V tomto článku bych chtěl napsat něco o československém opevnění v boji.Tak jako stále převládá mýtus ,že jako republika jsme se vzdali bez výstřelu a bez odporu,tak převládá i mýtus o tom,že naše opevnění si nevystřelilo.Kdysi jsem si to myslel taky,dokud jsem nezačal číst zajímavé knihy pojednávajících o Československé armádě ,jednotkách SOS a samozřejmě o opevnění ,jehož jsem velký fanda.K tomu bydlím vlastně ve městě ,kde se opevnění začalo stavět jako jedno z prvních,pominu –li bunkry na Slovensku ,které začal ze své vlastní iniciativy ve třicátých letech stavět tehdejší zemský velitel generál Šnejdárek,známý to legionář a zachránce Slovenska a Těšínska v letech 1919-20.Laická veřejnost ani vlastně neví ,že existovaly jednotky Stráže Obrany Státu,které chránily československé hranice,že se tvrdé bojovalo na Podkarpatské Rusi,kde to vlastně byla válka se vším všudy.Oficiálně jsme ve válce vlastně byli ,jelikož je málo známé ,že Československá vláda v Londýně vyhlásila v roce 1941 ,tedy se zpětnou platností ,že Československo se nachází od 17 .září 1938 ve válečném stavu s Německem,Madarskem .
Při obraně československých hranic a celistvosti státu padly stovky vojáků-příslušníků SOS,obyčejní vojáci,financové ,četníci ,piloti,hraničáři a dokonce i tankista.
P o změně režimu se pozdě ale přece začali rehabilitovat příslušnící západního a v menší míře i východního odboje,ale na naše hrdiny ,které v oněch pohnutých měsících bránili naše hranice a celistvost Československa se nějak zapomnělo.Svědectvím jsou jen pomníky v místech ,kde nějaký voják padl ,a to myslím v českých zemích .V horší variantě to jsou zarostlé a neupravené hroby na nynější Ukrajině ,bývalé Podkarpatské Rusi.
Ale zpět k opevnění.Než se dostanu k samotnému bojovému použití opevnění,chtěl bych říct ,že své si užili i vojáci před kritickým rokem 1938.Zejména strážní,kteří hlídali staveniště bunkrů a čerstvě vybetonované bunkry.Německá strana samozřejmě o výstavbě věděla a potřebovala sehnat informace a proto začly i přepady oněch bunkrů,především Těžkého opevnění.
První případ se stal zde na Bohumínsku.K čerstvě vybetonovanému pěchotnímu srubu MO-S 6 „Odra“ se dne 9.dubna 1936 pokusili dostat záškodníci.Strážný zaslechl podezřelé zvuky a vyhlásil poplach .Při kontrole kolem ohrady staveniště čerstvě vybetonovaného srubu ,zaslechla hlídka zvuk utíkající osoby .Po chvíli se zas zvuky opakovali a strážní zahlédli pohybující se stín .Po výstražném zvolání zahájil strážný palbu a odpověd byla střelba z pistole narušitele.Ovšem to nebyl konec.Uvnitř ohrady staveniště byla spatřena další osoba,které se taky podařilo v nastálém zmatku utéct.
MO-S 6 "Odra"
K dalšímu přepadu došlo v listopadu 1937 .Německé komando přepadlo strážní post u pěchotního srubu na Kralicku a to K-S 25 „Na sedle“.Při přestřelce a boji zblízka se skupinou narušitelů byl zraněn na noze strážný Josef Lamač.
K větším akcím proti opevnění se však začlo až v roce 1938.A to už si opevnění zastřílelo,aspoň to lehké.Dne 20.září 1938 po jedenácté hodině večer ,přepadli Němci bunkr vz.36 v Petříkovicích .(pravděpodobně se jedná o trutnovsko,s článku jsem to nepoznal,tak jsem to hledal podle mapy).
