Mapa Evropy
k 1. lednu 1945, když červené je území osvobozené Spojenci.
Chvíli ještě pokračujme popisem odboje a partyzánským hnutím KSČ, které bylo skutečně v době druhé světové války nejaktivnější. Prozatím popisujeme jejich vidění odboje a partyzánského hnutí v ČSR, abychom si potom řekli o jejich chybách, dogmatech, které přetrvávaly v popisu dějin celých 40 let.. A poté si řekneme některé pravdy, komunisty celých 40 let zamlčované.
V konci roku 1944 a na začátku 1945 se KSČ zotavovala z úderů, které jí postihli zásahem gestapa. V létě roku 1944 totiž gestapo zatklo celý třetí ilegální ÚV KSČ a rozbilo redakci ˇRudého práva´. Němci tehdy ve svých sdělovacích prostředcích vyhlašovali, že ´zlikvidovali celé komunistické hnutí v protektorátu Česky a Morava´ (Historickým podkladem pro informace zde je: KSČ v boji za svobodu, Praha 1949, str. 218.). "Ale komunistická strana byla přes těžké ztráty stále v řadách bojovníků proti nacismu. Nesmrtelné hrdinské činy Jana Švermy (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_%C5%A0verma), Julia Fučíka /https://cs.wikipedia.org/wiki/Julius_Fu%C4%8D%C3%ADk / (určitě se tito lidé také podíleli na boji s Němci, ale historiky komunistů byly jejich činy až příliš glorifikovány - má poznámka) a mnoha dalších vlastenců, kteří obětovali svůj život za svobodu a štěstí lidí, byly světlým příkladem odvahy a hrdinstvím v boji proti fašismu nejen pro Čechy a Slováky, ale i pro všechny národy.
Jednotlivé organizace začaly navzájem navazovat spojení, které bylo přerušeno zatýkáním a popravami. V prosinci 1944 byla z podnětu pražských organizacích ´Aktiv´ a ´Plamen svobody´ a organizace komunistické mládeže ´Předvoj´ zahájena činnost nového, již čtvrtého ilegálního ÚV KSČ. Jeho členy se stali Václav David, Vladimír Koudský, Lumír Čivrný, František Šiška a jiní. Byl obnoven také ústřední orgán strany ´Rudé právo´. V lednu 1945 schválil ústřední výbor usnesení o zaměření stranické práce v dané revoluční situaci (je třeba si všímat slov kterými komunistická historiografie popisuje válečné období, neboť ona nebyla jenom ve válce s nacisty, ona byla zároveň v tzv. Revoluční době, revoluční situaci, neboť zároveň bylo jejím posláním přece svrhnout buržoazii a utvořit nový řád podle vzoru SSSR, s pomocí NKVD. Dějiny prostě podává antagonisticky s třídním nesmiřitelným bojem s dalším nepřítelem - má poznámka). Toto usnesení bylo ve formě výzvy k českému lidu uveřejněno v ´Rudém právu´ (Rudé právo bylo nástroj působení na masy lidí, které KSČ používala před válkou a i v době boje proti německým okupantům - má poznámka.). Ústřední výbor v něm pranýřoval praktiku pasivního vyčkávání, kterou prosazovala buržoazie v čele s emigrantskou londýnskou vládou (opět komunistická lež, která se ani nezmiňuje ve svém popisu dějin zde o žádném výsadku, vysílaném londýnskou exilovou vládou, z kterých opět připomínám, Silver A a Anthropoid, ale byli i další - má poznámka), a vyzýval lid k aktivnímu ozbrojenému boji za Československo. Ve výzvě se pravilo: ´Nesmí se stát, aby náš národ nečinně očekával své osvobození Rudou armádou. Byla by to nesmazatelná skvrna na jeho cti. Nesmí se stát, aby se český národ nepostavil k ozbrojenému odporu proti ničení našich měst a vesnic ustupujícími hitlerovskými armádami, proti odvlékání českého lidu na západ, proti zničení Prahy. Český národ musí svými silami přispět k svému osvobození, k záchraně českých životů a bohatství českých zemí. Protože se již válka přenesla na území naší vlasti a naše osvobození je blízké, je příkazem dne bezodkladně činit přípravy k bojovým akciím a započít s jejich prováděním (Historickým podkladem pro informace zde je: Archív Ústavu dějin Komunistické strany Československa, 1945/III, ilegální ´Rudé právo´ z ledna 1945.). Výzva končila výkladem perspektiv budování osvobozené republiky, v níž se musí hned od začátku chopit moci národní výbory zvolené lidem.
