Mapa Východopomořanské operace na severu, Slezské operace
na jihu, od 8. února do 4. dubna 1945.
Východopomořanská operace.
U Viselsko-oderské operace, u jejího konce jsem napsal v Č 12, že STAVKA (hlavní stan vrchního velení) uložila 8. února 1945 vojskům 2. Běloruského frontu, která operovala na dolním toku Visly, nový úkol: "přejít do útoku na západ od Visly, rozdrtit uskupení ve Východních Pomořanech (Skupina armád Weichsel, Visla), obsadit Gdaňsk a Gdyni a očistit od nepřítele pobřeží Baltského moře až po Pomořanskou zátoku. Dne 9. února byla podle nové směrnice hlavního stanu předána 3. Běloruskému frontu vojska pravého křídla 2. Běloruského frontu - 50. A, 3. A, 48. A a 5. GTA a jiné samostatné útvary a svazky. 2. Běloruský front se začal připravovat k nové operaci ve Východních Pomořanech /tzv. Východopomořanská operace/. Zlikvidovat východopruské uskupení, zatlačené k moři, měla nyní jen vojska 3. Běloruského frontu a 1. Pobaltského frontu."
/ (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 31 - 35.)."
Ve stejném konci Viselsko-oderské operace v Č 12, jsou pak věty o potížích jednotek se zásobováním, tedy s MTZ (MTZ - materiálně technické zabezpečení) všech vojsk RA v konci ledna a začátku února. Popsány jsou i důvody potíží.
Pojďme a řekněme si nyní něco bližšího o Východopomořanské operace, která z uvedených důvodů - potíže s MTZ - začala v březnu 1945.
Východní historiografie nás opět vtáhne do problémů a osvětlí nám většinu faktů, které potřebujeme pro pochopení tehdejší doby a míst. Zároveň nám řekne, kde byla fronta a kdo se Východopomořanské operace účastnil, i jak útočná operace probíhala. My jsme tam nebyli a tak se začtěme, první věty budu určitě z východních historických pramenů citovat, s některými doplněními svých poznámek:
"V době, kdy zasedala Krymská konference (většinou ji všichni známe pod názvem Jaltská konference a u různých taženích na západní i východní frontě , spadajících do té doby - 4. až 11. února 1945 - jsem zde na Palbě dával některá potřebná data a události z ní, a co vše řešila. Shrnutí viz zde ve Wikipedii:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaltsk%C3%A1_konference
- má poznámka), pokračovaly sovětské ozbrojené síly v aktivních útočných bojích na celé sovětsko-německé frontě. V únoru-březnu 1945 soustředila RA své hlavní úsilí na to, aby co nejrychleji připravila závěrečný úder na berlínském směru. Proto sovětská vojska podnikla útočné operace proti křídelním uskupením nepřítele ve Východních Pomořanech, Dolním a Horním Slezsku a ve Východním Prusku a sváděla úporné boje, aby rozšířila vytvořená předmostí na levém břehu Odry, v prostoru Küstrina (Kostrzyn - Kostřín) a Frankfurtu nad Odrou (mimo toho se ještě bojovalo v jihovýchodní Evropě, Maďarsku - tzv. Operace Jarní probuzení, bude popsána v detailech popzději - začínal 6. března...).
Začátkem února 1945 vedla fronta po řece Nogat a Dolní Visle až po Graudenz (Grudziadz), kde se stáčela na západ a pokračovala přes Ratzebuhr, Arnswalde, Zehden a dále po Odře na jih a jihovýchod přes Slezsko až ke Karpatům a pak dolu, k Balatonu (viz zde mapu východní fronty
od 12. ledna do 3. února 1945, když severně nalezneme v azbuce název města (Grudziadz) Graudenz a další dle popisu). Vojska 2. Běloruského frontu bojovala v pásmu od zálivu Friesches-Haff (Viselský záliv až po Ratzebuhr. Dále pak bojovaly armády 1. Běloruského frontu, které vytvořily předmostí na levém břehu Odry severně a jižně od Küstrina (Kostrzyn - Kostřín). Vojska 1. Ukrajinského frontu držela důležitá předmostí za Odrou severně a jižně od Vratislavi. Nepřítel v té době hájil opevněná předmostí na pravém břehu řeky v prostoru Küstrinu, Glogau, Vratislavi a Ratiboře. V týlu sovětských vojsk, v Elbingu (Elblag), Poznani a Schneidemühlu, byla obklíčena uskupení německých fašistických vojska.
