianovy skupiny od hranic po Timosenkovu ofenzívu a tvurci se opravdu drží reality ,dám přiklad dobudete vesnici nasleduje masový protiutok ruské pechoty,tanky t-34 ci kv jdou zničit pouze 88 delem ci stukou,ale objeví se jako ve skutečnosti až v pozdejší fázi hry.ruská artilerie je velmi težký soupeř.a bet pechoty a zadýmovacích minometu nelze hrát.a podobne je to v mission kursk.tamsi užijete goliathy,ferdinandy majora noaka,ale taky ruský protitankový delostrelectvo a mise s bitvou o kascharu ci v ponyri jsou uchvatný.Nevýhoda je ,že musíte mít puvodní hru blitzkrieg,nebo burning horizont což je romelova kampan ,ci rolling thunder což je zase patton.Ale spíš doporučuju zakladní blitzkrieg,protože k nemu jde stahovat nespočet modu a kampaní,která vytvořili a stale vytvaří hráči,který jsou mnohdy lepší a rozsáhlejší než puvodní hra.a mezi nima jsou takový mody a kampane jako boje s titovými partyzány,ci korsum pocket a jeden cech dokonce vytvořil postup cs.brigády při osvobozovaní ceskoslovenska a vse je zadara.tudíž koupí blitzkriegu clovek získí nekonečný počet zábavy a chystají se další,ten tým co vytvořil barbarossu a kursk chystá normandii.
http://bkportal.com/default.asp
pokud te to zaujalo tak koukni na tyhle webovky.mimochodem jsou tam i tydeníky z konce války.jo k té narve sigi má na tom svém webu prave velmi pekný tydeník z boju o narvu.jsou tam hlavne zabery na samohybný dela a granatníky ss jak odraží utok

[michan]

Láká mě to co popisuješ. Nemám jí a porozhlédnu se. Jak bude trochu času jdu na to.
Ovšem netušil jsem jak rozsáhlá je operace " Bagration" - literaturu a zápisky průběžně studuji již 2,5 měsíce a stále narážím na něco co bych chtěl osvětlit. Partyzáni, Maskirovka, zadání, plán a potom jednotlivé operace. Je to největší operace všech dob. Jsem v tom až po uši.
Ona i Narva jak se teď dozvíme společně s útočnou operací na jihu je předzvěst " Bagration", jako krycí operace na nalákání Němců, že útok bude na Severu a Jihu.
Až to trochu rozjedu, tak se snad dostanu zase i k hraní.
Nyní jen opakuji oblíbené.

[jeikob]

Tak na ten Bagration se teším,četl jsem o té operaci knížku,asi jediná maji ji teda v knihovne.Jmenuje se Hitlerova nejvetší porážka,tak si to opet zaradím do kontextu.
Tahle hra je prave chytlavá tím,že není složitá ,jako ty tahové strategie.Beží v realtimu,ale kdykoliv je možno zapauzovat,má velice přijemný ovladaní.Hra simuluje přibližne velení divize,pluku ci menší uderný jednotky,s tím že jeden tank znazornuje deset tanku ,dve dela baterii,což pri sympatický 2d isometrický grafice vytvaří pocit pomerne rozsahlé bitvy.Hratelnost tvoří to,že vaše prostredky jsou omezené a posily dostaváte pouze obcas ci po splnení ukolu.Techniku je nutno zasobovat strelivem a možno opravovat a pechota muže obsadit nezničená nepratelská dela ci kulomety,funguje i letecká podpora.A hráč musí premýšlet jaké nasadí síli ,kudy povede operaci ci kde a jak pripravý obranu a samozrejmne technika funguje približne reakne ,tak že není možné aby clovek špacíroval se shermanem čelne proti tigrovi.no jinak já hraju vždycky večer tak nanejvejš hodinku

[michan]

Ano - Paul Adair - " Hitlerova největší porážka" - je jedním z historických podkladů z kterých budu čerpat. Sloužila jako scénář pro instruktážní film pro Sympozium americké armády v roce 1985. Zvláště zde použiji Partyzáni a Maskirovka. Ale i další historické momenty.
Není však jediná.
Dále použiji informace z : Darius Jedrzejewski, Zbignew Lalak - " Ocelová Lavina".
Paul Carell - " Spálená země"
Donald Sommerville - " Druhá světová válka Den za dnem".
G. K. Žukov - " Vzpomínky a úvahy 2"
James Lucas - Poslední rok Německé armády".
" Velká vlastenecká válka".
Tento výčet společně ještě s mnoha dalšími knihami jako - Janusz Piekalkiewicz - " Letecká válka 1939 - 1945" - " Tanková válka 1939 - 1945" - " Námořní válka 1939 - 1945" a další mi slouží k popisu operací i doposud.
Dále spousta zápisků a statí o operacich ve ww2 včetně - " Bagration".

Na tu hru se určitě podívám - moc jsi mne nalákal.

