Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 4.

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 4.
Mapa všech operací Rudé armády na východní frontě od 12. ledna do 30. března 1945.



Viselsko-oderská, Východopruská, Slezská operace a boje na jižním křídle, v Maďarsku okolo Balatonu.
Tím dalším, v pořadí třetím frontem, jehož úkoly a cíle si ve Viselsko-oderské operaci řekneme, byl 4. Ukrajinský front, cituji:
"3/ 4. Ukrajinskému frontu bylo uloženo připravit pravokřídelní 38. A k útoku na krakovském směru, aby v součinnosti s 1. Ukrajinským frontem osvobodila Krakov (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 312.). Vojska rozmístěná na jejím levém křídle a ve středu frontu měla pokračovat v útoku na území Československa.
Týden před zahájením útoku byl dán frontům pokyn, aby spolu s dělostřeleckým útokem připravily letecký útok na nepřátelská vojska. Údery na nepřátelská letiště měly být uskutečněny podle uvážení velitelů frontů. Přitom se žádalo zachovat na vlastních letištích maximální bdělost, aby byly odraženy eventuální údery nepřátelského letectva (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 3.)."

Rudá armáda, spolu s Polskou armádou, tak měly třemi svými fronty rozbít před sebou se bránící síly nepřítele na části, obklíčit jeho uskupení v prostoru měst Varšavy, Ostrowce a Krakova a dosáhnout řeky Odry. Útoky jednotek se měly provádět ze všech třech předmostí na levém břehu řeky Visly. Všechny předpokládané údery proti Třetí říši měly pak v průběhu Viselsko-oderské operace postupně splynout a volně přejít ve dva hlavní údery - na Poznaň a ten druhý na Vratislav.
Když dostaly fronty směrnici k Viselsko-oderské operaci, tak jí začaly, dle zvyklostí svými štáby rozpracovávat na jednotlivé své armády a sbory a ihned jí začaly logisticky zabezpečovat (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 54, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků). Zde je pak ono rozpracování po frontech, jejich velitelích a jejich odpovědných zástupcích, cituji:

"1/ Velitelem 1. Běloruského frontu byl maršál Sovětského svazu G. K. Žukov, členem vojenské rady generálporučík K. F. Tělegin, náčelníkem štábu generálplukovník M. S. Malinin.
Velitel frontu se rozhodl prolomit nepřátelskou obranu na třech úsecích (úseky viz lépe na mapě u Č 1.v Úvodu):

a) Z Magnuszevského předmostí.
b) Z Pulawského předmostí.
c) Z prostoru Jablonné severně od Varšavy.

