Mapa Viselsko-oderské operace
v období od 11. ledna, tedy od započetí útočné operace, do 2. února 1945.
Osvobození Varšavy.
V celé Viselsko-oderské operaci je i dobytí Varšavy vojsky Polské 1. A sovětské 61. A, všechny z 1. Běloruského frontu, také důležitým historickým mezníkem. Již při prvních útocích armád 1. Běloruského frontu se situace pro polské jednotky a sovětské jednotky vyvíjela dobře. Bylo 15. ledna ráno, když sovětská a polská děla spustila 55 minut trvající dělostřeleckou přípravu, po které přešla nejprve do útoku sovětská 47. A (47. A velel generálmajor F. I. Perchorovič), která bojovala na pravém křídle 1. Běloruského frontu maršála Žukova, severně od Varšavy.
Jednotky RA z 47. A po dělostřelecké přípravě prolomily nepřátelskou obranu, očistily od německých vojsk prostor mezi Vislou a Západním Bugem, zlikvidovaly i nepřátelská předmostí na pravém břehu Visly a začaly se přepravovat přes řeku.
"Po překročení řeky Visly vytvořila 47. A 16. ledna na jejím levém břehu předmostí, začala obchvacovat Varšavu ze severozápadu a pronikla k předměstím města. Jako první přešla zamrzlou řeku Vislu skupina bojovníků 3. praporu 408. střeleckého pluku pod velením poručíka Zakira Sultanova a rota samopalníků 1 319. střeleckého pluku pod velením nadporučíka N. S. Sumčenka. Všichni vojáci, kteří se zúčastnili přechodu přes řeku, byli vyznamenáni za hrdinství řády a medailemi a poručíku Z. Sultanovovi byl udělen titul hrdiny Sovětského svazu.
Sovětská 61. A, která bojovala pod velením generálplukovníka P. A. Bělova jižně od Varšavy, se přiblížila k městu a začala obkličovat německé varšavské uskupení z jihozápadu.
Dne 16. ledna 1945 ráno byla v pásmu útoku sovětské 5. ÚA zasazena do průlomu z předmostí na Pilici sovětská 2. GTA, které velel generálplukovník tankových vojsk S. I. Bogdanov. Tanková vojska udeřila na severozápad, obsadila města Grójec a Źyradów a večer se přiblížila k Sochaczewu. Příštího dne dobyla toto město ztečí, dosáhla řeky Bzury a přeťala ústupové cesty varšavskému nepřátelskému uskupení. Střelecké útvary 5. ÚA využily úspěchu tankistů a začaly ustupujícího nepřítele pronásledovat. Když sovětská vojska pronikla do prostoru Sochaczewa a obchvátila varšavské uskupení ze severozápadu a jihozápadu, hrozilo Němcům nebezpečí, že budou úplně obklíčeni. Vzhledem k tomu začala německá vojska bránící se v prostoru Varšavy v noci ze 16. na 17. ledna proti Hitlerovu rozkazu ustupovat. Toho využila polská 1. A, jíž se dostalo té cti, aby jako první vstoupila do polského hlavního města, a přešla do útoku svou 2. pěší divizí. Polská 2. pěší divize překročila v prostoru Jablonné Vislu a zaútočila na Varšavu ze severu. Hlavní síly polské 1. A se přepravily přes Vislu jižně od Varšavy a zamířily na severozápad. Útvary polské 6. pěší divize překročily Vislu v prostoru (předměstí) Pragy. Útok polské 6. pěší divize podporoval palbou sovětský 31. samostatný oddíl obrněných vlaků. Za nepřetržitých bojů vstoupila polská 1. A dne 17. ledna 1945 ráno do Varšavy.
Současně vstoupily do Varšavy z jihozápadu jednotky sovětské 61. A a ze severozápadu jednotky sovětské 47. A.
