Mapa východní fronty i s územím ČSR
, k datu 1. dubna 1945, kam za tři dny poté, do Košic, přijel její prezident i s doprovodem.
Když skončilo v košickém divadle oficielní přivítání vládní delegace, v čele s prezidentem Benešem, nastaly problémy s ubytováním všech, kteří z Moskvy přijeli.
Takřka žádný problém nebyl, před 72 lety v Košicích, s ubytováním prezidenta s manželkou a jejich obsluhou. Již předem bylo jasné, že budou bydlet honosné masivní patrové vile z konce 19. století. Vila měla mohutný zdobený portál, střecha byla pokryta barevnou mozaikovou střešní krytinou, která byla typická pro maďarský stavební styl. Předtím v ní bydlel bohatý maďarský továrník. V přízemí honosné vily měl tak Beneš k dispozici dva velké a parádní sály pro všechna oficiální shromáždění. Dále zde bylo několik místností, které sloužily prezidentu jako kanceláře a pochopitelně další pro ubytování jeho a i nejbližší obsluhy. Ostatní členové nově zatím sestavené vlády a doprovod, kteří přijeli z Moskvy museli svou první noc strávit ve starém maďarském hotelu, který se i příznačně, postaru, jmenoval Toloncház.
Ještě týž večer dorazil do Košic vlak z rumunského přístavu Konstanca, který přivezl početnou výpravu příslušníků londýnské emigrace. V delegaci byli i 3 členové nově sestavené vlády: dr. Vladimír Clementis (komunista, který samozřejmě nemohl tušit v té době, že jej čeká, za komunistické diktatury proletariátu, v 50. letech poprava od jeho soudruhů...! Něco více o Clementisovy viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Clementis
.), Ján Lichner a dr. Adolf Procházka (něco více o A. Procházkovi viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Proch%C3%A1zka
). Další den se pak začalo s přidělováním bytů v soukromých domech. Z vyprávění Prokopa Drtiny, jehož informace užíváme, vyplynulo, že se nastěhoval do domu poblíž vily, sídla prezidenta Beneše, v Mlýnské ulici. Dům, kde byl Drtina ubytován patřil ovdovělé Maďarce, která se sice chovala slušně a důstojně, ale bylo na ní jasně patrné, že je neviděla ráda...
"Bezděky v něm vyvolávala úvahy a otázky, co si myslí a cítí, co si myslela a cítila v roce 1918, co v roce 1938 a jak asi vítala z oken jeho nynějších pokojů admirála Horthyho, když po náměstí vjížděl do centra města na bílém koni. Jak bouřlivá doba hraje s osudy lidí!
Dne 4. dubna 1945, se v jednom z reprezentativních sálů prezidentovy rezidence shromáždila nová vláda Národní fronty Čechů a Slováků. Prokop Drtina předtím jako šéf prezidentovy kanceláře zařídil vyhotovení všech jmenovacích a propouštěcích dekretů, neboť slavnostní akt instalace vlády začal tím, že prezident přijal oficiální demisi Šrámkovy vlády. Teprve poté odevzdal dekrety 25 členům nové vlády.
(Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 184, 185, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Jak dále napsal P. Drtina, asistoval ještě stejný den, u prezidenta, při nástupní audienci nově jmenovaného sovětského velvyslanec Valeriana Zorina (něco více o V. A. Zorin viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Valerian_ ... 4%8D_Zorin
a též zde:
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/hist ... 44927.html
), který pak sehrál velmi důležitou a pro ČSR a demokracii v něm, nedobrou roli, při zrežírování únorového komunistického puče v lidově demokratickém Československu...
Ale zpět k slavnostem. Proběhlo ještě slavnostní zasedání SNR na košické radnici, a to za účasti prezidenta a členů nově jmenované vlády. V uvítacím projevu, Vavro Šrobár (velký čechoslovakista, od roku 1945 své názory přizpůsobil politickému trendu na Slovensku. O Vavro Šrobárovi viz něco víc zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vavro_%C5%A0rob%C3%A1r
- má poznámka), zdůraznil, mimo jiné, že "v Banské Bystrici byl položen základ i pro další politický vývoj státu" a pak vyzdvihl uznání svébytnosti slovenského národa a také postavení Slovenské národní rady v něm. Pak dostal slovo i prezident Beneš, který pronesl mnoho neutrálních slova pak pokračoval: "Má to hlubší symbolický význam... že se vracím tentokrát domů od východu přes Slovensko... Slovenské povstání a všechno to, co jsme od té doby vykonali, s novou naléhavostí dokázalo v republice i za hranicemi, jak Slovensko od roku 1918 zesílilo, zmohutnělo, vyspělo kulturně, politicky i organizačně a jak si vynucuje, aby byla respektována jeho zvláštní práva a dbáno jeho zvláštních zájmů...