Bunkr bránilo 6 mužů .Střílet na Němce ve tmě začali 2 strážní a posádka z bunkru pak dlouhými dávkami z kulometu ostřelovala okolí.Němci stačili přeběhnout železniční trat a zmizeli.Když přepad ustal a rozhostilo se ticho ,tak obránci zjistili, že je jich o jednoho méně.Příslušník finanční stráže František Opočenský při obraně padl.
Dalším konfliktem ,kde si pravděpodobně lehké opevnění zastřílelo bylo na československé jižní hranici.A to kousek od Vranova nad Dyjí.Místem bojů byl hraniční přechod Čížov-Hardegg.Místem bojů byl především most přes Dyji a přilehlá budova Čížovské celnice.Podle svědectví přímých účastníků je velice pravděpodobné ,že se tohoto konfliktu zúčastnilo i přilehlé lehké opevnění ,které bylo blízko celního úřadu.Podle svědectví velitele družstva SOS Karla Tojšla ,který bránil okolí celního úřadu, byly přilehlé řopíky plně vyzbrojeny a obsazeny československými vojáky.
O co se vlastně jednalo.Německý Freikorps se několikrát ,ale bezúspěšně pokusil překročit onen most přes Dyji.Podle výpovědi již zmi ňeného pamětníka Karla Tojšla, byl Freikorps podporován pravidelnou německou armádou ,která zprvu podporovala útočícící teroristy palbou z těžkých kulometů z Hardeggu.Tyto boje trvaly z přestávkami od od 25.září do 5.října 1938.Tedy pěkně dlouhou dobu.Zásluhu na tomto má československý velitel ,který nerespektoval rozkaz nestřílet na nepřátelské území a taky vojáci ,kteří se nevzdali a celní úřad ubránili.Bohužel jejich jména jsou v historii zapomnění.Nakonec po těžkých bojích celnici opustili ,ale nedali ji lacino.Svědectví z těchto bojů bohužel nejsou podrobně zmapovány ,ale podle neoficiálních zpráv padlo na německé straně 22 lidí ,z toho 17 vojáků nebo příslušníků Freikorps a 5 civilistů.Na československé straně byli 4 zranění vojáci ,údajně lehce.Ještě bych chtěl dodat ,že v případě plného válečného konfliktu by Němci stejně neprošli ,jelikož českoslovenští ženisté most již dříve podminovali a částečně rozebrali mostovku.
Čížovská bývalá celnice
Českoslovenští vojáci rozebírají mostovku
A ted konkrétně k opevnění.Okolí celnice bránily 4 řopíky plus jedna bastionová pevnůstka ,která byla součásti celnice.Začnu od té bastionové pevnůstky.
Budova cížovské celnice byla uvedena do provozu 15.října 1937.Součástí celnice byla i ona pevnůstka ,která měla 6 střílen pro střelbu z pušek anebo lehkého kulometu.Byla k celnici maskovaná jako balkon.V mírové době byly střílny překryty pletivem a zahozeny omítkou .K odkrytí střílen došlo až při bojovém přepadu.Vlastně všechny německé útoky byly vedeny na budovu celnice,která byla v bojích celkem dost poškozena,hlavně strana ,která byla přivrácena k rakouskému,tedy už vlastně německému Hardeggu.Poškození ovšem neunikla ani ona pevnůstka.
Mapka rozestavění řopíků-
Bastionová pevnůstka a celnice před a po bojích
Řopík 9/1289/E
Jedná se o dodatečně vložený objekt ,který patří pod úsek 9 Jemnice II.Jedná se o verzi E ,tedy řopík pro čelní palbu.Jeho střílna kryla právě most v celé délce ,okolí celnice a celnici přímo samotnou v případě ,kdyby útočník pronikl až k celnici.Osádka řopíku mohla postřelovat i komunikace v Hardeggu.Pro zajímavost bych chtěl uvést,že objekt nebyl během bojů zasažen jedinou nepřátelskou střelou .Pro účely německé propagandy byl na řopíku později osekaný beton u střílny za účelem imitace bojového poškození.
