ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 31.

[michan]

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 31.
Mapa, kde je postavení 1. čs. armádního sboru na řece Ondavě k 12. lednu, i s bojem do 18.



února 1945 Severně jsou pak města Krosno, Dukla a Jaslo, kde se lednové sovětské ofenzívy účastnily i čs. dělostřelecké pluky a samostatná tanková brigáda z 1. čs. armádního sboru (viz pozdější text).
V lednu a v únoru 1945 těž útočil i 2. Ukrajinský front. Jeho armády, v pro něho vymezeném prostoru si počínaly následovně: "vojska pravého křídla frontu - 40., 27. a 53. A, s nimiž bojovaly rumunská 4. a 1. A - přešla do útoku 12. ledna 1945 (tedy v době, kdy začala Viselsko-oderská operace), prolomila nepřátelskou obranu na jihovýchodních svazích Slovenského rudohoří a postupovala na západ. Do večera 15. ledna byl průlom rozšířen na 80 km do šířky a 18 km do hloubky. Ale útok byl čím dál těžší. Všechny horské cesty vhodné pro přesun vojsk přizpůsobil nepřítel k obraně a vytvořil mohutné a dobře opevněné uzly odporu. V těchto těžkých podmínkách se 40. A pod velením generálporučíka F. F. Žmačenka zmocnila 14. ledna města Plešivce a do konce ledna pronikla v prostoru Brezna k Hronu.
27. A, které velel generálplukovník S. G. Trofimenko, osvobodila 14. ledna Lučenec a útočila dále na Zvolen.
Nepřítel v prostoru Budapešti zesílil aktivitu a velitelství frontu bylo proto nuceno přeskupit vojska. Ve dnech 23. - 26. ledna byla k přípravě nové operace převedena do zálohy frontu 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina a 6. GTA. 27. A byla přesunuta do Budapešti. 40. a 53. A, které převzaly útočná pásma těchto armád, byly nuceny omezit své bojové operace na jednotlivé směry. Tak 40. A útočila v údolí Hronu směrem na Bánskou Bystricu a podél silnice a železnice na Zvolen. Veliteli 53. A generálporučíku I. M. Managarovovi se podařilo vytvořit úderné uskupení pouze na pravém křídle, pro činnost směrem na Banskou Štiavnicu. Koncem února překonala vojska těchto armád nepřátelský odpor a bojovala na západních svazích Slovenského rudohoří.
Ještě těžší situace vznikla na levém křídle 2. Ukrajinského frontu. Nepřítel, jemuž se podařilo v polovině ledna zastavit postup sovětských vojsk, se pečlivě připravoval k novému protiútoku, aby obnovil svou obranu na Hronu. Německé velení tu soustředilo k úderu 1. ts SS z 6. TA SS a několik pěších divizí. Dne 18. února po mohutné dělostřelecké přípravě přešel nepřítel do útoku (Historickým podkladem pro informace zde je: Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 269.).
Na předmostí byly v té době 7. GA a 4. mechanizovaný sbor, které utrpěly v předchozích bojích velké ztráty. Divize měly nanejvýš 30 - 40 % předepsaných stavů a 4. mechanizovaný sbor měl všehovšudy 20 tanků a SHD. Sovětští vojáci se odvážně bili s nepřátelskou přesilou. V bojích za udržení předmostí vynikl mimořádnou odvahou kulometník 235. gardového střeleckého pluku 81. gardové divize komsomolec N. I. Mucharjamov. Odrážel statečně nepřítele a zabil 42 hitlerovců (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 341, inv. čís. 5 337, sp. 226, l. 75 a 121.). Velitel frontu zesílil tento směr jedním jezdeckým sborem z 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny a jedním střeleckým sborem ze zálohy. Ale ani tyto síly nebyly s to předmostí udržet. Dne 23. února ustoupily sovětské jednotky na levý břeh Hronu a tam se upevnily (Historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola VIII, str. 269, 270.).
Vojska 2. Ukrajinského frontu operující v Budapešti vyhnala z ní 13. února 1945 poslední hitlerovce. Bojová činnost vojsk 2. Ukrajinského frontu v lednu - únoru 1945 měla velký význam pro zmaření plánů hitlerovského velení, které se snažilo vyprostit své uskupení obklíčené v Budapešti, a pro osvobození Československa. Během útoku postoupila vojska pravého křídla frontu na československé území o 40 - 100 km, pronikla k Hronu a osvobodila stovky obcí, mezi nimi i města Rožňavu, Plešivec, Lučenec a Brezno. Nepřítel ztratil pouze na zajatých přes 127 000 lidí a kromě toho 1 690 děl a minometů, 295 tanků a SHD a 26 letadel (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 2 779, sp. 1 912, l. 38, 39; sp. 1 921, l 59 - 60.).
