Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 4.

[michan]

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 4.
Mapa hitlerovské Třetí říše



k datu 15. prosince, předvečer Wacht am Rhein, Bitvy o Ardeny.
Hitlerovské Německo, počátek roku 1945.
I když Německo, 16. prosince 1944, ještě spustilo na západní frontě velkou a krvavou ofenzívu, tzv. - Bitva o Ardeny - Wacht am Rhein - , bylo jasně patrné, že Třetí říše je ve velké vojensko-politické krizi. Ať tak, nebo tak, Německo do 31. prosince 1944 ztratilo všechny satelitní státy, které jí podporovaly, ale co především, ztratilo obrovská území na všech světových stranách. Ztratilo území, která předtím okupovalo, jak na severu a jihu, tak na západě a především východě. Třetí říši se neopakovatelně a navždy, snížil do konce roku 1944, a to velice zásadně, její válečně ekonomický potenciál. Když RA vyhnala hitlerovská vojska z Rumunska, přišlo Německo o rumunskou naftu, která tehdy kryla nejpodstatnější část PHM Wehrmachtu a ostatních druhů vojsk.
"Nálety stovek letadel spojeneckého letectva na závody vyrábějící syntetický benzin zostřily problém tekutých paliv. Jak dokazuje německý ekonom Hans Kerrl, od druhé poloviny roku 1944, "kdy už všechny zásoby PHM byly vyčerpány, změnil se jejich nedostatek v podstatnou překážku, která mařila nebo krajně zpomalovala přípravu a uskutečňování všech operačních opatření německého velení (historickým podkladem pro informace zde je: Bilanz des zweiten Weltkrieges, Hamburg 1953, S. 283.)."
Němci ztratily do konce roku 1944 dodávky z Bulharska a z části Jugoslávie, čímž Třetí říše přišla o "zdroje cenných strategických surovin a potravin. Ve Francii, Belgii a Lucembursku přišel nepřítel nejen o bohaté surovinové zdroje, ale i o mohutný válečný průmysl. To všechno se negativně odrazilo na válečném hospodářství. Už koncem roku 1944 byla výroba oceli mnohem nižší, než bylo zapotřebí pro plánovanou výrobu zbraní a válečného materiálu.
Maximální měsíční výroba oceli v březnu 1944 činila 3,2 miliónů tun, ale do února 1945 poklesla na 0,6 milónů tun (historickým podkladem pro informace je zde: Die deutsche Industrie im Kriege 1939-1945, S. 109.).
Těžba uhlí v Německu a v okupovaných zemích činila v červnu 1944 26,9 miliónů tun, v prosinci 14,3 miliónů tun a v lednu 1945 14,3 miliónů tun (historickým podkladem pro informace je zde: Die deutsche Industrie im Kriege 1939-1945, S. 99.). Krize v uhelném průmyslu se zvlášť zostřila, když byla fašistická vojska vyhnána z Horního Slezka (RA obsadila Horní Slezko v lednu 1945.) kde se ještě v listopadu 1944 těžila polovina veškerého německého uhlí. Potíže v zásobování uhlím vzrostly následkem dezorganizace dopravy. Ministr zbrojní a válečné výroby Speer ve zvláštním nařízení z 12. února 1945 konstatoval, že situace v dopravě je mimořádně napjatá a proto se dopravní prostředky, jež jsou k dispozici, poskytují jen na přepravu výzbroje a střeliva (historickým podkladem pro informace je zde: ´Nachtrichten des Reichsministers für Rüstung und Kriegsproduktion´, čís. 55 z 13. března 1945, str. 565.)."
Vzhledem k situaci právě řečené, Speer žádal, aby se v dopravě upevnila kázeň a bezpodmínečně se dodržovaly směrnice o plynulém odbavování nákladů (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 17.).