Pro větší zajímavost ,zde vždy přídám kartu objektu z http://www.ropiky.net,kde se můžete podívat na foto objektu a jiné parametry.
Karta objektu
http://www.ropiky.net/dbase_objekt.php?id=1075726777
Řopík 5/2062/A-140
Tento řopík je ačkový,tedy dvě boční střílny.Pravá střílna kryla most,část louky kde byly umístěny protitankové a protipěchotní překážky a mohl postřelovat i předmostí na rakouské straně .Levá střílna postřelovala překážku a kryla sousední řopík č.2063
Karta objektu
http://www.ropiky.net/dbase_objekt.php?id=1075726565
Řopík 5/2063/A-140
Taktéž ačkový řopík,který stojí asi 450 metrů východně od budovy celniho úřadu.Pravá střílna tohoto objektu mohla postřelovat překážku na louce a současně kryla již zmíněný řopík č.2062.Zaroveń mohl tento řopík postřelovat rakouskou stranu.
Karta objektu
http://www.ropiky.net/dbase_objekt.php?id=1075726564
Řopík 5/2059/A-120
Posledním z řopíků ,který si mohl teoreticky a možná si i vystřelil byl vybudován zhruba naproti severní části města Hardegg .Byl trochu dál od celnice ,ale za to jeho levá střílna měla Hardegg a jeho komunikace jako na dlani.Těžko říct jestli se tento řopík zapojil do obranných bojů.Spíš si zabojovali ony zbývající blíž k celnici.Ale možná se pletu?
Karta objektu
http://www.ropiky.net/dbase_objekt.php?id=1075726569
ještě bych chtěl dodat ,že podél Dyje v okolí celnice byly postaveny překážky a to dvě řady protitankových ocelových rozsocháčů ,mezi těmito rozsocháči byla řada tzv.prasečích ocásků propletených ostnatým drátem,jelikož se československá amáda právě v těchto místech obávala útoku tanků.Překážky byly ustanoveny tak ,aby byly pod kontrolou pravých střílen řopíků č.2062,2063 a řopíku č. 1289.Všechny překážky padly do rukou Němcům.
Tak tolik k tomuto případu.Jestli by vás toho zajímalo víc,mohu doporučit knihu SOUBOJ BEZ VÍTĚZE,ze které jsem čerpal.
Tak jako Freikorps trápil Čechy a Moravu,tak na Slovensku a Podkarpastké Rusi ,především na její jižní hranici zase trápili Československou brannou moc Maďaři.Bud to byly teroristické oddíly po vzoru německého Freikorpsu tzv.Szabadczapatok,nebo to byli jednotky pravidelné maďarské armády.I tady si lehké opevnění pravděpodobně zastřílelo.
K jednomu z největších útoků proti pevnostní linii došlo 5.října 1938 u obce Tornala.Pouho- pouhých 12 československých vojáků obsadilo nouzově jenom 3 řopíky .A to dva řopíky v prvním sledu a jeden řopík v druhém sledu.Tyto bunkry zahájili palbu proti postupující maďarské armádě.Tento útok proti československým pozicím proběhl v noci a za doprovodu místních znalců.Proti československým vojákům ůtočilo něco přes sto Maďarů.Když nepřítel postoupil k okraji Slávikova, spustila se z řopíků palba.Podle svědků měla největší účinek palba z druhosledového řopíku.I když tento řopík byl pravděpodobně ačkový,jelikož měl dvě boční střílny,tak osádka na nic nečekala a vytáhla své kulomety do již připraveného okopu vedle bunkru. Z toho je vidět ,že Československá armáda nespoléhala jen na boční palbu ,ale i na improvizaci.Proto se kopali mezi řopíky zákopy a palebná postavení.Já sám jsem jsem při svých toulkách po opevnění např. v Jeseníkách v okolí Karlovic nebo Mnichova našel „nádherné „zbytky zákopů.Ale zpět k tématu.Podle svědectví Jána Rapčaniaka ze Slávikova utrpěli Maďaři ztrátu přinejmenším 30 mrtvých a 40 zraněných mužů.
