Mapa akcí partyzánů na území ČSR
, od ledna do května roku 1945.
Pokračujme ve vyprávění přímých účastníků strastiplné, nucené a krvavé cesty do lesů a hor Nízkých Tater, po porážce SNP, za listopadových dní roku 1944, doby o 73 let zpět. Pan PhDr. Karel Richter, CSc., skvěle zachytil, vyprávění o pochodu od G. Husáka, plk. Přikryla, kpt. Glidera a Mikuláše Reviláka (Mikuláš Revilák byl v Kyjevě velením partyzánského štábu pověřen funkcí pobočníka, či adjutanta Rudolfa Slánského a jak uvidíme, za pochodu se také staral i o Jana Švermu, který tam tehdy zahynul). Zachytil nejen onu drsnou atmosféru pochodu v horách a lesích, ale seřadil i vyprávění tak, že k sobě patří i dějově a po časové ose, jak šel pochod. Vyprávění je velice emotivní a mnohé nám o tehdejší době řekne. My jsme již jedno vyprávění, od
G. Husáka měli v Č 6, na konci. Dalším vyprávěním je vyprávění, plukovníka Přikryla, velitele čs. 2. paradesantní brigády, určitě ostříleného a na dobu velice dobře trénovaného člověka, který již měl za sebou nejeden boj a určitě i nějaké těžké strádání. Dozvíme se zde zároveň, že plukovníka, pozdějšího generála Přikryla, čekalo po skončení války ještě mnohem horší strádání, které si určitě nezasloužil. Ale co bylo horší, neprovedl nic, proč musel tolik po válce trpět, a navíc viníci nikdy nebyli potrestáni...!!! Pojďme nejprve na zážitky pana plukovníka Přikryla před 73 roky v Nízkých Tatrách, cituji i se slovy pana Karla Richtera vyprávění těch, kteří tam tehdy skutečně byli..:
"I pro otužilého a bojovým strázním zvyklého velitele paradesantní brigády plk. Přikryla byl ústupový pochod přes hřebeny Nízkých Tater téměř nadlidskou zátěží:
´Jsme už velmi slabí, když se ubíráme s vojáky slovenské armády na Prašivou. Potkáváme skupiny, které se vracejí beze zbraní opačným směrem, aby přešly oblastí ovládaných Němci a pokusily se zmizet mezi obyvatelstvem. Kolem cesty se všude povalují pušky bez závěrů, hromady opasků... a v křovinách trčí hlavně lehkých i těžkých kulometů... Mnoho skupin se pro neudržování spojení odloučilo od ostatních a sešlo z cesty. Fyzická únava je nesmírná a duševní odolnost zmenšena na míru, z níž je k beznaději již jenom krůček.
Hrozí stále nebezpečí nepřátelských hlídek, které obkličují kolony a bez boje zajímají vyčerpané vojáky. Déšť prosákl poslední suchou částí oděvů a voda pronikla na kůži. Lidé prudce oddechují námahou a poslouchají neodbytný čvachtot vody v botách... Přizpůsobujeme blátivou planinu k noclehu, který bude jistě jedním z nejžalostnějších, jaký kdo z nás byl nucen během války vytrpět.. Noc byla velmi zlá. Spali jsme přikrčeni mezi klečí v mokrých šatech... Lidé se zimou budili a opět usínali nepřirozeným, křečovitým spánkem, ve kterém snad chtěli zapomenout na to, že ještě vůbec žijí. Přikrčeni druh k druhu se pokoušeli udržet záchvěvy zbytků tepla...´ " A poté následuje již přímo stať, kterou sestavil o panu generálu Přikrylovi ( něco více viz také zde:
http://www.bojovniciprotitotalite.cz/pages/show/38
a něco více o jeho paradesantní brigádě:
https://cs.wikipedia.org/wiki/2._%C4%8D ... 1da_v_SSSR
), jeho osudu, po druhé světové válce, náš přední historik pan Karel Richter, cituji: "/Kdyby tak plukovník Přikryl věděl, že generála Přikryla za necelé čtyři roky čekají ještě, mnohem horší noci. Až ho bachaři po celodenním výslechu, zbitého téměř k bezvědomí pěstmi, obušky i holemi sadistických pochopů plukovníka Reicina (o zlověstném
Reicinovi viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Reicin
a zde: http://www.vhu.cz/vzestup-a-pad-bedricha-reicina/
) přinesou na celu a hodí na pryčnu. Nebude mít ani tolik síly, aby z vojenské blůzy s utrženými nárameníky a řádovými stužkami utřel krev, která mu nepřestala téci po obličeji z tržné rány na čele. Co se to proboha stane v tom poválečném čase, že tupým surovcům bude dovoleno mučit a týrat hrdiny bojů za svobodu vlasti, kteří se ničím, ale vůbec ničím neprovinili?! A dokonce nechat zločinné ukrutnosti bez potrestání!/ (Historickým podkladem pro informace zde je výňatek z vyprávění generála Příkryla od: pan PhDr. Karel Richter, CSc.,, Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 61, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz,, pro potřeby webu: www. Palba.cz , a také odkazy volně přístupné na internetu)."
