Mapa německého protiútoku na jižní části východní fronty od 6. března,
kde je poněkud přehledněji i Vídeňská operace, končící dobytím Vídně do 15. dubna 1945.
Když byla poražena německo-maďarská vojska na sever od Blatenského jezera, vytvořila se příhodná situace pro postup sovětské 57. A a bulharské 1. A, které zaútočily ze svého postavení jižně od jezera, jako levé křídlo 3. Ukrajinského frontu.
Jejich útok proti německé 2. TA začal dne 29. března 1945 z východu, jednotky 5. gardového jezdeckého sboru pak zaútočily z prostoru Keszthely (na západním břehu Blatenského jezera) "a 2. dubna obsadily středisko maďarského naftového průmyslu Nagykanizsu. Avšak brzy na to narazila vojska 3. Ukrajinského frontu na silný německý odpor a byla nucena postup zpomalit.
Dne 1. dubna 1945 nařídila STAVKA velení 2. Ukrajinského frontu, aby pokračoval v útoku severně od Dunaje ve všeobecném směru na Malacky-Jihlavu, nejpozději 5. - 6. dubna osvobodil Bratislavu a pronikl na čáru Nové Mesto nad Váhom - Malacky - řeka Morava. Dále měla vojska 2. Ukrajinského frontu osvobodit město Brno, Znojmo a Stockerau. Při útoku na Brno měla být zasazena 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina generálporučíka I. A. Plijeva. Sovětská 46. A, 2. gardový mechanizovaný sbor a přidělený z 3. Ukrajinského frontu 23. tankový sbor dostaly za úkol útočit směrem na Most nad Litavou-Vídeň a v součinnosti s vojsky pravého křídla 3. Ukrajinského frontu se zmocnit hlavního města Rakouska. Po obsazení Brna měla vojska rozvíjet útok severním směrem vstříc vojskům 4. Ukrajinského frontu, spojit se s nimi v prostoru Olomouce a společným úsilím rozdrtit nepřátelské uskupení bránící se jihovýchodně od Moravské Ostravy (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 80, 88.).
2. Ukrajinský front začal plnit tento rozkaz a zahájil úspěšný útok silami středu a levého křídla frontu. Vojska postupující podél levého břehu Dunaje zdolala německou obranu na Váhu, Nitře a Malém Dunaji a 4. dubna 1945 ztečí dobyla Bratislavu. Bojů o slovenské hlavní město se aktivně účastnila Dunajská flotila, která přepravila z pravého (jižního dle toku řeky) břehu Dunaje na levý břeh vojska 23. střeleckého sboru. Téhož dne dosáhla vojska 2. Ukrajinského frontu rakousko-československých hranic při ústí řeky Moravy. Při osvobozování Bratislavy pomáhali 2. Ukrajinskému frontu slovenští partyzáni. Zásluhou aktivních operací vojsk a partyzánů se nepříteli nepodařilo odvézt poklad Slovenské národní banky, který byl již připraven k odvozu do Německa (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 3, inv. čís. 75 620, sp. 1, l. 143.).
Obyvatelé Bratislavy, stejně jako obyvatelé jiných slovenských měst, se radovali ze svého osvobození z německé fašistické poroby a vřele děkovali Sovětskému svazu, který podal pomocnou ruku slovenskému lidu. Aby bylo obyvatelstvo zabezpečeno potravinami, věnovalo sovětské velení městské samosprávě nezbytné potraviny (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 185, 186.).
V dubnu pokračovala RA ve svém osvobozeneckém poslání. Vojska levého křídla2. Ukrajinského frontu obsadila 2. dubna velké průmyslové středisko Mosonmagyaróvár a přiblížila se k rakousko-maďarským hranicím mezi Dunajem a Neusiedlerským jezerem. Překonala houževnatý odpor nepřítele, který nejednou přecházel do protiútokům, a 5. dubna večer dosáhla čáry Kittsee-Most na Litavou. Po obsazení koridoru mezi Dunajem a Neusiedlerským jezerem vznikly podmínky pro obchvat Vídně z východu a severovýchodu.
Dne 1. dubna 1945 dal STAVKA rozkaz 3. Ukrajinskému frontu, aby rozvíjel útok silami 4. a 9. GA společně s 6. GTA a nejpozději do 12. - 15. dubna 1945 dosáhl čáry Tulln-Sankt Pölten-Lilienfeld; sovětské 26., 27., 57. A a bulharská 1. A měly nejpozději do 10 - 12. dubna obsadit města Gloggnitz, Most nad Murou, Štýrský Hradec a Maribor a pevně se zachytit na řekách Mürz-Mura-Dráva (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 81.).
Dne 3. dubna pronikly armády pravého křídla 3. Ukrajinského frontu do vídeňské nížiny a na přístupy k Vídni. Do 4. dubna pronikla vojska na čáru ústí řeky Moravy-Most nad Litavou-řeka Litava-Köszek-Szengotthárd-západně od Nagykanizsy. Dále probíhala fronta po řece Drávě.
Vojska 2. a 3. Ukrajinského frontu rychle pronásledovala ustupujícího nepřítele a postoupila o 120 - 170 km vpřed. V některých dnech postoupila až o 25 - 30 km. Do bojů aktivně zasahovalo i bitevní a bombardovací letectvo 5. a 17. Letecké armády. Sovětští letci svými přesnými zásahy ničili bojovou techniku i živou sílu nepřítele, dezorganizovali jeho ústup a mařili všechny jeho pokusy zachytit se na mezilehlých čarách. Nemalou úlohu sehrála také ženijní vojska. Dík správnému rozložení sil rychle opravovala rozbité cesty a mosty, odminovávala terén a zajišťovala tak plynulý postup RA (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 186.)."
