Východní Polsko a Slovensko

[danny1691]

Výlet Polsko - Slovensko

Węgierska Górka
Węgierska Górka (Maďarská hora) je Westerplatte jihu. Tak se tomuto místu říká díky nelítostnému boji mezi vojáky polské armády a Wehrmachtem v období 1. - 3. září 1939.
Když v roce 1938 zabralo Německo české pohraničí, tak se polské velení bylo nuceno postarat i o obranu své jižní hranice. Proto zde bylo vybudováno pásmo obranných opevnění zahrnující mimo jiné pevnůstky Waligóra, Wędrowiec, Wąwóz, Wyrwidąb nebo Włóczęga. Poláci statečně bránili svou hranici a snažili se zadržet postup Němců, přestože stáli proti velké převaze nepřítele. Proti 1 500 polským vojákům zde útočilo 18 000 německých vojáků.

Fort Włóczęga - Těžký bojový betonový bunkr kategorie "D" jménem Włóczęga (tulák). Velitelem byl podporučík Marian Małkowski. Posádku kromě toho tvořili tři poddůstojbíci a 13 vojínů. Výzbroj tvořilo 1 protitankové dělo Bofors ráže 37 mm a 3 kulomety Browning wz. 30 ráže 7,92 mm. Dva byly ve střílnách bunkru a jeden ve střešním přístavku. Protože nedošlo k namontování pancéřové pozorovací - bojové kupole, byl na jejím místě zbudován pouze přístavek z pytlů s pískem. byly zde umístěné dvě světlice a skluz na granáty. Střílny přístavku pokrývali vstup do bunkru. K zabudování klimatizace a elektrického generátoru již nedošlo a proto nebyl bunkr oproti plánu vybaven reflektorem. Bunkr byl vybudován v období červenec - srpen 1939 a aktivně se zapojil do bojů 2. - 3. září 1939. Bojoval do cca 8:30 dne 3. září 1939, kdy kapituloval pro vyčerpání veškeré munice. Z posádky zahynuli dva vojáci - kaprál Franciszek Tomaszek a kaprál Bolesław Wiśniewski. V 50. letech byl na bunkru postaven obytný dům a bunkr není přístupný veřejnosti.

Fort Wąwóz - Těžký bojový betonový bunkr kategorie "D" jménem Wąwóz (rokle). Velitelem byl podporučík Antoni Chudziński. Posádku kromě toho tvořili čtyři poddůstojníci a 13 vojínů. Výzbroj tvořilo 1 protitankové dělo Bofors ráže 37 mm a 4 kulomety Browning wz. 30 ráže 7,92 mm. Tři byly ve střílnách bunkru a jeden ve střešním přístavku. Protože nedošlo k namontování pancéřové pozorovací - bojové kupole, byl na jejím místě zbudován pouze přístavek z pytlů s pískem. byly zde umístěné dvě světlice, skluz na granáty a zařízení pro optickou signalizaci. Střílny přístavku pokrývali vstup do bunkru. K zabudování klimatizace a elektrického generátoru již nedošlo a proto nebyl bunkr oproti plánu vybaven reflektorem. Stejně tak nebyl dobudován vodovod a spojení mezi stanovišti bunkru. Bunkr byl vybudován v období červenec - srpen 1939 a aktivně se zapojil do bojů 2. - 3. září 1939. Bunkr prodělal 2. září těžké boje, ve kterých došlo k poškození jeho protitankového děla. Posádka do vyčerpání munice střelbou bránila obchvatu polských pozic u obce Żabnica. Po vyčerpání munice okolo 19:00 ještě pomocí granátů posádka odrazila poslední útok. Potom pod rouškou tmy posádka bunkr opustila. Část posádky se přes hory dostala k polským jednotkám a až do kapitulace bojovali v okolí Lvova. Velitel bunkru upadl do sovětského zajetí a následně byl Sověty v Charkově popraven. Bunkr byl ještě v roce 1939 Němci zničen, když do něj zabetonovali miny z okolních minových polí, které následně odpálili.