Avšak přesto, že byl zaznamenán celkový pokles průmyslu, držela se válečná výroba Německa stále ještě na dosti vysoké úrovni (byla odstěhována do podzemních továren - má poznámka). V roce 1944 bylo vyrobeno více tanků, SHD, letadel a různých jiných zbraní než v roce 1943 (historickým podkladem pro informace je zde: Die deutsche Industrie im Kriege 1939-1945, S. 99, 180-181.). Vysoké úrovně válečné výroby bylo dosahováno intenzifikací práce, zesíleným využíváním cizí pracovní síly a omezováním civilního průmyslu. Na první čtvrtletí roku 1945 se například vůbec neplánovala výroba běžných domácích potřeb obyvatelstva (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 5 103, l. 13.). Avšak válečný průmysl pracoval již na mnohem užší základně. V zemi sílil hospodářský rozvrat, vyvolaný tím, že se válka přenesla na území Německa. V druhé polovině roku 1944 začala válečná výroba klesat a v lednu-březnu 1945 byla už katastrofální nákladů (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 17.).
Koncem roku 1944 se zhoršilo v Německu zásobování potravinami. ´Totální´ mobilizace odčerpala obrovské množství pracovníků nejen z průmyslu, ale i ze zemědělství. Osevní plocha se zmenšila. Sklizeň pšenice se v roce 1944 oproti roku 1939 snížila o 11,8%, žita o 21,3%, ječmene o 37,8%, ovsa o 29% a brambor o 47,8% (historickým podkladem pro informace je zde: Statistical Yerbook 1948. United Nations, New York 1949, p. 88, 89, 93-95.).
Podzim roku 1944 byl pro Třetí říši obdobím mnoha mobilizací, neboť bylo třeba doplnit mužstvo ve Wehrmachtu, ale i pracovní síly ve válečném průmyslu. Je to období kdy byl založen (25.září 1944) tzv. Volkssthurm, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Volkssturm
a zde: https://de.wikipedia.org/wiki/Volkssturm
, čímž se odčerpaly pracovní síly z již tak jejich nedostatku ve válečném průmyslu. Němci pak doslova pořádali hon na "totálně nasazené" v Polsku, severní Itálii, Holandsku, Dánsku a Norsku, na územích, která Německu ještě zbyla a byla jím ještě okupována. Došlo i k totálnímu nasazení mnoha dalších válečných zajatců říše.
"V září 1944 pracovalo v národním hospodářství Německa celkem 35,9 miliónů osob (v roce 1943 to bylo 36,6 miliónu. Z toho připadalo 7,5 miliónu na dělníky z jiných zemí a na válečné zajatce (historickým podkladem pro Informace a data v uvozovce je zde: I. M. Fajngar, Očerk razvitija germanskogo monopolističeskogo kapitala, Moskva 1958, str. 418.)."
Zhoršení politické, vojenské a hospodářské situace negativně ovlivňovalo morálku fašistických vojsk. Na východní frontě utrpěla německá armáda obrovské ztráty a žádná, ani "totální mobilizace" je nemohla nahradit."Počet příslušníků německých ozbrojených sil poklesl v roce 1944 z 10 169 000 na 7 476 000, tj o 2 693 000 lidí neboli o 26,5% (podkladem pro informaci a data zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 613, 762.).
Nové porážky na frontě počátkem roku 1945 ještě více zostřily problém záloh Wehrmachtu. Proto bylo fašistické velení donuceno v lednu-březnu 1945 povolat do armády 16-17leté chlapce a znovu zrevidovat stavy osob, které byly dosud označovány za nepostradatelné (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I, str. 17,18.). V lednu roku 1945 uveřejnily noviny, které byly od počátku v rukou nacistů, tzv. "Völkischer Beobachter" (volně přeloženo "Lidový pozorovatel") článek "Specialisté v národním hospodářství, ve kterém se vysvětlovalo, koho, že je třeba opravdu považovat za opravdu nenahraditelné odborníky. V článku se v překladu říkalo: "Ne každý, kdo je označen jako dělník-specialista, je v hospodářství nenahraditelný... Průmysl musí se vší odpovědností přihlížet k tomu, že bojující fronta potřebuje lidi způsobilé konat vojenskou službu, protože dnes nestojí v popředí hospodářské nebo materiální zájmy, ale mnohem důležitější zájmy obecné (historickým podkladem pro uvedenou stať zde byl: "Völkischer Beobachter" z 23. ledna 1945.)."