Vše o sovětském kapitánu Michaelu Gliderovi, jeho vyprávění o strašném dni 10. listopadu 1944, pak vysvětluje, i s jeho uvedením, také sám pan PhDr. Karel Richter, CSc., náš přední historik. Zde se dozvíme o strastiplné cestě a smrti Jana Švermy, cituji:
"Sovětský kapitán Michael Gilder zanechal ve svých vzpomínkách svědectví o strašném dnu, kterým byl pro všechny účastníky ústupového pochodu 10. listopad 1944: ´Rozkaz k přípravě pochodu byl vydán za svítání. Proviantním důstojníkům bylo uloženo, aby vojákům vydali veškeré zásoby jídla. Jako první odešla skupina partyzánů, které velel Asmolov. My jsme měli postupovat za ním, kryti nevelkým oddílem, který ještě zůstal na místě. Dívali jsme se, jak Asmolovova skupina šplhá serpentinami na horu Chabenec. Ze směru Ĺupčanské doliny bylo slyšet střelbu. Němci začali útočit. Postupně jsme odvolávali vysunuté stráže a stáhli všechny příslušníky brigády k lesu. Avšak partyzánský oddíl, který měl zajišťovat náš odchod, zmizel. Jednotlivé partyzány z tohoto oddílu jsme spatřili mezi těmi, kdo odešli s Asmolovem. Naše ustupující hlídky se již střetly s Němci. Museli jsme jim poslat na pomoc četu. Nakonec se všichni ocitli na úpatí hory a v zástupu začali stoupat na Chabanec.´"
Co se dělo dál, ze stejného pramene, kapitána Glidera, o 2. čs. paradesantní brigádě plukovníka Přikryla, cituji:
"Kolonu paradesantní brigády, která zajišťovala ústup, napadli Němci střelbou. Byl zraněn kapitán Obdržálek, vojáci ho museli nést. Ve skupině štábního kapitána Pazderky jeden z vojáků utrpěl těžké zranění. Pazderka sám ho obvázal, ale raněný se nemohl postavit na nohy. Položili jej na neosedlaného koně. Byl zcela bezvládný. Při strmém stoupání se na koni neudržel a několikrát spadl. Prosil Pazderku: ´Nechte mě tady, já už dál nemůžu.´ Žádal jenom, aby mu Pazderka dal nabitou pistoli...
´V té chvíli jsme v pozadí uviděli oheň; hořely strážní budky a salaše, zapálené Němci. Jen několik set metrů oddělovalo náš zadní voj od nepřítele. Pazderka pistolí raněnému nedal, doufal, že se k němu Němci nedostanou. Rozloučil se s ním a běžel, aby dohonil svoji skupinu. Najednou uslyšel výbuch: zraněný voják posledními silami vytrhl roznětku granátu...´
Glider podrobně líčí, co bylo dál. Bylo zamračené ráno, později začal padat sníh. Nad zadním vojem brigády se trhaly miny, svištěly kulky. Cesta stoupala strmě vzhůru, sněhu přibývalo, takže těm vpředu se šlo čím dál hůř, pochod se zpomaloval. Vojáci na zádi kolony museli odrážet dotírající nepřátelské vojáky, kteří jim byli v patách. ´Chytali jsme se za každý keř i za suchou, umrzlou trávu. Ostrý, prudký vítr lomcoval s lidmi. Kdo se snažil proniknout dopředu a přitom uhnul z cesty, ten se ocitl po pás ve sněhu a ztratil hodně sil, než se z něj dostal.
Díky metelici nás nebylo ani vidět, a to nejednomu zachránilo život, protože nás Němci ztratili z dohledu a stříleli jen nazdařbůh. Naše oděvy zvlhly a ztěžkly. Na některých dokonce zledovatěly. Každý krok vpřed znásoboval naše utrpení. Krůpěje potu se řinuly z tváří. Nevydrželi ani poslední dva koně. Jeden spadl do propasti, druhý stál jako přibitý a za žádnou cenu nechtěl dál. Jedinou starostí každého bylo nezůstat pozadu za tím, kdo šel vpředu. S námi
postupoval poručík Steiner, který ztratil u Sokolova ruku a kterého doprovázela jeho žena, Ruska. Přes zranění odmítl nechat vojenskou službu a trval na přeřazení k naší brigádě, aby mohl bojovat ve své vlasti. Byl jmenován proviantním důstojníkem. Zdraví lidé se sotva pohybovali, kdežto Steiner umíněně kráčel vpřed....´
Konečně se vydrápali na hřeben. Vítr přehlušil všechny zvuky. Neslyšeli ani střelbu dole na úpatí. Metelice zakryla obzor. Po hřebenu se šlo ještě hůř než při zdolávání svahu.
