ZIMNÍ AKCE VE SKALICI NAD SVITAVOU
Feodosia 1941 - Dobytí ztraceného města
Feodosia 1941 - Dobytí ztraceného města
ÚVOD:
Byl jsem jako člen Klubu vojenské historie Dukla z.s. účastníkem této akce. Byla velmi zajímavá a bojová ukázka pro veřejnost měla vytvořit malou rekonstrukci, která se mohla odehrát v rámci rozsáhlého vojenského střetnutí a které dnes nese název Kerčsko-feodosijská výsadková operace.
Operace byla zahájena 26. prosince 1941 a skončila katastrofální porážkou Rudé armády 18. května 1942.
Bojová ukázka se soustředila na boj o silný opěrný bod Wehrmachtu po útoku jednotek Rudé armády a sovětského námořnictva - námořní pěchoty a na straně obránců bojovala i jednotka Rumunské královské armády.
Část první: HISTORICKÝ RÁMEC ÚKÁZKY
A/ Proti sobě stojící síly prostředky - kdo z koho
Sovětská vojska vyčleněná pro vylodění a k útoku zahrnovala 8 pěších divizí, 2 samostatné pěší brigády, dvě horské pěší brigády. K dispozici bylo 82 500 lidí, 43 tanků, 198 děl a 256 minometů.
Byly to:
44. armáda ve složení 157., 236., 345., a 404. pěší divize, 9. a 43. pluky horské pěchoty 1. a 2. rota námořní pěchoty od 9. brigády námořní pěchoty.
Armádě velel generál major Alexej Nikolajevič Pervušin. Tento důstojník byl v době vypuknutí války zástupcem velitele 156. pěší divize. Hodně to svědčí o tom, jaké poměry panovaly v Rudé armádě a a jaké utrpěla ztráty, když stačilo několik měsíců a stal se velitelem armády. Dne 15. ledna 1942 byl jeho štáb napaden německými střemhlavými letouny a zničen. Byl velmi vážně raněn a většina jeho štábu zabita. Do služby se vrátil až v srpnu 1943.
51. armáda ve složení 224., 302., 390. a 396. pěší divize, 12. pěší brigáda a 83. brigáda námořní pěchoty černomořského loďstva.
Armádě velel Vladimír Nikolajevič Lvov, který byl odvolán z funkce zástupce velitele Zabajkalského frontu, a převzal tuto armádu. Dne 10. května 1942 zahynul při německém náletu na velitelské stanoviště 51. armády. Bylo mu 45 let.
xxxxx 
Velitelé citovaných sovětských armád. První obrázek ukazuje generálmajora Alexeje Nikolajeviče Pervušina. Druhá potom generál majora Vladimíra Nikolajeviče Lvova.
Výsadková flotila byla tvořena celkově 78 válečnými loděmi a 170 dopravními plavidly. Vše bylo vyčleněno ze sil a prostředků Černomořské flotily pod velením viceadmirála Okťabrského a Azovská flotila pod velením kontraadmirála Gorškova.
Vzdušnou podporu měly poskytnout letecký síly Zakavkazského vojenského okruhu, který disponoval v prosinci 1941 cca 500 letouny mimo letouny PVOS a letadla černomořské flotily v síle cca 200 letadel.
Na Tamaňském poloostrově byly rozmístěny zálohy tvořené 156., 398. a 400. pěší divizí a 72. jezdeckou divizí.
Německé jednotky:
Část sil ze 46. pěší divize patřící k 42 armádnímu sboru 11. armády
8. jezdecka brigáda rumunské královské armády
4. horská pěší brigáda rumunské královské armády
Dva pluky polního dělostřelectva a pět oddílů protiletadlového dělostřelectva
Velení Rudé armády při plánování této operace zapomnělo na několik základních věcí, ale dvě byly osudové:
Primo: Na předmostí nebylo zdravotnické zařízení, nejbližší nemocnice byla až v Kubáni. Ranění vojáci obdrželi počáteční ošetření v plukovních zdravotnických rotách, byli odvezeni do Kerče a zde čekali na transport do zápolí. Mnoho jich čekání nepřežilo, i když by při rozumné časové reakci přežili.
Secundo: Feodosijský perimetr nebyl vybaven protiletadlovými prostředky. To vedlo k tomu, že zde bojující vojska trpěla těžkými nálety a neměla se čím bránit. Dále díky tomu bylo zničeno 5 dopravních lodí a vážně poškozen křižník Rudý Kavkaz. Koneckonců i rozbombardování štábu 44. armády o ledasčem špatném v plánování, maskování a špatně vedeném rádiovém provozu.
