Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 13.

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 13.
Mapa útoků nejen ve Viselsko-oderské operaci, ale také ve Východopruské,



Východopomořanské a Slezské operaci od 12. ledna do 30. března 1945.
Pro město Lodž se stalo památným datum 19. ledna 1945. Ten den byla totiž Lodž dobyta vojsky 1. Běloruského frontu maršála Žukova. Mimořádně důležitá pro Lodž byla ta skutečnost, že byl postup RA tak rychlý, že Němci nestačili město ani poškodit a"dokonce nevyvezli ani cenné stroje a zařízení, připravené k odvozu do Německa."
Prakticky všechny továrny a závody v Lodži měly také dostatek surovin na 2 až 3 měsíce výroby. To znamenalo, že většina dělníků z města a okolí zůstala na svém místě a mohla dále pracovat (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 76, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 194, 195 a 196, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem. Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 733, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)



Obyvatelé Lodže vítali RA stejně jako na tomto fotu.
"Ve dnech 20. - 23. ledna 1945 postoupila vojska 1. Běloruského frontu o 130-140 km. Na pravém křídle frontu byl obchvatným manévrem částí sil 2. GTA a 2. gardového jezdeckého sboru obsazen silný opěrný bod nepřítele - pevnost Bydgoszcz, jež byla součástí poznańské čáry obrany.
Protože se však hlavní síly 2. Běloruského frontu obrátily k severu, aby obklíčily východopruské uskupení, zůstalo pravé křídlo 1. Běloruského frontu v délce 160 km obnaženo. Německé velení se rozhodlo toho využít a udeřit na severní křídlo frontu, který útočil na berlínském směru. Za tímto účelem spěšně vytvářelo silné uskupení vojsk ve Východních Pomořanech."
Dne 26. ledna 1945 byly německé Skupiny armád na východní frontě reorganizovány, jak jsme se již dozvěděly u německých a západních historiků a východní historiografie vše potvrzuje.
"Německá vojska operující ve Východním Prusku byla začleněna do Skupiny armád Sever (Nord); německá uskupení, bránící se v Pomořanech dostala název Skupina armád Visla (Weichsel) a Skupina armád A byla přejmenována na Skupinu armád Střed (Mitte).
Vzhledem k nově vzniklé situaci nařídila STAVKA dne 27. ledna 1945, veliteli 1. Běloruského frontu maršálu Žukovovi, aby spolehlivě zajistil své pravé křídlo před případnými údery nepřítele ze severu a severovýchodu. Maršál G. K. Žukov se rozhodl zasadit do boje armády druhého sledu (3. ÚA a polskou 1. A) a vyčlenit část sil úderného uskupení (47. A a 61. A). Později byly přesunuty na sever 1. GTA a 2. GTA, jezdecký sbor a mnoho posilových útvarů. Ostatní vojska mohla pokračovat v postupu na berlínském směru. Za prudkého útoku osvobodila vězně různých koncentračních táborů. Tak byli například osvobozeni vězni z koncentračních táborů v helském lese v kolském lese, v Lodži, v prostoru Schneidemühlu (Pila) a v mnoha jiných místech.
Na levém křídle prolomila vojska 1. Běloruského frontu přes zuřivý odpor nepřítele poznaňskou čáru německé obrany a 23. ledna obklíčila poznaňské uskupení, čítající 62 000 lidí (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 76, 77.)"
Dne 26. ledna 1945 překročila vojska 1. Běloruského frontu maršála Žukova hranice Německa. Vojenská rada 1. Běloruského frontu hlásila vrchnímu velení a Státnímu výboru obrany: "Váš rozkaz - mohutným úderem rozdrtit proti stojící nepřátelská uskupení a rychle dosáhnout polsko-německých hranic - byl splněn.
Za 17 dní útočných bojů urazila vojska 1. Běloruského frontu na 400 km. Celá západní část Polska v pásmu 1. Běloruského frontu je očištěna od nepřítele a polské obyvatelstvo, které Němci pět a půl roku utiskovali, je osvobozeno.
Mimořádně rychlý postup jednotek RA byl důvodem, který zabránil Němcům zničit mnohá města a průmyslové podniky, železnice i silnice, znemožnil jim vyhnat a vyvraždit další polské obyvatelstvo, odvézt dobytek a potraviny....
