Mapa nacisty okupované Evropy
k datu 12. ledna 1945. Patrné je, jak malá část ČSR byla k datu osvobozena.
Historické pojednání o ČSR roku 1945 až do 12., 13. května 1945 bude mít tyto části:
1/ Úvod.
2/ Partyzáni v oblasti Slovenska a v ČSR.
3/ Boj RA a 1. čsl. armádního sboru na území ČSR
4/ Partyzáni v protektorátu a povstání v celé ČSR.
5/ Pražské povstání v květnu 1945.
6/ Obsazení ČSR Rudou armádou a dozvuky tzv. "Osvobození Československa v roce 1945.
1/ Úvod.
Také na území ČSR, v začátku roku 1945, vrcholil boj proti okupantům, který v různých formách začal, po vzniku "Slovenského štátu" (zde viz od Kacermiroslav článek:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=34&t=2705
), následně Protektorátu Čechy a Morava roku 1939 (zde viz článek také od kacermiroslav:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=34&t=5175
), když pak následovalo obsazení Podkarpatské Rusi maďarskými vojsky a připojení k Horthyovskému Maďarsku (zde od kacermiroslav viz také článek:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=34&t=3593
).
V Evropě se zdálo, že se konec války nezadržitelně blíží, ale v bývalé ČSR to tak ještě, na začátku ledna 1945, takřka vůbec nevypadalo. Rudá armáda, rumunští a českoslovenští vojáci, za pomoci partyzánů, vlastně jen po malých územních ziscích, dobývali na nepříteli zemi ztracenou v konci 30tých let 20. století (viz úvodní mapu). Vždyť tehdy, počátkem ledna 1945, nepřítel držel více než polovinu Slovenska a celou Moravu a Slezsko, jakož i celé Čechy. Východní fronta na území ČSR se poté, na několik měsíců, zastavila v prostoru "Liptova", před Liptovským Mikulášem (viz zde mapu útoků 1. Ukrajinského, 4. Ukrajinského
a 2. Ukrajinského frontu od 12. ledna do 18. února 1945), kde od konce ledna probíhaly těžké, krvavé boje, aby, s konečnou platností, německé a maďarské jednotky město 4. dubna 1945 opustily, neboť jim hrozilo obklíčení (zkrácenou historii dobývání Liptovského Mikuláše viz také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Boje_o_Li ... 3%A1%C5%A1
).
Ve stejné době, konce ledna 1945, skutečně v celé ostatní Evropě vypadala situace tak, že Spojenci (SSSR, USA, VB a s ní bojující státy) měli již "za dveřmi" naplnění svého rozhodnutí, které společně vyjádřili v tzv."Deklaraci tří mocností", ve kterém se 1. prosince 1943 v Teheránu (viz zde Teheránská konference:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Teher%C3% ... konference
shodli, že:
"Žádná moc na světě nám nemůže zabránit, abychom nezničili armády Německa na souši, jeho ponorky na moři a jeho válečné závody ze vzduchu. Naše útoky budou nepřetržité a jejich síla bude stále vzrůstat.
Z těchto přátelských porad vzhlížíme s důvěrou ke dni, kdy všichni lidé na celém světě budou moci žít svobodným životem, zbaveni tyranie, podle svých rozličných tužeb a svého vlastního svědomí (tady by si měl čtenář všimnout jedné věci, i když to tehdy podepsal Stalin, jak se později ukazovalo na východních státech , Polsko, ČSR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, nemyslel ta slova vážně a jen předstíral, že SSSR tak bude jednat. Ve skutečnosti, jak si postupně i dál řekneme, si jen připravoval cestičku k vazalství těchto států - ruský a sovětský imperialismus - přes komunisty a jejich předvoj - komunistické partyzány, SMĚRŠ a NKVD)"
Nutno však dodat, že na pozadí válečného dění se již i do ledna 1945, ve spojeneckém táboře všeobecně objevovaly příznaky vážných rozporů, které začaly ohrožovat stabilitu velké Spojenecké koalice. V některých státech se totiž začala zpochybňovat - "Vyhlídka na příslib svobodného života národů podle jejich tužeb."
