Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 1.

[michan]

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 1.
Mapa východní fronty ke dni 1. dubna 1945. V horní části, severovýchodně, je vidět oblast




Kurland, kde se části německé Skupiny armád Sever (Nord), což byly části 16. A a 18. A, bránily až do 8. května 1945. RA svým 1. Běloruským frontem, stojícím nejvíce na západ, byla ke stejnému datu 50-60km od Berlína a připravovala se, spolu s 1. Ukrajinským a na severu 2. Běloruským frontem na závěrečnou Berlínskou operaci.
Pád Berlína bude rozdělen na následující okruhy témat:
1) Úvod.
2) Plán a příprava Berlínské operace.
3) Berlínská operace. Dobytí Berlína.
4) Závěr a bilance.

1) Úvod.
Na jaře roku 1945 již bylo zcela nezpochybnitelné, že neslavná éra Třetí říše Adolfa Hitlera je u konce (mezi nejslavnější období si nacisté započítávali roky 1939 až 1942, když k moci se dostali v roce 1933, čili "Tisíciletá říše" trvala "jen"... "krutých a krvavých 12 let"), neboť Spojenecké armády (armády SSSR, USA, VB a Francie a dalších států koalice) byly již, na jaře v Německu. Rudá armáda dokonce stála už 60 km od hlavního města Berlína a pilně se připravovala k útoku do srdce Hitlerovy říše.
Sovětský voják, důstojník, generál, maršál, ale i obyčejný příslušník mnohonárodnostního soustátí SSSR, v sobě povětšinou nosil touhu po pomstě a těšil se až bude nacismus (jak psali jeho historici a lidé opakovali, fašismus) vyvrácen ze svých kořenů, což ztotožňovali s pádem Berlína a s odsouzením a popravou předních nacistů a nejvíc s odsouzením a popravou Hitlera, a také s Bezpodmínečnou kapitulací Německa v Evropě. Ale stejnou chuť měli i ostatní spojenci - USA, VB a Francie a další státy koalice - jejich vojáci i obyvatelé.
Spojenci se"chystali", každý po svém a dle svých možností, vyvrátit z kořene smutně proslulý "nový pořádek v Evropě".
I na jaře krvavého roku 1945 zůstával Berlín stále správním střediskem Třetí říše. A právě z Berlína také stále vydával příkazy Hitler a jeho vojenské orgány a vláda. Všechny orgány a jejich vůdce, ještě na jaře roku 1945, dělali vše proto, aby prodloužili svou existenci.
Východní historiografie, stejně jako ta západní se shodovaly v názoru na sféry vlivu v Německu po Bezpodmínečné kapitulaci (dohoda o rozdělení Německa po jeho dobytí říkala, že vzniknou 4 správní celky spravované SSSR, USA, VB a Francií. Berlín byl pak v pásmu SSSR. Dohoda byla provedena na Jaltské konferenci mezi 4. únorem a 11. únorem 1945. viz Závěry: bod 3. zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaltsk%C3%A1_konference
), stejně jako se shodovaly na důležitosti dobytí Berlína, což bylo napsáno ve větách o jeho významu, cituji:

"Hlavní město Německa bylo organizujícím střediskem boje proti armádám protifašistické koalice. Toto město bylo také největším hospodářským střediskem Německa, protože v něm byly soustředěny četné podniky nejdůležitějších průmyslových odvětví - strojírenského, elektrotechnického a chemického. Berlín zaujímal první místo v Německu ve výrobě válečného materiálu (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 218 a informace z historických zdrojů, kterými jsou zde: Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.)".
Vždyť každý sedmý obyvatel města Berlína pracoval v některém vojenském podniku. Což samo o sobě určovalo vojenský a politický význam hlavního města německé říše, jehož dobytí se postupně stávalo nejbližším úkolem Rudé armády.
Právě Rudá armáda si v lednu až měsíci březnu 1945 vytvořila svými útočnými operacemi nejlepší podmínky, aby mohla Třetí říši zasadit rozhodující úder a dobýt jeho hlavní město Berlín.. Když se přiblížila polovina dubna 1945 zaujímala RA následující postavení od severu k jihu východní fronty:

- Leningradský front bojoval proti



německému kuronskému uskupení ( viz zde - Kuronská kapsa:
http://www.fronta.cz/dotaz/kuronska-kapsa
, které bylo zatlačeno k moři.

