Mapa Vídeňské operace, kterou RA prováděla ihned poté, co odrazila německou operaci
Jarní probuzení, respektive, co odrazila německý protiútok v prostoru Blatenského jezera. Zobrazené boje na mapě jsou zde od 6. března do 15. dubna 1945, kdy byla dobyta Vídeň oběma sovětskými fronty - 3. Ukrajinským a 2. Ukrajinským frontem.
Jedno ze tří německých úderných uskupení, které operovalo nejseverněji, tedy východně od jezera Balaton (6. A a 6. TA SS), dosáhlo v podstatě za 10 dní protiútoků, jen nepatrných úspěchů.
"Prolomilo jen první a druhé pásmo obrany 3. Ukrajinského frontu v šířce 50 km a postoupilo o 20 - 30 km. Uložený úkol nesplnilo.
Na jih od Blatenského jezera odrazila vojska 57. A pod velením generálporučíka M. N. Šarochina všechny nepřátelské útoky (útoky německé 2. TA, které byly tím prostředním útokem, viz zde ještě jednu mapu
německých útoků, jejich Operaci Jarní probuzení od 6. března do 15 března 1945, i s protiútoky RA. Právě zde je dobře vidět prostřední útok německé 2. TA). Velkou úlohu sehrálo přitom dělostřelectvo. Na nejdůležitější směr bylo z úseků, na které nepřítel neútočil, přesunuto velké množství děl a minometů, čímž se druhého dne bojů zvýšila hustota dělostřelectva 3krát a třetího dne více než4krát. Tento rozhodný a včasný manévr dělostřeleckými prostředky zabránil nepříteli plně využít převahy v tancích a dělostřelectvu. Tempo nepřátelského útoku se pronikavě zpomalilo. Když velitelství německé 2. TA nedosáhlo úspěchu na jednom úseku, přeskupilo svá vojska a připravilo se k útoku na jiných směrech. V době od 6. do 20. března měnili Němci čtyřikrát směr útoku jižně od Blatenského jezera, ale všude narazili na houževnatý odpor 57. A (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 942, sp. 1, l. 76, 77.). Jen na některých úsecích se jim podařilo vklínit se do hloubky obrany 6 - 8 km. Stále vzrůstající odpor vojsk 57. A přinutil nepřítele, že na jih od Balatonu útok zastavil (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 177.)."
V prostoru Donji Mihajlovic (Skupina armád E, která útočila v tom třetím úderu, na nejjižnějším směru, z větší části v Jugoslávii) zatlačil nepřítel jednotky bulharské 1. A a vytvořil nevelké předmostí na sever od Drávy. Také v prostoru Valpova, v pásmu obrany jugoslávské 3. A, se mu podařilo Drávu násilně překročit a vtvořit tam předmostí. Velitelství 57. A poslalo na pomoc bránícím se bulharským a jugoslávským vojskům 133. střelecký sbor a 53. samostatný motocyklový pluk (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 942, sp. 1, l. 77.). Hitlerovci se ocitli v těžkém postavení. Pod údery sovětských, bulharských a jugoslávských vojsk nemohli udržet vytvořená předmostí a 22. března se stáhli na pravý břeh Drávy. Za úspěšné odražení nepřátelského útoku na tomto úseku fronty vyslovil velitel 3. Ukrajinského frontu maršál Sovětského svazu F. I. Tolbuchin vojákům bulharské 1. A a jugoslávské 3. A poděkování (historickým podkladem pro informace je zde: Kratka istorija Otěčestvennata vojna, str. 249. Oslobodilački rat naroda Jugoslavije 1941 - 1945. Druga knjiga, Beograd 1958, S. 151. ). "
Východní historiografie pak dodává svůj pohled, který není běžně možno nalézt, k dalším bojům svého křídelního frontu, Z těchto vět pak vycházelo spousta i západních historiků, neboť se tam dozvíme, že boj na území ČSR v řečené době března 1945, nebyl pro RA a rumunskou armádu - žádný směr hlavních úderů, ale běžná tehdejší útočná činnost, která byla však také nutná a vyplynula ze stažení německých jednotek jinam, na ohroženější směry, a z únavy ostatních německých obránců, kteří zůstali (což však vůbec neznamená, že by boje nebyly kruté a krvavé plné ztečí a protiztečí). Východní historiografie tedy konstatuje, cituji:
"Zatímco vojska 3. Ukrajinského frontu vedla těžké obranné boje v prostoru Blatenského jezera, armády pravého křídla 2. Ukrajinského frontu vedly dílčí útočnou operaci na území Československa. Vojska 53. A pod velením generálporučíka I. M. Managarova prolomila ve dnech 5. - 6. března spolu s jednotkami rumunské 1. A silně opevněnou nepřátelskou obranu v pásmu Slovenského rudohoří na úseku širokém 55 km, postoupila až 20 km do hloubky a osvobodila přes 100 obcí, mezi nimi Bánskou Štiavnici (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 2 779, sp. 1858, l. 237 - 239.). Svazky sovětské 40. A a 53. A a rumunské 1. a 4. A, odrážejíce v obtížném hornatém terénu nepřátelské protizteče, zahnaly ve dnech 7. až 19. března nepřítele za řeku Hron a zmocnily se Zvolenu.
