

Moderátor: jarl
Scrat píše:Původně měly být lodě vyzbrojeny 12ti děly 12"/50 Armstrong/Vickers. Jenomže nakonec to dopadlo tak, že tyto hlavně obdržely pouze obě osové věže. A do čtyř bočních přišlo osm děl 12"/45 Armstrong (které byly použity na starších predreadnoughtech, např na lodi Mikasa). Zároveň ale nechápu uvažování jejich výzbrojních specialistů. Nebylo potom jednodušší osadit ta starší děla do všech věží?
Ovšem jak píše Destroyman, zastřelování s touto smíšenou baterií musela být opravdu zábava. Pro odlišení dopadů musely lodě střídavě střílet čtyřdělové salvy z osových a bočních věží. Ale i tak, tenhle experiment Japonci těžce nezvládli.
Ono je to všechno trošku jinak. Původně měla tato třída nést pouze 12"/45 děla (vyráběná v Japonsku). Jenže v zahraničí se přecházelo na 12"/50 a Japonci nechtěli zůstat pozadu. Jenže to by smrdělo přeplánováním a zdržením v řádu let (rozdílná velikost barbet, tj. i jiné váhové poměry a vliv na konstrukci/pevnost/stabilitu) a císařské námořnictvo ty lodě potřebovalo a chtělo co nejdříve. Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Tógó tedy alespoň prosadil 12"/50 děla na příď a záď, kteréžto to konstrukčně byly schopny vstřebat. Plus stále to byla tranzitní doba a nejsilnější děla v těchto pozicích působila tradičně a ospravedlnitelně. Plus nikdo moc zatím neřešil delší bojové vzdálenosti, kde nastávaly teprve nějaké znatelné odchylky. Takže se koupila děla a technologie, na zbytek věží se napral původně plánovaný starý model a bylo.madrabbit píše:Ono to nebylo tím, že to podělali. Oni měli nekolik "dlouhých" hlavní, ale uměli jenom "kratší". A vzhledem k rychlému morálnímu zastarávání jim nezbylo nic jiného, než akceptovat stav, že se stejnou municí musí počítač dvě různé balistické křivky. Jinak ty lodě mohli rovnou hodit do šrotu a začít znovu, takhle alespoň sloužili a vycvičili novou generaci námořníků.