A i v dalším textu pak nacistické noviny poučovaly čtenáře, že prý dnes, v době technického rozvoje, armáda zvlášť potřebuje ty tzv. dělníky-specialisty, neboť jednoduché opravy bojových vozidel, letadel, protiletadlových a spojovacích prostředků je třeba provádět na místě." A od poučování pak Goebbelsovy novináři - specialisté na propagandu - ihned přecházeli k pohrůžkám typu: "Kdo si neuvědomí tyto elementární požadavky fronty, kdo se malicherně obírá svým já, ten nepochopil smysl současných světových událostí a musí být vystřídán (historickým podkladem pro uvedenou stať zde byl: "Völkischer Beobachter" z 23. ledna 1945.)."
Směrnice o novém povolání odborníků do armády pak svědčily o tom, že skutečně ve Wehrmachtu se nedostává lidí a situce začíná být jen těžko udržitelná, spíše je "čím dál tím méně udržitelná - spěje k záhubě Třetí říše."
Celkově se ve Wehrmachtu zhoršilo i kvalitativní složení jednotlivých druhů vojsk. Ty narychlo formované "nové prapory" byl většinou špatně vycvičeny, pokud jejich kostru netvořilyi veteráni z fronty.
"V morálním a politickém stavu armády i německého lidu došlo k hlubokému přelomu; téměř nikdo už nevěřil v příznivý konec války (ale stále zde byla poslušnost Němce a jeho smysl pro pořádek věcí veřejných, která byla taková, že mnohde se bojovalo až do konce války v květnu 1945 - má poznámka)."
Na podzim roku 1944 se krize záloh katastrofálně vyostřila a 25. září 1944 vznikl tzv Volkssturm, viz odkazy výše.
"Podle výnosu byli do Volkssturmu mobilizováni všichni Němci od 16 do 60 let, schoní nosit zbraň. Vytvořením Volkssturmu byli pověřeni Gaulaiteři a Kreisleteři (Gaulaiter - župní vedoucí, Kreisleiter - krajský vedoucí.). Výcvik povolanců vedli instruktoři oddílů SA, oddílů SS, motorizovaného nacionálně socialistického sboru a Hitlerovy armády. Veliteli (vyšších) jednotek Volkssturmu byli jmenováni funkcionáři fašistické strany. Celkovou organizaci, výcvik a vyzbrojování Volkssturmu měl na starosti Himler jakožto velitel Záložní armády (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I. str. 17.)."
Protože byl na počátku roku 1945 nedostatek i základní vojenské výstroje pro Volkssturm, uspořádali nacisté v Německu sbírku šatstva a ostatního vybavení pro mobilizované. Německý tisk a rozhlas, pod vedením Josepha Goebbelse, viz něco víc zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Joseph_Goebbels
, vyzval Němce k nové "národní oběti" pro německé vojáky. Protože však mnozí Němci neprojevovali pro tzv. "oběť " nijak velké nadšení a mimo toho byly odhaleny velké krádeže sebraného šatstva, byl brzy vydán Hitlerem striktní a velice přísný rozkaz. Hitlerův rozkaz byl uveřejněn 12. ledna 1945 a říkalo se v něm:
"Ten, kdo se obohacuje na úkor sebraných nebo ke sbírce určených věcí nebo jakkoli jinak zabraňuje jejich použití bude odsouzen k trestu smrti (historickým podkladem pro uvedenou stať zde byl: "Völkischer Beobachter" z 12. ledna 1945.). Rozkaz nabyl platnosti poté, co byl oznámen v rozhlase. Kromě Německa platil i v polském Generálním gouvernementu a v jiných zemích okupovaných německými vojsky. Z nařízení vrchního velitelství německé branné moci byli všichni vojáci Wehrmachtu povinni rovněž se podílet na tzv. ´národní oběti´- sbírat oděv a výstroj pro Wehrmacht a Volkssturm. ´Kamarádskou povinností je odevzdat stejnokroj a součástky výstroje, které voják již sám nepotřebuje, (historickým podkladem pro uvedenou stať zde byl: "Völkischer Beobachter" z 12. ledna 1945.)." Tak celou akci vysvětlovalo OKW!

