Mapa všech tří fází (období)
Ostravské operace od 10. března do 5. května 1945 a následných dalších bojů. Mapa je volně přístupná na internetu. Mapy volně přístupné na několika webech, viz Použité podklady a také zde: http://rkka.ru/imaps.htm
Dělostřelecká příprava, jako úvod k Ostravské operaci, fáze 1, či období 1, začala dle plánu a trvala celkem 70 minut. Co viděl člověk, který tam tehdy, před 72 lety byl, sovětský spisovatel Konstantin Simonov, který si zaznamenal do svého deníku věty:
"Pozorovatelna armády stála v bývalém panském dvoře. Několik zděných domů a kůlen, postavených do uzavřeného čtverce a asi padesát metrů před ním ještě jednopatrové stavení s obrovskou půdou, kde se nejspíš sušilo seno. Tady v podkroví byla spousta zákoutí a vikýřů a ze všech trčely nůžkové dalekohledy a vedle seděli pozorovatelé, především od dělostřelectva.
Metelice sílila, obzor zakrývala souvislá šedobílá stěna... Salva kaťuší, rozestavených nedaleko panského dvora, přehlušovala všechno ostatní, ale i tak burácela kanonáda, až uši zaléhaly. Všechno se třáslo a hřmělo, ale vánicí prošlehávaly jen plamínky výstřelů baterií.
Sledovat zásahy bylo v takovém počasí zhola nemožné. Palba se vedla naslepo, podle předem připravených prvků. Také salvy jiných raketometných oddílů, rozmístěných dále od nás, jsme sice slyšeli, ale dráhy střel pohltila sněhová bouře, letící nízko nad zemí proti nim..."
Dělostřelecká příprava"naslepo" skončila a hodinky ukazovaly 8:50. Do útoku vyrazily divize prvého sledu, které pro špatné počasí nemohlo podpořit připravené letectvo. Útočící oddíly jen slyšely z dálky palbu dělostřeleckého doprovodu a jen občas někde vybuchl ojedinělý německý granát. Většinou poblíž nějaké pozorovatelny.
Němci, kteří byli v okopech se začali velmi rychle bránit. Bylo jasné, že předchozí dělostřelecká příprava nestačila umlčet jejich děla v předních palpostech pro přímou podporu.
Sovětská 38. A udeřila směrem na Moravskou Ostravu v pásmu Pawlowice, Goljasowice, Jrzabkowice, oboustranně města Strumieň, v pásmu širokém takřka 7 kilometrů.
Nervózní generál Moskalenko chtěl k telefonu neustále své podřízené, ale z bojiště dostal jen jediné hlášení, že pěchota vyrazila k útoku a na nějaké další zprávy bylo zatím brzy. A tak generál svou pozornost soustředil na dělostřelectvo.
Na velitele dělostřelectva tak neustále naléhal slovy: "Popožeňte dělostřelce kupředu! Pobídněte je, jak nejlíp umíte. Ať postupují hned za pěchotou a účinně jí podporují za všech okolností. Znepokojujte nepřítele v hloubce obrany, bijte po jeho spojích, po rozcestích..."
Němci měli svou obranu dobře organizovanou, ve třech liniích zákopů a domy v osadách byly přeměněny v pevnůstky. Před řadami zákopů byla minová pole a drátěné zátarasy.
Rozpoutaly se těžké a krvavé boje, kdy se útočníci i obránci viděli až na poslední chvíli před střetem.
"Rojnice pěchoty, podporované tanky a SHD, se krok za krokem probíjely nepřátelskou obranou. Bylo jasné, že nepřítel věděl o chystaném útoku. Při dělostřelecké přípravě stáhl svá vojska z předního okraje, takže si zachovala plnou bojeschopnost. Palba se snášela na prázdné pozice.
Místo očekávaného průlomu do hloubky třiadvacet až pětadvacet kilometrů se jednotky 38. A první den operace neprobily do nepřátelské obrany hlouběji než tři až čtyři kilometry. Rozbahněný terén, psí počasí a houževnatý odpor nepřítele, všechno se sovětským vojákům stavělo do cesty.
Přesto operace pokračovala.