Pak už se do poloviny března žádné větší útočné akce na československém území nepodnikaly. 4. Ukrajinský front se připravoval k moravskoostravské útočné operaci a 2. Ukrajinský front k bratislavsko-brněnské útočné operaci. Fronty byly doplňovány lidmi a bojovou technikou. Před začátkem útoku měl 4. Ukrajinský front 240 000 lidí, 2 900 děl a minometů, 184 tanků a SHD a 416 letadel (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 244, inv. čís. 368 102, sp. 8, l. 4 - 8.). 2. Ukrajinský front měl 359 000 lidí, 7 860 děl a minometů, 365 tanků a SHD a 637 letadel (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 240, inv. čís. 2 779, sp. 1 925, l. 1 - 3; sp. 1 926, l. 20 29.). Nepřítel měl v pásmu frontů asi 420 000 lidí, 4 000 děl a minometů, na 200 tanků a SHD a 250 letadel. Sovětská vojska měla tedy nad nepřítelem 2,5násobnou převahu v dělech a minometech, 6násobnou v tancích a 4násobnou v letadlech. V lidech byla jejich převaha nepatrná.
Německé fašistické velení se snažilo vytvořit pevnou obranu a podniklo k tomu důležitá opatření. Přizpůsobilo pro obranu opevnění, vybudovaná v Československé republice v letech 1933 - 1939 na hranicích s Německem a na jihu země. Kromě toho vybudovalo polní obranné čáry chráněné přírodními překážkami (Historickým podkladem pro informace je zde: Velká vlastenecká fronta, svazek 5, Kapitola VIII, str. 270.).
Vojenská rada 4. Ukrajinského frontu předložila 14. února 1945 hlavnímu stanu plán bojových operací, který byl 17. února schválen (Historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 44.). Podle tohoto plánu se měla provést zpočátku dílčí operace ke zlepšení výchozího postavení, a pak operace do hloubky 450 km s cílem proniknout k Vltavě a osvobodit Prahu. V prvním období operace měla vojska frontu osvobodit moravskoostravskou průmyslovou oblast. Hlavní úsilí frontu se soustřeďovalo na pravém křídle, v pásmech 38. a 1. gardové armády, které měly za úkol prolomit nepřátelskou obranu a rozvíjet útok směrem na Olomouc a Prahu. Moravskou Ostravu měla osvobodit 38. A.
Levokřídelní 18. A měla demonstračními útočnými akcemi odvádět nepřátelské síly z hlavního směru (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 244, inv. čís. 3 000, sp. 1 213, l. 17 - 19.).
Po likvidaci budapešťského uskupení měly hlavní síly 2. Ukrajinského frontu osvobodit Bratislavu a Brno a část sil spolu s 3. Ukrajinským frontem měla osvobodit hlavní město Rakouska Vídeň. Dále pak měla vojska frontu rozvíjet útok na Plzeň (Historickým podkladem pro informace je zde: IML, dokumenty a materiály oddělení dějin Velké vlastenecké války, inv. čís. 9 496, l. 39.).
Velitel 2. Ukrajinského frontu maršál Malinovskij se rozhodl zasadit hlavní úder styčnými křídly 7. GA a 53. A směrem na Bratislavu-Malacky-Brno. Po průlomu hlavního pásma nepřátelské obrany měla být zasazena do 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina s úkolem rychle rozvíjet úspěch a nepřipustit, aby se nepřítel zachytil na předem připravených obranných čarách v operační hloubce na pravém břehu řek Nitry, Váhu a Moravy.
Před útokem se ve frontech konaly armádní stranické aktivy, na nichž hovořili velitelé nebo členové vojenských rad armád. V plucích probíhaly stranické a komsomolské schůze a shromáždění mužstva. Vojáci na nich projednávali příští útok a sdělovali si své zkušenosti.
Na shromáždění 207. gardového střeleckého pluku 70. gardové divize vzpomněl svobodník S. T. Ostapec, účastník brusilovského průlomu, že v Karpatech bojuje už podruhé, a řekl:
´V první světové válce jsme dosáhli kóty 710, ale vrátili jsme se. A po třiceti letech jsem o tenhle kopec zase bojoval. Ale teď už se nezastavíme, dokud se s hitlerovským Německem nevypořádáme (Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 393, inv. čís. 9 023, sp. 78, l. 222.). Na besedách a přednáškách informovali agitátoři a lektoři vojáky a důstojníky o mezinárodním postavení Sovětského svazu, o úspěších sovětského zápolí, o hrdinském boji svobodomilovných národů světa proti nacistickému Německu a imperialistickému Japonsku, o úkolech Rudé armády v závěrečném období Velké vlastenecké války. V 18. A, kde byl náčelníkem politického oddělení generálmajor L. I. Brežněv, se stranická a politická práce vyznačovala tím, že byla různorodá a výrazně politicky zaměřená. Zvlášť dobře zde byly propagovány hrdinské činy příslušníků armády. Od ledna do dubna 1945 bylo pouze v 650. střeleckém pluku 138. střelecké divize vydáno 76 letáků nazvaných ´Sláva hrdinům´(Historickým podkladem pro informace je zde: AMO SSSR, f. 371, inv. čís. 6 386, sp. 62, l. 364, pro Velká vlastenecká válka, svazek 5, Kapitola VIII, str. 270, 271.)."