[michan]

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 5.

Pozdější bojové nasazení praporů Volkssturmu ukázalo, že naděje, které do nich vkládalo nacistické vrchní velení, že budou zachránci a stabilizátory fronty, se nepotvrdily. Volkssturm vlastně jen zvýšil již tak vysoké ztráty německých občanů, ať již civilních nebo vojenských v konci 2. světové válce. Jednotky Volkssturmu se po krátkém výcviku nasazovaly postupně, viz zde historické prameny východu, které čerpaly z ukořistěných dokumentů Třetí říše, ale i otevřených zdrojů, cituji:

"Jednotek Volkssturmu se používalo k obraně německých území na východě a západě i k ochranné službě ve Východním Prusku, Slezsku a Rakousku. V druhé polovině prosince 1944 bylo v Horním a Dolním Slezsku posláno do pole 40 praporů Volkssturmu, které byly v podstatě vyzbrojeny ukořistěnými zbraněmi (historickým podkladem pro informace je zde: ´Wehrwissenschaftliche Rundschau´, sešit 4, r. 1960, str. 219.). Bojeschopnost těchto jednotek byla nepatrná. Hans Kissel, autor článku o německém Volkssturmu, píše: ´Přestože většina praporů Volkssturmu bojovala svědomitě, nemohla přirozeně vytvořit stabilní obranu... Výsledkem boje bylo, že pohraniční postavení byla na několika místech prolomena (historickým podkladem pro informace je zde: ´Wehrwissenschaftliche Rundschau´, sešit 4, r. 1960, str. 219.)."
Koncem roku 1944 byl v Německu dokonce vytvořen tzv. "Ženský pomocný sbor Wehrmachtu", který byl celý zformován z žen a dívek, které dovršily 18 let. Cílem těchto ženských jednotek bylo, jak psal oficiální nacistický tisk, cituji: ".. v co nejkratší době uvolnit pro frontu všechny vojáky schopné řadové služby, kteří ještě zůstali, upevnit obranný val na ohrožených hranicích a změnit běh války k lepšímu (zde je historickým podkladem pro informace: ´Völkischer Beobachter´ ze 6. prosince 1944.)."
Samostatnou kapitolou je pak masívní hitlerovská, přímo goebbelsovská propaganda, spuštěná k otázce tzv. - Zázračné zbraně - což byly především již mnohokrát řečené letounové střely V - 1, viz zde: https://en.wikipedia.org/wiki/V-1_flying_bomb
a také rakety V - 2, viz zde: https://en.wikipedia.org/wiki/V-2_rocket
, jejichž tehdejšímu mýtu skutečně mnoho zoufalých Němců podlehlo. Věřili, že tyto zbraně s novými letadly a tanky zvrátí nakonec situaci ve prospěch Hitlerovy Třetí říše. Východní historiografie doslova říká, cituji:
"Povykem o ´Zázračné zbrani´ chtěli fašističtí vládcové vyburcovat Němce k boji až do konce. Zveličovali význam reaktivních střel V -1, 2, které používali při bombardování Londýna a jiných anglických měst. Jejich bojové použití způsobilo Anglii velké škody. Celkem jimi bylo zabito a zraněno 42 380 civilních obyvatel (historickým podkladem pro informace je zde: ´Vojenno-istoričeskij žurnal´, r. 1960, čís. 6, str. 66.). Avšak záměr německého fašistického velení - raketovým bombardováním podlomit morálku civilního obyvatelstva i vojsk v Anglii a tak změnit strategickou situaci ve prospěch Německa - byl naprosto neudržitelný. Použití křídlatých střel a raket nikterak neovlivnilo průběh ozbrojeného boje ani na západní frontě, natož pak celkový průběh druhé světové války. Fašistická propaganda přeháněla význam bombardování Anglie křídlatými střelami a tím jen sama sobě velmi uškodila. Krach tak neobyčejně propagovaného plánu - srazit Anglii na kolena pomocí křídlatých střel a raket - vyvolal mezi německými vojáky a obyvatelstvem nové rozčarování (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I. str. 19, 20.)."