Fort Wyrwidąb - Těžký bojový betonový bunkr kategorie "D" jménem Wyrwidąb (Valibuk). Výzbroj tvořilo 1 protitankové dělo Bofors ráže 37 mm a 3 kulomety Browning wz. 30 ráže 7,92 mm. Dva byly ve střílnách bunkru a jeden ve střešním přístavku. Pancéřová pozorovací - bojové kupole nebyla nainstalována. K zabudování klimatizace a elektrického generátoru již nedošlo a proto nebyl bunkr oproti plánu vybaven reflektorem. Stejně tak chyběl vodovod, komunikace mezi stanovišti a mnoho dalšího vybavení a proto k obsazení bunkru posádkou nedošlo. Bunkr byl vybudován v období červenec - srpen 1939 a vůbec se nezapojil do bojů. V roce 1969 byl vyhozen do povětří během cvičení praporu Bielski.

Já navštívil zbylé dvě a to Fort Wędrowiec a Fort Waligóra.

Fort Wędrowiec - Těžký bojový betonový bunkr kategorie "D" jménem Wędrowiec (poutník). Velitelem byl kapitán Tadeusz Semik a jeho zástupcem seržant Stanisław Raczyński. Posádku kromě toho tvořili tři poddůstojníci a 15 vojínů. Výzbroj tvořilo 1 protitankové dělo Bofors ráže 37 mm a 3 kulomety Browning wz. 30 ráže 7,92 mm. Dva byly ve střílnách bunkru a jeden ve střešním přístavku. Protože nedošlo k namontování pancéřové pozorovací - bojové kupole, byl na jejím místě zbudován pouze přístavek z pytlů s pískem. byly zde umístěné dvě světlice, skluz na granáty a zařízení pro optickou signalizaci. Střílny přístavku pokrývali vstup do bunkru. K zabudování klimatizace a elektrického generátoru již nedošlo a proto nebyl bunkr oproti plánu vybaven reflektorem. Bunkr byl vybudován v období červenec - srpen 1939 a aktivně se zapojil do bojů 2. - 3. září 1939. V poledne 3. září už zadržoval sám německá vojska snažící se přejít přes Węgierskou Górku. Kapituloval cca v 17:00 po vyčerpání veškeré munice. Z jeho posádky zahynulo 5 vojáků. Střelci Jan Fliś a Jan Kulpa zahynuli 2. září během bitvy ve střešním přístavku. 3 září zahynul na stejném místě seržant Stanisław Raczyński a střelec Michalski v místnosti s protitankovým dělem. Střelec Tlałka byl zabitý Němci po kapitulaci bunkru.

Dnes je v něm malé muzeum bojů v prvních dnech září 1939. K vidění je mnoho z výbavy vojáků obou válčících stran, archivní fotografie a nálezy zbraní.

Fort Waligóra - Těžký dělostřelecký betonový bunkr kategorie "D" jménem Waligóra (Valihora). Velitelem byl poručík Leopold Galocz. Posádku kromě toho tvořili tři poddůstojníci a 11 vojínů. Výzbroj tvořily 2 polní děla ráže 76,2 mm v pancéřových střílnách na mobilních základech a 1 kulomet Browning wz. 30 ráže 7,92 mm ve střílně ve stěně bunkru. Protože nedošlo k namontování pancéřové pozorovací kupole, byl na jejím místě zbudován pouze přístavek z pytlů s pískem. Byly zde umístěné dvě světlice, skluz na granáty a zařízení pro optickou signalizaci. Střílny přístavku pokrývali vstup do bunkru. K zabudování klimatizace a elektrického generátoru již nedošlo a proto nebyl bunkr oproti plánu vybaven reflektorem. Bunkr byl vybudován v období červenec - srpen 1939 a aktivně se zapojil do bojů 2. září 1939. V noci z 2. na 3. září posádka na rozkaz velitele bunkr opustila. Viditelné stopy po bojích a zejména zásahy jsou výsledkem natáčení německého propagandistického filmu v roce 1939.

Tento objekt je pro veřejnost uzavřen. A co jsem viděl skrze otvory je objekt prázdný. Oproti minulosti bylo okolí objektu upraveno s důrazem na zlepšení přístupu.