a) Z Magnuszevského předmostí - Podle tohoto rozhodnutí měly hlavní úder zasadit z tohoto předmostí čtyři vševojskové a dvě tankové armády a jezdecký sbor.
61. A , 5. UA (5. ÚA - 5. Úderná Armáda) a 8. GA, operující v prvním sledu frontu,, operující v prvním sledu frontu, měly prolomit nepřátelskou obranu na úseku širokém 17 km a pokračovat v útoku směrem na Kutno - Poznaň. Pravokřídelní svazky 61. A, které útočily z magnuszewského předmostí, měly obklíčit varšavské nepřátelské uskupení z jihu a ze západu. 3. ÚA, rozmístěné v druhém sledu frontu, byl dán rozkaz útočit na Poznaň. 2. GTA a 1. GTA a 2. gardový jezdecký sbor měly rozvinout úspěch úderného uskupení.
2. GTA a 2. gardový jezdecký sbor dostaly za úkol vniknout třetího dne Viselsko-oderské operace do průlomu v pásmu činnosti 5. ÚA, zaútočit na Sochaczew - Gostynin a odříznout ústupové cesty varšavskému uskupení. Kdyby nepřítel kladl houževnatý odpor, mohla armáda - chráněna jedním sborem od západu - udeřit na Varšavu. 1. GTA měla druhého dne operace vniknout v pásmu útoku 8. GA do průlomu, obsadit prostor Kutno - Leczyca a dále postupovat na Poznaň. Průměrné denní tempo tankových armád mělo podle plánu činit až 40 km.
b) Z Pulawského předmostí. Druhý úder měly zasadit z Pulawského předmostí 69. A a 33. A, příslušně posílené 11. a 9. tankovým sborem. Jejich úkolem bylo prolomit nepřátelskou obranu na úseku širokém 13 km a útočit ve všeobecném směru na Lodž. Část sil levokřídelní 33. A měla obchvátit ze severu a ze západu kielecko-radomské uskupení německých fašistických vojsk a v součinnosti s pravokřídelními armádami 1. Ukrajinského frontu je zničit. V záloze frontu byl 7. gardový jezdecký sbor.
c) Třetí úder, severně od Varšavy, měla zasadit vojska pravokřídelní 47. A za součinnosti polské 1. A. Sovětské 47. A bylo uloženo zaútočit druhého dne operace z úseku širokého 4 km, rozdrtit nepřátelské útvary bránící předmostní opevnění na východním břehu Visly v prostoru Jablonné, překročit řeku a zúčastnit se likvidace varšavského nepřátelského uskupení. Dále měla tato armáda útočit podél levého břehu Visly na západ.
Polské 1. A bylo uloženo zahájit útok čtvrtého dne operace a v součinnosti s vojsky 47. A, 61. A a 2. GTA obsadit Varšavu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 55, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků).
Hlavní síly 16. Letecké armády měly podpořit pozemní vojska útočící z magnuszewského předmostí. Úkolem armády bylo zasadit hromadné bombardovací a bitevní údery bojovým sestavám nepřátelské pěchoty, dělostřelectva a tanků, nepřátelským pochodovým proudům a železničním spojům a také chránit vlstní vojska před činností německého letectva. V hloubce nepřátelské obrany mělo letectvo zajišťovat činnost rychlých vojsk (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 536, sp. 425, l. 92-106.).

"Velitelem 1. Ukrajinského frontu byl maršál Sovětského svazu I. S. Koněv, členem vojenské rady frontu byl generálporučík K. V. Krajňukov a náčelníkem štábu armádní generál V. D. Sokolovskij. Velitel frontu se rozhodl zasadit jeden mohutný úder ze sandomierzského předmostí ve všeobecném směru na Radomsko - Vratislav. Nepřátelskou obranu měly prolomit na úseku dlouhém 39 km 13. A, 52. A a 5. GA a také část sil 3. GA a 60. A, posílených 25., 31. a 4. gardovým tankovým sborem. 6. A, bojující na pravém křídle frontu, dostala za úkol zaujmout obranu a připravit se, aby mohla společně s 3. GA pronásledovat a likvidovat oparowsko-ostrowiecké nepřátelské uskupení. Ve druhém sledu frontu byla 21. A a 59. A. 21. A měla posílit úder na Radomsko a 59. A na Krakov. V záloze frontu byl ponechán 7. gardový mechanizovaný a 1. gardový jezdecký sbor (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 55, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků).
4. TA měla proniknout do průlomu na úseku 13. A, rychle postoupit na severozápad k Rozprze, zničit ustupující nepřátelské jednotky a zálohy, dosáhnout ústupových cest kielecko-radomského uskupení a poté se spojit s vojsky 1. Běloruského frontu v prostoru Lodže. 3. GTA dostala za úkol vniknout do průlomu na úseku 52. A, rozvíjet úspěch ve směru na Radomsko, rozdrtit ustupující nepřátelské jednotky a zálohy a znemožnit jim, aby zaujaly připravené obranné čáry na řekách Nidě a Pilici (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 340, l. 5-13.).
Pravé křídlo úderného uskupení frontu měly podle plánu operace zajišťovat 6. GA a 3. GA, útočící na Szydlowiec. 3. GA měla kromě toho obchvátit z jihu a ze západu kielecko-radomské uskupení Němců a v součinnosti s levokřídelními vojsky 1. Běloruského frontu je zničit. Levé křídlo úderného uskupení frontu měly chránit 60. A a 59. A druhého sledu. Jejich úkolem bylo útočit podél levého břehu Visly a v součinnosti se 4. Ukrajinským frontem osvobodit Krakov (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 340, l. 5-13.).
2. Letecká armáda měla chránit soustřeďování hlavních sil frontu na sandomierzském předmostí, podporovat vojska při průlomu nepřátelské obrany a při rozvíjení úspěchu tankových armád druhého sledu, chránit vlastní přepravy na Visle, bombardovat nepřítelovy přepravy na Nidě a Pilici a také ničit nepřátelské letouny na letištích krakovského a jedrzejowského leteckého uzlu (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 520, l. 45-52.).