2) Plány a strategická situace obou válčících stran v Evropě.
V konci roku 1944 měla RA svá postavení na široké frontě rozložená tak, že mohla útočit přímo do Německa, ovládala na jihu, na Balkáně, mnohé pozice, stejně jako na severu a že si při tom chránila obě křídla. Jen v Kuronsku ještě stále vězely zbytky německé 16. a 18. A, které byly pevně obklíčeny a zatlačeny k moři.
Na Západě pak vojska USA, Anglie a Francie pronikla na "Siegfriedovu linii". Splnilo se vše, čeho se nacistické nejvyšší velení nejvíce obávalo. Německo bylo sevřeno dvěma frontami.
Nejprve si tedy proberme kudy probíhala východní fronta a na kterých čarách stála RA k 31. prosinci 1944 (zde viz mapu



okupované Evropy k 1. lednu 1945.
"Sovětsko-německá fronta probíhala územím Lotyšska, Litvy, Východního Pruska, Polska, Československa, Maďarska a Jugoslávie od Baltského moře k Jaderskému, po čáře Tukum-Liepäja-Memel-Jurbarkas-Avgustov (Augustów)-Varšava-Sandomierz-Jaslo-Košice-Ostřihom-oblast východně od Sarajeva-Zadar.
Délka sovětsko-německé fronty se zkrátila ze 4 400 km na 2 200 km."
Němci od roku 1939 utrpěli velké ztráty, ale po všech opatřeních měli stejně k 31. prosinci 1944 velice silnou armádu, která vykazovala 7 500 000 mužů ve zbrani. Jak říká východní historiografie, měla německá armáda ke konci roku 1944, cituji:

"Německo mělo 299 divizí, z toho 33 tankových a 16 motorizovaných (mot.), a 31 brigád. Na sovětsko-německé frontě bojovalo 10 polních, 4 tankové a 3 letecké A (A - armády), celkem tedy 169 divizí, z toho 22 tankových a 9 (mot.) motorizovaných a 20 brigád. Na západní frontě a v Itálii bylo 107 divizí fašistické armády. Ostatní svazky byly rozmístěny v okupovaných zemích a v Německu. Tedy i po zřízení druhé fronty v západní Evropě operovaly hlavní síly německé armády na východní frontě. Kromě německých vojsk zde bojovaly také maďarská 1. a 3. A, složená ze 16 divizí a 1 brigády. Na sovětsko-německé frontě měl tedy nepřítel 185 divizí a 21 brigád, čítajících 3 100 000 lidí. Tato vojska měla 28 500 děl a minometů ráže 75 mm a větší, 3 950 tanků a SHD a 1 960 bojových letadel. Kromě toho měl nepřítel v různých zálohách a týlových útvarech 2 133 000 lidí, 2 700 děl, 5 390 tanků a SHD a 3 270 bojových letadel, které byly při tažení zasazeny převážně do bojů proti RA (historickým dokumentem pro informace a data je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 762-763.)."
V severním moři mělo nepřátelské loďstvo značný počet hladinových lodí a hlavně ponorek, což vážně ohrožovalo plavbu konvojů v Barentsově moři a při pobřeží poloostrova Kola.