Ve městě Varšava se rozpoutaly prudké boje. Rozhořčeně se bojovalo v ulici Podchoraźych, na Marszalkowské třídě, v Jeruzalémských alejích, v Dobré ulici, na Tamce, v prostoru městské filtrační stanice, u hlavního nádraží a na Novém Světě.. Dne 17. ledna ve 12 hodin dokončili polští a sovětští vojáci likvidaci zadních vojů nepřítele a úplně osvobodili hlavní město polského státu Varšavu. Posádkovým velitelem osvobozené Varšavy byl jmenován velitel polské 2. pěší divize generálmajor Jan Rotkiewicz a správcem posádky plukovník Stanislaw Janowski.
Východně od Sochaczewa se sovětští tankisté a pěšáci snažili zničit hlavní síly nepřátelského uskupení, které spěšně ustupovalo z Varšavy (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 69, 70, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str., 193, 194, 195, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."
Stejného 17. ledna 1945 oznámila vojenská rada 1. Běloruského frontu hlavnímu stanu, že vojska frontu "pokračující v útoku obešla varšavské nepřátelské uskupení, vševojskové armády je hluboce obchvátily ze severu i z jihu a obsadily hlavní město Polské republiky Varšavu (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 356, sp. 573, l. 19.).
Na počest vítězství pozdravila Moskva svazky 1. Běloruského frontu a útvary polské 1. A, jež osvobodily hlavní město Polska, 24 dělovými salvami z 324 děl. Svazky a útvary, které se v bojích o město nejvíce vyznamenaly, dostaly název ´Varšavské´. Výnosem presidia Nejvyššího sovětu SSSR z 9. května 1945 byla zřízena medaile ´Za osvobození Varšavy´, kterou byli vyznamenáni účastníci bojů o toto město (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 70.)."
Porážka německých vojsk na Visle a rychlé osvobození rozbité a poničené Varšavy "byly pro fašistické velení překvapením. Hitler žádal, aby za vyklizení Varšavy byl štáb pozemních vojsk a velitel Skupiny armád A přísně potrestán. Byla jmenována komise v čele se zástupcem velitele gestapa esesákem Ernestem Kaltenbrunnerem, která měla prošetřit činnost náčelníka štábu Heinze Guderiana (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola II, str. 70, zde byla historickým zdrojem informace z: H. Guderian. Erinnerungen eines Soldaten, S. 360, 361.). Velitel německé Skupiny armád A generálplukovník Josef Harpe, obviněný z katastrofy na Visle, byl vystřídán generálplukovníkem Ferdinandem Schörnerem a velitel německé 9. A generál Smilo Lütwitz generálem pěchoty Theodorem Bussem."
Dříve kvetoucí město Varšava, které patřilo k nejkrásnějším evropským hlavním městům
, bylo neskutečně poničené a takřka neexistovalo. "Němečtí fašističtí okupanti ji s bezpříkladnou krutostí zničili a vydrancovali. Hitlerovci při překotném ústupu podpalovali vše, co mohlo ještě hořet. Domy zůstali stát jen v Szuchových Alejích a ve čtvrti, kde sídlilo gestapo. Prostor Citadely byl zaminován. Fašističtí vandalové zničili všechny léčebné ústavy a školy, nejcennější vědecké a kulturní hodnoty, rozbořili největší varšavský chrám - chrám svatého Jana na Starém Městě, královský palác na Zámeckém náměstí, budovu ministerstva vnitra, hlavní poštu na Napoleonově náměstí a městskou radnici, vážně poškodili Stascicův palác - sídlo mnoha varšavských vědeckých institucí, Národní muzeum, Belweder, poštovní spořitelnu, palác Krasińských a Velké divadlo. Zničili i mnoho kostelů.
Ve městě vyhodili do povětří téměř všechny historické a kulturní památníky polského národa, jako Koperníkův, Chopinův a Mickiewiczův pomník, hrob Neznámého vojína a sloup Zygmunta III. Obrovské škody způsobil nepřítel v městských sadech a parcích.
Fašisté zničili hlavní objekty varšavského komunálního hospodářství, vyhodili do povětří elektrárnu, mosty a odvezli všechno nejcennější zařízení z továren a závodů. Hitlerovci ve snaze úplně vymazat Varšavu ze seznamu evropských hlavních měst a ponížit národní cítění Poláků ji barbarsky ničili.