1. čs. armádní sbor na území ČSR v roce 1945.
Nyní si řekněme již přímo o boji 1. čs. armádního sboru ve stejném období ledna a února 1945, jako zde bylo od východní historiografie řečeno o stejném období o Rudé armádě, když v textu bylo všeobecně hovořeno i o našem sboru v rámci 1. Ukrajinského sboru.
O československých vojácích jsme naposledy hovořili v konci září a na začátku října 1944, kdy se účastnili Karpatsko-dukelské operace, jako pomoci SNP, viz zde:
SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 46 až 48:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7016
a také něco i zde - SNP, boj RA a čs. armády v ČSR 1944. Č 49 až 51:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=389&t=7021
, kde se hovořilo o těžkých bojích v Karpatech a o faktu, že 6. října 1944 i 1. čs. armádní sbor překročil hranice bývalé ČSR.
V předchozím textu je také hovořeno i o těžkostech s doplňováním vojáků do sboru a situaci mezi oficiálním velením AČR při Londýnské vládě v exilu, a špatné spolupráci s KSS, KSČ a oficielními sovětskými orgány a různým pohledem na doplňování a vytvářením nové armády ČSR, viz ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 28 až 30 (nabídnuty jsou pohledy z obou stran, východní i západní historiografie - má poznámka).
Ale nyní již začněme skutečně hovořit o tom co se dělo s naším armádní sborem. Karpatsko-dukelská operace končila po těžkých a krvavých bojích od 25. do 27. října 1944 v údolí potoka Kapišovka mezi obcemi Nižná Pisaná a Kapišová. Zde se odehrály nejtvrdší boje celé operace. Němci zde opřeli svou obranu o kopcovitý terén, který byl v řečené době navíc rozmáčen deštěm a tak se stal pro obě strany těžko schůdný a obě strany pak v bojích utrpěly těžké ztráty a sovětské jednotky nebyly schopny výrazněji postupovat.
V řečené době pak přišla zpráva o potlačení povstalecké armády v SNP na středním Slovensku.Velení 1. Ukrajinského frontu se Karpatsko-dukelskou operaci rozhodlo zastavit a sovětské a československé jednotky přešly dne 28. října 1944 do dočasné obrany.
Některé informace byly čerpány mimo jiné i z tohoto zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karpatsko ... A1_operace

[michan]

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 32.