Naše další cesta už vedla do Krakova. Ještě se nám nabídla možnost prohlédnout si povrch c.a k. pevnosti, jejíž označení už si nepamatuji. Je v mizerném stavu, přístup na vlastní nebezpečí.

Krakov
Zde nás čekala prohlídka prohlídka Muzea letectví a kosmonautiky. Co dodat. Plno krásných exponátů. Me-109 a vedle Spitfire. Úžasná kolekce Migů od patnáctky až po Mig-29. Ovšem co mě velmi zaujalo velká sbírka verzí Migu 21. Dále mají v krásném stavu Ju-52, sbírka ze studené války F-104, Viggen, Draken, Mirage 5, F-84F a mnoho dalších. Sice nám prohlídku hatilo počasí, ale to fanoušky rozhodně nezastaví. Zde seznam exponátů rozdělený na letadla, vrtulníky atd: http://www.muzeumlotnictwa.pl/zbiory.php?

Messerschmitt Bf 109 G-6


Supermarine Spitfire LF Mk XVI E


Mikojan-Gurjevič MiG-29GT (UB)


Mikojan-Gurjevič MiG-19PM


WSK Lim-6M


Amiot AAC 1 Toucan (licenční Junkers Ju-52/3M G14E)


SAAB AJSF 37 Viggen


SAAB J 35J Draken


PZL P.11c


Jakovlev Jak-17UTI (Jak-17W)


Republic F-105D Thunderchief


Republic F-84F Thunderstreak


Ling Temco Vought A-7P Corsair II


Cessna A-37B Dragonfly


Mikojan-Gurjevič MiG-21UM

Po návštěvě muzea nás čekala cesta na Přemyšl. Cestou byla prohlídka druhoválečného úkrytu pro štábní vlak ve Stepině a maličkého muzea v Blizně kde byla testovací základna raket V-1 a V-2.

Stepina
Vrchní velení pozemních sil nacistického Wehrmachtu počítalo při řízení válečných operací s mobilitou, přičemž mělo být zachováno i určité pohodlí a ubytovací kapacity pro důstojnictvo. Označení objektů je Anlage Sűd A - Stryżow, Anlage Sűd B - Stępina. Další, s označením Anlage Mitte, jsou poblíž Łodže.

Vlaky představovaly výhodný mobilní prostředek, ale byly i lehce zranitelné, počítalo se s činností partyzánů i leteckých útoků. Proto na jaře roku 1940 velení wehrmachtu (OKW) rozhodlo nechat zbudovat řadu úkrytů, jejichž výstavbou byla pověřena pracovní organizace Todt.

Na stavbě pracovalo kolem 4 000 dělníků, vše za přísných bezpečnostních opatření, ochrana tunelu spadala do kompetence luftwaffe. Dělníky nebyli jen Němci, kromě již zmíněné Todtovy organizace bylo na práci nahnáno na dva tisíce vězňů z táborů ve Frysztaku a Szebinách, kteří byli po dokončení prací popraveni.

Bunkr sloužil jako úkryt pro Hitlerův vlak Amerika, později nazvaný Brandenburg I a II. (Mimochodem, název Hitlerova vlaku Amerika je odvozený od malé francouzské dědiny, kde nacistický vůdce bojoval za první světové války.)

Právě zde Hitler setkal 27. a 28. srpna 1941 s vůdcem italských fašistů Benitem Mussolinim.

Když v červnu 1944 sovětská vojska dorazila k řece San, Němci začali s evakuací objektu, od 3. do 29. srpna tu probíhala frontová linie. Po jejím posunu na západ zde měli Rusové čtyři měsíce vojenskou nemocnici.

Dnes je objekt prázdný, technická část padla jako kořist do rukou Rudé armády, po válce sloužil hlavně jako sklad zemědělského družstva, byla zde velkopěstírna žampionů. V 60. letech minulého století tu byl záložní depozitář Polské národní banky (NBP)pro případ ohrožení státu. Proto byla srovnána podlaha tunelu..