Nepřítel zasazoval zálohy a podnikal neustálé protiútoky, takže ani druhý den, vzdor odvaze a bojovému elánu svých vojáků, nepostoupila 38. A dál než o dva až pět kilometrů. Stejně probíhaly i další dny bojů. Jenom 14. března odrážely jednotky armády během dne asi patnáct nepřátelských protiztečí v síle pěšího praporu až pluku, podporovaných palbou šestihlavňových raketometů (Historickým podkladem pro informace jsou zde i výňatky z deníku knihy, Dny byly nekonečné /Z válečných deníků 1941-1945 Část zápisků, které si Simonov psal jako dopisovatel listu Krasnaja zvezda na různých úsecích fronty a v rozdílných fázích 2. světové války./, Konstantin Michajlovič Simonov a další historické podklady, vše sestavil: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 114, 115 a 116, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
Hluboký průlom, který se předpokládal se nepodařil.
Sovětská 1. GA, útočící ve směru na Český Těšín, prolomila německou obranu na úseku širokém devět kilometrů. Částí svých útočných jednotek překročila široce rozvodněnou řeku Vislu a vytvořila na jejím západním břehu malé předmostí (zde viz ještě pro orientaci mapu bojů v
Hornoslezské operaci, ve které je ve spodní části i útok, směr Žory /prvé útoky na Žory však směřovaly po pravé severní straně/, doba bojů je od 15. do 31. března 1945.).
A K. Simonov si tehdy poznamenal, cituji:
"Zatímco jsme seděli a hřáli se u kamen, seznamoval Grečko Petrova se situací. Nakolik jsem postřehl z jejich slov, rozvinul se útok v pásmu Grečkovy (gardové - 1. GA) armády o něco úspěšněji než u Moskalenka (38.A), i když dnes Grečko útočil menšími silami..."
Němci přehradili trhlinu ve své obraně čerstvými silami: "24. ts, složeným ze dvou divizí, a 715. pd, kterou přisunuli z Itálie. Jestliže proti 38. A stály v prvém sledu tři divize (75., 253. a 254.), postupně nepřítel zasadil ještě 68. pd a 8. td a 16. td z pásma pravého souseda. Urputnost bojů narůstala."
O urputnosti bojů svědčí skutečnost, že za 8 dní bojů utrpěly obě sovětské armády citelné ztráty na lidech a materiálu, kterým vůbec neodpovídal postup jen o šest až dvanáct kilometrů.
"Rychlá skupina marně čekala na své nasazení. Také 1. čs. tanková brigáda, začleněná do zálohy velitele 1. GA, nedostala zatím příležitost zasáhnout do bojů.
Dne 9. března ve 3,00 vydal velitel tankové brigády operační rozkaz č. 34. V něm se nařizuje: 1. čs. samostatná tanková brigáda s 317. protitankovým dělostřeleckým plukem, 113. ženijním praporem 237. střelecké divize jako záloha velitele armády dne 9. 3. 1945 v prostoru Ligota-Dolní Medzirzecze je od 7,00 hodin dne 9. 3. 1945 připravena rozvinout úspěch 107. střeleckého sboru ve směru Struminń, Chybie, Drogomyśl, Pruchna, Kończyce Male na Frenštát s úkolem ovládnout Český Těšín ze severu a severozápadu.
Záměrem velitele brigády bylo rychlým postupem v jedné koloně dosáhnout čáry sovětských jednotek a poté slabšími silami poutat nepřítele mezi Karvinou a Těšínem, a hlavními silami brigády překročit řeku Olši severně od Karviné, proniknout podél levého břehu šestnáct kilometrů na jih a hlavním náporem ze západu osvobodit Český Těšín."
"Pro 1. čs. samostatnou tankovou brigádu manévr znamenal, že během své útočné činnosti měla překonávat vzdálenost 50 kilometrů.
Ale až do 18. března stála 1. čs. samostatná brigáda v bojové pohotovosti, připravena okamžitě zahájit plnění svého útočného úkolu. Přestože brigáda nezasahovala do boje, neznamenalo pohotovost, že by tankisté a samopalníci jen seděli a čekali. V pohotovostním režimu vojáci neustále nacvičovali některé složitější prvky bojové činnosti: "přechod přes přední okraj nepřátelské obrany, likvidaci spojovacího uzlu a ukořistění bojové dokumentace, nehlučnou likvidaci stráže, chycení jazyka, zničení železobetonového bunkru údernou skupinou složenou z jednoho tanku, ženijního družstva a dvou družstev samopalníků."