B/ Průběh první fáze operace
Dne 26. prosince 1941 se vojska Rudé armády, námořní pěchota Černomořské flotily za podpory letectva námořních sil Černomořské a Azovské flotily vylodily severně a jižně od města Kerč. Síly zde rozmístěné 46. pěší divize Wehrmachtu nezaváhaly a zahájily sérii energických protiútoků. Už 28. prosince se jim podařilo vyloděné síly vážně poškodit a zastavit. Když na bojiště dorazila 4. horská a 8. jezdecká brigáda Rumunské královské armády a 213. pěší pluk od 73. pěší divize, bylo jasné, že výsadek skončí neúspěchem.
xxxxx 
Výsadkové bárky plují ke Kerči a druhý snímek ukazuje námořní pěchotu při vylodění
V noci z 28. na 29. prosince následoval další sovětský výsadek a to při městě Feodosia a to už jsme v rámci zimní akce ve Skalici nad Svitavou. Toto město bránily jen slabé síly a vylodění rudoarmějci nenarazily na vážnější odpor. Výsadek byl proveden převážně ze 14 transportních plavidel a z bojových lodí. Tyto podpůrné síly - byly impozantní:
2 křižníky
1 vedoucí torpédoborec- zde jde asi o liděr Taškent
7 torpédoborců
6 minolovek
15 hlídkových lodí.
xxxxx 
Námořní pěchota na cestě k Feodosii a postup sovětské pěchoty k městu
Úderné odřady prvního sledu byly na palubách bojových lodí. Tyto úderné odřady měly obsadit přístav vytvořit tak podmínky pro vylodění hlavních sil vezených. Vyloďovaní vojáci patřili ke 44. armádě generálmajora Alexeje Nikolajeviče Pervušina. Sovětští námořníci prokázali velkou odvahu a odhodlání a jejich vedoucí loď křižník Rudý Kavkaz za trvalé palby ze všech kalibrů bez zaváhání vplul do přístavu. S drzostí a odhodláním vylodil úderný odřad, co měl na palubě, přímo na přístavní molo. Tím bylo zabráněno nejkritičtější fázi každé námořní výsadkové operace - plavbě výsadkových plavidel, slabě chráněných a vyzbrojených, přes otevřené moře pod palbou nepřítele.
Mapa prvních dnů Kerčsko-feodosijské operace
Poté se odpoutal a kryl palbou torpédoborce Šauman, Nezamožnik a Železňakov, které jeho manévr zopakovaly, a tím se podařilo velmi rychle zajistit převahu sil prostředků v dobývaném městě. To padlo do sovětských rukou v celém rozsahu 30. prosince 1941. Děduška Maroz by měl radost.
Sovětský křižník Krasnyj Kavkaz
Německé prameny v mnoha variantách popisují, jak rudoarmějci pozabíjeli brutálním způsobem na 160 německých raněných v místní nemocnici. Měli je vyházet z oken a potom do studeného moře, kde měli zemřít trýznivou smrtí umrznutí. Jestli se to stalo nevím, ale asi ano. Tyto informace jsou založeny na výpovědi 6 přeživších, co se schovali v nějakém sklepě a nakonec unikly do německých postavení. Krutost, kterou na toto bojiště německé ozbrojené síly přinesly, je začala dostihovat.
Situace byla pro německé jednotky krajně vážná a přerůstalo to do katastrofy. Velitel 46. pěší divize Hans von Sponeck jako nejvyšší velitel na bojišti převzal na sebe plnou odpovědnost a neuposlechl rozkaz neustoupit ani o krok. Podařilo se mu za cenu ztráty veškeré těžké výzbroje ustoupit a vytvořit novou linii obrany na Parpačské úžině.
Generál Hans von Sponeck
Von Sponeck pravděpodobně zabránil svým rozhodnutím úplnému zničení své divize, která společně s 213. pěším plukem Rumunské královské armády zastavila postupující síly Rudé armády právě na Parpačské úžině.
Ale vyklizení většiny Kerčského poloostrova mělo na divizi a jejího velitele těžké dopady. Velitel Skupiny armád Jih, polní maršál Walter von Reichenau napřed odebral 46. pěší divizi všechna ocenění a vyznamenání a dalším rozkazem udělal to samé všem jejím vojákům. Tento rozkaz bol zrušen až po smrti Reichenaua jeho nástupcem polním maršálem von Bockem.