Blizna
Po náletech na Peenemünde v srpnu 1943 velení wehrmachtu rozhodlo zřídit raketovou střelnici na východě Polska, v místech dělostřeleckého polygonu Haidelager u Blizny. Ve vesnicích Blizna a Pustkov se rozložila 444 zkušební baterie V-2, která první start uskutečnila už 5. listopadu 1943. Celý polygon byl vybudován v lesích (cca 60 km od Dukly) a tudíž dobře maskován proti leteckému průzkumu. Navíc, jak se ukázalo, bylo na 2000 vězňů, využitých k výstavbě, popraveno, aby nemohli mluvit. Nebylo to ale moc platné. Výroba v Mittlewerke Dora už jela naplno, ale rakety byly velmi nespolehlivé ať už úmyslnými sabotážemi vězňů nebo nedokonalostí a nespolehlivostí jednotlivých součástí. Pouze 10 – 12 procent startů bylo plně úspěšných. Velmi často V-2 explodovaly jen několik metrů až kilometrů od rampy a velké problémy měly vzhledem k k nedokonalým či vadným řídícím systémům i za letu po balistické křivce. Podobně se dařilo i letounovým střelám F-103 V-1. Jejich trosky byly tedy roztroušeny po širém okolí a tak už záhy polští odbojáři ukořistili celou zachovalou střelu V-1 (a zřejmě ne jednu, protože jeden exemplář Britové poslali i do Moskvy) a letecky ji dopravili do Londýna. Britové navíc získali zachovalé V-1 a také zbytky V-2 od Švédů, na jejichž území střely „zabloudily“. Poláci v okolí Debice a povodí Bugu nalezli rovněž zbytky trosek raket V-2 a tak britský premiér Winston Churchill požádal v červnu 1944 přímo Stalina, aby Rusové, jejichž vojáci v té době mířili na Varšavu, věnovali tomuto prostoru zvýšenou pozornost a umožnili též britským odborníkům tuto střelnici, kterou Němci používali ještě počátkem června, prozkoumat. Od 13. července si Stalin s Churchillem vyměnili asi 6 telegramů ohledně účasti britských expertů, kteří nakonec povolení dostali – ale ne tak brzy, jak požadoval britský premiér. Pravdou je, že ještě v červenci, kdy byl polygon Blizna asi 50 km před linií fronty, sovětští odborníci pracující v NII-1 neměli o existenci raketové střelnice v Polsku ani tušení, natož aby měli nějakou představu o samotné raketě A4/V-2. Poláci se Sověty v zásadě nespolupracovali a sovětská vojenská rozvědka tyto informace – pokud je měla – tutlala. Na druhé straně „řiditelné granáty“, jak byly zpočátku německé rakety ruskými dělostřeleckými specialisty označovány, nebudily příslušný zájem vojáků. Rozruch nastal až po intenzivním zájmu Churchila o rakety, který projevil v telegramech Stalinovi. Ten pak nařídil komisaři (ministrovi) leteckého průmyslu Šachurinovi, aby vyslal do oblasti Blizny skupinu vojáků a odborníků. Nakonec se na polygon vypravila „expedice“ vojenské rozvědky podřízená generálu Serovovi, do níž byly začleněni i před rokem jmenovaný ředitel NII generál letectva Pjotr Fjodorov a raketoví specialisté Jurij Pobědonoscev, Nikolaj Piljugin, Michail Tichonravov, dále N. G. Černyšev, M. A. Šektman, R. E. Sorokin a několik dalších techniků, kteří se podíleli na vývoji „kaťuší“. Velitel 60. armády, která byla součástí 1. Ukrajinského frontu, generál Kuročkin, dostal za úkol zabezpečit prostor střelince a usnadnit skupině Fjodorova (který měl „ bumašku“ podepsanou přímo Stalinem) její činnost. Odborníci z NII-1 dorazili k šedesáté armádě pátého srpna, den před obsazením Blizny. Sovětská rozvědka však hlásila, že jednotky SS, které ji usilovně bránily, před ústupem ničí, co se dá. Druhý den už byl polygon obsazen Sověty a s vojáky dorazili i fjodorovci. Moc toho však nenašli.