- Vojska 3. Běloruského frontu dokončovala likvidaci Východopruského uskupení - viz Východopruská operace, Etapa 2, zde na Palbě - Východní Prusko, zteč Královce. Č 1. až Č 6.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7266

- Část jednotek 2. Běloruského frontu ničila poslední zbytky německých uskupení v prostoru Gdyně, viz Východopomořanská operace Č 1 až 6.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7258
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7262
Hlavní síly 2. Běloruského frontu pronikly k pobřeží Baltského moře severozápadně od Gdaňska a k Odře od jejího ústí až po město Schwedt a vystřídaly zde vojska 1. Běloruského frontu (viz horní odkazy v Č 1 až Č 4.).

- Vojska 1. Běloruského frontu pronikla k Odře, vytvořila v prostoru Küstrina (Kostřína, Kostrzyn) předmostí, dokončila přeskupování a stanula na čáře Schwedt-Gross-Gastrosse, viz Viselsko oderská operace Č 1. až č 14.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7201
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7205
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7213
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7217
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7220

- 1. Ukrajinský front pronikl k Nise na úseku od Gross-Gastrosse až po Penzig a k československým hranicím na úseku Neustadt-Ratiboř - viz Východopomořanské operace a Slezsko Č 1 až 6, když Slezské operace, jsou v Č 5. a Č 6.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7262

- 4. Ukrajinský front dosáhl čáry Ratiboř-Žilina.

- Vojska 2. a 3. Ukrajinského frontu obsadila dne 13. dubna Vídeň, viz Vídeňská operace ve stati - Maďarsko, Rakousko, březen, duben 1945. Č 1 až Č 12.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7293
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7303
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7316
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7327
Pozice, které zaujaly jednotky RA po zimním tažení znamenaly, že bylo osvobozeno Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Bulharsko a část Československa. Rudá armáda dobyla Východní Prusko, Východní Pomořany a Slezsko a když dobyla Vídeň otevřela se jí cesta do jižního Německa.
"Současně s ofenzívou RA pronikla koncem března k Rýnu po celé jeho délce americká a britská vojska a vytvořila v prostoru Remagenu a Oppenheimu předmostí (zde na Palbě viz události ve stati - Do Německa 1945. Č 6 až Č 12., je zde popsána i Operace Plunder, vysazení para jednotek na druhé straně Rýna:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6610
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6636
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6645
). Za této příznivé situace se angloamerické vedení rozhodlo zahájit na celé frontě útok do nitra Německa."
Dle útočných plánů, které vypracoval štáb západních Spojenců (SHAEF), při vrchním veliteli v Evropě generálu Eisenhowerovi, mělo následovat především obklíčení a rozdrcení porúrského uskupení Němců. Poté měla angloamerická vojska dosáhnout obklíčení Porúří ze severu a udeřit od Frankfurtu nad Mohanem přes Kassel. Úder měl být zasazen dřív, než se uzavře obkličovací kruh (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 218, 219 a informace z historických zdrojů, kterými jsou zde: Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků.). Nyní si řekneme začátek toho, co říká východní historiografie, což pro své historické podklady - "Velká vlastenecká válka" - převzala ze západních historických pramenů, cituji:

"Generál Eisenhower zamýšlel provést popsanou operaci během měsíce dubna. Dále měla spojenecká vojska během útoku na Drážďany rozčlenit německá vojska a setkat se s Rudou armádou na čáře Erfurt-Lipsko-Drážďany. Za příznivé situace měl být podniknut útok i na jižním křídle západní fronty (zpravodajské služby hlásily budování německé obrany v Bavorsku v Alpách - má poznámka); Spojenecká vojska se zde měla setkat s Rudou armádou v prostoru Řezno - Linec, a tím znemožnit Němcům obranu jihoněmeckých oblastí (historickým podkladem pro informace zde byl výňatek z J. Ehrman, Grand Strategy, - volně přeloženo - Vysoká strategie, vol. VI, London 1956, p. 132.).