Vojska 1. Běloruského frontu, která společně s vojsky 1. Ukrajinského frontu a 2. Běloruského frontu splnila váš rozkaz - osvobodit naše polské bratry z fašistického otroctví - a jsou odhodlána dosáhnout co nejdříve, společně s celou Rudou armádou, úplného a definitivního vítězství nad hitlerovským Německem (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 356, sp. 570, l. 354, 358.)."
Pro sovětské vojáky a důstojníky, tehdy, bylo překroční německo-polských hranic velkým svátkem. Na shromážděních a ve volném čase konaných shromážděních v jednotkách se říkalo a je zapsáno: "Konečně jsme dosáhli toho, oč jsme usilovali, o čem jsme tři roky snili a zač jsme prolévali krev (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 374, sp. 63, l. 147 - 148.)."
Na zdech domů, na silničních tabulích a autech psali tehdy političtí aktivisté, ale i spontánně jednotlivci hesla: "Zde je to fašistické Německo!", "Dočkali jsme se!", "Konečně se můžeme radovat!" Mezi vojáky vládlo velké bojové odhodlání a nadšení. "Rudoarmějci se drali kupředu. Vojáci a důstojníci, kteří se léčili v nemocnicích, žádali aby se mohli co nejdříve vrátit ke svým útvarům. Bezpartijní voják 83. pluku 27. gardové střelecké divize F. P. Bondarev, který se léčil v nemocnici, řekl: ´Za dva týdny jsme urazili přes 400 km. Do Berlína zbývá už jen málo. Jediné, po čem teď toužím, je, abych se co nejdříve uzdravil, vrátil se k jednotce a vyrazil na Berlín (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 356, sp. 570, l. 98.). Člen strany, řadový voják 246. pluku 82. gardové střelecké divize A. L. Romanov, prohlásil: ´Jsem starý gardový voják... Žádám lékaře, aby mě co nejrychleji vyléčily a poslali zpět k mému útvaru. Jsem přesvědčen, že naši gardisté vkročí do Berlína jako první, a já musím být mezi nimi (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 233, inv. 2 356, sp. 570, l. 98.)"
V období, kdy vstoupila RA do Německa se silně prodloužily zásobovací trasy a Logistika sovětských jednotek u 1. Běloruského frontu a také 1. Ukrajinského frontu pociťovaly nedostatek PHM. Aby bylo PHM včas přisunuto, umisťovaly se další cisterny "na železničních plošinových vozech, používalo se pak velkého množství nákladních aut k rozvozu přímo do armádních skladů a do jednotek. Zároveň byl také na čas použit rozkaz a spotřeba PHM byla omezena. Po těchto opatřeních se podařilo výkyvy v zásobování PHM postupně odstranit.
Rychlé tempo útoku ve Viselsko-oderské operaci a velká operační hloubka znesnadňovaly při nedostatku železničního spojení v prostoru západně od Visly evakuaci raněných a kladly obrovské nároky na automobilovou dopravu, která musela evakuaci zajistit. Protože nebylo dostatek lůžek, nebylo možno v zimě zřizovat nemocnice mimo obce. Nemocnice se nestačily přesunout za rychle útočícími vojsky. V řadě případů byla kvalifikovaná a odborná pomoc poskytována opožděně. Avšak tam, kde nemocnice byly blízko přední linie, byli ranění ošetřeni včas. Ale i přes složité podmínky útoku v Polsku zdravotnická služba své úkoly splnila ( historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 77 až 80.)"

Je celkem pochopitelné a říkají to i všechny historické prameny, že když RA vstoupila na území Německa, citelně se zhoršil politický i morální stav obyvatelstva Třetí říše a došlo k ochlazení vztahů běžných Němců k veřejné zprávě. Tehdy, ve zbývající části Německa, jednotky SS přistoupily k represáliím, neboť nejen na frontě, ale i v zápolí, docházelo k dezercím.
Západní a také německé historické prameny, na druhé straně, píší o tom, že na některých místech si vojáci RA počínali skutečně jako v dobyté zemi a docházelo k rabování a znásilňování žen.
"Ve zbývající části Německa musely jednotky SS přistoupit k represáliím, neboť nejen na frontě, ale i v zápolí docházelo k dezerci" (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 77 až 80, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 194, 195 a 196, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 760, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky).