Velitelem 4. Ukrajinského frontu byl armádní generál I- J. Petrov, členem vojenské rady generálplukovník L. Z. Mechlis a náčelníkem štábu generálporučík F. K. Korženěvič. Podle pokynů hlavního stanu vrchního velení vyčlenil front pro Viselsko-oderskou operaci 38. A. 38. A měla udeřit z prostoru jižně od Jasla ve všeobecném směru na Bielsk-Biala a částí sil na Krakov, rozdrtit nepřítele a v součinnosti s vojsky 1. Ukrajinského frontu osvobodit Krakov (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 493, l. 312, 339.).

Za příprav k operaci byly provedeny velké přesuny vojsk ze zálohy hlavního stanu a z frontů, které bojovaly v Pobaltí a na severu. Do 1. Běloruského frontu byla například začleněna 61. A z 1. Pobaltského frontu, 3. ÚA z 2. Pobaltského frontu, tři pluky těžkého SHD z Leningradského frontu a tři pluky ze zálohy hlavního stanu. V téže době bylo na frontu dopraveno na 500 nových autotahačů a 1 000 aut (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 2 356, sp. 425, l. 73.).
Aby se podařilo nepřátelskou obranu prolomit, bylo na úzkých úsecích fronty soustředěno obrovské množství vojsk a bojové techniky. Jen na magnuszewském předmostí, velkém 240 kilometrů čtverečních, bylo soustředěno 400 000 lidí, 8 700 děl a minometů a na 1 700 tanků a SHD, což bylo 52% střeleckých svazků a více než 70% dělostřelectva a tanků, které měl k dispozici 1. Běloruský front (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 110 162.). Bylo dosaženo vysoké dělostřelecké hustoty - 230 - 250 děl a minometů na kilometr fronty. V důsledku toho měl 1. Běloruský front a 1. Ukrajinský front na úsecích průlomu nad nepřítelem 9násobnou převahu v lidech, 9-10násobnou převahu v dělostřelectvu a 10násobnou v tancích a SHD (historickým podkladem pro informace zde je: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 126.). Takový poměr sil a prostředků zajišťoval, že bude brzy a úspěšně prolomena nepřátelská obrana a rychle rozvinut útok do velké hloubky (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II. str. 56.)."

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 5.

Jak zde již bylo řečeno, v souladu s názory a přáními frontů, STAVKA plánovala, ve Viselsko-oderské operaci, mimořádné využití a nasazení dělostřelectva, dělostřelecké přípravy. O tomto faktu, mimořádné dělostřelecké přípravy, svědčila nejen řečená zvětšená množství děl a minometů, ale i zvětšená doba dělostřelecké přípravy, která byla v některých místech, jako například před 1. Běloruským frontem - dokonce 2 hodiny 35 minut. V dělostřelecké přípravě měla být použita napřímo i SHD a dokonce měly být použity, s rozhodnutí velitelů armád, místně k palbě i tanky přímé podpory.
Veškerá děla, minomety, SHD i tanky, měly střílet tak, aby umlčely nepřátelskou obranu v celém taktickém pásmu, zničit měly většinu obranných objektů, vytvořit měly průchody v drátěných zátarasech. Zvýšená a dlouhodobá dělostřelecká příprava Rudé armády, měla zároveň zabránit Němcům v přísunu záloh, podpořit útok vlastní pěchoty s tanky, zabezpečit zasazení tankových armád, tankových a jezdeckých sborů do vzniklých průlomů a samozřejmě i zasazení dalších armád druhého sledu. Dělostřelectvo v podobě PVO, tedy protiletadlové dělostřelectvo, pak mělo svou palbou chránit vlastní jednotky při soustřeďování, při stacionární palbě všech zbraní a následně pak při útoku. I proto ta zvětšená dělostřelecká příprava o jejíž délce, jakož i o další přípravě, například té ženijní, východní historiografie napsala, cituji:

"Dělostřelecká příprava 1. Běloruského frontu měla trvat 2 hodiny 35 minut, 1. Ukrajinského frontu 1 hodinu 47 minut. Bylo rozhodnuto, že útok pěchoty a tanků obou frontů bude provázen dvojitým palebným valem do hloubky 2,5 - 3 km.
Při průlomu měly být přiděleny i střeleckým praporům prvního sledu téměř všechny tanky, určené k přímé podpoře pěchoty a SHD. Po prolomení nepřátelské obrany v celé hloubce měly být tyto tanky a SHD zasazeny na směrech úderů, především v předsunutých oddílech při pronásledování nepřítele. Tankové sbory, přidělené 69. A a 5. GA, měly být využity jako rychlé skupiny a zasáhnout do boje prvního dne operace, jakmile střelecké svazky obsadí dvě postavení hlavního pásma obrany (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 56, 57, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků)." O ženijních a dalších pak zde:
"Důležitý úkol při operaci čekal ženijní útvary a svazky. Oba fronty měly přes 320 ženijních a pontonových praporů (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 119.). Hlavní povinností těchto vojsk byl ženijní průzkum nepřátelské obrany, opevnění viselských předmostí, příprava výchozího prostoru k útoku, zvláště silnic a přeprav, a vytváření průchodů v zátarasech. Ženijní jednotky se měly podílet na zdolávání opěrných čar, dobývat opěrné body a trvalé objekty nepřítele."
Ještě před zahájením samotných útoků ve Viselsko-oderské operaci byly v sovětských střeleckých sborech vytvořeny "pohyblivé zatarasovací oddíly".
Pohyblivé zatarasovací oddíly, složené z ženistů, průzkumníků, střelců a spojařů, měly jako hlavní úkol vytvářet průchody v nepřátelských minových polích, stavět můstky přes zákopy a za eventuálních nepřátelských protiútoků budovat překážky a tím zajišťovat rychlý útočný pohyb úderných oddílů.
"Při přípravě operace se velká pozornost věnovala organizaci řízení vojsk a navazování nerušeného linkového a radiového spojení. Protože Rudá armáda měla ve výzbroji nejrůznější technické spojovací prostředky, podařilo se nerušeně řídit vojska i za rychlého postupu během celé operace..
Podle pokynů velitelů frontů rozhodli se velitelé armád uskutečnit armádní operace. Armády byly operačně hluboce učleněny, mnohé z nich rozmístily své sbory do dvou nebo i tří sledů. V záloze armád bylo po jedné střelecké divizi. Střelecké sbory, divize a pluky vytvářely bojové sestavy obvykle členěné do dvou sledů. Vytváření hlubokých bojových sestav zvyšovalo údernou sílu útvarů a svazků, nezbytnou k tomu, aby byla v krátké době prolomena členěná nepřátelská obrana (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 57, Martin Gilbert, Druhá světová válka, Úplná historie, str. 694 až 730 a mé poznámky a Použité podklady na konci článků).".

Veškeré historické podklady vždy říkají, že STAVKA a s ní všechny štáby frontů a také armád se velice pečlivě připravovaly na zimní ofenzívu - Viselsko-oderskou operaci - , která měla RA přivést na dohled Berlína (zde viz ještě mapu