Přemyšl
Krásné historické město Přemyšl, též i pevnost na řece San. Mají zde ve velké oblibě dobrého vojáka Švejka o němž se traduje, že se s každým rád napil. Na zdejším rynku mají i jeho sochu.

Náš den začal prohlídkou pevnůstky u našeho hotelu. Byla postavena sověty a do tzv. linie Molotov. Její úkol byl bránit břeh řeky San. Po německém útoku se bránila 4 nebo 5 dní do posledního muže. Po roce 1945 byla zasypána a na její střeše byla pivnice. V době nedávné byl vykopán a bylo v něm zřízeno muzeum.

Molotovova linie - Přímo v zástavbě města Přemyšl, který byl dříve významnou rakousko-uherskou pevností, bylo po okupaci východu Polska vybudováno mnoho objektů sovětských pohraničních opevnění. Další silné opěrné body byly postaveny v blízkém okolí města. Základní organizační jednotkou obrany byly opěrné body, obvykle s 15 až 20 objekty, seskupené po třech až pěti do skupin, bráněných praporem pěchoty. Pevnostní jednotky se však v době napadení Sovětského svazu teprve formovaly a tak rozestavěná opevnění většinou bránily pohraničníci, spadající pod NKVD a různé narychlo sehnané pěší jednotky, často neznalé obsluhy pevnostních zbraní. Opevněný rajón Přemyšl má dvě hlavní části, vzdálené od sebe asi 50 kilometrů a propojené jen řídkou linií lehkých objektů a polních opevnění. Jižní část v Beskydech a severní v okolí bývalé rakousko-uherské pevnosti Přemyšl. Západně od města se nacházely dva opěrné body (Mielnów a Krasiczyn), východně a jihovýchodně tři (Siedliska, Medyka a Łuczyce), centrem zdejších opevnění byl opěrný bod, jehož objekty jsou rozmístěny přímo v městě. Z taktického hlediska jde o opěrný bod velmi atypický, neboť využívá rakousko-uherských opevnění jádra pevnosti, které mají podobu valu s příkopem, zesíleným zemními pevnostnmi a bateriemi. Staré pevnostní příkopy byly po prohloubení využity jako příkopy protitankové a do pevností a baterií byly zabudovány objekty pro boční palby. Na rozdíl od jiných úseků Molotovovy linie tak byla opevnění Přemyšlu daleko lépe připravena na kruhovou obranu.

Dále naše kroky směřují do malého muzea Pevnosti Přemyšl. Muzeum sic malé o to zajímavější exponáty. Náhled a více informací je možno vidět na jejich webové stránce http://www.festung.org
Poté již vedla naše cesta za dalšími objekty z linie Molotova a dál k hranicím s Ukrajinou kde nás čekal Fort “Borek” a “Salis Soglio”

Fort XV Borek
Fort W XV Borek je opevněná obranná tvrz v blízkosti pevnosti Přemyšl. Nachází se poblíž obce Siedliska. Postavena byla v letech 1892 - 1900. Po II. obléhání Přemyšle byla v roce 1915 částečně vyhozena do vzduchu. V letech 1920 - 1930 došlo k jejímu částečnému rozebrání.

Zde bych rád poprosil nějakého znalce o identifikaci tohoto předmětu, který nese jméno Emila Škody

UPOZORNĚNÍ!!! Obrázek je v plném rozlišení 6000x4000 px kvůli zachování čitelného textu

Fort I Salis Soglio
Fort I Salis Soglio je jednovalová dělostřelecká pevnost u obce Siedliska podle návrhu švýcarského inženýra Davida Salis-Soglia. Pevnost byla původně plánovaná jako obranná pevnost, ale díky snížení rozpočtu byla stavba změněna na levnější atypickou dělostřeleckou pevnost. Pevnost byla součástí tzv. "Skupiny Siedliska". Během I. i II. obléhání Přemyšle zde probíhaly prudké boje. Během kapitulace v roce 1915 Přemyšle došlo k částečnému vyhození do vzduchu. k dalšímu částečnému poničení došlo po roce 1945. Nyní se snaží nadšenci o zvelebení poničeného areálu pevnosti.

Tady byl záměr vyfotit vstup, ale poněkud zacláněla Niva dobrovolníků.