Uskupení nepřátelských ozbrojených sil na sovětsko-německé frontě bylo začátkem ledna 1945 takovéto, cituji:
"V severním Norsku bojovala operační skupina ´Narvik´, která měla 9 divizí a 8 brigád.
V Kuronsku byla blokována německá 16. a 18. A, které patřily ke Skupině armád Sever (Nord); tyto armády měly 34 divizí, z toho 3 byly tankové a 1 (mot.), a 1 brigádu.
Hlavní síly německého válečného loďstva byly soustředěny v Baltském moři. Základny měly v přístavech Pillau, Gdyni a Gdaňsku. Nepřátelské loďstvo pomáhalo pozemním vojskům při obranných operacích na přímořském směru, zajišťovalo námořní přepravu a chránilo své základny.
Skupina armád Střed (Mitte), která se bránila ve Východním Prusku a na území Polska severně od Varšavy, zahrnovala 3.TA, 4. a 2. A, které měly 40 divizí, z toho 4 td a 2 (mot.).
Skupina armád A, která se skládala z 9. A a 17. A a také 4. TA a 1. TA a dále maďarské 1. A, čítala 43 divizí - z toho 4 td a 2 (mot.) - 2 brigády. Tato vojska se bránila na území Polska a Československa, od Varšavy po Karpaty.
Skupina armád Jih (Süd) stála proti RA v jihovýchodní části Československa a v západním Maďarsku. K této Skupině armád patřila 8. a 6. A, 2. TA a maďarská 3. A, které měly celkem 41 divizí - z toho 12 td a 1 (mot.) - a 4 brigády.
Jižně od řeky Drávy na území Jugoslávie byla rozmístěna Skupina armád F. Proti RA bojovaly z ní 4 divize a 4 brigády.
Kromě toho v záloze vrchního velení, OKW, a ve stádiu formování bylo 14 divizí, z toho 2 (mot.), a 2 brigády.
Toto nepřátelské uskupení podporovaly 3 Letecké armády - 1. Letecká armáda byla dislokována v Kuronsku, 6. Letecká armáda ve Východním Prusku a v Polsku a 4. Letecká armáda v Karpatech.
Sovětské ozbrojené síly, které nadále pevně držely iniciativu ve vedení válečných operací, se chystaly zasadit fašistickým armádám rozhodující úder. Začátkem roku 1945 bylo na sovětsko-německé frontě 55 vševojskových, 6 tankových a 15 leteckých armád (Data jsou zde řečena mimo útvarů PVOS SSSR (protivzdušné obraně státu a historické informace dodal: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 756.).
Operující sovětské fronty měly asi 500 střeleckých divizí. Sovětská střelecká divize měla oproti německé pěší divizi průměrně o 30% lidí méně. Stav sovětských ozbrojených sil na sovětsko-německé frontě bude ukázána v Tabulce 1.
Ve srovnání s létem 1944 početní stav operující RA vzrostl o 170 000 lidí, počet tanků a SHD o 5 115, děl a minometů o 18 050 a bojových letounů o 1 028. Zkrácení celkové délky sovětsko-německé fronty umožnilo zvýšit operační a taktickou hustotu sovětských vojsk.
Spolu s RA bojovalo i 29 divizí polských, československých, rumunských a bulharských vojsk, které měly 326 523 mužů, 5 221 děl a minometů a 203 tanky a SHD. Kromě toho bojoval na sovětsko-německé frontě francouzský letecký pluk ´Normandie Němen´ a vojáci jugoslávské brigády (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I, str. 25, 26.)."

[michan]

Plány a strategie spojenců, RA pro rok 1945. Č 6.

Když porovnáme jen vojska, která byla přímo na frontě, měla RA na počátku ledna 1945 nad svým nepřítelem následující převahu: "v lidech o 110%, v dělech a minometech o 270%, v tancích a SHD o 200% a v bojových letounech o 630%.
Avšak jakmile RA zahájila útok, tento poměr sil se rychle měnil. Zde viz:
Tabulka Č 1. - Stav a výzbroj operující RA na začátku roku 1945

"Početní stav, svazky, výstroj ..........Operující fronty.....záloha STAVKA.....Celkem.......
a bojová technika.................................. a loďstva .............1.1. 1945................k 1. 1. 1945...

Poz. vojsko v tis.mužů............................. 5 831......................458............................6 289......
Letectvo v tis. mužů....................................372.........................95...............................467......
Loďstvo v tis. mužů.....................................329......................... - ................................329.....
Výsadková vojska v tis. mužů........................ - ........................ 24..................................24.....
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Celkem....................................................... 6 532......................577...........................7 109........

Střel., motostř., jezdecké
a výsadkové divize.........................................457........................31............................. 488........
Opevněné prostory............................................18.........................3................................21.......
Samostatné brigády.............................................2.........................9................................11.......
Tankové a mech. sbory......................................34........................1................................35......
Samostat. tank. a mech.
brigády...............................................................23.........................6................................29.......
Dělostřel. a min. divize......................................89.........................5.................................94......
Samostat. děl. a min.
brigády..............................................................138.......................11...............................149...
Letecké divize...................................................151.........................4...............................155......
Děla a min. (bez raketometů
a minometů ráže 50 mm)............................108 000..................7 100........................115 100....
Tanky a SHD................................................12 900..................2 200..........................15 100....
Bojové letouny (bez Po 2)............................15 540......................275..........................15815..."