Jaslo, leden 1945.
Prvním větším vystoupením československých vojáků z 1. čs. armádního sboru, po Karpatsko-dukelské operaci (a po SNP - má poznámka), byl boj čs. dělostřelců a tankistů v grandiózních operacích Rudé armády od Baltského moře po Karpaty včetně, a to v lednu 1945 (Viselsko-oderská, Hornoslezská a Dolnoslezská operace a také Východokarpatská operace, spuštěné mezi 12. až 15. lednem 1945, jako pomoc západním spojencům v probíhající Bitvě o Ardeny. Boje od Baltského moře po Karpaty včetně, se účastnili Baltské a Ukrajinské fronty, více je možno nalézt po jednotlivých operacích na tomto odkaze:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
- má poznámka). Když se chceme propracovat k nasazení čs. dělostřelců a tankistů u Jasla, začněme v době po SNP, a po skončení Karpatsko-dukelské operace.
Ano, po vstupu 1. čs. armádního sboru na území předválečné ČSR, se celý sbor začal přemisťovat do oblasti řeky Ondavy (na mapě nalezneme řeku Ondavu a postavení 1. čs. armádního sboru za Prešovem na východ, mezi Svidníkem a Stropkovem, kde je i azbukou 1. čs /s/ v rámci sovětské 1. GA, do 12. ledna 1945. Na sovětské mapě od 12. ledna do 18. února - má poznámka). V době od 6. do 28. října však ještě probíhala i Východokarpatská operace 4. ukrajinského frontu, kterou došlo k osvobození prostorů Podkarpatské Rusi a také i území Slovenska, jeho severovýchodních okresů. Zároveň hned následovala Východoslovenská operace, při které bylo dobyto území východně od Košic a Prešova až po řeku Ondavu.
V postavení na řece Ondavě, se začala vyčerpaná a oslabená vojska sboru doplňovat lidmi a materiálem a ti co přežili z původního sboru se dočkali i zaslouženého odpočinku (z původního stavu 16 000 příslušníků sboru, k 9. září zůstalo po skončení Karpatsko-dukelské operace, k 6. říjnu 1944, přibližně 9 700 důstojníků a vojáků. Zvláště silně byly zdecimovány stavy důstojníků... - má poznámka). Všechny jednotky se postupně začaly připravovat pro další útočné operace.
Již ale velice záhy, bylo rozkazem velení rozhodnuto (dne 18. prosince 1944 obdržel tehdejší velitel dělostřelectva 1. čs. armádního sboru gardový plukovník Georgij Savickij rozkaz, že má přesunout všech pět pluků sboru od 1. GA k 38. A, kde se zúčastní útočné operace v prostoru Jasla), ve dnech 18. až 22. prosince 1944, přesunout 5 dělostřeleckých pluků (Dělostřelecký Pluk 1 - Dělpluk 1 až Dělpluk 5) a tankovou brigádu (5 tanků T-34/76, 2 SHD typ SU-85, bylo vše co zbylo z tankové brigády. Vlastně se jednalo o tankovou rotu, která se přesouvala, když jeden lehký tank T-70 zůstal na Ondavě - má poznámka vycházející z tabulky, kterou sestavil pan Milan Kopecký z československé obce legionářské. Celou tabulku - Tabulka 1., velení a Tabulka 2. dělostřelci a tankisté - viz zde na tomto odkaze:
http://csol.cz/domains/csol.cz/index.ph ... te-u-jasla
) do Polska, do prostoru Jasla.
Cestou do Polska, poměrně blízko fronty, docházelo k přestřelkám. Je pochopitelné, že i zde přišla ke slovu Maskirovka a jednotlivé dělostřelecké pluky, stejně jako tanková brigáda, se musely přesouvat do prostoru Jasla utajeně. Odpoutávání bylo jednotlivé, po plucích, v noci, aby bylo co nejvíce utajené.
V prostorách řeky Ondavy, na Slovensku, tak zůstalo 7 minometů ráže 120 mm, celý III/1 oddíl z Dělpluk 1, a 8 divizních 76 mm kanónů, což byly dvě protitankové baterie II/4 oddílu (z Dělpluk 4).
I zde narazíme na skutečnost, že si sovětští velitelé moc starostí se sovětsko-československou úmluvou o operační podřízenosti československých jednotek sovětskému velení moc nedělali a jednotky si přesouvali dle jejich vlastního uvážení, což někteří velitelé a později i vojenští odborníci připouštěli. Zde slovenský směr (kopcovitý) nebyl příliš výhodný pro těžké dělostřelectvo, kdežto polské roviny ano. A před 1. čs. sborem nebyla situace taková, že by Němci byli připraveni na větší útočnou operaci.
Když čs. podpůrné jednotky dorazily do svých pozic, ze kterých měly vést v době ofenzívy palbu (v prostoru Jasla byly dislokovány u několika divizí, dokonce sborů. Přesněji viz odkaz výše, v textu, od pana Milana Kopeckého z československé obce legionářské - má poznámka), začaly po nocích budovat maskovaná palebná postavení a svou techniku kamuflovat bílým nátěrem. Vyslány byly průzkumy, které zakreslovaly německá obranná postavení, přičemž zjistily celkem 3 obranná pásma. Prvé obranné pásmo se skládalo ze tří souvislých zákopů, které byly umístěny za pásmy minových polí a drátěnými překážkami. Před nimi stály německá 545. a 320. divize pancéřových (lidových) granátníků, jako součást německého 11. as SS, který patřil k 17. A. Druhá a třetí linie německé obrany nebyla v prosinci ještě obsazena, i když minová pole již byla položena.
Dělostřelečtí důstojníci určovali prvky střelby tak, aby mohla děla ničit ženijní zařízení, umlčovat německou živou sílu, ničit jeho palebné prostředky na předním úseku obrany. Aby také mohly zničit i přidělené cíle a bránit se německé palbě z boků a být připraveni i odrážet německé protizteče. Od 23. prosince se také budovala rozsáhlá telefonní síť. Do pozic bylo přiváženo střelivo, které se třídilo a obvyklým způsobem ukládalo.