Den byl zakončen návštěvou hřbitovů vojáků, kteří zemřeli v bojích obou válek. Odkaz z webovek, military část http://visit.przemysl.pl/item/category/53 je možno i ta civilní http://visit.przemysl.pl

Další část cesty byla na Sanok, město Dukla a poté již na Slovensko do Svidníku. Cestou ještě fotoaparáty atakujeme poslední pevnost z linie Molotov.

Nedaleko Sanoku se nachází obec Załuż kde leží pochovaní vojáci Slovenské armády.

Krátká zastávka v Sanoku. Jak jinak než za Švejkem. Ovšem slavný bordel kde byl na inspekci poručík Dub jsem nenašel. Tak jen Švejk.

Další smutné zastavení bylo u pomníku 2. čsl. parabrigády v Nowosielce. Vedle stojící škola nese její název od roku 1984.

Město Dukla a její muzeum. V zámečku kde je muzeum se v prvním patře nachází sbírka fotografií dokumentující osobnosti a historii města. V dalším patře je expozice věnovaná bojům obou válek. Vystaveny jsou různé ruční zbraně, kulomety, uniformy a fragmenty zbraní nalezených dlouho po válce. Na nádvoří muzea jenž má pěknou parkovou úpravu je k vidění několik kusů techniky a jeden letoun.

Raketomet BM-13-16 na podvozku nákladního automobilu ZiL-151


Sovětský 120_mm plukovni minomet vz. 1938


Sovětská houfnice ML-20 ráže 152,4 mm a polský cvičný letoun PZL TS-8 BIES

O několik set metrů dále je hřbitov kde leží vojáci armád bojující v druhé sv. válce. Jména československých vojáků jsou k dispozici na tamějším městském úřadě.

Poté přejíždíme hranici na Slovensko a jdeme se podívat na památník a hřbitov vojáků z bojů o Dukelský průsmyk

Cestou do Svidníku, kde naše putování tento den končí, krátce navštívíme německý hřbitov z druhé světové války který se nachází v obci Hunkovce.

Ráno naši výpravu posiluje další člen. Vojenský historik, bývalý ředitel VHÚ ve Svidníku PaedDr. Jozef Rodák.
Znovu se vracíme do Polska, projíždíme přes Duklu a Krosno k našemu prvnímu cíli.

Machnówka
9.9. 1944 zde došlo k masakru nic netušících vojáků.
Československá jednotka napochodovala do oblasti, která měla být dle průzkumu bezpečná. Nikdo netušil, že se německá postavení nacházejí nedaleko a že průzkumné jednotky obelstila německá obrana.
Při výdeji stravy, když se zvedla mlha začala nepřátelská palba. Následná panika nezkušených vojáků byla stěží zvládnuta, ztráty byly hrozivé.
Dnes je na tomto místě pomník a pamětní deska.

Další putování vedlo na kótu 534, další místo krvavých bojů. Místo které v bojích roku 1944 měnilo majitele z hodiny na hodinu. Nyní je na místě památník a tabule popisující dávnou historii a též události, ztráty během bojů v čase Karpatsko - Dukelské operace.

Tabule popisující panorama viditelné z kóty 534


UPOZORNĚNÍ!!! Obrázek je v plném rozlišení 6000x4000 px kvůli zachování čitelného textu

Opět se vracíme na Slovensko a míříme na vyhlídkovou věž, která byla postavena na místě pozorovatelny velitele sboru gen. L. Svobody.
Z výšky 52 m je vidět celé bojiště Karpatsko - Dukelské operace. Z ptačí perspektivy nás pan doktor Rodák zasvětil do historie bojů na obou stranách hranice.
Jen dodám, že v přízemí vyhlídkové věže je malá expozice mapující boje.

SdKfz 250

Naše cesta pokračuje na tehdejší hranici RČS a Polska, nyní hranici Slovenska a Polska.
Zde se zastavíme u pohraničního sloupu, pamětní desky na místě kde padnul gen. Vedral- Sázavský, na místě původního hřbitova obětí Karpatsko- Dukelské operace a památníku pyrotechniků.
Vše se nachází na jednom místě, jen několik metrů od sebe.