Při veškeré své činnosti se nově vytvořené ilegální vedení strany opíralo o pražský kraj, zahrnující pražské a okolní závody, a o odbojové hnutí ve středních Čechách. Postupně bylo navázáno spojení se stranickými organizacemi na Moravě.
Počátkem roku 1945 začali téměř ve všech obcích vznikat ilegální národní výbory, v nichž se soustřeďovalo řízení odbojového hnutí. Počet sabotáží neustále stoupal. Práce v továrnách a doprava, které měli pro nacistickou armádu stěžejní význam, byli dezorganizovány absencí a dalšími formami odporu. V továrnách a na závodech vznikali z podnětu komunistů ilegální dělnické rady.
Avšak hlavní formou boje proti německým okupantům bylo partyzánské hnutí. Velkou zásluhu o toto hnutí měly ze Slovenska a ze Sovětského svazu přesunuté oddíly a partyzánští organizátoři, kteří měli bohaté zkušenosti z bojů v nepřátelském týlu / tady u těch národních výborů zvolených lidem je schována připravená taktika komunistů, která se dávala, po zrušení kominterny dohromady v Moskvě. Tam kde do vesnice či města vstoupily partyzánské oddíly, v jejichž čele byli bud přímo příslušníci NKVD, nebo přímo komunisté, byly ustaveny takové národní výbory, ve kterých měli většinu komunisté spolu s jejich sympatizanty, nebo jenom komunisté, kteří pak propagandisticky ovlivňovali obyvatelstvo té které vesnice či města a připravovali si místo pro převzetí moci svou průběžně připravovanou komunistickou revolucí, jako dalším stupněm třídního boje. O tom budeme hovořit i v dalších textech i se zdroji informací, které též uvádím dál i zde - má poznámka/.
Již koncem roku 1944 se ze Slovenska na východní Moravu těžce probojovala partyzánská brigáda ´Jan Žižka´. Velel jí skvělý syn československého lidu, slovenský národní hrdina Ján Ušiak (viz zde foto
Jána Ušiaka) a po jeho smrti D. B. Murzin /viz zde foto
D. B. Murzina/ (o této partyzánské brigádě, jejích velitelích, o boji a působení jak na Slovensku, tak na Moravě, bude ještě řečeno mnoho dobrého i nedobrého z historických pramenů zkoumajících skutečnosti po roce 1989, a to jak v místě působení, tak i právě ze zápisů kronik a národních výborů, a i německých pramenů. Dokonce budou použity informace z historického pramene z roku 2016 - má poznámka).
Brigáda navázala spojení s ilegálními komunistickými organizacemi a místními odbojovými skupinami a zahájila svou činnost v Moravskoslezských Beskydech.
Zároveň se přes Slezsko do Čech přesunula skupina partyzánských organizátorů ´Záře /Zero/´ (i zde bude mnohé ještě řečeno). Podnikla smělý výpad k řece Sázavě, kde začala vytvářet partyzánské oddíly a vysvětlovat obyvatelstvu mezinárodní situaci a význam vítězství Rudé armády. Ilegální odbojové skupiny a partyzánské oddíly každým dnem rostly. Vstupovalo do nich jednak místní obyvatelstvo, jednak váleční zajatci, kteří uprchli z fašistických mučíren
(Historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 263, 264, 265 a také nejnovější historický zdroj - pan PhDr. Karel Richter, CSc., z knihy - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. str. 58, 59 až 107, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz ., na některých místech s mým komentářem, / PhDr. Karel Richter, CSc - zde je jedna z jeho činností -, vědecký pracovník, Praha, Vojenský historický ústav, a ve Wiki jsou pak základní data a knihy, které vydal:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Richter
/. Dále pak, Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem, Druhá světová válka – Úplná historie - Martin Gilbert, Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky, Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR, John Keegan – Druhá světová válka, Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945, Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945, Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945 a mé poznámky a další historické zdroje uvedené v Použité podklady na konci článků.).