Sovětský svaz, který koncem dubna 1943 přerušil diplomatické styky s polskou exilovou vládou v Londýně, se projevil u Polska. Nejprve kvůli neshodám v otázce výstavby polského vojska v SSSR, když se ukazovalo, že došlo k povraždění polských důstojníků v katyňském lese (Poláci se jen přidali k tomu co objevil v Katyni nestranný Červený kříž, který si vyžádali z neutrálního Švýcarska Němci. Pravda a celé pozadí, že vraždění v Katyni bylo na Berijův návrh, následně Stalinův rozkaz, vyšla najevo až po rozpadu sovětského impéria). Na Jaltské konferenci (mezi 4. až 11. únorem 1945, viz zkráceně zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaltsk%C3%A1_konference
, již Stalin po roztržkách prohlašoval: "Jsme pro obnovení a posílení Polska. Avšak děláme dělicí čáru mezi Polskem a emigrantskou polskou vládou v Londýně. Přerušili jsme s touto vládou styky ne z nějakého rozmaru, nýbrž proto, že se polská vláda připojila k Hitlerovi v jeho ´pomlouvání´ Sovětského svazu....!"
A my dnes již víme, že Sovětský svaz, SSSR, dovedlo lhát celých 40 let po válce a až po tolika letech se díky Michalu Gorbačovovi svět dozvěděl celou pravdu. Velké množství lidí věřilo SSSR, že zločin v Katyni spáchali nacisté! Ale to nebyla jen jediná lež, z válečných časů. Pan PhDr. Karel Richter, CSc., mnou velice uznávaný a ctěný český historický spisovatel (např. - Hranice placená krví a zde viz celý výčet jeho děl:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Richter
), ve své knize - Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend (viz zde:
https://www.knizniklub.cz/knihy/214991- ... egend.html
a zde i s Anotací:
http://www.noos.cz/novinka-karel-richte ... -a-legend/
), Praha 2016, nás opět skvělým způsobem, ze svých a i, znalostí ze státních archivů, seznamuje s další lživou dezinformaci, která také přežívala a objevila se až po válce, cituji nyní z našeho, českého historika, kterého obdivuji již desítky let:
"Až po válce se svět dozvěděl, že německou vysílačku Gleiwitz v srpnu 1939 nepřepadli Poláci, jak vztekle vykřikovala nacistická média, ale příslušníci Heydrichovy tajné služby, aby Hitlerovi obstarali záminku k přepadení Polska."
To je celkem známo, ale to co píše náš přední historik pan Karel Richter dál, si dovolím tvrdit, že již mnozí neznáme, cituji: "Kdo ze současníků věděl, že Rudá armáda navzdory sovětskému oficiálnímu ujištění o neutralitě v německo-polském konfliktu a dodržování sovětsko-polského paktu o neútočení plánuje ve vhodné chvíli (17. září 1939 - má poznámka) s německou vládou předem dohodnutý útok na Polsko dvěma fronty v celkové síle 7 armád za podpory 4 000 tanků a 1 000 letounů, falešně maskovaný jako mírumilovný vstup na polské území po údajném zhroucení polského státu v zájmu záchrany životů a majetku ukrajinského a běloruského obyvatelstva? Že již předtím Radio Minsk vysílalo na žádost Luftwaffe signály pro orientaci německých bombardérů při náletech na polské cíle? Že jednotky Rudé armády na některých místech pomáhaly Wehrmachtu likvidovat polský odpor a že v Brestu byla uspořádána společná slavnostní přehlídka německých a sovětských vojsk?" (Historickým podkladem pro informace zde je: pan Karel Richter, Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 5, 6, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jehož laskavým svolením je možno citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz , na některých místech s mým komentářem, dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie - Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a mé poznámky a další historické zdroje uvedené v Použité podklady na konci článků.).
A právě na pozadí roztržky mezi SSSR a tehdy existující polskou vládou v exilu, která měla podepsaný pakt se SSSR o neútočení, nás pan Karel Richter, náš český historik, seznamuje s tím co mohlo čekat československé vedení. Co mohla čekat, když nebude opatrná, Benešova Československá exilová vláda v Londýně. Ještě však nechme dokončit myšlenky o Polsku a Katyni, v podání pana Karla Richtera, myšlenky po nichž nás přes Spojenecké rozpaky dovede až k Benešově Londýnské vládě "a její možnosti následovat polskou cestu do pekla" (která se pak stejně, jiným, československým způsobem, díky předvoji, partyzánům a KSČ pod taktovkou NKVD, na 40 let stejně konala), cituji:
"Časový odstup nás zbavuje iluzí i vnucených omylů. Nutí nás k názorovým změnám, které někdy nejsou ani snadné ani bezbolestné (což potkalo mnoho intelektuálů všeho druhu i v ČSR, kteří vyšli z lido-demo a pak socialismu, tedy nás dříve narozené - má poznámka). Pokud jde o Katyň, dnes se již ví zcela jistě, že na 15 000 Poláků (některé polské historické prameny a film hovoří o 22 až 25 000 zastřelených, neboť nestříleli jen v oblasti Katyně, ale i na jiných místech - má poznámka) vskutku postřílela popravčí komanda NKVD.