Poslední průzkumná zjištění (probíhající od 31. prosince 1944 do 12. ledna 1945), která byla zanesena a očíslována, byla přiřazena k bateriím do 12. ledna 1945.
Veškeré přípravy byly ukončeny k palbě byly také ukončeny k 12. lednu. Začít měla 38. A 14. ledna, ale 13. ledna ve 22 hodin došlo k posunu hodiny "H" o jeden den a došlo také k změně cílů i k určení nových cílů, které počtáři samozřejmě připravili.
Ve 4 hodiny ráno dne 15. ledna začala bojová činnost veškerých obsluh děl a minometů, pohotovost byla k šesté hodině ranní a hodina "H" byla 8,45 moskevského času. Jak říká stejný zdroj pan Milan Kopecký z československé obce legionářské ve svém textu, cituji:
"V 8,00 přišla poslední povětrnostní zpráva, aby mohly být definitivně korigovány prvky střelby. Díky jasnému počasí panovaly výborné podmínky pro pozorování."
Signálem, na který měla být začata dělostřelecká příprava, byla série zelených raket a salva z Kaťuší. Na tento signál vystřelilo 1 400 děl a těžkých minometů, ve kterých bylo i 94 hlavní československých dělostřeleckých pluků. Hustota dělostřeleckých hlavní byla určena důležitostí útočných směrů a pohybovala se od 130 do 200 hlavní na 1 kilometr frontové linie. Palba na německé cíle trvala až do 9 hodin 50 minut a potom vyrazila pěchota a tanky (historickým podkladem pro informace zde byly použity z textu, který je na řečeném odkaze: pana Milana Kopeckého z československé obce legionářské, viz zde:
http://csol.cz/domains/csol.cz/index.ph ... te-u-jasla
).
Od těchto chvil již nebylo třeba nic maskovat.
Také Němci přišli ke slovu, když hned v ranních hodinách spustili silnou palbu na prostory pozorovatelen, palebných postavení a velitelská stanoviště. Českoslovenští dělostřelci měli štěstí, neboť palba Němců nebyla přesná. Již v době kdy na Dukle útočil 1. čs. armádní sbor jsme se seznámili se štábním kapitánem Vilémem Sacherem (Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.), který byl tehdy velitelem dělostřelectva 3. pěší brigády. V jeho podání pak máme možnost, stejně jako další historici, zjistit co se tehdy dělo, když se štkpt. Sacher podíval k německým pozicím, které se tehdy ocitly v přívalu palby děl a minometů všech ráží. Ještě v ranním přítmí Sacher pozoroval ohnivé dráhy raketových střel, jasné záblesky vybuchujících granátů. A pak pomalu začala narůstat dýmová clona "nad německými zákopovými liniemi ve všech odstínech šedi od bělavého až po téměř černý". Sacher se v knize přiznává, že v dělostřelecké vichřici nebyl schopen rozeznat dopady střel svého vlastního dělostřelectva. Musel prý se tehdy spoléhat, že všechny cíle byly svědomitě zjištěny a zaměřeny. tehdy prý nepochyboval o zdatnosti nejen počtářů, ale i souhře všech svých dělostřelců. Další z těch, kteří tam byli a zažili děsivé ohromení byl Štefan Jarema, který se také podělil o zážitky přímo z palebného postavení, když napsal, cituji:
"Vytí gardových minometů a úžasné hřmění boha války splynulo v ohromnou ohlušující vichřici. Nelze rozeznat jednotlivé střely. Ranní šero je zpestřeno záblesky děl a světelnými drahami střel kaťuší. V tom ohromném burácení při dopadu granátů na určené cíle v celé hloubce fašistické (je zde použit starý východní název, který měl znít nacistické, nebo německé - má poznámka) obrany se až chvěje země. Dělostřelectvo s gardovými minomety zpracovává nacistickou obranu a jako gigantické pluhy ji rozmetává do základu. Osady před Jaslem a na jih od Jasla, opevněné nepřítelem, se mění v hromady trosek. Nad prostorem palebných postavení, stejně jako nad celým prostorem průlomu se ustavičně vznáší hustý dým. Obsluha bez plášťů pracuje jako stroj na nejvyšší obrátky podle předem zpracovaných tabulek, které mají mířiči před sebou. Jsou si plně vědomi velké odpovědnosti za splnění daných úkolů."
V gigantické palbě a v pekelném hřmění, dle přímých účastníků rychle ubývaly minuty. A pak se přiblížil závěr dělostřelecké přípravy, kdy obsluhy ještě vystupňovaly kadenci palby. A pak se nebeská klenba rozeřvala řevem leteckých motorů. Přiblížily se formace sovětských bombardovacích a bitevních letounů, které se vrhaly na německé pozice. Do vší té vřavy se ozvalo hluboké dunění výbuchů pum a rachotilo rychlopalné protiletadlové dělostřelectvo Němců a jejich velkorážní kulomety (Pan Milan Kopecký z československé obce legionářské ve svém textu napsal zajímavou větu, ve které hovoří o tom, co se stávalo v té době jak na západní frontě, tak i jak uvidíme na východní frontě. Hovoří o nepřesnosti letectva tehdejší doby, zde sovětského letectva. Píše, cituji: "Pouze činnost sovětského bitevního letectva pokulhávala. Letci sice nad bojištěm projevovali vysokou aktivitu, ale v mnoha případech útočili i na vlastní jednotky." My si zde můžeme říci, že i v 21. století stejně občas dojde k nepřesnosti bombardování před útočícími jednotkami - má poznámka.).
Bylo 9 hodin 50 minut a do útoku vyrážela pěchota a tanky (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 26, 27, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.).