Sovětská vojska tedy jako obrovský klín, vnikla do území Německa a byla vzdálena 60 km od Berlína. Německá vojska zaujímala vůči armádám 1. Běloruského a 1. Ukrajinského frontu obchvatné postavení a ohrožovala jejich křídla z Východních Pomořan a ze Slezska.
Přípravu útoku velmi ztěžovaly jarní plískanice. Komunikace sovětských vojsk se protáhly. Železniční doprava ještě nemohla plně uspokojovat potřeby RA, protože obnovování železnic postupovalo pomaleji než útok vojsk!
Dne 10. února 1945 zahájila vojska 2. Běloruského frontu boj o Východní Pomořany, které tehdy pro hitlerovce znamenaly důležité strategické nástupiště a zaujímaly důležité místo ve válečném hospodářství fašistického Německa. Byly zde zbrojní závody, potravinové základny a dobře vybavená letiště (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 123, 124.)." Wehrmacht měl ve Východních Pomořanech vybudováno několik ženisty dobře upravených a těžkou technikou vybavených opevněných pásem. "Nejsilnější bylo obranné pásmo, které se táhlo podél levého břehu Visly od moře až po Bydgoszcz. Zatopené úseky údolí řeky Visly, četná její ramena, průplavy a hráze spolehlivě chránily východopomořanské území z východu. V obranném pásmu probíhajícím 140 km západně od Visly, na čáře Stolpmünde - Stolp (Slupsk) - Rummelsburg - Neustettin, byly vybudovány polní i trvalé objekty. Válečné námořní základny Gdyně, Sopot a Gdaňsk byly chráněny ze souše mohutnými opevněnými prostory. Na mořském pobřeží, zejména v prostoru Leba, Stolpmünde, Rügenwalde a Kolberg (Kolobrzeg) bylo rozmístěno těžké pobřežní dělostřelectvo. Začátkem února hitlerovci dál svými ženisty upravovali obranu. Na tyto práce užívali místní německé i polské obyvatelstvo, válečné zajatce a vězně z koncentračních táborů.
Německé fašistické velení se snažilo útok sovětských vojsk zastavit, a proto přesunovalo do Východních Pomořan a na Odru značné síly ze západní fronty, ze středoněmeckých oblastí a částečně z Kuronského poloostrova. Urychleně doplňovalo rozdrcené divize a na nejdůležitějších směrech upevňovalo obranné čáry. Možnosti pro využití loďstva byly omezené, a tak začalo německé velení formovat pozemní útvary z řad námořníků a posílalo je na východopomořanské pobřeží (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124, zde byla použita historická informace z: Weltkrieg /Světová válka/ 1939 - 1945, T. II, Stutgart 1957, S. 87.)."
(zde viz mapu samotného průběhu
Východopomořanské operace od 10. února do 4. dubna 1945)
K 10. únoru 1945 bojovaly proti sovětskému 2. a 1. Běloruskému frontu německá 2. A, 11. A a 9. A ze Skupiny armád Weichsel (Visla), jíž velel, s jejím vznikem, "říšský vedoucí vojsk Heinrich Himmler"(více o něm viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Himmler
). Německé "2. A a 11. A byly rozmístěny ve Východních Pomořanech v prostoru mezi Vislou a Odrou a měly 16 pěších divizí, 4 tankové a 3. (mot.) divize, 4 brigády, 8 Bojových skupin a 5 pevnostních posádek (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 17 936, str. 790.). Bylo zde soustředěno více než 200 letounů. K zajištění činnosti pozemních vojsk sem bylo přisunuto pobřežní a lodní dělostřelectvo. V přístavech se nahromadilo mnoho německého obyvatelstva a raněných vojáků a důstojníků evakuovaných ze západoněmeckých oblastí, Kuronského poloostrova a Východního Pruska. Velitelství německé 3. TA bylo v záloze na levém břehu Odry, západně od Štětína. 9. A se bránila na středním toku Odry, od města Schwedt až ke Glogau (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124.).