[michan]

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 2.

A pak následují spekulace z nichž ta z východní historiografie je spekulace o tom, že západní Spojenci chtěli tzv. "ukrást" Rudé armádě dobytí Berlína. Západní historiografie pak skutečně k této spekulaci přispívá tvrzením, že někteří generálové amerických a anglických jednotek, na úrovni armád a sborů "chtěli předběhnout Rusy a osvobodit Berlín". Spekulace východních historiků má skutečně reálné podklady, neboť o rozhodnutí Jaltské konference, ze dne 4. až 11. února 1945 - Závěry bod 3, viz zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaltsk%C3%A1_konference
věděl jen trochu Eisenhower (rozhodnutí pro Závěr, jeho body, na Jaltské konferenci prováděli - Stalin, Roosevelt a Winston Churchill a dostali jej jen náčelníci nejvyšších štábů Spojenců, generál Marshall a jemu podřízení generálové v hlavním štábu a nebyli s ním " ihned" seznámeni generálové ani armád, ani sborů - má poznámka), který to však svým podřízeným ihned neřekl, neboť se předávaly jen nutné informace z důvodu utajení. Britští a američtí generálové byli naučeni, že především se musí řídit vojenským hlediskem, tedy když mají vojenský cíl před sebou, dostatek sil, a mohou ho dosáhnout, tak "hurá na cíl" a jestli je to dobře, nebo špatně nechávali na svých nadřízených. Z těchto určitých volností západních demokratických generálů, jejich dosti silné samostatnosti /rozdíl v možnostech generálů v totalitních armádách/ docházelo později ke spekulacím, že chtěli cíl Rudé armádě sebrat, přitom se jednalo jen o to, že nebyli seznámeni s politickým zadáním v době bojů a dozvídali se jej až když chtěli svůj vojenský krok provést.
Pojďme a řekněme si nejprve některé "Spekulace", které vedly k pozdějším obviněním západních generálů u východních historiků (spekulace si později řekneme také, a uvidíme, že jen "čeřili vodu propagandy", ač věděli, že se západní generálové museli řídit stejně Jaltskou konferencí - dle rozkazu Eisenhowera. Na závěr té východní propagandy "bible Sovětů" - Velká vlastenecká válka - stejně přizná, že se západní generálové drželi tzv. Demarkační čáry, určené na Jaltě a útočili na jih - na "imaginární německou pevnost v Alpách". Berlín měla prostě dobýt RA! A čtenáři jasně vyplyne, že se jednalo o propagandu Studené války- má poznámka.).
A nyní pokračujme dál z převzatých informací, výňatků západních historiků, zařazených do Velká vlastenecká válka, cituji:

"Americký plán útoku se vyznačoval tím, že hlavní úder měl být nepříteli zasazen přes střední Německo směrem na Drážďany. Angloamerické velení si v závěrečné etapě války dobře uvědomovalo obrovský význam Berlína. Velitel spojeneckých vojsk v Evropě Dwight Eisenhover a americký sbor náčelníků štábů věděli, jaký morální a politický význam by mělo dobytí Berlína před příchodem sovětských vojsk. V dopise polnímu maršálovi Montgomerymu z 15. září 1944 (dobře se podívejme na datum - takřka před rokem, v době Arnhemu... tedy v době, kdy byly obě fronty, jak ta západní tak ta východní ještě hodně daleko od Berlína... Pamatujme, že Demarkační čára byla určena až 4. - 11. února 1945 - Jaltská konference...viz: Závěry. - má poznámka) Eisenhower napsal: ´Je jasné, že Berlín je hlavním cílem. Podle mého názoru je mimo jakékoli pochybnosti, že musíme soustředit všechnu energii a síly a rychle vyrazit na Berlín /vojenský pohled generála plného optimismu - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace použité v Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 219, je zde: The Memoirs of Field-Marschal the Viscount Montgomery of Alamein, Paměti polní maršál vikomt Montgomery hrdiny z Alameinu. London 1958, p. 331.).
Přání vkročit do hlavního města Německa jako první chovali političtí i vojenští vedoucí činitelé spojeneckých zemí po celou závěrečnou etapu války v Evropě. Spojenecké velení se nevzdávalo myšlenky, že dobude Berlín. Přesto však se v březnovém plánu (tedy březnu roku 1945, čili po Jaltské konferenci již měsíc - má poznámka) neuvádělo dobytí Berlína jako prvořadý úkol v nadcházejícím útoku. Když Eisenhower upřesňoval plán činnosti svých vojsk, napsal v dubnu 1945 ve zprávě spojenému sboru náčelníků štábů, že by bylo velmi žádoucí udeřit směrem na Berlín, avšak ´vzhledem k tomu, že je naléhavě nutné spěšně zahájit útočné operace na severu a jihu je třeba odsunout útok na Berlín na druhé místo a čekat na další vývoj událostí´ (historickým podkladem pro informace popsané ve Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 219, zde byl výňatek z J. Ehrman, Grand Strategy, - volně přeloženo - Vysoká strategie, vol. VI, London 1956, p. 148.)."

A po tomto výňatku z díla západního historika, kdy je úmysl Eisenhowera řečen, - jako voják jsem si přál dobýt Berlín, ale úkoly byly jiné, - východní historiografie dál pokračuje a rozvine tento detail v přemýšlení vojáka o další "spekulace", spekulace těch, kteří všechno neznali, nebyli se vším seznámeni, ale chtěli také dobýt Berlín, cituji dál z východní historiografie:

"Berlín tedy nebyl v útočných plánech spojenců ´odsunut na druhé místo´ proto, že spojenecké velení přestalo uznávat velký vojenský a politický význam hlavního města Německa, nebo že je nechtělo dobýt, nýbrž proto, že se situace v Evropě v té době pronikavě změnila.
Eisenhower přihlížel především k vývoji událostí na sovětsko-německé frontě. Koncem března, kdy západní spojenci plánovali své útočné operace, stála jejich vojska na Rýně, více než 400 km od Berlína. Naproti tomu sovětská vojska stála na Odře - pouhých 60 km od hlavního města Německa. Dobýt Berlín dříve než Rudá armáda bylo za těchto podmínek pro západní spojence těžké. V této situaci by útok západních spojenců na Berlín mohl vést, jak řekl Eisenhower, k ´nešťastným incidentům´se sovětskými vojsky. Vrchní velitel spojeneckých armád musel v tomto rozhodujícím okamžiku války postupovat ve vztazích se Sovětským svazem obezřetně (výhružka, nebo pochvala do vlastních řad, nebo co? - má poznámka). Autorita SSSR a jeho ozbrojených sil na celém světě byla příliš velká, aby tehdy mohly nabýt vrchu provokační požadavky reakčních politiků, zejména Churchilla, kteří požadovali, aby Angličané a Američané prováděli ´tvrdší´protisovětskou politiku. Přitom měli všichni spojenci stále ještě společný zájem na boji nejen proti hitlerovskému Německu, ale i proti Japonsku.

A poté již východní historiografie zcela přiznává, že Jaltskou konferenci a její - Závěry, bod 3 - Demarkarční čáru oblastí - museli ctít všichni spojenci, neboť o tom rozhodlo nejvyšší velení - Stalin, Roosevelt i stále více východní historiografií napadaný nepřítel "komunistů" Winston Churchill (kterého obviňují ve své "Bibli" při každé příležitosti - věděli co činí... - má poznámka), cituji:

"Kromě toho i kdyby si sebevíce přáli dobýt Berlín, nemohli západní spojenci SSSR v této době ignorovat právě přijatá usnesení krymské konference (Jaltské konference - má poznámka) o německé otázce, zejména v otázce okupačních pásem. Podle těchto usnesení patřilo hlavní město Německa do sovětského (okupačního) pásma, a spojenecké velení to respektovalo (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 219, 220.)."
A poté se také dozvíme, že již dva měsíce před skončením války v Evropě, věděl i tisk, že Berlín bude osvobozovat Rudá armáda, cituji:

"Americký novinář Ralph Ingersoll, který tehdy pracoval ve štábu americká 12. Skupiny armád, píše: ´Pásma už byla vyznačena na našich štábních mapách. Dva měsíce před skončením války jsme dostali zvláštní mapu, abychom ji mohli prostudovat (historickým podkladem pro informace je zde pro -Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 220, výňatek z - R. Ingersoll, Top secret, Přísně tajné, New York 1946, p. 325.). To potvrzuje i generál Omar Bradley - velitel americké 12. Skupiny armád, která působila na středním směru. Bradley, který nesouhlasil s Churchillovým návrhem útočit na Balt a Berlín, píše: ´ Řídili jsme se úplně jinými hledisky. Kdyby nebyla okupační pásma už stanovena, mohl bych ještě připustit, že tento útok z politického hlediska stojí za námahu. Avšak neviděl jsem žádný smysl v tom, abychom měli ztráty v bojích o město, které budeme muset stejně předat Rusům (historickým podkladem pro informace je zde pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 220, výňatek z: O. Bradley, A Soldier's Story, Příběh vojáka, New York 1951, p. 537.).
Jiné hledisko, z něhož vycházelo spojenecké velení ve svých pánech, spočívalo v tom, že úder směrem na Drážďany umožňoval Američanům přetnout všechny komunikace Němců mezi Berlínem a jižním Německem. Eisenhower napsal: ´Bylo jasné, že nepřítel měl v úmyslu pokusit se vytvořit opevněný prostor na jihu, a proto jsem se rozhodl znemožnit mu to (historickým podkladem pro informace popsané ve Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 220, zde byl výňatek z J. Ehrman, Grand Strategy, - volně přeloženo - Vysoká strategie, vol. VI, London 1956, p. 148.).
Generál Eisenhower soudil, že podaří-li se Němcům vytvořit v jižním Německu tzv. ´národní pevnost´ , umožní jim to zesílit politické manévry a vyhnout se Bezpodmínečné kapitulaci. Hitlerovci se o to opravdu pokoušeli. Soustředili v jižním Německu a Československu a v severozápadním Rakousku velké uskupení vojsk (Alpská pevnost, a ta uskupení vojsk byla Skupina armád Střed /Mitte/, která byla mnohokrát rozbita a zase znovu shromážděna - tehdy již naposledy./ pod velením generála Schörnera).
Americký plán útoku spojeneckých vojsk ostře kritizovali vedoucí činitelé Velké Británie. Hlavním nedostatkem tohoto plánu podle Churchillova názoru bylo, že útok měl směřovat na Drážďany, a ne na Berlín. Tvrzení Američanů, že by hitlerovci mohli v jižním Německu vytvořit ´národní pevnost´, nepřikládali britští předáci žádný význam. Churchill, který přehlížel usnesení krymské konference (Jaltské konference - má poznámka) o okupačních pásmech, žádal, aby západní mocnosti obsadily co největší kus německého území (znal bolševiky a Stalina - má poznámka). Dne 1. dubna 1945 Churchill napsal Rooseveltovi: ´Myslím, že z politického hlediska bychom měli proniknout v Německu co nejdál na východ (historickým podkladem pro informace je pro: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 220, výňatek z: W. Churchill, The Second World War, Druhá světová válka, vol. VI, p. 407.). Ačkoli Churchill tvrdil, že tehdejší spory o směr hlavního úderu západních spojenců v Německu nebyly ´zásadní´, bylo tomu právě naopak. Tyto spory svědčily o imperialistickém soupeření mezi USA a Anglií (říkají imperialistické choutky východních historiků, neboť SSSR, vedeno Stalinem, chtělo nevratně zabrat - přátelsky na "věčné časy a nikdy jinak" jen to co se jim "imperialisticky", v rámci "vyšších bolševických ideologických cílů" - podařilo - kdo nezná, nechť se poučí z dobových hesel - roky 1948 až 1989 - má poznámka).
Angličané měli zájem na průmyslových oblastech severozápadního a severního Německa, které měly velký strategický význam, a Američané měli zase zvláštní zájem na jihoněmeckých oblastech /zde se chce říci Ámen, ale to by bylo křesťanské - má poznámka/ (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 220.)."