Samotný velitel Hans von Sponeck byl zbaven velení za neuposlechnutí rozkazu a v Berlíně souzen mimořádným tribunálem za předsednictví maršála Göringa. Nebyla mu umožněna obhajoba a byl odsouzen po 7 hodinách k trestu smrti. Na přímluvu polního maršála von Meinsteina a generálplukovníka Hesseho je tento trest zrušen a změněn na 7 let vězení ve vojenské věznici. Dne 06.1942 byl von Sponeck převezen k výkonu trestu do pevnosti Germersheim.
Zde je jen na základě osobní nenávisti Adolfa Hitlera dne 23. července 1944 na přímý rozkaz Himlera zastřelen. Bylo to v rámci vlny poprav stovek lidí jen na základě možnosti, že by mohli být nějak spojeni s atentátem na Hitlera.
Von Sponeck by ale stejně popravě neušel, i kdy válku přežil. Na území, které měl pod svým velením, nařídil hromadnou popravu více než jednoho tisíce Židů krátce před tímto sovětským výsadkem. Jednotkám Einsatzgruppe D na jeho rozkaz vydatně sekundovala jemu podřízená vojenská policie. Už dne 10. prosince 1941 nařídil, že všichni Židé nalezení jemu podřízené oblasti velení musí být označeni žlutou hvězdou a má se s nimi zacházet jako s partyzány - nasadit do pracovních oddílů a při jakémkoliv odporu nelítostně povraždit.
A korunu všemu nasadil tím, že nařídil, aby všichni vojáci Rudé armády zajatí jeho vojáky, včetně těch v uniformě, byli okamžitě postříleni a nařídil drakonické represálie proti civilistům při zjištění jakéhokoliv protiněmecké činnosti nebo sabotáže.
C/ Ale vraťme se na Kerčský poloostrov.
Von Manstein mezitím vydal rozkazy k zahájení proti útoku a jeho cílem bylo znovuobsazení Feodosie. Útok měly provést a také provedly rumunské jednotky. Ty se ale nedokázaly prosadit proti sovětským tankům a ustoupily ke městu Staryj Krym západně od Feodosie. Rudé armádě pomohlo počasí. Tím že zamrzlo moře v Kerčské úžině, bylo možno zahájit výrazně rychlejší zásobování jejích sil na poloostrově suchou cestou přes Tamaňský poloostrov. Krajně špatné počasí také omezilo bojeschopnost Luftwaffe a tak sovětské síly rychle rostly do postu a síly.
Jenže zde se velení Rudé armády dopustilo chyb. Asi to bylo dáno obavami z neznáma, a strachu z Lva Mechlise, který zde mluvil do všeho a tak silné formace Rudé armády zůstaly v obraně. Přitom pokud by zaútočily, ze vší pravděpodobností by slabou německou obranu smetly a měly by volnou cestu do nitra samotného Krymu.
Dne 5. ledna 1942 se vylodil další silný výsadek v přístavu Jevpatoria, severně od Sevastopolu. DO bojů se zapojili i partyzáni. Po těžkých bojích trvajících dva dny byl výsadek i partyzánské síly zničeny.
15. ledna 1942 dokončil von Meinsten svoji přípravu a zahájil sérii útočných aktivit za účelem opětného obsazení Feodosie. I když Německých a rumunských vojáků bylo výrazně méně než bránících se rudoarmějců, výrazně protivníka převyšovaly v bojovém nasazení a způsobilosti velení. Podařilo se jim sovětskou frontu natolik rozrušit, že u Feodosie si dokázali vytvořit potřebnou převahu a jelikož se sovětské straně nepodařilo přisunout posily, za tři dny byla Feodosie opět v německých rukách.
Další vývoj na Kerčském kostrově skončil díky naprosté neschopnosti velení Rudé armády na tomto bojišti katastrofou, která vstoupila do dějin a už v nich zůstane jako ukázka neschopnosti a tuposti sboru komisařů při obraně sovětské vlasti.
Část druhá: SCÉNÁŘ UKÁZKY
Ono to nebylo až tak složité.