Hodnocení Viselsko-oderské operace z pohledu východních historiků.
Východní historiografie pak své hodnocení bojů ve Viselsko-oderské operaci říká, cituji:
"Dosažením řeky Odry a vytvořením předmostí na jejím levém břehu dovršila Rudá armáda jednu z největších strategických operací Velké vlastenecké války. Viselsko-oderská operace vyřešila nejdůležitější úkoly závěrečného tažení třetího období Velké vlastenecké války. Sovětská vojska rozdrtila hlavní síly německé fašistické Skupiny armád A, osvobodila značnou část Polska s jeho hlavním městem Varšavou a přenesla bojovou činnost na území Německa. Dík tomu získal nezávislost polský národ, který pět a půl roku trpěl pod jařmem okupantů (nic však východní historiografie neříká o tom, že byla okupována i část Polska, kterou zabral Sovětský svaz svou okupací po 17. září 1939, neboť sovětské vedení již počítalo s tím, že Polsko bude v jiných hranicích, které určí Sověti po válce... - má poznámka).
Na osvobození Polska se aktivně podílely svazky nově vzniklé Polské armády, které významně přispěly k vítězství nad fašismem. Polští vlastenci, bojující po boku se sovětskými vojáky proti společnému nepříteli, prokázali vysoké bojové mistrovství, statečnost a odvahu. Polsko bylo věrným spojencem SSSR v rozhodujícím boji proti hitlerovskému Německu /opačně tomu bylo v chování SSSR, které napadlo 17. září 1939 Polsko z východu, když se Poláci tehdy na západě bránily agresi Hitlerova Německa - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II, str. 80, a také Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina, str. 194, 195 a 196, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie, str. 709 - 760, Martin Gilbert, Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky a mé poznámky)."

[michan]

Viselsko-oderská operace, Polsko 1945. Č 14.