jen Viselsko-oderské operace, od 12. ledna do 3. února 1945, jak malý kousek na mapě zbýval - na dohled, na špici útoku, byl Berlín.)
Fronty a armády organizovaly průzkum míst, kam měla dopadat dělostřelecká palba, letecké bombardování a kam měly potom vtrhnout úderné oddíly RA. STAVKA rozdělovala své posily a kontrolovala jejich včasný dojezd na místa určení. Kontrolovala doplňování tankových i vševojskových armád a frontů na tabulkové stavy.
Všechny svazky RA byli od 16. prosince 1944, - kdy se východní fronta takřka zastavila, - v pohybu. Jednotky se od tohoto data seznamovaly a cvičily s došlou novou technikou. Prováděly se střelby, cvičila se hybnost nových svazků. Nacvičovaly se průlomy hluboce členěné obrany, "způsoby překonávání opevněných čar a ženijních zátarasů, vojáci se učili bojovat v obydlených místech" a učilo se i překračování různě širokých vodních toků. "Mnohé střelecké pluky vyčleňovaly po jednom praporu, který měl jako úderný prapor překonávat opevněná nepřátelská postavení", říká východní historiografie, mimo jiné.
Prováděla se údržba a oprava staré těžké bojové techniky.
"Usilovně pracovaly silniční a ženijní útvary. Budovaly nové a opravovaly staré silnice, stavěly mosty přes Vislu, připravovaly konstrukce pro přepravy přes řeky, které byly třeba zdolat v hloubce nepřátelské obrany, a vytvářely průchody v zátarasech.
Činila se také opatření pro maskování vojsk a k zasazování nenadálého úderu fašistické obraně. Všechny dokumenty a plány týkající se Viselsko-oderské operace byly před nepřítelem přísně tajeny. Úkoly byly těm, kdo je měly plnit, ukládány jen v rozmezí jejich bezprostředních povinností. Vojska se soustřeďovala na úsecích průlomu v noci, aby nepřítel nic nepozoroval. Dělostřelectvo se zastřelovalo přísně vymezeným počtem děl a minometů, průzkum bojem se vedl vždy v celém pásmu frontu, nejintenzivněji na podružných směrech (jednalo se o tzv. Maskirovku, jejíž další teoretické i praktické použití bylo ještě mnohem preciznější, než Rudá armáda provedla před Operací Bagration. Teorii Maskirovky před Bagrationem viz zde v Č 1. - Č 4.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=187&t=1698
).".
To všechno se dělalo proto, aby byl nepřítel zcela dezorientován (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 58.).
O Polské armádě nasazené ve Viselsko-oderské operaci pak říkají východní historici následující věty, cituji:

"V těsné součinnosti se sovětskými vojsky se připravovala k útoku Polská armáda, jejímž vrchním velitelem byl bývalý velitel polské Lidové armády (PLA) generálplukovník Michal Rola-Žymierski, zástupcem pro politickovýchovnou práci generálmajor Aleksander Zawadski a náčelníkem hlavního štábu generálporučík Wladysalaw Korczyc. V lednu 1945 se Polská armáda skládala z 1. A a také 2. A. Avšak Viselsko-oderské operace se účastnila pouze polská 1. A, která byla podle dohody mezi sovětskou a polskou vládou operačně podřízena veliteli 1. Běloruského frontu. K 10. lednu 1945 měla polská 1. A asi 67 748 lidí, 1 260 děl a minometů a 172 tanků a SHD (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, čís. 103.)."¨
Polští vojáci z 1. A , dislokováni v okolí Varšavy se samozřejmě připravovali k jedné z velice těžkých vojenských operací - "k násilnému přechodu Visly a ke zteči hitlerovských útvarů ve Varšavě (mě zde pojme při této větě stud - "měl bych napsat další z těžkých vojenských operací - boj v městské zástavbě" - jenomže Varšava z 90% neměla domy, měla jen sutiny, ale i ty byly přece samozřejmě nebezpečné pro útočníka, neboť je obránce mohl používat jako přirozenou obrannou překážku velice dobře zpevněnou - má poznámka). Jednotky polské 6. pěší divize nacvičovaly součinnost se sovětským oddílem obrněných vlaků, který měl podporovat její útok na varšavském směru. Sovětské velení poskytovalo polské 1. A výzbroj, střelivo a všechny druhy potřebných zásob."
A zde pak dokonce východní historici přiznali, nevykašlaly se na to, že: "Část potravin, výstroje a dopravních prostředků dostávala (polská 1. A - má poznámka) z osvobozených oblastí Polska." Aby se pak třeba určitě právem pochlubili - "Sovětští důstojníci předávali polským vojákům bohaté zkušenosti."
Během dlouhé a cílevědomé bojové přípravy zdokonalovala sovětská a polská vojska své vojenské mistrovství, procvičovala útočný boj s průlomem hluboce členěné obrany.
Materiální a technické zabezpečení sovětských vojsk bylo velice komplikované. Vojska RA bojovala přeci za hranicemi SSSR, značně vzdálena od běžných hlavních zásobovacích základen a tak musela budovat tzv. mezisklady. Sklady, které byly vzdáleny několik stovek, častěji pak desítek kilometrů od fronty, frontů, armád a divizí, kde čím menší stupeň útvaru (Front, armáda, sbor a divize - má poznámka), je méně kilometrů od fronty.
Totiž za vojsky jednotlivých frontů již ležela, válkou zcela zpustošená, ale i německými ženisty úmyslně a na rozkaz, zničená území, nepoužitelná pro zásobování armád.