Na řečený výcvik prováděný v době bojové pohotovosti, později vzpomínal generál Cyril Ohrabla slovy: "Vypěstovaná bdělost a ostražitost i znalost forem a metod činnosti nepřítele se uplatnily již bezprostřední blízkostí fronty. Průzkumník, který stál večer na stráži u vchodu do štábu zaslechl šum prozrazující pohyb lidí podél potoka, který protékal přes vesnici. Keře a stromy na březích znemožňovaly účinné pozorování. Proto nenápadně upozornil velitele stráže a během akce, trvající asi půl hodiny, bylo zadrženo pět německých průzkumníků - čtyři muži a jedna žena. Nezmohli se ani na jeden výstřel. Šlo o průzkumnou diverzní akci, která již předala výsledky svého pozorování, seznamovala se podrobněji se situací a patrně měla v úmyslu zmocnit se jazyka přímo ve štábu. Stal se opak (Historickým podkladem pro informace je zde: pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 116, 117 a 118, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
K přerušení útoku obou sovětských armád došlo dne 17. března 1945. Smůlu dovršila skutečnost, že také sovětská 18. A na levém křídle 4. Ukrajinského frontu, uvázla v těžkých bojích o Liptovský Mikuláš a také jí se nepodařilo splnit stanovený úkol útočné operace.
Ve stejné době svedly jednotky 3. Ukrajinského frontu těžké obranné boje u Blatenského jezera a 16. března přešly v součinnosti s jednotkami 2. Ukrajinského frontu do útoku na Vídeň.
"Den předtím udeřil 1. Ukrajinský front svým levým křídlem. Zahájil tak svou Hornoslezskou operaci, která skončila 30. března dobytím Racibórze a osvobozením části Osoblažska a prostoru Sudice na Opavsku (viz druhou mapu). Naléhavost důvodů, pro které byla zahájena Ostravská operace, tím nikterak nepominula.
Hlavní stan projevil nespokojenost s průběhem operace 4. Ukrajinského frontu. Hledaly se příčiny neúspěchu. Jednou z nich bylo zahájení útoku za zcela nevhodného počasí.
Další příčinou bylo nedostatečné utajení přípravy."
O některých skutečnostech vypověděl i zajatý německý feldwebel: "Dne 9. března ve 24,00 hodin dostali jsme zprávu, že Rusové zahájí 10. března ráno útok. Přišel rozkaz vyklidit ve 4 hodiny německého času první zákopový pás a ponechat v něm pouze jedno družstvo."
Každého hned napadne - Jak se mohlo stát, že Němci měli tak skvělé zprávy z terénu? A zde je hned na ni odpověď, že v oblasti bojů žili převážně Němci a mezi nimi se tak snadno skryli skuteční špioni. A o řečeném faktu hovořil i maršál Moskalenko ve své knize Na jihozápadním směru, když napsal, cituji:
"Hodně fašistických agentů jsme odhalili mimo jiné v průběhu jaselsko-gorlické útočné operace a po jejím skončení. Vystupovali jako řadoví vojáci, kteří nestačili ustoupit se svými útvary, nebo se převlékli do civilních šatů a usadili se v obcích. Byli také zjištěni agenti, které fašistické velení poslalo až poté, kdy naše vojska dosáhla dané čáry. A tak od 15. ledna do 28. února 1945 bylo v týlu armády zadrženo 747 německých vojínů, 23 důstojníků a 125 agentů hitlerovské výzvědné služby - Abwehru a 37 osob z velitelsko-operačního sboru policie a kárných orgánů.
Těsně před útokem, v březnu, bylo zadrženo 32 agentů nepřítele. V Bielsku-Biale byla zneškodněna osmičlenná skupina diverzantů, která se pokoušela vyhodit do vzduchu elektrárnu a vodovod. Konečně byla v Dziedzicích po několik dní v provozu nepřátelská radiostanice, která informovala o soustřeďování našich vojsk a o přípravách na útok (Historickým podkladem pro informace je zde též výňatek z K.S. Moskalenko, Na jihozápadním směru: vše sestavil pan PhDr. Karel Richter, CSc., - Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend, str. 118, 119, vydalo Nakladatelství NOOS s.r.o. v roce 2016, s jejichž laskavým svolením je možno mnou citace použít, jejich web je: http://www.noos.cz., na více místech i s mým komentářem a textem.)."