V těchto bojích se zvláště vyznamenala rumunská 1. dobrovolnická debrecínská pěší divize ´Tudor Vladimirescu´. Výnosem presidia Nejvyššího sovětu SSSR byla tato divize vyznamenána Řádem rudého praporu (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 177, 178.)."
Bilancování.
V závěru svého historického pojednání o německé ofenzívě - "Operaci Jarní probuzení" (operation Frühlingserwachen)", a sovětském tzv. Protiútoku německých vojsk v prostoru Balatonu - východní historiografie konstatuje, že se jednalo - "o poslední velkou obrannou operaci Rudé armády za Velké vlastenecké války. Ofenzíva silného nepřátelského uskupení, která měla dalekosáhlé cíle ztroskotala. Rozplynuly se naděje německého fašistického velení, které snilo o tom, že porazí sovětská vojska, zlikviduje předmostí na pravém břehu Dunaje a nadlouho zadrží postup RA v jihovýchodní Evropě.
Sovětská vojska v součinnosti s bulharskými a jugoslávskými jednotkami čestně splnila svůj úkol. Odrazila protiútočícího nepřítele, udržela hlavní obranné čáry, způsobila hitlerovcům velké ztráty a vytvořila příznivé podmínky pro útok na vídeňském směru.
Tím, že vojska bulharské 1. A a jugoslávské 3. A odrazila ´tok německé Skupiny armád E, která se pokoušela zaútočit přes řeku Drávu na sever, byly velmi oslabeny německé síly operující v Jugoslávii.
Bývalý náčelník štábu ´Skupiny armád E´ Erich Schmidt-Richberg hodnotí ve své knize - Závěrečná bitva na Balkáně - krach německého protiútoku v prostoru Blatenského jezera takto: ´Byl to... poslední zoufalý pokus zachránit německý jihovýchod. Kdyby byl býval útok alespoň z časti úspěšný, mohlo po něm následovat dočasné uvolnění i v Jugoslávii (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 178., je zde informace jako - výňatek z: Erich Schmidt-Richberg - Der Endkampf auf dem Balkan, Závěrečný bitva na Balkáně, Heidelberg 1955, S. 151.).
K odražení protiútoku německých fašistických vojsk nemuselo sovětské velení zasadit do boje svou 9. GA ze zálohy vrchního velení, která byla soustředěna v pásmu 3. Ukrajinského frontu (zákaz jejího použití, které provedla STAVKA, viz v Č 6. - má poznámka), ani zálohy pravého souseda - 2. Ukrajinského frontu. Tím byly ušetřeny síly a prostředky nezbytné pro následující útočnou operaci RA na vídeňském směru (Vídeňská operace, která bude o chvíli následovat - má poznámka).
Blatenská obranná operace byla úspěšná dík úsilí všech druhů vojsk. Rozhodující úlohu v bojích s nepřátelskými tanky sehrálo dělostřelectvo všech ráží, které v součinnosti s bitevním letectvem odráželo nepřetržité útoky nepřítele.
Soustředěná dělostřelecká palba způsobila útočícím tankovým uskupením velké ztráty.
Nepřítel musel často měnit směry útoků, přeskupováním sil ztrácel čas a nakonec musel útok zastavit. V obranné bitvě bylo široce použito manévru dělostřeleckými útvary a svazky.
Jedním z nejmohutnějších prostředků v obraně, který byl také schopen největšího manévrování, byla tanková a mechanizovaná vojska 3. Ukrajinského frontu. Aby byla zvýšena odolnost obrany, byly tanky a SHD rozmístěny v léčkách na pravděpodobných směrech pohybu nepřátelských tanků.