[michan]

ČSR roku 1945. Pražské povstání. Č 33.
Zde ještě mapa všech útoků RA a též 1. čs. armádního sboru, Rumunské armády, v období



ledna až do 1. dubna 1945 na celé východní frontě.
Když většina rozžhavených hlavní děl a minometů utichala (což se týkalo i většiny pluků čs. dělostřelectva mimo Dělpluk 3, který doprovázel palbou sovětskou pěchotu 70. gardové střelecké divize i po skončení dělostřelecké přípravy. A to až do doby, kdy překročila koryto řeky Wisloky a teprve poté také "začal balit fidlátka", čti ukončil střelbu a začal odpoutávat svých šest 122 mm houfnic, oddíl I/3 a celkem 16 minometů ráže 120 mm, což byly oddíly II/3 a III/3 - má poznámka) ukazovaly hodinky 9 hodin 50 minut a do útoku i v prostoru Jasla vyrážela sovětská pěchota a tanky, mezi kterými byly i československé. Pět tanků T-34/76 a také 2 SHD typu SU-85. Postup tanků a pěchoty byl nejprve takřka bez odporu.

"Tanky s pěšáky na korbách projely vytýčenými průchody v sovětských minových polích a s mohutným řevem namáhaných motorů se řítily k nepřátelským pozicím, z nichž hustě šlehaly výstřely z pušek, samopalů i kulometů (zde doporučuji si přečíst text pana Milana Kopeckého z československé obce legionářské, pod titulkem Boj, kde se dozvíme, že Dělpluk 1, baterie 5/1 což byly houfnice ráže 122 mm, zničil cíle jim určené - hnízdo se dvěma německými těžkými kulomety a samozřejmě i větší množství optického materiál. Ke skvělému výsledku přispěl i minometný oddíl, který vyřadil i další dva kulomety s dvoučlennou obsluhou. Dělpluk. 1 spotřeboval během dělostřelecké přípravy u Jasla 488 granátů a 1 306 min. Další výsledky ostatních pluků nalezneš zde:
http://csol.cz/domains/csol.cz/index.ph ... te-u-jasla
- má poznámka). Tankové pásy trhaly drátěné zátarasy a přiváděly k neškodným explozím protipěchotní miny. Drápaly se vzhůru přes zamrzlé náspy zákopů, do nichž seskakovali pěšáci k urputným bojům muže proti muži."

A do boje zasálo i našich 5 téček (T-34/76) a dvě SHD typu SU-85.

"V prvním sledu, který vyrazil na zteč nepřátelských okopů, jely i tanky a SHD z 1. čs. tankového praporu. Tanky s pěchotou pronikaly nepřátelskou obranou jako nůž. V 10:15 vnikla 2. tanková četa podporučíka Kadeřábka obchvatem zprava na kótu 382. Samohybné dělo četaře Rileckého tu bylo zasaženo protitankovým granátem. Bezvládně sklouzlo do zákopu. Osádka zahynula. Zhruba za čtvrt hodiny 1. tanková četa poručíka Firla prokličkovala minovými zátarasy na svazích kóty 379 a přes odpor nepřítele se prodrala na vrchol. Velitel brigády k ochraně tanků zasadil záložní SHD četaře Mrázka. K polednímu se podařilo umlčet vzdorující nepřátelské bunkry. Kolem 13. hodiny československé tanky spolu s pěchotou těsně za ustupujícím nepřítelem osvobodily obec Swierchowa. Následovala krátká bojová přestávka. Osádky si doplnily munici. Vyprošťovací tank podporučíka Popoviče přivlékl poškozenou samohybku (SHD typu SU-85 - má poznámka) a vzápětí se připojil k bojujícím tankům, které se znovu rozjely do útoku. Kulometem pomáhal ničit nepřátelské odpory. V 16:30 československé tanky přebrodily řeku Wislok a během následující půlhodiny dosáhly východního okraje osady Zaleže. Úkoly prvního dne operace byl s velkým předstihem splněn.
Zatímco vojska sovětské 38. A využívala úspěšný průlom k rychlému postupu do hloubky nepřátelské obrany, českoslovenští dělostřelci se vraceli k svému sboru s vědomím, že zdárně splnili svůj úkol. Každý z pluků vypálil na nepřítele v průměru okolo půl druhého tisíce nábojů (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 27, 28 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
I sovětští představitelé vysoce hodnotili vystoupení československých dělostřelců v prostoru Jasla. Genrálplukovník K. S. Moskalenko zaslal veliteli 1. čs armádního sboru generálu Ludvíku Svobodovi telegram (zde viz foto obou



tehdy generálů na frontě), kde vyslovil "svůj dík příslušníkům sboru za vynikající činnost dne 15. ledna 1945". A vůbec největší ocenění se pak, dle sovětských vojenských řádů, dostalo československým dělostřelcům dne 19. ledna 1945, kdy byly spolu s dalšími vojsky, které se vyznamenaly při průlomu německé obrany a dobyly následně města Jaslo a Gorlice, jmenováni v denním rozkaze hlavního velitele Rudé armády J. V. Stalina. Ve stejný den v 18,00 hodin vzdala Moskva jménem SSSR 20ti dělostřeleckými salvami z 224 hlavní svých děl i jim za tyto zásluhy čest. Navíc byl rozkazem č. 019 ze dne 19. února 1945 udělen čestný název "Jaselský" dělostřeleckým plukům 2, 4, a 5.
A dříve narození si ještě vzpomenou, že v dobách lido-demo a socialismu se jako Den dělostřelectva, od roku 1949, slavil 15. leden (později pak se nazýval Den raketového vojska a dělostřelectva).
A byl to právě leden 1945, kterým se otevírala pro Spojence závěrečná etapa války v Evropě.
Přes ohromné množství německých divizí na východní frontě (jedno z čísel hovoří i o 185 divizích) Sověti uskutečňovali po 12 lednu grandiózní sérii útočných operací několika frontů v prostoru od Baltického moře až ke Karpatům včetně, jak již bylo řečeno (viz mapu nahoře).