Komunikace německých fašistických vojsk ve Východních Pomořanech byly v lepším stavu než komunikace RA. Hustá síť dobře udržovaných železnic, dostatečný počet vozů, přístavy a dopravní lodě umožňovaly nepříteli rychle manévrovat silami a prostředky. Přístavy Štětín, Swinemünde, Gdaňsk a Gdyně dovolovaly německému fašistickému velení udržovat spojení s kuronským a východopruským uskupením. Němci tedy mohli manévrovat silami pomocí loďstva. Přístavy v Gdaňské a Pomořanské zátoce sloužily v únoru 1945 i nadále jako cvičný prostor pro ponorky, protože byly blízko jediného hlubokého místa v Baltském moři. O důležitosti obrany Pomořan a Slezska se jednalo i na OKH. Hitler, zdůrazňující strategický význam obrany těchto oblastí, říkal: ´Druhým důležitým prostorem je Gdaňská zátoka, která je mimořádně důležitá pro další bojovou činnost ponorek a hornoslezská průmyslová oblast, která je střediskem zbrojního průmyslu a těžby uhlí (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124, zde byla použita historická informace, výňatek, z: Brassey´s Naval Annual, r. 1948, str. 431.).
Německé fašistické velení soustřeďovalo ve Východních Pomořanech silné uskupení vojsk, aby upoutalo armády 2. Běloruského a pravého křídla 1. Běloruského frontu (maršála Žukova) a zamezilo posílení sovětských uskupení na berlínském směru. Zároveň chtělo z východopomořanského předmostí udeřit do boku 1. Běloruského frontu maršála Žukova, jehož jednotky pronikly k Odře (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124.)."
A že útok ze severu, do boku 1. Běloruského frontu, a také ze Slezska, od jihu, Němci skutečně plánovali a i připravovali, o tom hovoří i Guderian ve svých pamětech, stejně jako němečtí historici z armádních hlášení, cituji:
"O přechodu do protiútoku z východních Pomořan a ze Slezska rozhodlo německé velení už koncem ledna 1945. Chtělo rozdrtit sovětská vojska, která pronikla k Odře, a tím ´posílit obranu Berlína a získat čas, nezbytný pro jednání o příměří se západními mocnostmi (zde je jako informace pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124, použit jako historický podklad, výňatek z: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten - Vzpomínky vojáka -, S. 374.). A východní historici hned pokračují dál z téže knihy Guderiana, jen z další její stránky: "Pro nedostatek sil však k plánovanému protiútoku nedošlo. Místo toho se německé velení rozhodlo částí sil Skupiny armádWeichsel (Visla) podniknout protiúder z prostoru Stargard (Stargard Sczeciński) směrem na Pyritz proti vojskům 1. Běloruského frontu, upevnit se v Pomořanech, a tím zajistit dlouhodobou obranu na přístupech k Berlínu. Guderian píše, že OKH chtělo protiúder podniknout ´s bleskovou rychlostí, dokud Rusové nepřisunou k frontě velké síly nebo nerozpoznají naše záměry s mocnostmi (zde je jako informace pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola IV, str. 124, použit jako historický podklad, jen výňatek z: H. Guderian, Erinnerungen eines Soldaten - Vzpomínky vojáka -, S. 375.).´ Příprava protiúderu byla zahájena koncem ledna a měla skončit 15. února 1945.
OKH počítalo s tím, že jarní plískanice zpomalí tempo postupu RA. Velitel Skupiny armád Weichsel (Visla) Himmler vydal začátkem února zvláštní rozkaz, v němž požadoval, aby německé útvary využily období plískanic, zadržely útok sovětských vojsk a zintenzívnily svou činnost (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 236, inv. čís. 2 673, sp. 2 546, l. 253.)."