Až bude osvobozena celá republika, nebude Slovensko majorizováno Čechy a vzájemná dohoda bude uskutečněna bratrsky a demokraticky...."
Prokopa Drtinu pobouřilo, jak ve svých statích přiznává, tehdejší chování Gottwalda a Fierlingera, kteří seděli přímo před ním. "Stále si cosi polohlasně povídali, smáli se a chovali se vůbec nedůstojně. Nezaslechl jsem sice z jejich poznámek nic, nemohu tedy říci bezpečně, čeho se jejich výměna podotknutí týkala, ale bylo nasnadě soudit, že to byly jejich reakce na myšlenky a tvrzení prezidentova projevu. Měl jsem dojem, že se tak nevážně chovají při prezidentově projevu záměrně, že tím chtějí dát přítomnému slovenskému politickému publiku najevo, že není třeba přikládat projevu dr. Beneše příliš důležitosti, by spíše naopak (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 185, 186, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
V tehdejším programu na slavnostním zasedání v košické radnici, přednesl pak předseda nové vlády, Zdeněk Fierlinger vládní prohlášení, které bylo nazváno - Košický vládní program.
Klement Gottwald pak přečetl 6. kapitolu vládního programu, kterou nazval Magnou chartou slovenského národa. Tohle však bylo Gustavu Husákovi proti mysli. Prý - Jaká pak charta? Chartu, listinu svobod, dávali feudální panovníci svým poddaným. Řešení slovenské otázky, jak bylo formulováno ve vládním programu, si slovenský lid vybojoval, nikdo mu je nedaroval. Pojmenování Magnou Chartou již však nikdo nezměnil.
A poté promluvil jménem SNR Laco Novomeský, který vyslovil uspokojení a radost z prohlášení první vlády na domácí půdě ke slovenské otázce. Všechny pronesené proklamace označil za jedině bezpečný způsob, jak jednou provždy odstranit všechny příčiny nedorozumění mezi národy ČSR a jediné východisko pro jejich bratrské soužití i družnou spolupráci v boji proti společnému nepříteli právě tak jako v díle na znovuvýstavbě naší zkoušené společné vlasti. A v závěru své řeči řekl následující slova, cituji:
"S vůlí zocelenou v zápase o své bytí proti nepřátelům ČSR a Slovenska a s důvěrou kráčí slovenský národ vstříc budoucnosti v novém Československu, kde rovnoprávný v právech a v povinnostech s bratrským národem českým bude si věci demokraticky spravovat sám... (Historickým podkladem pro informace je výňatek z: Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s, , a také výňatek z: Gustav Husák: Z bojov o dnešok: 1944-1950 – Bratislava : Pravda, 1973. – 433 s. a Zápas o zajtrajšok – Bratislava : Obroda, 1948. – 284 s, sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 185, 186, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
Tři dny po schválení Košického vládního programu a instalaci nové vlády, tedy 8. dubna 1945, se konal, z iniciativy vedení KSS aktiv slovenských komunistů, na kterém vystoupil také Klement Gottwald. Na aktivu slovenských komunistů pak prohlásil to co nemohl říci před veřejností ještě naplno...: "Politicky je problém v tom, abychom dovedli vést celý národ jako strana pracujícího lidu a strana dělnická a abychom jako reprezentanti národa byli uznáváni.... Národ hledá jiného vůdce a tím může být jedině dělnická třída a my, komunistická strana, jako strana dělnické třídy (Všimněme si jak ještě na Slovensku nemluvil za rolníky... Proč asi? Odpovím - slovenští zemědělci ještě ani zdaleka s "komunisty nepekli!" - má poznámka). A o to právě jde, abychom se prosadili jako vedoucí síla...."
A vzápětí pak objasňoval, ve svém projevu, dočasnou a nezbytnou spolupráci s buržoazními jednotlivci a stranami: "Jdeme stavět skutečně lidový stát pod heslem Národní fronty, národní jednoty. Národní frontu nestavíme na našem komunistickém programu, který má za cíl sověty a socialismus, nýbrž na vládním programu... My sami vládnout nemůžeme a oni sami také vládnout nemohou. Oni nemohou vládnout bez nás my bez nich... My jsme zatím nuceni s nimi spolupracovat a z toho také vycházejte..... (Historickým podkladem pro informace je zde výňatek od: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 185, 186, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na některých místech i s mým komentářem a textem.)."