"Vojska 2. a 3. Běloruského frontu měla v jejich průběhu ovládnout Východní Prusko a otevřít cestu na Berlín, 1. Běloruskému a 1. Ukrajinskému frontu, kterým bylo uloženo rozdrtit německé uskupení v Polsku a 4. Ukrajinský front, k jehož 1. GA byl od ledna přičleněn i 1. čs. armádní sbor, se chystal k útoku na území Československa. S uvedenými operacemi se v plánech koordinovala likvidace silného nepřátelského uskupení obklíčeného v Budapešti a příprava úderu na Vídeň silami 2. a 3. Ukrajinského frontu (jednotlivé operace byly již popsány, viz zde: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=389
/ (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 28, 29 vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."

Vracíme se nyní zpět na Ondavu, kde ležel 1. čs. armádní sbor. V prostoru na Ondavě, byl, u sovětské 1. GA generálplukovníka A. A. Grečka (zde viz foto



generálplukovníka A. A. Grečka z března 1945, a zde pak ještě něco bližšího:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_An ... re%C4%8Dko
) dislokován, od 1. ledna 1945 1. čs. armádní sbor, jeho pěší brigády sboru. Zde se sovětští gardisté připravovaly k útoku na 80 km širokém útočném pásmu. Útočné úsilí bylo soustředěno na postup ve směru na Prešov. Sovětská 1. GA měla mimo 1. čs. armádního sboru ve své sestavě ještě dva další střelecké sbory, 11. a 107. Každý ze sovětských sborů měl tehdy sice 3 divize, ale ty měly jen každá 4 600 až 5 000 mužů. Generál Grečko jako velitel 1. GA disponoval ještě jednou záložní divizí, ve které byly i tankové jednotky a podpůrné prostředky.

"1. čs. armádní sbor (dislokovaný) na pravém křídle 1. GA držel v té době obrannou linii táhnoucí se podél Ondavy v délce přibližně 40 km od polské obce Ciechania přes Svidník, Stropkov až za Breznici (viz sovětskou mapu od 12. ledna do 18. února, vpravo, východně za Prešovem - má poznámka). V rámci útoku, jehož začátek byl stanoven na 18. ledna, mu bylo uloženo posílit své levé křídlo a rozvinout úspěch sovětských jednotek ve směru Šandal-Radoma.
Patnáctého ledna 1945 se jednotky sboru začaly přeskupovat k zahájení útoku. Zároveň zesílily průzkumnou činnost, aby získaly co nejvíce zpráv o nepříteli. Sám velitel 1. GA generálplukovník Grečko, přijel zkontrolovat stav příprav k útoku. Vysoký, statný muž v perziánové papaše a dlouhém plášti, které ho dělaly ještě vyšším. S námahou se vysoukal z otevřeného džípu. Působil dobrosrdečným dojmem. Potřásl velitelům rukama, vyptával se, jestli mají všechno, co potřebují, popřál jim plný úspěch. Z povzdálí ho zvědavě pozoroval desátník Martin Dzúr. Kdyby dokázal vidět do budoucnosti, spatřil by sám sebe v uniformě československého armádního generála 20. srpna 1968 před půlnocí za pracovním stolem ve své dřevem obložené kanceláři v budově generálního štábu na dejvickém náměstí. Zazvonil telefon. Volá Moskva, ve sluchátku zní obhrouble rozkazovačný hlas sovětského ministra obrany maršála Grečka: ´Ty smatri... Heleď se, Dzúre, naše sovětská vojska spolu s armádami Varšavské smlouvy, abys věděl, vstupují na československé území. Jestli nezařídíš, aby československá armáda nekladla odpor, dojde k masakru, za který zaplatíš vlastní hlavou. Sobstvennoj golovoj! Ty menja poňal chorošo? Budeš v takovém případě viset na prvním kandelábru. S tím počítej!´ Takto se někdejší zdánlivě dobrosrdečný generál slavné Rudé armády osvoboditelky představí za třiadvacet let v nové masce brutálního agresora a dobyvačného okupanta. Jednoho z těch sovětských maršálů, kteří sovětsko-československému přátelství zasadí smrtelnou ránu.
V noci na 18. ledna 1945 nepřítel začal v pásmu 1. GA ustupovat. Sovětské a československé jednotky okamžitě překročily Ondavu a přešly k jeho pronásledování v celé šedesátikilometrové šířce útočného pásma (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 29, 30, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."