[michan]

Pád Berlína, duben, květen 1945. Č 3.

I přes určité námitky britských generálů byl nakonec v SHAEF schválen plán pocházející od americké strany (útok směr jih, nikoliv na Berlín a došlo k přeskupení amerických armád), čímž se v útočných operací dál pokračovalo podle něho (z této doby pochází i sporný telegram generála Eisenhowera /viz zde foto sedící Churchill



, stojící Eisenhower a Momtgomery po překročení Rýna./, konkrétně z 28. března 1945, který ač neměl oprávnění tak zaslal telegram Stalinovi, viz věty na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6645
). Obsah vět generála Eisenhowera z onoho odkazu cituji:

"Generál Eisenhower posílá poněkud sporný telegram Stalinovi, ve kterém mu oznamuje své další plány. Říká v něm mimo jiné, že má v úmyslu poslat své hlavní síly přes jižní Německo a Rakousko. Hlavní útok chce vést na Erfurt a Lipsko a vedlejší na Norimberk, Řezno a Linec. Britové proti takovému postupu rozhodně protestují s tím, že tak důležité rozhodnutí nemůže Eisenhower udělat sám. Kromě toho překračuje svou pravomoc už tím, že jedná přímo se Sověty. Britové by dali přednost útoku na Berlín, jak bylo v souvislosti s politickým významem takového tahu doposud plánováno. Tvrdí, že tento plán by měl mít přednost před plánem, který je založen na obavách a pochybných zprávách hovořících o tom, že se Němci připravují opevnit se v Bavorsku.
Jak Churchill, tak britští náčelníci štábů, předkládají celý případ Washingtonu. Prezident Roosevelt už je svou nemocí natolik oslaben, že většinu vojenských rozhodnutí ponechává na generálu Marshallovi a náčelnících štábu. Marshall byl vždy v okamžiku strategických rozhodnutí nakloněn dávat přednost řešení vojenskému před politickým jednáním, a proto podporuje Eisenhowera.
Teď, když víme, jak se Sověti zachovali později, je jednoduché prohlásit, že válka byla vedena s politických a ne vojenských důvodů, a že tedy postup na Berlín by pravděpodobně západním Spojencům v poválečné Evropě zajistil mnohem silnější pozici (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 220 a Karl Bahm, Berlín 1945 Konečné zúčtování, ale i informace z historických zdrojů, kterými jsou zde: Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a další z Použité podklady na konci článků a mé poznámky.)."

Když spojenecká vojska dosáhla řeky Rýn začalo angloamerické velení připravovat útok, cituji:

"Přeskupilo vojska a určilo, na kterých úsecích by bylo vhodné překročit řeku Rýn, zejména pro stavbu pontonových mostů. Několik dní před útokem podnikalo spojenecké letectvo každodenně mohutné soustředěné nálety na průmyslové objekty a komunikace nepřítele, na jeho obranná zařízení a uskupení vojsk. Jenom letectvo USA uskutečnilo během týdne přes 50 000 vzletů (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 220, je zde výňatek z: Biennial Report of the Chief of Staff of the United States Army to the Secretary of War. July 1, 1943 to June 30, 1945, London 1945, Dvouletá zpráva náčelníka štábu armády Spojených států pro ministra války. 01.07.1943 do 30. června 1945, Londýn 1945. p. 30.)."