Když RA, některé její jednotky, pronikly na území zbývající části Třetí říše a dostaly se až k řece Odře, okamžitě zahájily bojovou činnost. Což znamenalo, že některé její jednotky se dostaly až na vzdálenost 60 až 70 km k Berlínu, "čímž vznikly příznivé předpoklady pro úspěšný útok na berlínském a drážďanském směru (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II. str. 80.).
Za Viselsko-oderské operace RA zničila celkem 35 nepřátelských divizí a dalších 25 divizí mělo více než 60 - 75% ztrát (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 785.). Dále donutila hitlerovské velení přesunout na hlavní směr sovětsko-německé fronty dalších asi 40 divizí a velké množství bojové techniky ze západní a italské fronty, z vlastních záloh i z jiných úseků sovětsko-německé fronty (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 786.).
Podle údajů štábů 1. Běloruského frontu a 1. Ukrajinského frontu zajala sovětská vojska během Viselsko-oderské operace přes 147 400 vojáků a důstojníků, ukořistila 1 377 tanků a SHD, 8 280 děl různé ráže, 5 707 minometů, 19 490 kulometů, 1 360 letadel a mnoho dalšího válečného materiálu (historickým podkladem pro informace zde je: AMO SSSR, f. 236, inv. 2 674, sp. 2 747, l. 15; f. 233, inv. 2 356, sp. 572, l. 252-253.). Ještě větší množství nepřátelské živé síly a bojové techniky bylo zničeno (dle Velké vlastenecké války, svazek 5, Kapitola II, str. 80, Jsou údaje týkající se 1. Ukrajinského frontu platné k období od 12. ledna do 1. února, kdežto údaje týkající se 1. Běloruského frontu se vztahují k období od 14. ledna do 12. února 1945.)."
Sovětská vojska za útoků ve Viselsko-oderské operaci "osvobodila z fašistického otroctví desetitisíce občanů různých národností. K 15. únoru 1945 bylo jen ve sběrných a přesídleneckých střediscích 1. Ukrajinského frontu zaregistrováno 49 500 osvobozených osob. Kromě toho se mnoho sovětských lidí vracelo do vlasti jednotlivě nebo po skupinách.
Vzhledem k dané situaci uplatnila STAVKA za útoku mezi Vislou a Odrou jednu z nejúčinnějších forem vedení strategických operací: nepřátelská fronta byla na různých úsecích drobena několika mohutnými údery, které se slévaly v jeden hluboký čelný úder směřující k srdci Německa - k Berlínu. Údery RA, zasazované současně na pěti směrech, umožnily brzy prolomit nepřátelskou obranu a rychle útočit na široké frontě do hloubky.
Viselsko-oderská operace byla nesmírně rozsáhlá. Probíhala na frontě dlouhé 500 km a hluboké 450-500 km a trvala 23 dní. Průměrné denní tempo postupu bylo 20-22 km.
Sovětské velení soustředilo své síly v pásmech útoku 1. Běloruského frontu a 1. Ukrajinského frontu, takže mělo nad nepřítelem značnou převahu. Zásluhou dovedného využití sil a prostředků byla na směrech hlavních úderů vytvořena vysoká hustota vojsk a bojové techniky, nezbytná k úspěšnému průlomu nepřátelské obrany a k pronásledování nepřítele do velké hloubky.
Hluboké členění sil a prostředků, vyčlenění armád druhého sledu, rychlých skupin a dostatek záloh byly zárukou, že údery budou stále mohutnější a že rychlým útokem budou zdolána četná opevněná obranná pásma. Pro operaci bylo rovněž příznačné velmi dovedné operační manévrování velkými svazky, jehož cílem bylo obejití, obchvácení a rozdrcení nepřátelských uskupení v prostoru Varšavy, ostrowiecko-opatowského výběžku, hornoslezské průmyslové oblasti, v pevnostech Schneidemühl, Poznaň, Lešno atd.
V operaci sehrály velkou úlohu tankové armády a mechanizované sbory, které byly velmi pohyblivé a měly velkou údernou a palebnou sílu. Podílely se na dovršení průlomu nepřátelské obrany v taktické hloubce, taktický úspěch rozvíjely v úspěch operační, pomáhaly do hloubky tříštit obranu, obkličovaly německá vojska, bojovaly s operačními zálohami nepřítele, pronásledovaly jeho ustupující uskupení, dobývaly důležité objekty a čáry a držely je až do příchodu hlavních sil fontů. Před vševojskovými armádami útočila tanková vojska a razila jim cestu na západ.
Pro Viselsko-oderskou operaci bylo rovněž příznačné hromadění obrovského množství dělostřelectva na nejdůležitějších směrech, zvláště při průlomu nepřátelské obrany a při zasazování rychlých svazků do průlomu. Aby byl palebný úder na celém úseku průlomu proveden neočekávaně a současně, plánovala se dělostřelecká příprava frontů centralizovaná. Během dělostřelecké přípravy byla nepřátelská obrana umlčena do hloubky jejího hlavního pásma (5 - 6 i více kilometrů). Ve všech armádách se dovedně dělostřelecky zajišťovalo zasazování do průlomu tankových armád a tankových a mechanizovaných sborů. Aby byl útok dělostřelecky zabezpečen, účastnilo se operace několik dělostřeleckých průlomových sborů a divizí, které na bojišti dovedně manévrovaly.
Sovětské letectvo, které neustále ovládalo vzdušný prostor, bezprostředně po celou dobu operace podporovalo pozemní vojska a chránilo je před útoky nepřátelských letounů. Letectvo působilo zejména na směrech hlavních úderů frontů. Při rozšiřování průlomů a pronásledování nepřátelských vojsk ničilo bitevní, bombardovací a stíhací letectvo proudy ustupujících nepřátel a narušovalo pohyby hitlerovských vojsk na důležitých komunikacích.