Stalinovi to bylo dobře známo, neboť sám podepsal spolu s dalšími členy politbyra Berijův návrh na jejich likvidaci. Polákům i celému světu vědomě a bezostyšně lhal, a dokonce je zcela nepravdivě obviňoval ze spiknutí s Němci. Ke lži byla přinucena i komise akademika Burděnka, když dostala úkol zfalšovanými fakty a dokumenty dodatečně zastřít zcela nepochybnou vinu Berijova NKVD a vytvořit podklady k obelhání světa.
Západní Spojenci se ocitli v trapné situaci. Tvářili se, že věří sovětským ujištěním, a marně se snažili usmířit Sověty s polskou exilovou vládou. Sami ji nemohli neuznávat, když její vojáci bojovali po boku Britů na souši , ve vzduchu i na moři. Přitom nemohli ani připustit rozkol se Sovětským svazem, který nesl hlavní válečnou zátěž v Evropě a sliboval jim pomoc proti Japonsku v Asii. Celé polské národně osvobozenecké hnutí bylo Stalinovou vinou rozštěpeno na prosovětskou a protisovětskou složku (viz zde Polsko 1944, Varšavské povstání. Č 1 až Č 18.:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
). Totéž rozštěpení by nepochybně postihlo i československý odboj, kdyby vedení projevilo zejména na úseku čs. vojska v SSSR méně tolerance, přizpůsobivosti a snahy o dohodu s komunisty, kteří byli nástrojem sovětské politiky. Vždyť československá exilová vláda byla navzdory všem Stalinovým ujištěním o nevměšování do vnitřních československých záležitostí, a dokonce i navzdory řádně uzavřeným mezivládním smlouvám (vojenská smlouva o osvobozeném území - podepsána 8. května 1943, nebyla dodržována a klasická československo-sovětská smlouva podepsána v Moskvě 12. prosince 1943, bude o ní ještě několikrát řeč, zde viz něco více:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk ... A1_smlouva
) znovu a znovu poučována o nerovnoprávnosti sovětského pojetí spojeneckých vztahů.
Pod sovětským nátlakem a hrozbou obdobného rozkolu, k jakému byli dotlačeni Poláci, byla přinucena odstoupit od spolupráce s polskou exilovou vládou a vzdát se oboustranně připravovaného plánu konfederace a uznat prosovětskou vzdorovládu utvořenou na osvobozeném území (tzv. Lublinskou vládu, bude o ní ještě dál hovořeno - má poznámka). Musela se dále smířit s odtržením Podkarpatské Rusi falešně ospravedlněným naaranžovanou ´vůlí podkarpatského lidu´. Byla přitom nucena strávit i flagrantní porušení mezivládní dohody o správě osvobozeného území. Musela strpět jednostranné zasahování sovětských vojenských činitelů do záležitostí čs. vojska v SSSR. Nezbylo jí také, než aby tolerovala přímé vměšování do státních a vojenských záležitostí a zavírat oči před čím dál otevřenější činností komunistické stranické organizace v čs. jednotkách v SSSR a bojovou i politickou činností partyzánských oddílů pod sovětským velením s využitím československých vojáků instruovaných v ideové linii sovětských mocenských zájmů. Pod přitažlivými hesly ´národní a demokratická revoluce a republiky lidové, sociálně spravedlivé a opravdu demokratické´ vytvářelo moskevské vedení KSČ v souznění s politickou linií SSSR cílevědomě předpoklady k odstavení londýnské vlády a jejím nahrazení vládou, v níž by KSČ zaujala většinovou pozici (což, jak později uvidíme, se KSČ, přes Moskvu, Košice - Košický vládní program a ´Prozatimní vládu s většinou komunistů a jejich příznivců - podařilo - má poznámka.).
Dobývání domova se přes všechny obtíže chýlilo ke konci. Ne každému ze současníků bylo dopřáno růžovou mlžinu euforie z blížícího se osvobození dohlédnout, kam se ubírá vývoj událostí. Leckomu se otevřou oči až v srpnu 1968 (Historickým podkladem pro informace zde je: pan Karel Richter, Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 7, 8., vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jehož laskavým svolením je možno citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz , na některých místech s mým komentářem dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie - Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a mé poznámky a další historické zdroje uvedené v Použité podklady na konci článků.)."