Hraniční sloup (detail)

Hraniční sloup

Pomník na místě skonu gen. Vedrala

Místo původního hřbitova a pomník pyrotechnikům

Pokračuje dál směr Údolí smrti. Cestou nám pan doktor Rodák popisuje historii bojů a upozorňuje na exponáty, které jsou nedaleko od cesty jako svědkové doby minulé.
Čas nás velmi nepříjemně tlačí a tak nám zbyla jen krátká zastávka. Tak akorát na několik fotografií, přečíst si informační panely a honem k dalšímu památníku. Slavný “Taran”.
Jak jsem již uvedl, čas tlačil a bylo nutno pokračovat dále.

UPOZORNĚNÍ!!! Obrázky jsou v plném rozlišení 6000x4000 px kvůli zachování čitelného textu


Taran

Bohužel ve Svidníku se plánovaná návštěva muzea nekonala. Muzeum bylo uzavřeno z důvodů digitalizace exponátů.
Tak krátká zastávka ve venkovní expozici a náš poslední cíl, hřbitov vojáků Rudé armády.
Na tomto místě je pochováno 9000 vojáků Rudé armády.
Na tomto pietním místě nás pan doktor Rodák opět seznamuje s historií nejen druhoválečnou, ale taky jak se žilo v tomto kraji.

Poté nás už čekal přejezd do Liptovského Mikuláše na ubytování. Cestou se nám naskytl krásný pohled na večerní Tatry a Spišský hrad a jeden hrad který bohužel netuším jak se jmenoval.Čeká nás poslední velký cíl naší výpravy. Muzeum SNP v Bánské Bystrici.
Muzeum, které jsem chtěl navštívit už dlouho. Zvláště expozici bojové techniky.

První část návštěvy se odehrála ve vnitřních částech muzea. Expozice mapuje část dějin Slovenska od roku 1918 po rok 1945.
K vidění je spousta uniforem a ručních zbraní, ale nejvíce z období Slovenského státu a SNP.
Dále nemohu opomenout část věnující se problematice holokaustu a protižidovské propagandy.

Bohužel vnitřní prostory nejsou vhodné na fotografování a tak přikládám pouze fotografie LT-38 v nálezovém stavu.

Venkovní expozice. Vidět část obrněného vlaku a Sd.Kfz. 250 Neue Art bylo mé přání po mnoho let. Tankové vozy tohoto obrněného vlaku jsou zajímavé tím, že se nejedné pouze o věž připevněnou na vagón, ale tanková vůz tvořil plošinový vůz, na který byl umístěn celý nepojízdný tank. K tomuto tanku byly přivařeny plechy, které vytvořily korbu obrněného vozu.

Sd.Kfz. 250


Sd.Kfz. 251 Ausf. D


Improvizovaný pancéřový vlak IPV-II J.M.Hurban - kulometný vůz (řada"U")


IPV-II J.M.Hurban - tankový vůz (řada Vl/Vd)


IPV-II J.M.Hurban - tankový vůz (řada Vl/Vd)


StuG. 40 Ausf. G


LT-38


Pz.Kpfw. IV Ausf. J


vz. 14/19 (10cm lehká houfnice)


10.5 cm leFH 18/40

Poslední kratičká zastávka nás čekala ve Zvolenu. Replika pancéřového vlaku který si zahrál v seriálu Povstalecká historie

Co dodat závěrem. Splnil jsem si další sen a poněkud neuměle jsem se s čtenáři o něj podělil.
Byla to skvělá dovolená se spoustou stejně postižených lidiček, které už znám z předchozích zájezdů. Ovšem jedna věc to vše pěkné a zajímavé kalila. A to je asi nezájem o hroby a pomníky našich a slovenských vojáků ze strany obou států.
A na úplný závěr jen dodám, že se pokusím podobně popsat cestu do Normandie a Ruské Federace.