V lednu 1945 bojovalo již v Československu přes 60 partyzánských oddílů, brigád a svazků v celkovém počtu asi 10 000 lidí (pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 265, zde byly použity jako informace výňatky z A. I. Neborezov, Nacionálno-osvoboditělnoje dviženije - Národně-osvobozenecké hnutí v Československu 1938-1945, Moskva 1961, str. 322.). Vznikly proslavené partyzánské brigády a oddíly ´Dr. Miroslav Tyrš´, ´Jan Kozina´,´Mistr Jan Hus´a ´Prokop Holý´.
Také na Podbrdsku, ve staré partyzánské oblasti s rozvětveným komunistickým podzemím, se aktivizovala partyzánská činnost. Skvělými organizátorskými vlastnostmi a velkou odvahou zde vynikali sovětští důstojníci-výsadkáři J. A. Olesinskij, P. V. Fjodorov (Faustov), S. P. Zvězděněv a českoslovenští komunisté Václav Baumgartell, Bohuslav Němec, Alois Laube a jiní. Do poloviny dubna (1945) zachvátilo partyzánské hnutí většinu Čech, a hlavně Moravu.
V prostoru Brna rozvinuly bojové akce oddíly Rudolfa Procházky a Aloise Zahajského. Nejsilnější činnost soustředili partyzáni proti hlavní dopravní tepně Ústí nad Labem-Lysá nad Labem-Česká Třebová-Přerov-Hranice. Dalším důležitým objektem jejich činnosti byly trati Plzeň-Praha a Jihlava-Brno. Působením partyzánů se na těchto tratích, tak důležitých pro fašistickou armádu, zpomalila doprava.
Partyzáni v Čechách a na Moravě prováděli na pokyn sovětského velení hluboký průzkum v nepřátelském týlu. Za pomoci místních obyvatel získávali přesné a cenné informace ze Schörnerova štábu.
Partyzánský boj uvedl do pohybu široké vrstvy lidu. Partyzánské hnutí v Československu se stalo silou, která pomohla zajistit vedoucí úlohu proletariátu v národní a demokratické revoluci /opět je zde přiznání, že komunisté nebojovali jen s nacismem, ale vedli třídní boj, revoluci, za reinstalaci ČSR ve prospěch svůj a ve prospěch skutečnosti, že ČSR měla být satelitem SSSR - má poznámka/ (Historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 265.).
Hitlerovské velení vyvíjelo horečné úsilí a snažilo se partyzánské hnutí potlačit. Očekávaných výsledků však nedosáhlo. Odvážní bojovníci nejenže fašistům unikali, ale sami jim způsobovali velké ztráty. Partyzáni byli nepolapitelní, objevili se vždy tam, kde je nepřítel nečekal a bojovali odvážně s dovedně. V rozsáhlých horských lesích na Slovensku bojovali partyzáni ve skupinách, které měly při některých operacích až 1 500 lidí. V Čechách se zase lépe osvědčily menší oddíly. Hrdina Sovětského svazu A. S. Jegorov vzpomíná: ´Naše převaha spočívala v tom, že jsme byli v horách a volně přecházeli z jednoho místa na druhé. Nikdy jsme neútočili čelně, ale vždy z boků nebo z týlu a převážně pouze v noci (Historickým podkladem pro informace je zde: Stranický archív Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 114, inv. čís. 1, sp. 1, l. 177.).´ Avšak hlavní síla partyzánů spočívala v tom, že bojovali za spravedlivou věc, za svobodu a štěstí lidí, a proto je lid plně podporoval. Národní výbor v obci Staré Hory charakterizoval činnost partyzánské brigády A. S. Jegorova takto: ´V našem okrese pomáhal partyzánům každý občan. Partyzánské oddíly při všech nebezpečných operacích díky této pomoci narůstaly a stávaly se velkou silou (Historickým podkladem pro informace je zde: Stranický archív Ústavu dějin strany při ÚV Komunistické strany Ukrajiny, f. 112, inv. čís. 112 - 1, sp. 22, l. 99.)."