Za více než 5 let vyvraždili okupanti statisíce obyvatel v koncentračních táborech a gestapáckých mučírnách. Když bylo město Varšava osvobozeno, žilo tam jen několik set lidí, kteří se schovávali ve sklepích a v kanalizační síti. Všechny ostatní obyvatele okupanti vysídlili z města již na podzim roku 1944; po potlačení Varšavského povstání. Na 600 000 Varšavanů poznalo hrůzy koncentračního tábora v Pruszkowě. Velitel polské 1. A generálporučík Stanislaw Poplawski píše: ´Varšava, barbarsky zničená německými fašistickými vojsky působila skličujícím dojmem. Tu a tam se objevovali na ulicích lidé, kterým nenáviděný nepřítel způsobil tolik utrpení.
Když jsme projížděli náměstím Lublinské unie, potkali jsme velkou skupinu lidí. Nevím, kde ženy vzaly květiny (Varšava byla zničena a tonula v plamenech), ale daly je mně a podplukovníku Jaroszewiczovi. Tito lidé, kteří za okupace tolik vytrpěli, nás objímali a plakali.
Ale to už byly slzy radosti (historickým podkladem je zde: Vojenno-istoričeskij žurnal, r. 1959, čís. 9, str. 75.).
V hlášení vojenské rady 1. Běloruského frontu vrchnímu velení a Státnímu výboru obrany se říkalo: ´Fašističtí barbaři zničili hlavní město Polska Varšavu. S krutostí rafinovaných sadistů zničili hitlerovci čtvrť po čtvrti. Největší průmyslové podniky smetli z povrchu zemského. Obytné domy vyhodili do povětří nebo vypálili. Městské hospodářství rozvrátili. Desetitisíce obyvatel vyvraždili, ostatní vyhnali. Město je mrtvé (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 356, sp. 570, l. 4.)."
O osvobození Varšavy polskými a sovětskými vojsky se polské obyvatelstvo v blízkém a i dalekém okolí dozvědělo poměrně velice rychle. A jak fronta postupovala dál na západ začal se počet obyvatel ve městě rychle zvyšovat. Již den po osvobození tedy 18. ledna 1945 se vraceli Varšavané z okolních vesnic do svého rodného města. Zděšení co v konečné fázi viděli bylo strašné. Žal vystřídal i hněv, když spatřili ruiny a rozvaliny (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 71, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str., 193, 194, 195, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 730, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky, Davis,Norman. Boj o Varšavu. Povstání Poláků proti nacistům 1944. Praha, Prostor, 2005. 684 s. ISBN 80-7260-147-4 a také Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising a mé poznámky).
"Po osvobození Varšavy začaly sovětské a polské jednotky za pomoci obyvatelstva očisťovat město od min, závalů, barikád, rozbořeného zdiva a sutin a rovněž obnovovat komunální hospodářství. Ženisté odminovali asi 100 vládních budov a budov vědeckých a kulturních institucí, více než 2 300 různých domů, 70 parčíků a náměstí. Celkem bylo ve městě nalezeno a zneškodněno 84 998 různých min, 280 výbušných nástrah a na 50 fugasů o obsahu 43 500 kg výbušnin. Ženisté odminovali téměř 350 km ulic a tříd (historickým podkladem pro informace uvedené ve Velká vlastenecká válka, svazek 5. Kapitola II. str. 72, zde je tisk - ´Krasnaja zvezda´ z 3. dubna 1945.)".
Dne 19. ledna ráno již postavili společně ženisté 1. Běloruského frontu a také polské 1. A pontonový most přes řeku Vislu. Pontonový most spojoval "Pragu s Varšavou. Dne 20. ledna 1945 byl postaven jednosměrný dřevěný most a zároveň byla zahájena pontonová přeprava přes Vislu severně od Jablonné (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR f. 233, inv. 2 380, sp. 34, l. 83-85.)."