U Bojových letounů (bez Po 2), čísla 15 540 - udává historický podklad - "Včetně 1 874 letounů válečného loďstva. Operující RA měla kromě toho také 975 letounů Po 2 (historickým podkladem pro Tabulku Č 1 a všechna data je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 756-757."
Německé velení velmi dobře vědělo, že to bude právě zimní tažení na Východě roku 1945, které bude rozhodovat o bytí a nebytí Třetí říše, a proto vrhlo především na východní frontu nejen všechny své zálohy, ale i část divizí ze západní fronty.
"Už v lednu 1945 bylo na východní frontu přesunuto 11 divizí - z toho 4 divize tankové 6. TA SS - a 2 brigády, a nově bylo zformováno 10 divizí a 3 brigády (historickým podklade pru uvedené informace je zde: Sbornik matěrialov po sostavu vojsk fašistskoj Germanii, str. 11, 13, 15, 17, 19, 23, 25, 27, 29.). Když RA pronikla koncem ledna k Odře a stála 60 km od Berlína, využilo německé fašistické velení letectva PVOS. V důsledku toho převyšovaly sovětské letecké síly před Berlínskou operací nepřátelské letectvo jen o 130% (historickým podkladem je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola I. str. 230.).
Uskupení sovětských ozbrojených sil bylo takovéto: Severní loďstvo, které mělo letectvo, ponorky a hladinové lodě, úspěšně bojovalo proti nepřátelským ponorkám a spolu s anglickým loďstvem zajišťovalo plavbu spojeneckých konvojů mezi Anglií a severními přístavy Sovětského svazu.
Na frontě od Tukumu po Jurbarkas operovala vojska 2. a 1. Pobaltského frontu, která blokovala Kuronské uskupení nepřítele. Tyto fronty měly osm vševojskových a dvě letecké armády.
Proti nepřátelskému loďstvu v Baltském moři operovalo Baltské loďstvo vyznamenané řádem Rudého praporu. Počtem lodí bylo slabší než nepřátelské, mělo však silné letectvo, které bylo ve vzdušném prostoru nad mořem v převaze. Válečné námořní základny byly nadále v Leningradě, Krondštadtu, Tallinu a Rize. Využívání loďstva bylo do značné míry ovlivněno rozmístěním minových polí ve střední a západní části Finského zálivu. To přimělo sovětské velení, aby pro kotvení lodí dočasně využilo finských přístavů a při vyplouvání plavidel do Baltského moře méně nebezpečné a značené plavební dráhy. Loďstvo dále narušovalo námořní spoje nepřítele v Baltském moři, částečně blokovalo jeho vojska v Kuronsku a připravovalo se, že podpoří útok vojsk 3. a 2. Pobaltského frontu.
Proti východopruskému nepřátelskému uskupení operoval 3. a 2. Běloruský front. Šest vševojskových armád, jedna Letecká armáda a dva tankové sbory 3. Běloruského frontu připravovaly v pásmu Jurbarkas - Avgustov útok na insterbursko-kraloveckém směru.
Sedm vševojskových, jedna tanková a jedna Letecká armáda a tři tankové, jeden mechanizovaný a jeden jezdecký sbor 2. Běloruského frontu se připravovaly v pásmu od Avgustova po ústí Západního Bugu k útoku ve všeobecném směru na Elbing (Elblag).
Proti Skupině armád A, rozmístěné na území Polska, operoval 1. Běloruský a 1. Ukrajinský front. Vojska 1. Běloruského frontu, který měl osm vševojskových, dvě tankové a jednu Leteckou armádu, dva tankové a dva jezdecké sbory, operovala v pásmu ústí Západního Bugu-Józefów. Poté měla útočit na varšavsko-berlínském směru. K frontu patřila i Polská 1. A.
1. Ukrajinský front, složený z osmi vševojskových, dvou tankových a jedné Letecké armády, tří tankových, jednoho mechanizovaného a jednoho jezdeckého sboru, se v pásmu Józefów-Jaslo připravoval k útoku na vratislavském směru.
V pásmu Jaslo-Košice operoval 4. Ukrajinský front, který se skládal ze tří vševojskových a jedné Letecké armády. K frontu patřil i Československý 1. armádní sbor.
Od Košic po Osijek na území Maďarska a Jugoslávie operovala vojska 2. a 3. Ukrajinského frontu. Tato vojska obklíčila 180tisícovou posádku (západní a německé historické prameny říkají, že Budapešť měla 70tisícovou obranu) v Budapešti. 2. Ukrajinský front, který měl šest vševojskových, jednu tankovou a jednu Leteckou armádu a jezdecko-mechanizovanou skupinu, útočil v pásmu košice-Ostřihom proti vojskům Skupiny armád Jih (Süd). Součástí 2. Ukrajinského frontu byla i Rumunská 4. a 1. lidová armáda.
3. Ukrajinský front, zahrnující čtyři vševojskové a jednu Leteckou armádu, jeden tankový, tři mechanizované a jeden jezdecký sbor a Dunajskou válečnou flotilu, za součinnosti s 2. Ukrajinským frontem, s partyzány a s NOAJ útočil v pásmu Ostřihom-Osijek proti jižnímu nepřátelskému uskupení. K frontu patřila Bulharská 1. lidová armáda.
Od Osijeku po Zadar bojovala vojska Jugoslávské Národně osvobozenecké armády (NOAJ). Této armádě byly operačně podřízeny dvě divize albánské Národně osvobozenecké armády.
V záloze hlavního stanu vrchního velení (STAVKA) bylo šest vševojskových a dvě Letecké armády (tři vševojskové a jedna Letecká armáda byly v Leningradském frontu. Jednu Leteckou armádu měl k dispozici Velitel Letectva SSSR).
Sovětské letectvo mělo na začátku roku 1945 kvalitativní i kvantitativní převahu nad nepřítelem a suveréně ovládalo vzdušný prostor. Rozložení sil obou stran na frontě od Tukumu po Osijek ukazuje Tabulka Č 2.
Jak ukazuje Tabulka Č 2., proti silám RA (což bylo asi 60% vševojskových a přes 70% tankových a mechanizovaných svazků), soustředěných od Tylže po Jaslo, měl nepřítel asi 50% pěších a jen 38% tankových a motorizovaných divizí. V té době byla asi polovina nepřátelských tankových vojsk jižně od Karpat ( viz bitvu o Budapešť - Budapešťská operace - a o Maďarsko).
Tak tedy v době, kdy hlavní síly RA byly soustředěny na varšavsko-berlínském směru, drželo německé velení velkou část tankových sil na jihu. Bylo to proto, že úspěšným postupem útvarů a svazků 2. a 3. Ukrajinského frontu v roce 1944 vznikla nebezpečná situace (pro Němce) na jihu ( na jejich jižním křídle).