[jeikob]

Pamatuješ tu ruskou epopej osvobození .Ten jeden díl je myslím venovanej bagrationu a vybavuju si akorát dve sceny a to jak se rusové přepravují k utoku a masy zajatcu z bobrujska.jo a budeš v ramci bagrationu popisovat waršavské povstaní.Zajímá mne tvuj nazor ,vnechme politiku,ciste vojensky zda rudá armáda mohla pomoct ci již byla na kraji možností. Myslím ,že již na to sílu nemela dostat za vislu.
jinak tady je ke stažení demoverze tý zakladní hry blitzkrieg.zabere málo místa:)
http://bonusweb.idnes.cz/download/dema/ ... 30207.html

[michan]

"Osvobození" - bylo dle mého uděláno i s komentářem velmi slušně.
Waršavské povstání, jako i další bitvy a povstání kam zasahovala Rudá armáda do 9., 1O. až 13. 5. 1945 určitě udělám - jak jsem slíbil.
Můj názor na Waršavské povstání jedním slovem -" POLITIKA" ( Vysoká politika).
Je příliš mnoho historiků západu, kteří tvrdí, že Stalin chtěl nechat vykrvácet Armiju Krajowu ve Waršavě, protože s ním nekonzultovala povstání a nechtěla se mu podřídit. Víme, že byla řízena z Londýna. Tuto exilovou vládu Stalin neuznával. Je faktem, že ale i západ vliv Stalina v Polsku pomazal.
Na popud Ameriky a VB potom Sověti udělali aspoň shoz nějakých zbraní do povstalecké Waršavy.
Co se týče Rudé armády před Waršavou. Ano ofenzívy v" Bagrationu", na Jihu i na Severu fronty je velice vyčerpaly a prodloužily zásobovací trasy. Sověti přišly o velké množství tanků, vojáků a munice. Nevěřím, že by ale doplňování mělo trvat měsíce. Během 14ti dní mohly být určitě některé jednotky připraveny Waršavě pomoci. Tady si myslím je ta "POLITIKA".
Na druhé straně po studii mnoha materiálů je fakt, že Sověti již v roce 1944 nechtěli vstupovat do západní Evropy nepřipraveni, nebo připraveni napůl. To je taky fakt, který plyne od východních historiků. A určitě v tom mají východní historici pravdu. Příliš mnoho krve stála SSSR nepřipravenost ofenzív v letech 1941,42 a 43.
Je pro mne velice těžké říci jednoznačné stanovisko.

[jeikob]

To že armyja krajowa byla stalinovi proti srsti je evidentní. Vubec poláci a rusové se nikdy nemeli v lásce.Četl jsem,když spojenci jednali o polsku ,tak stalin pohrozil ,že pokud nedaj ruce pryč od polska,tak jim zpusobí problemy ve francii či v italii pomocí komunistického odboje,neco jako v řecku.Poláci jsou vubec neštastnej národ a jejich statečnost je obdivuhodná.Na druhou stranu nechapu jejich treba předvalečnou politiku,z jedný strany nemecko pak soveti,misto aby se dali do paktu s náma ,tak zneužili mnichov a dokonce jak jsem se dočetl v knížce o historii cs,tankový brigády hrozil po valce konflikt o tešínsko.
Tak že stalinovi se hodilo určite,že nemci zdecimují protikomunistickou opozici. A ten zbytek armyji odtahlo nkvd na sibiř po obsazení polska.
Čiste vojensky asi opravdu byli soveti po bagrationu vyčerpaný a na velkou ofensivu již nemeli.Kdyby chteli podpořit povstaní tak určite lokalními utoky mohli

[michan]

Je vidět, že znáš a velmi dobře jsi to zde popsal.
Já jen dodám. Poláci od Starověku ( Stěhování národů - Slované pronikají do Evropy), přes Středověk, vždy bojovali proti východu - Tataři, Turci a především Rusové. Stejně tak proti západu Německému řádu křižáckých rytířů ( mimochodem 1409 u Grünwaldu s nimi bojoval i Žižka - přišel o oko).
Prakticky po ww1, ještě vlastně generál Pilsudski musel porazit Leninova vojska, SSSR - Rudou armádu, ta v roce 1922 ohrožovala Waršavu.
Díky neposlušnosti Stalina (odkryl mu levé křídlo tím, že zaútočil na Lvov), byl poražen generál Tuchačevskij a Rudá armáda musela ustoupit. Tak vzniklo Polsko po ww1
Skutečně nechápu politiku Pilsudského před ww2. Hrál na stranu západu a hlavně svou. Jenže Hitler si ho vybral jako nejslabšího v Evropě a na něm a Polsku cvičil válku.

[jeikob]

Mám na tebe dotaz ,trochu mimo tenhle článek,ale mohl by jsi to vedet.Koupil jsem si figurky ruský namořní pechoty ,takový pekný namořníci v utočnejch pozách,jeden ze svazkem granátu,a mám hotový nemecký 75mm antitank v pískový žlutý.A tak mi napadlo dioráma osvobození sevastopolu ustrední motiv námořník svazkem granátu utočí na delové postavení. A jde mi o to jestli se namořní pechota toho osvobození učastnila.Zrovna včera jsem tu na odkazu na web s teda užasnou galerí ruských valečných obrazu ,prave takový obraz videl a mám pocit,že i ty figurky jsou podle nejdelaný?

[michan]

V rámci Samostatné pobřežní armády generála Jeremenka bojovaly na Krymu i prapory ( brigády) námořní pěchoty Černomořské flotily. Samostatná pobřežní armáda útočila z východu od Kerčského poloostrova na jih. Tedy přicházela k Sevastopolu od východu. Otázka má odpověď ANO.

[jeikob]

Díky,já si nebyl jistej jestli tam namořníci jako pechota nebojovali jen v roce 42.