Použité podklady:

Donald Sommerville - Druhá světová válka den za dnem.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Lucas Cooper - Hitlerovy elitní jednotky.
G. K: Žukov – Vzpomínky a úvahy 1, 2.
Paul Adair – Hitlerova největší porážka.
Historie německé armády – Philippe Mason.
Nicholas Bethell a redakční skupina Time-Life Books – ÚTOK NA SSSR.
John Keegan – Druhá světová válka.
Janusz Piekalkiewicz – Tanková válka 1939 -1945.
Janusz Piekalkiewicz – Letecká válka 1939 – 1945.
Janusz Piekalkiewicz – Námořní válka 1939 -1945.
Len Deighton – Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Hitlerova armáda – Sborník článků odborných redaktorů časopisu Command.
Válka jako Peklo – Eduard Rauss, Hans von Greiffenberg, Dr. Waldemar Erfurth, Peter G. Tsouras – editor.
Prof. Alexandra Viatteau, Historian Paris II University, Prof. Norman DAVIES, Historian Oxfrod University a Dr. Dariusz GAWIN, Historian Museum of the Warsaw Uprising.
Mathias Färber – Druhá světová válka v obrazech.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Paul Carell – Spálená země.
Paul Carell – Operace Barbarossa.
Horst Scheibert – Německé obrněné jednotky.
Černí andělé – Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945 Svazek 4. - Redakce čtvrtého svazku - M. M. Minasjan(vedoucí redakce a autorského kolektivu)
P. P. Bogdanov, M. S. Dolgij, N. V. Krestnikovova ( literární redaktorka), J. A. Prokofjev, P. I. Šuktomov, M. A. Švarev, G. M. Tavrovská, M I. Traktujev a celý autorský kolektiv, který začíná - M. L. Altgovzen a pokračuje dalšími 27mi jmény....
Memoáry – maršál Vasilevskij
Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak – Ocelová lavina.
Christhoper Andrew, Vasilij Mitrochin – Neznámé špionážní operace KGB.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Karl Bahm, Berlín 1945. Konečné zúčtování.
V.V.Bešanov: „Kadry rešajut vse – surovaja pravda o vojne“ (Kádry rozhodují o všem – syrová pravda o válce), vyd. AST, Moskva 2006
L.M.Mlečin: „Josif Stalin, jevo maršaly i generaly“ (Josif Stalin, jeho maršálové a generálové), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2005
L.M.Mlečin: „Russkaja armija meždu Trockim i Stalinym“ (Ruská armáda mezi Trockym a Stalinem), vyd. Centrpoligraf, Moskva 2002
B.N.Petrov: „Ot revoljucionnoj česotky k vojennoj katastrofe“ (Od revolučního svrabu k vojenské katastrofě), Vojenno-istoričeskyj archiv 3/2001 (Vojensko-historický archív 3/2001), Moskva 2001
M.V.Zacharov: „Generaľnyj štab v predvojennyje gody“ (Generální štáb v předválečných letech), Vyd. AST, Moskva 2005
N.Zenkovič: „Vyššij generalitet v gody potrjasenij“ (Vyšší generalita v letech otřesů), vyd. Olma-Press, Moskva 2005
„Statistika armejskovo terora“ (Statistika armádního teroru), Vojenno-istoričeskyj archiv 2/1997 (Vojensko-historický archív 2/1997), Moskva 1997
„Tragedija RKKA“ (Tragédie Dělnicko-rolnické Rudé armády), Vojenno-istoričeskyj archiv 1/1997 (Vojensko-historický archív 1/1997), Moskva 1997
Ch.Andrew,O.Gordějevskij: KGB – Důvěrná zpráva, Vyd. East Art Agenci 1994
Ch.Andrew,V.Mitrochin: Štít a Meč Vyd. Akademia 2001 a 2008
Oleg Kalugin: Proščaj, Lubljanka (Promiň, Lubljanko ) ,vydal Olymp 1995
Interviu s generálem KGB Olegem Kaluginem: Časopis Čajka 2002
M.Pečenka,J.Bašta a kolektiv: Encyklopedie špionáže,Vyd. Libri 1993
Slovenská armáda 1939-1945 - Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Karel Richter, Apokalypsa v Karpatech.
Karel Richter, Dobývání domova, Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, Praha 2016, Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016: http://www.noos.cz,.
Klapálek K., Ozvěny bojů, 2. vyd., Praha 1987.
Přikryl Vladimír., Pokračujte v horách. Praha 1947.
Sacher V., Na počátku stála smrt, Praha 1968.
Sacher V., Nebeská brigáda (rukopis).
Sacher V., Pod rozstříleným praporem, Praha 1991.
Steiner Arnošt, Drebota Jindřich: Za cenu života, Praha 1981.
Pivoluska J., Parabrigáda., Bratislava 1970.
Drtina P., Československo můj osud, díl I., II., III., IV., vydal Melantrich, Praha 1992.
Drtina Prokop. Československo můj osud. Osud českého demokrata 20. století. Toronto: ´68 Publishers, 1982, Praha: Melantrich, 1991. 479 s
Mapy volně přístupné na několika webech, viz také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Mé poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento základní odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376
na jeho poslední stránku, viz zatím zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=7&t=376&start=360