Zdroj:
Vlastní fotografie a zážitky z výletu
http://www.polskieszlaki.pl/fort-wedrow ... -gorce.htm
http://www.wegierska-gorka.opg.pl/weste ... a,115.html
http://www.schronkolejowy.pl/
http://cestovani.idnes.cz/kde-se-ukryva ... igsvet_tom
http://www.parkhistorycznyblizna.pl
http://www.aeroweb.cz/print.asp?ID=1730
http://zapisnik.fortif.net/928749-molot ... -premyslu/
http://visit.przemysl.pl/348-przemysl-f ... iedliskach
https://pl.wikipedia.org/wiki/Fort_W_XV_„Borek”
https://pl.wikipedia.org/wiki/Fort_W_I_„Salis_Soglio”
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/dukel ... 1475333829
http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=6689
http://www.valka.cz/10555-Podplukovnik-Arnost-Steiner
http://www.scvp.eu/VS/VS_04/VS_04_37-38.pdf
http://www.svidnik.sk/obcan/uspesni-jed ... zef-rodak/
http://www.turistika.cz/vylety/dukelsky ... niho-sboru
https://www.lovecpokladu.cz/home/bitva- ... usmyk-1072
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Vedral
http://www.vhu.sk/muzejne-oddelenie-svidnik/
http://www.muzeumsnp.sk

[Aaron Goldstein]

Super... Díky za zprostředkování zážitku...

[Mirek58]

Zde bych rád poprosil nějakého znalce o identifikaci tohoto předmětu, který nese jméno Emila Škody

Podle mne jde o výsuvnou věž ( pozorovatelna)

Edit:
Tady by mohlo být víc podrobností

Twierdza Przemyśl
Powstanie-Rozwój-Technologie
Idzikowski T.
Arete
Rok wydania: 2014
ISBN: 978-83-62540-15-0

Oprawa: twarda
Ilość stron: 296
Wymiary: 205 x 270

87.00 z

[Martas2411]

Nádherné fotky .Nebyl náhodou ten Panzer,kdysi šedý?Myslím ten snímek taran.Ta kamufláž mi přijde dost divoká,ale jinak nádhera.Na Duklu bych se chtěl někdy podívat.

[jarl]

Když jsem na něm před pár lety seděl, tak šedý byl, ale od té doby se v památníku na Dukle odehrálo pár změn.

[Franz Trubka]

danny,bezvadne zpracovane,paradni fotky

[Rase]

Úplně mi to připomnělo, že bych se někdy chtěl podívat do Krakova a Přemyšlu - díky

[Pátrač]

Dokonalá záležitost. Pěkné, čtivě a obrázky jako víno. Jako bych tam byl s Tebou. Doufám že až vyrazíš příště, dostaneme stejnou reportáž. Já jich zatím uděla o Izraeli 6 ještě jednu udělám a končím s tím. Moc práce a malý efekt.

Tvoje je skvělá v tom, že je dokážeš udělat jinak než já. Napsat ji krátkou a jednoduchou. Já vytvářím monstra, která spíše lidi odrazují.

[O. Filip]

Hezké fotky, ani jsem nevěděl, že je v Banské Bystrici tolik zajímavých exponátů.

Ta věc s logem Škodových závodů je standardní rakousko-uherská otočná pozorovací věž. Sloužila jako hlavní pozorovací stanoviště starších pancéřových fortů. Všimněte si plastického letopočtu 1897, kdyby to bylo vyrobeno o nějaké dva roky později, už by tam nebylo "Emil Skoda", ale Skodawerke AG", protože starý pán o továrnu přišel a stala se z ní akciová společnost. Později místo nich nastoupily velké otočné věže pro těžký kulomet a pozorování (mimochodem docela podobné budoucím kulometným věžím československého meziválečného opevnění).

[jarl]

Všimněte si plastického letopočtu 1897, kdyby to bylo vyrobeno o nějaké dva roky později, už by tam nebylo "Emil Skoda", ale Skodawerke AG", protože starý pán o továrnu přišel a stala se z ní akciová společnost.

Pozor Škoda si i v té akciové společnosti ponechal většinový podíl, takže o podnik nepřišel. Ze 125 000 akcií mu náleželo 65 000 zatímco ostatní akcionáři vlastnili dohromady 60 000 a Škoda se také stal generálním ředitelem.