"Železniční a automobilové komunikace byly zničeny. Zima a potom jarní bláto potíže se zásobováním útvarů a svazků se jen vystupňovaly. Nepřítel neustále bombardoval přepravy přes Vislu a ostřeloval je dalekonosným dělostřelectvem, takže byly často vyřazeny z provozu. Pohyb ledů situaci ještě zkomplikoval.
Obrovské množství vojsk a bojové techniky, kterým disponovaly sovětské fronty a polská armáda, kladlo mimořádné nároky na práci týlových zařízení (Logistika), která se ctí plnila svěřené úkoly. Do zahájení útoku byly všechny železniční trati na východ od řeky Visly zcela obnoveny a změněny na široký rozchod. Byl obnoven železniční most u Sandomierze, který byl poškozen nepřátelským dělostřelectvem. Náklady se pak daly dopravovat přímo na levý břeh řeky Visly (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 58.)."

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 6.

V době příprav na Viselsko-oderskou operaci "přijelo k 1. Běloruskému frontu 1 259 železničních souprav (celkem to představovalo 68 460 vagónů) s vojenským materiálem. Mimo to automobilová doprava frontů a armád přepravila během listopadu a prosince 1944 celkem 923 300 tun nákladů a 100 290 lidí. K 1. Ukrajinskému frontu bylo od 10. září 1944 do 10. ledna 1945 odesláno 1 292 železničních souprav o 64 625 vagónech (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 48, 49.).
Silniční vojska frontů vybudovala před zahájením útoku široce rozvětvenou síť polních cest, po nichž se dopravovaly frontům a armádám doplňky ze zápolí a náklady ze železničních stanic. Zvlášť pečlivě se upravovaly cesty k předmostím a přímo na předmostích. Byly postaveny mosty a přepravy přes Vislu. Jen na sandomierzském předmostí jich bylo postaveno jedenáct. V pásmu 1. Běloruského frontu silniční vojska opravila a udržovala přes 1 900 km silnic (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 67, inv. 264 796, sp. 512, l. 126.).
Vojska a týlové orgány frontů využívaly všech možností k opravě a doplnění autoparku, k výcviku řidičů, shromažďovaly všemožné prostředky vhodné k opravě aut. Jen v 1. Běloruském frontu bylo opraveno 22 000 aut a 650 motorů (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 67, inv. 12 020, sp. 377, l. 124-126.).
Na viselských předmostích se do 10. ledna podařilo soustředit značné zásoby střeliva, PHM a jiných materiálních a technických prostředků. 1. Běloruský front měl na magnuszewském předmostí 2 479 800 dělostřeleckých granátů a min, tj. 2 132 vagónů, a na pulawském předmostí 1 311 900 dělostřeleckých granátů a min, neboli 1 157 vagónů. Před zahájením operace měl front k dispozici 55 989 tun PHM (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 50.).
1. Ukrajinský front měl 114 336 tun střeliva, 57 215 tun PHM a mazadel, 47 805 tun potravin a 43 750 tun různého speciálního materiálu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 48.).
Před zahájením operace měly fronty3-4 palebné průměry střeliva, 4-5 dávek PHM pro auta a 9-14 dávek leteckého benzínu (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 609, str. 124.).
Velká pozornost se věnovala zdravotnickému zabezpečení nadcházející operace. Do zahájení útoku byla zcela připravena odsunová doprava. Fronty a armády měly dostatek zdravotnických odsunových vozatajských rot, železničních letuček (železničních vagonů s lůžky a zdravotnickým zařízením nutným pro přepravu raněných - má poznámka), zdravotnických odsunových vlaků, zdravotnických oddílů vybavených saněmi se psí přípřeží a dopravních zdravotnických leteckých pluků. Měly i dostatek léků, obvazového materiálu a nezbytných protiepidemických prostředků. Zdravotnická služba zorganizovala odběr krve pro transfuze. V 1. Běloruském frontu bylo například 32 500 dárců krve, z nichž bylo přes 4 000 Poláků (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola II, str. 59.).
Fronty a armády měly rozsáhlou síť nemocnic. Jen armády 1. Běloruského frontu měly k dispozici 180 nemocnic s 60 300 lůžky.. Kromě toho front připravil na 68 000 lůžek v týlu armád. Síť nemocničních lůžek byla rozmístěna v maximální blízkosti vojsk. Na magnuszewském předmostí zřídila například 5. ÚA a 8. GA 12 nemocnic, na pulawském předmostí 33. A a 69. A měly 5 nemocnic (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 14 437, l. 56.)."
Během příprav k útoku se ve všech útvarech a svazcích frontů nepřetržitě vojáci a důstojníci postupně školily, se zaměřením pro následující ofenzívu, ve které měla být konečnou fází skutečnost, že RA vztyčí prapor vítězství v Berlíně, hlavním městě Třetí říše. Prvotní úkol však zněl vytvořit Viselsko-oderskou operací prostor pro závěrečný útok na Berlín.