Museli přelézt zledovatělá skaliska. Sníh zalepoval oči, obočí a vlasy pokrývaly ledové škraloupy. Mrazem tvrdly i promáčené rukavice a zábly v nich ruce. Všichni měli promáčené boty a mokré ponožky. Zima jim zalézala za nehty. Asmolov nutil kolonu k usilovné chůzi. Bylo třeba, aby se lidé zahřáli, a potřebovali se zároveň odpoutat od Němců. Asmolov sám byl už na konci sil, ale umínil si za každou cenu dovést kolonu dolů do údolí, kde se budou moci ukrýt v lese.
´Ledová kůra brzy pokryla tváře vojáků. Velmi těžko jsme se orientovali na mapě. Nejstrašnější však bylo - zůstat pozadu. Zůstat sám jen na minutu znamenalo záhubu, konec. Jednotliví vojáci stále častěji usedali do sněhu, nechtěli vstávat a prohlašovali, že kolonu doženou. Některé jsme museli zvedat násilím, slova už nepůsobila. Na konec kolony jsme proto poslali polní četníky s rozkazem zvednout a hnát dopředu všechny, kteří se opozdili anebo zastavili...
Stezka se prudce točila nahoru. Každý krok znamenal utrpení. Srdce jako by chtělo vyskočit z hrudi, nelze pozvednout nohy ani hýbat rukama. Tělo už nechtělo poslouchat. Zdálo se, že člověk přestává dýchat (Historickým podkladem pro informace zde je výňatek z vyprávění sovětského kapitána Glidera, které sepsal: pan PhDr. Karel Richter, CSc., v knize - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 61, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jehož laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz , místy i s mým komentářem.).´"
A právě v těchto místech vyprávění se pak setkáváme s komunistickým poslancem Janem Švermou a jeho koncem v Nízkých Tatrách, cituji:
"Na stezce stál muž, kterého Glider nepoznal. Podpíral jej důstojník, který se však sám sotva držel na nohou. Ochraptělým hlasem ze sebe vyrážel:
´Lidi, Slováci, pomozte poslanci naší republiky, soudruhu Švermovi! Lidi, pomozte našemu poslanci! Nemůže už dál jít. Lidi! Slováci! Vojáci!´Jeho vysílený hlas zněl strašněji než kdyby křičel. Vojáci se však vlekli kolem s očima sklopenýma k zemi. Sami sotva vládli nohama. Každý z nich mohl v příští chvíli upadnout a byl skoro zázrak, že se tak ještě nestalo. Glider se u Švermy zastavil. Ten však nereagoval na nic a neodpovídal na otázky. Stál, ale jako by nebyl při vědomí.
Přiblížil se velitel brigády plukovník Přikryl, celý ojíněný.
´Pane Švermo, co je vám? Vzchopte se, pojďte, pane Švermo!´ Ale Šverma jen mlčky pokývl hlavou. Jeho tvář, pokrytá ledovou kůrou, se zúžila a protáhla, jeho oči vyhasínaly.
V té době došel Asmolov až k vrcholu a zjistil, že se dál už jít nedá. Vpředu se otevírala propast, zrádně zakrytá sněhem. Prudce se obrátil a vykročil napřed po hřebenu jižním směrem. Kolona ho následovala. Začali sestupovat do doliny. Švermu se podařilo přimět k chůzi, ale sotva zvedal nohy.
´Stezku jsme nenašli. Svah byl neobyčejně příkrý. Lidé si pomáhali holemi, chytali se za zčernalé keříky, padali - naštěstí do sněhu, takže zranění nebyla veliká. První se spustil Laušman, za ním sjel Přikryl, zanechával za sebou zvířený sníh. Laušman upadl do jámy a prosil, aby mu hodili provaz. Ale ten jsme neměli. Podařilo se jej vytáhnout...
Při padání se mi ztratil z dohledu Šverma. Opět jsem ho spatřil na začátku horského potoka. Ležel na zemi. Když se sem dostal, upadl a ztratil vědomí. Zůstal jsem u něho a přemlouval kolemjdoucí, aby mu pomohli dostat se do lesa. Lidé však stejně jako předtím šli se svěšenými hlavami mlčky dál.
V té chvíli jsem nemohl nikomu rozkazovat. Nakonec se malá skupinka dala přemluvit, aby Švermu dovedla do lesa. Vojáci ho uchopili a vedli; sami klopýtali, klouzali a padali.
Zdálo se mi, že Šverma již nenabyl vědomí. Jeho nohy se zaplétaly, visel na rukách vojáků a oni neměli sílu, aby ho zvedli. Tak se mi ztratili z očí... (Historickým podkladem pro informace zde je výňatek z vyprávění sovětského kapitána Glidera a plukovníka Přikryla, které sepsal: pan PhDr. Karel Richter, CSc., v knize - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 63, 64 a 65, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jehož laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz , místy s mým komentářem.).´"