Další postup angloamerických vojsk je popisován v období od konce března, až do dubna 1945 zde, v - Do Německa 1945, od Č 10. až do Č 21.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6645
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6649
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6655
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=137&t=6670
a je podobně, když ne stejně líčen i východní historiografií, jen ten prostředek dubna, do sovětské ofenzívy na Berlín, pak hodnotí východní historiografie více než rozdílně a po svém. Poslechněme si východní historiografii v době likvidace porúrského německého uskupení západními spojenci, když je předtím slovy napomenula, že porúrské nepřátelské uskupení likvidovala americká vojska až příliš dlouho - celých 18 dní...! Cituji tedy v dalších větách východní historiografii:

"Zatímco bylo likvidováno porúrské nepřátelské uskupení zamířily hlavní síly angloamerických vojsk na východ, k Labi. Na severu část 21. Skupiny armád (maršála Montgomeryho) očišťovala od nepřítele území Holandska, kdežto hlavní síly pokračovaly v útoku a snažily se proniknout k Labi a k pobřeží Baltského moře v prostoru Lübecku, aby se dostaly do Šlesviku-Holštýna a do Dánska dříve než Rudá armáda (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 221, 222, je zde výňatek z: O. Bradley, A Soldier's Story, Příběh vojáka, New York 1951, p. 528.). Postupovaly však pomalu. Hitlerovci při ústupu vyhazovali do vzduchu mosty a na některých úsecích kladli odpor.
Dne 11 dubna 1945 překročily předsunuté tankové jednotky americké 9. A na jih od Magdeburgu Labe a vytvořily na jeho pravém břehu malé předmostí. Dne 13. dubna vytvořily jihovýchodně od Wittenberga druhé předmostí a dostaly se do vzdálenosti 100 km od Berlína. Avšak rozšířit zde úspěch se jim nepodařilo, protože hlavní síly zůstaly značně pozadu za předsunutými jednotkami. Tanková vojska nechala daleko za sebou pěchotu, dělostřelectvo a týlová zařízení, a proto nemohla odrazit protiútoky útvarů narychlo zformované německé 12. A. Předmostí jižně od Magdeburku bylo záhy vyklizeno a předmostí jihovýchodně od Wittenberga značně zúženo.
V polovině dubna 1945 zaujaly angloamerické armády čáru Oldenburg-Brémy-Zelle-Magdeburk-Dessau-Saská Kamenice-Hof-Norimberk-Štrasburk. Začátkem dubna byla mezi východní a západní frontou vzdálenost 375 km a nyní se zkrátila na 150-200 km.
Nejblíž k Berlínu - necelých 100 km - měla spojenecká fronta u Magdeburku. Avšak na přípravu průlomu k hlavnímu městu Německa ani od této čáry nezbýval čas: Rudá armáda přešla do útoku na Berlín (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 222.).
Velitel americké 9. A generál William Simpson navrhl, aby byl od Labe podniknut útok na Berlín, avšak dostal rozkaz zůstat na místě. Eisenhower soudil, že útočit na Berlín není za těchto okolností možné: ´Je pravda, že jsme vytvořili za Labem malé předmostí, ale nesmí se zapomínat na to, že k této řece pronikly pouze naše předsunuté jednotky; naše hlavní síly jsou vzadu ((historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str, 222, je zde výňatek z: F. C. Pogue, The Supreme Command, Nejvyšší velení, p. 447.).
Z toho plynulo, že angloamerická vojska nemohla dobýt hlavní město Německa. ´Dobyli bychom Berlín, kdybychom to mohli udělat. Bylo by to velkým vítězstvím naší armády (historickým podkladem pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str., 222, je zde výňatek z: R. E. Sherwood, Roosevelt and Hopkins, New York 1948, p. 884.)."

A východní historiografie si zde končí své vysvětlování - Jak to bylo s Berlínem který jim patřil - a napsala větu na závěr, cituji:

"Taková byla strategická situace na západoevropské frontě v první polovině dubna 1945 před rozhodujícím útokem Rudé armády na Berlín (historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VII, str. 222.)."

A já zde také končím svůj Úvod, k - Pád Berlína, duben, květen 1945. Příště bude - 2) Plán a příprava Berlínské operace.


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Apokalypsa v Karpatech - Karel Richter.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=260