c) Osvobození Polska, rok 1945.
Rudá armáda svou bojovou činnost ve Viselsko-oderské operaci nezahajovala ve všech frontech hned a na jeden stanovený čas:

1. Ukrajinský front přešel do útoku 12. ledna 1945.
1. Běloruský front zaútočil 14. ledna 1945.
38. A ze 4. Ukrajinského frontu zaútočila až 15. ledna 1945.

Čelní úderné prapory sovětských střeleckých divizí z 1. Ukrajinského frontu na svého nepřítele zaútočily bez dělostřelecké přípravy dne 12. ledna 1945 v 5,00 hodin. Hned svým prvním úderem zničily německou bojovou ochranu v prvých zákopech (Němci totiž stáhli jednotky prvního sledu do druhých zákopů a do vyztužených krytů proti dělostřelecké přípravě a v prvých zákopech nechali jen bojovou ochranu a hlídky - má poznámka) a někde dokonce úderné prapory pronikly i do druhého zákopu. Němci se však přece jenom rychle vzpamatovaly z prvního úderu a začaly klást silnější odpor. Sovětský zámysl však vyšel a cíl prvého úderu byl splněn: "systém německé obrany byl odhalen, takže dělostřelecká příprava 1. Ukrajinského frontu mohla začít.
Dělostřelci 1. Ukrajinského frontu na zjištěné cíle německé obrany spustily těžkou dělostřeleckou palbu v 10,00 dopoledne. Tisíce děl, minometů a