Tabulka Č 2. Rozdělení sovětských a německých vojsk k 1. lednu 1945 v %.

...............................................Rudá armáda..............................Vojska OSY........................
Úsek fronty..................vševojskové.......velké tankové......... pěší divize...........tankové...........
........................................svazky...........a mechanizované.......a svazky...........a motorizované...
..................................................................svazky..................postavené jim.........divize...........
.................................................................................................na roveň........................................

Od Turkumi po Tylži...........17,4.................5,4.........................21,4.......................12,9..........

Od Tylže po Jaslo.................28,7................70,2........................52,2......................38,8..........

Od Jasla po Osijek................23,9................24,4.........................26,4......................48,3.........

Protože hitlerovci chtěli zastavit útok RA v Maďarsku, a také proto, že tam v zimě roku 1945 očekávali hlavní úder, soustředili v Maďarsku značné síly. Takovéto uskupení nepřátelských vojsk svědčilo o tom, že se německému fašistickému velení nepodařilo včas odhalit záměr sovětského vrchního velení a určit směr hlavního úderu RA v zimním tažení. To byl jeden z předpokladů úspěšného útoku sovětských vojsk na varšavsko-berlínském směru.
Celkově byla strategická situace na sovětsko-německá frontě příznivá pro sovětské ozbrojené síly. Iniciativu mělo v rukou sovětské vrchní velení. Rozmístění Rudé armády umožňovalo zasadit nepříteli rozhodující údery nejen na hlavním směru, ale i na celé sovětsko-německé frontě. Sovětská vojska, která postoupila daleko na západ a vstoupila na území Německa, Československa a Maďarska, zaujala výhodné postavení pro útok, jehož cílem bylo definitivně rozdrtit fašistickou armádu.
Před závěrečnou etapou války měl nepřítel nevýhodně rozmístěná vojska. Značné síly měl blokovány v Kuronsku a nemohl je využít k odražení útoků RA na varšavsko-berlínském směru. Asi třetinu pěších a polovinu tankových a motorizovaných nepřátelských divizí poutala RA svým útokem v Maďarsku, takže je německé velení rovněž nemohlo přesunout, aby odrazily útok hlavního uskupení sovětských vojsk (historickým podkladem pro informace a data zde napsaná je: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola I., str. 27, 28 a 29.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60