1. Na počátku ukázky vojáci wehrmachtu obsadili vybudovaný opěrný bod a současně obsadili předsunuté postavení. Vojáci Rumunské královské armády se i s podpůrnou tanketou československého původu AH-IV R, v rumunské armádě označena jako R-1, zaujali svůj prostor rozmístění mimo dohled diváků.
Rudá armáda a námořní pěchota černomořské flotily zaujaly východisko k útoku.
2. Na pokyn svého velitele provedli sovětští námořní pěšáci první průzkum a byli po odhalení palbou z pohotovostních postavení zahnáni na ústup. Následoval druhý pokus o průzkum a dělostřelecká příprava. Ta byla velmi působivá díky skvěle připraveným pyrotechnickým imitacím.
3. Následoval průzkum bojem, který se dokázal přiblížit až do předsunutých postavení německé obrany a vojáci z opěrného bodu vyrazili kamarádům na pomoc. Podařilo se jim útok zadržet. V tento moment se do boje zapojila rumunská pěchota podporovaná tanketou a pomohla stabilizovat situaci.
4. Následoval útok rudoarmějců, který vedl k obsazení části opěrného bodu, a došlo k boji muže proti muži. Část německých obránců a rumunských pěšáků s tanketou provedla výpad, s cílem obchvátit křídlo sovětského útoku. Při tímto pokus byla tanketa zničena protitankovým dělem a obchvat uvízl na mrtvém bodě.
5. Následoval konečný útok Rudé armády na zbytky německé obrany a ta byla poražena. Poté vzteklí vojáci Rudé armády pobili zajatce z řad německé i rumunské pěchoty, přežila jen statečně přímo v bojovém prostoru pracující rumunská zdravotní sestřička.
6. Nadšení rudoarmějci a námořní pěšáci hlučně oslavili své vítězství a následovala přehlídka účinkujících a bezpečnostní kontrola zbraní a bojiště.
Část třetí: FOTOREPORTÁŽ
Zde je potřeba vědět, že bylo asi 12°C pod nulou. Takže mi každých pět minut zamrzl foťák a musel jsem ho nahřívat. Lezlo mi to na nervy, ale nedalo se nic dělat. I tak ale pro představu boje co zde při rekonstrukci odehrálo, stačí. Tak se na to podíváme.
Německá pěchota se fotí před obsazením opěrného bodu
xxxxx
Tančík vede rumunskou královskou pěchotu do prostoru rozmístění. Druhý snímek ukazuje pestrost a improvizovanost zimní výstroje, jednotlivé součásti výstroje a výzbroje. Je to skvělá ukázka reálné podoby této pěchoty v dané době.
xxxxxx
Rumunská královská pěchota odchází do svého prostoru rozmístění. Všimněte si těch krásných kožešinových pokrývek hlavy, moc jim to slušelo. Druhý obrázek ukazuje zdravotnici rumunského královského zdravotnického sboru. Nejenom že to je kočka, ale současně je příjemná a usměvavá. Jakoby jí vůbec nebylo zima.
Námořní pěchota černomořského loďstva jde do průzkumu
xxxxx
První snímek ukazuje odrážení prvního sovětského útoku palbou. Druhý snímek potom ukazuje přestávku v boji
Tančík a pěchota obou armád se přemísťují k opěrnému bodu - pomoc obráncům v nouzi nejvyšší.
xxxxx
Německá a rumunská královská pěchota přechází do místního protiútoku a za pomoci obrněného vozidla se pokouší obchvátit sovětskou útočnou formaci. Bohužel se nedaří a následně je protitankovým dělem zničena tanketa. Pěchota bez její podpory ustupuje do výchozích postavení.
xxxxx
Zde je záběr z generálního útoku vojáků Rudé armády a námořní pěchoty. Po obsazení opěrného bodu a pobití jeho obránců druhý snímek ukazuje jak rozzuření rudoarmějci čistí bojiště a likvidují zajatce.
Na závěr této krátké reportáže vložím hezké video z této akce. Stojí za zhlédnutí. Už těším do Skalice v létě, až bude pěkně teploučko.
https://www.youtube.com/watch?v=WsbtqrQbMlw
ZÁVĚR
TAK A JE DOKONÁNO. Snad vás to alespoň trochu zaujalo. Pokud ano, mohu podobné reportáže dle stejného mustru po každé zajímavé akci, na které se budu účastnit. Je to na zvážení. Já jsem si to užil, ale mělo to jednu slabou stránku. Byla tam kurva hnusná zima.