raketometů sovětských dělostřelců zahájily smrtonosnou palbu na zjištěná místa odporu a na dělostřelecká postavení Němců. Dělostřelecká příprava 1. Ukrajinského frontu trvala 1 hodinu 47 minut. "Mnoho lidí a bojové techniky nepřítele, který se bránil v prvním postavení, bylo zničeno. Dalekonosné dělostřelectvo způsobilo ztráty nepřátelským zálohám. Mnoho německých vojáků se strachy pomátlo a vzpamatovalo se až v sovětském zajetí. Velitel německého 575. pěšího pluku ze 304. pd., zajatý 12. ledna, vypověděl: ´Asi v 10 hodin zahájili Rusové na daném úseku fronty silnou dělostřeleckou a minometnou palbu, která byla tak účinná, že hned od první chvíle už nebylo možné velet pluku a bylo přerušeno spojení se štábem divize. Palba byla namířena hlavně na pozorovatelny a velitelská stanoviště a štáby. Byl jsem překvapen tím, jak Rusové přesně věděli, kde jsou rozmístěny naše štáby, velitelská stanoviště a pozorovatelny. Můj pluk byl úplně paralyzován (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 2 519, l. 5.)."
Bylo 11,47 minut když sovětské dělostřelectvo začalo pálit do hloubky německé obrany a jednotlivé úderné prapory vyrazily na zteč za podpory tanků, doprovázeny dvojitým palebným valem. Vojska úderného uskupení "1. Ukrajinského frontu v krátké době prolomila první dvě postavení hlavního pásma nepřátelské obrany a místy začala bojovat už o třetí postavení (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola II, str. 64.).
Když bylo zdoláno první a druhé postavení, zasadil velitel frontu do boje obě své tankové armády a velitel 5. GA svůj 31. tankový sbor a 4. gardový tankový sbor, aby dokončily průlom hlavního pásma obrany a spolu s vševojskovými armádami rozdrtily operační zálohy nepřítele. Činnost tankových útvarů a svazků se vyznačovala rychlostí a schopností manévrovat. Rozhodně a směle si počínaly vojáci a důstojníci 63. gardové tankové brigády 10. gardového tankového sboru z 4. TA. Brigádě velel hrdina Sovětského svazu plukovník M. G. Fomičev. Za tři hodiny boje postoupila brigáda o 20 km. Nepřítel se usilovně snažil zastavit její další postup. Avšak tankisté směle manévrovali a pokračovali v útoku. Německé fašistické jednotky měli velké ztráty, musely upustit od protiztečí a spěšně vyklidit svá postavení (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 675, sp. 165, l. 9.)."
Ještě do večera dne 12. ledna 1945, tedy ještě do konce prvého dne útoku, prolomily jednotky 1. Ukrajinského frontu celou hlavní obrannou linii německé 4. TA a to až do hloubky 15-20 km. Přitom rozdrtila několik pěších německých divizí v obraně, přiblížila se ke druhému pásmu obrany a již na mnoha místech bojovala i proti německým operačním zálohám. "Sovětská vojska osvobodila 160 měst a vesnic, mezi nimi města Szydlów a Stopnici, a přeťala silnici Chmielnik - Busko Zdrój. Bojovou činnost letectva silně omezovaly nepříznivé povětrnostní podmínky, proto mohlo za celý den uskutečnit jen 466 vzletů (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 673, sp. 2 520, l. 112.).
Podle přiznání Kurta Tippelskircha ´byl úder tak silný, že smetl nejen divize prvního sledu. Už ruská dělostřelecká příprava zasáhla poměrně velké pohyblivé zálohy, které byly na Hitlerův důrazný rozkaz přisunuty velmi blízko k frontě. Ty pak byly donuceny k ústupu, takže se nedaly plánovitě využít (historickým podkladem pro řečené informace je zde: K. Tippeskirch, Geschichte des zweiten Weltkriegs, Bonn 1956, S. 537.).
Dne 13. ledna podniklo úderné uskupení 1. Ukrajinského frontu obchvatný manévr na sever, směrem na Kielce. Německé fašistické velení ve snaze zastavit útok sovětských vojsk a zabránit prolomení celého taktického pásma obrany rychle přisunulo zálohy z hloubky obrany, aby zasadilo v prostoru Kielců protiúder. Německý 24. ts dostal za úkol udeřit na severní křídlo vklíněných sovětských vojsk, rozdrtit je a vrhnout zpět do výchozího postavení. Zároveň část sil připravovala úder z prostoru Pińczowa ve směru na Chnielnik. Ale tyto plány se neuskutečnily. Vojska frontu pronikla do prostoru rozmístění operačních záloh Němců a znemožnila jim dokončit přípravy k protiúderu. Hitlerovci museli zasazovat své zálohy do boje po částech, takže sovětská vojska mohla snadněji ničit a obkličovat rozptýlená nepřátelská uskupení (historickým podkladem pro uvedené informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola II, str. 64.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=60