Velkou úlohu při úspěšném odrážení protiútoku nepřátelských tankových vojsk měla 17- Letecká armáda z 3. Ukrajinského frontu a část sil 5. Letecké armády z 2. Ukrajinského frontu.
Letectvo i přes nepříznivé meteorologické podmínky nepřetržitě bombardovalo nepřátelské tanky a dělostřelectvo a bojovalo s fašistickými letouny.
Při obnově porušené obrany bylo široce využito manévru ženijními prostředky a pohyblivými zatarasovacími oddíly.
Velký význam pro úspěšné splnění obranných úkolů měl fakt, že byly odhaleny, i když po poněkud opožděně, plány hitlerovského velení a určeny směry hlavního úderu nepřátelských tankových sil.
Během protiútoku v prostoru Blatenského jezera utrpěli hitlerovci velké ztráty. 6. TA SS, která se vklínila do obrany 3. Ukrajinského frontu, obchvátila sovětská vojska ze dvou stran. Maďarská vojska, rozmístěná v západním Maďarsku, byla úplně demoralizována.
Krach německé protiofenzívy v prostoru Blatenského jezera značně podlomil bojovnost německých a maďarských vojáků a důstojníků (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 178, 179.)."
Vídeňská operace RA.
Právě porážka německých a maďarských vojsk v jejich protiútoku u Blatenského jezera, do 16. března 1945, byla tou nezbytnou podmínkou nejen k celému obsazení zbytků Maďarska, ale i pro útok do Rakouska a pro dobytí Vidně. Tyto, nyní řečené úkoly, pak plnila Rudá armáda v tzv. Vídeňské operaci.
Vídeňská operace byla pak mohla být zahájena 16. března 1945, tedy ihned po odražení německého protiútoku (operace Jarní probuzení) pravě v prostoru Blatenského jezera.
Zde viz detailnější náčrt bojů
, na kterém jsou útoky RA (3. Ukrajinského frontu) od 15. března do 26. března 1945. Sověti plynule přecházeli do Vídeňské operace.
A jaké bylo postavení jednotlivých nepřátelských stran nám spolu s dalšími informacemi, nabízí východní historiografie, ze které jsou čerpány informace všeobecně historiky, slovy, cituji:
"Na sever od Dunaje se proti 2. Ukrajinskému frontu v té době bránila vojska německé 8. A. V pásmu od Ostřihomu k Blatenskému jezeru nadále bojovala německá 6. A, 6. TA SS a hlavní síly maďarské 3. A. Na západ od jezera byly rozmístěny jednotky maďarského 2. as, na jih od jezera se bránila německá 2. TA. V Jugoslávii operovala vojska německé Skupiny armád E.
V nepřátelském (tedy německém - má poznámka) týlu na Slovensku aktivizovali svou činnost partyzáni. Navázali spojení s velitelstvím 2. Ukrajinského frontu a pomáhali sovětským a rumunským vojskům. Pro sovětské velení a štáby měly velkou cenu zprávy slovenských partyzánů o opevněních a rozmístění nepřítele, zejména zprávy o opevněních na Váhu, a dále plány obrany Žiliny a Bratislavy.
Po porážce u Blatenského jezera začali hitlerovci urychleně zesilovat už dříve připravený systém opevnění na čáře Ostřihom-Székesfehérvár a budovat obranu na čáře Székesfehérvár-Simontornya-severovýchodní břeh Blatenského jezera, které se znovu zmocnili za protiútoku. Hlavní pásmo obrany hluboké 5 - 7 km se táhlo na sever od Dunaje po pravém břehu Hronu a na jih od Dunaje po východních svazích Vértešského pohoří až k Székesfehérváru. Ve vzdálenosti 10 - 20 km od předního okraje připravil nepřítel druhé pásmo, složené z celého řetězu uzlů odporu a opěrných bodů. Širokou síť průplavů proměnil v protitankové překážky. U přeprav přes řeku Rábu byla postavena silná předmostní opevnění. Třetí pásmo obrany se táhlo podél rakousko-maďarských hranic a skládalo se ze tří až čtyř zákopů, které byly chráněny zátarasy z ostnatého drátu, minovými poli a protitankovými příkopy. Obrana byla zesílena pevnůstkami a dřevo-zemními palebnými sruby (historickým podkladem pro informaci je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 179, 180.)."