Za složitých podmínek pracoval vojskový týl. S postupem na západ se vojska vzdalovala od vykládacích stanic. Zásobovací základny se odtrhly od útočících vojsk, délka komunikací vzrůstala. Bylo nutno používat jak sovětské, tak i západoevropské železniční dopravy, které měly různý rozchod kolejnic. Armády neměly své železniční úseky a veškerou dopravu materiálních zásob na obrovské vzdálenosti zajišťovala jen automobilová doprava. Přestože úto pokračoval bez zastávky, dostávala vojska včas nezbytné zásoby střeliva, PHM i potravin. Protože měly fronty a armády v záloze dost pohyblivých zdravotnických zařízení, volných nemocničních lůžek a zdravotnického materiálu a protože zdravotnická služba pracovala obětavě, bylo možno úspěšně řešit i složité úkoly zdravotnického zabezpečení vojsk při útoku.
Během Viselsko-oderské operace se muselo soustavně provádět i školení vojáků a důstojníků. Vedle ideologické výchovy sovětských vojáků a důstojníků měla v této době velký význam i politická práce mezi polským a německým obyvatelstvem. Morálka sovětských vojsk byla mimořádně vysoká. Vojáci i velitelé překonávali všechny těžkosti a vesměs si počínali hrdinně (veškerá německá a západní historiografie zde připomíná, že docházelo k excesům - hromadnému znásilňování a rabování - má poznámka).
Mohutný úder, který zasadila sovětská vojska nepříteli v lednu 1945 v Polsku, byl důkazem dalšího růstu sil Rudé armády, vysoké úrovně vojenského umění sovětských vojevůdců a bojového mistrovství vojáků a důstojníků /tohle nezpochybňuje nikdo, RA se stala jednou z největších armád světa s velkými zkušenostmi v boji - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola II. str. 81, 82.).
Viselsko-oderská operace, jejíž záměr a rozsah byly vskutku grandiózní a její provedení mistrné, nadchla všechen sovětský lid. Vysoce ji ocenili Spojenci SSSR i nepřátelé. V poselství W. Churchilla J. V. Stalinovi z 27. ledna 1945 se pravilo:....´Jsme nadšeni Vašimi slavnými vítězstvími nad společnými nepřáteli a obrovskými silami, které jste proti nim nasadil. Přijměte náš nejvřelejší díky a blahopřání k těmto historickým činům ( zde je historickým podkladem pro informace: Korespondence předsedy Rady ministrů SSSR s presidenty USA a ministerskými předsedy Velké Británie za Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Praha 1958, str. 265.)."
Reagoval zahraniční tisk, "rozhlasoví komentátoři i váleční pozorovatelé, kteří velmi pozorně sledovali vítězný útok Rudé armády v lednu 1945 a shodně konstatovali, že předstihl všechny útočné operace za druhé světové války. List ´New York Times´ z 18 ledna 1945 napsal: ... útok Rusů se rozvíjí tak bleskově, že před ním blednou tažení německých vojsk v Polsku v roce 1939 i ve Francii v roce 1940... Po průlomu německých linií drtí Rusové nepřátelská vojska ustupující k Odře...
Známý americký válečný pozorovatel Hanson Baldwin ve svém článku ´Útok Rusů mění strategický charakter války´prohlásil, že ´kolosální zimní útok Rusů v jediném okamžiku změnil celý strategický ráz války. Rudá armáda postupuje nyní za bojů k hranicím německého Slezska... Válka dospěla nyní k novému momentu - k momentu kritickému pro Německo. Průlom německé linie na Visle může záhy změnit obklíčení Německa v tažení přímo na německém území (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola II, str. 82, byly použity výňatky z amerických novin ´The New York Times´z 21. ledna 1945).
Britský oficiální list ´Times´20. ledna 1945 napsal: ´Němci prchají z jižního Polska... Nepříteli už nejde o to, kde se opevnit na širých rovinách mezi Vislou a Berlínem, ale o to, bude-li se vůbec moci zastavit. Že je to velmi pochybné, o tom svědčí výzvy nacistické vlády k armádě a k lidu. Nacistická vláda přiznává, že ještě nikdy za celou válku nebyla německá fronta vystavena takovému náporu, jakému je vystavena nyní na Východě, a prohlašuje, že jde o samu další existenci reichu... (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola II, str. 82, byly použity výňatky z britských ´The Times´z 20. ledna 1945.).
Lednový útok RA v roce 1945 západoněmečtí váleční historikové podobně hodnotili i později. Bývalý generál německé fašistické armády Friedrich Mellenthin napsal: ... útok Rusů se rozvíjel s nevídanou silou a rychlostí. Bylo jasné, že jejich vrchní velení plně zvládlo organizaci útoků obrovských mechanizovaných armád... Nelze vylíčit všechno co se událo mezi Vislou a Odrou v prvních měsících roku 1945. Od pádu Římské říše Evropa nic podobného nepoznala (pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola II, str. 82, byly použity informace z: F. Mellenthin, Panzer Battles 1939-1945, London 1956, p. 333-334.)."

Příště - Německá porážka ve Východním Prusku, rok 1945.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.



Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t ... 92#p241292