Rozbité jednotky německé Skupiny armád Jih (Süd) ustupovaly, v prvé dekádě měsíce dubna, do prostoru Vídně. Někde se jednalo o koordinovaný ústup, někde se jednalo o panický ústup. Vše dle toho jaký tlak vyvíjela RA a jak se dařilo německým důstojníkům ještě velet svým jednotkám. "Hitlerovští důstojníci měli právo použít nejostřejších trestů proti zběhům a těm, kteří odmítli poslušnost. V rozkaze velitele německé 6. A se pravilo: ´Zběha stihne smrt a potupa. Od 6. dubna budou přepadové oddíly pročesávat týl (historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 243, inv. čís. 266 912, sp. 1, l. 186.)."
Ve stejné době, kdy se jednotky 2. a 3. Ukrajinského frontu přiblížily k rakousko-maďarským hranicím, začaly sou houfně vzdávat maďarské jednotky do sovětského zajetí. Historie o tom vydává tato svědectví, cituji:
"Za pouhé tři dny bojů na západní hranici Maďarska (tedy ve dnech 28. až 30 března 1945 - má poznámka) zajala vojska 3. Ukrajinského frontu 45 000 vojáků a důstojníků. Některé zbylé maďarské jednotky hnali fašisté na západ. Několik set maďarských vojáků bojujících proti 2. Ukrajinskému frontu se připojilo k slovenským partyzánům a spolu s nimi bojovali na straně RA proti ustupujícím fašistům (historickým podkladem pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola V, str. 186 je zde informace, výňatek z: D. Nemes, Magyarország felzabadulása, old. 223.).
Szálasiho klika, statkáři a kapitalisté utíkali na západ a odnesli sebou maďarský zlatý poklad a další cenné věci (historickým podkladem pro Velkou vlasteneckou válku, svazek 5, Kapitola V, str. 186, 187, je zde informace, výňatek z: C. A. Macartney, October fifteenth. A History of Modern Hungary 1929-1945, Part II, p. 469.).
Dne 4. dubna dokončila RA osvobozování maďarského území. 4. duben se stal národním svátkem Maďarska (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 186, 187.)."
Dobytí Vídně Rudou armádou.
Ihned po vyhnání německých vojsk z Maďarska, začala RA útočnou operaci, jejíž cílem bylo dobytí Rakouska po domluvenou demarkační čáru, a kde bylo v jejím prostoru i hlavní město Vídeň.
Už v době, kdy se RA blížila k rakousko-maďarským hranicím, po zkušenostech s jinými státy (Polsko a Východní Prusko), začaly německé státní orgány a orgány velení Wehrmachtu vylepovat plakáty a vysílat v rozhlase zprávy, že RA bude likvidovat všechny rakouské příslušníky NSDAP, a začalo být evakuována část civilního obyvatelstva z východního Rakouska.
Východní historiografie zde, ale říká, že se jednalo o nacistickou propagandu, neboť vojáci a důstojníci RA byly poučeni takto, cituji:
" Po vstupu vojsk 2. a 3. Ukrajinského frontu na území Rakouska dala STAVKA, 2. dubna 1945, pokyn vojenským radám obou frontů, aby vydaly provolání k rakouskému obyvatelstvu. V pokynech se doporučovalo upozornit obyvatelstvo na to, že RA bojuje proti německým fašistickým okupantům, a ne proti obyvatelstvu Rakouska a vyzvat je, aby zůstalo na svých místech, pokračovalo v mírové práci, pomáhalo sovětskému velení udržovat pořádek a zajišťovat normální chod průmyslových, obchodních, komunálních a jiných podniků. Dále se doporučovalo oznámit obyvatelstvu, že Rudá armáda vstoupila do Rakouska výhradně proto, aby porazila německá fašistická vojska a osvobodila zemi z německého područí; vysvětlit, že RA hájí zájmy Rakouska a bude pomáhat při nastolování řádu, který existoval v Rakousku do roku 1938, tj před vpádem do Rakouska; vyvrátit zvěsti o tom, že RA zlikviduje všechny členy NSDAP a vysvětlit, že tato strana bude rozpuštěna, ale proti řadovým členům, jestliže se budou loajálně chovat k sovětským vojskům, nebude použito žádných represálií (historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 85, 86.)."
Pokyny, které vydala STAVKA, realizovaly politické orgány obou frontů, během agitační a propagandistické práce mezi rakouským obyvatelstvem - v každé vesnici a v každém městě, které RA dobyla.
"Německé fašistické velení se snažilo všemožně udržet rakouské území. Neustále zesilovalo obranné čáry na východních hranicích, ale současně začalo vyvážet z východního Rakouska průmyslové zařízení, zboží, potraviny a cenné věci. Neomezenému rozkrádání byla vystavena Vídeň, jejíž obraně byla věnována mimořádná pozornost. Vídeň má důležitý vojenskostrategický význam nejen jako hlavní město Rakouska, ale i jako velký železniční uzel, říční přístav na Dunaji a křižovatka nejvýhodnějších cest spojujících střední Evropu s balkánskými zeměmi a se Středomořím. Pád Vídně by nevyhnutelně způsobil další snížení prestiže hitlerovců a ještě větší pokles morálky německých fašistických vojsk (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola V, str. 187, 188.)."