Na tomto střetu je pikantní to,že Maďaři si sebou do boje nesli i kontrabas ,který jim měl posloužit k pozdější veselici ,kterou si plánovali po dobytí linie.Paradoxem bylo ,že tento hudební nástroj považovali českoslovenští obránci za plamenomet.Později po ústupu nepřátel vlastně zjistili co to vlastně bylo.
Zde si můžete přečíst výpověď maďarského vojáka ,rotného Desza Kovacze,která je dochovaná v budapešťském archivu-
K tomuto případu sem vložím jenom mapku linie čs.opevnění u Tornaly ,jelikož Maďaři se v oblasti ničení řopíků činili víc než Němci.Skoro všechny řopíky podél jižní hranice Slovenska a Podkarpatské Rusi během okupace zničili.Většina bunkrů zmizela úplně a někde zůstala jen rozvalina.
Na Podkarpatské Rusi taky probíhali tvrdé boje .Z jihu pronikali na československé území Maďaři a ze severu Poláci.Společně snili o polsko-madarské hranici.
I na jižní hranici Podkarpatské Rusi se budovalo lehké opevnění.
Zdokumentováno je napadení pevnostní linie v úseku U-III Berehovo.A to zejména v prostoru Zapsoň-Kosino,kde od 24.října do 6.listopadu probíhali tuhé boje s Maďary.
Dne 27.října v 1 hodinu 20 minut se podařilo nepříteli vhodit do řopíku, pravděpodobně periskopovou rourou,granát.Výbuch granátu zranil 5 československých příslušníků ozbrojených sil.Byli to strážmistři Štěpán Sovkovič,Bernard Hlavička,Jan Tivadar ,Josef Ferenčuk a Ivan Tyuško.První čtyři utrpěli zranění lehké a poslední příslušník těžké.Tyto zraněné vojáky se podařilo osvobodit až za svítání ,kdy československé jednotky zahnali Maďary zpátky za hranice.Jak už jsem psal ,tak tyto boje v okolí Kosinského vrchu se táhli přes dva týdny a vyžádali si další raněné a mrtvé československé vojáky a příslušníky ozbrojených sborů. .Československá armáda zde nasadila i tanky .Ztráty nepřítele čínily okolo stovky mužů ,at už mrtvých či raněných.
Boje ustali před tzv.Videňskou arbitráží,což bylo odstoupení pohraničí Maďarům.Nejtěžší ztráty Maďaři utrpěli u řopíků č.42 a 43 .Hlášení velitele praporu pplk.Tomana pravděpodobně ze 6.listopadu –Ráno jsme podle krve odhadli asi 25-35 raněných a 7až 10 mrtvých podle brázd učiněných tažením mrtvého po zemi…….
Jeden z řopíků na podkarpatsku
Když jsem byl v létě minulého roku na vojenské akci v Milostovicích u Opavy ,konkrétně u pěchotního srubu OP-S 25 „U Trigonometru“,tak mě pře vstupem upoutal takový památníček věnovaný legionářům,kde bylo napsáno-NÁROD KTERÝ ZAPOMENE NA SVÉ TRADICE,ZHYNE .
http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=2378
Já bych k tomu ještě dodal –Národ který zapomene na své hrdiny ,zhyne.
Zároveň bych chtěl otevřít tuto diskusi ohledně opevnění v boji,jelikož případů může být více,kdy se nějaký bunkřík bránil.Já jsem napsal jenom o těch případech o kterých jsem se dočetl.
Samozřejmě né ve stylu jedna paní povídala…..
Zdroje-knihy
Opevnění IV.sboru část.2 Bohumínský stavební podúsek-kolektiv autorů
Souboj bez vítěze-Lakosil,Svoboda,Čermák
Jednotka určení SOS,díl třetí-Radan Lášek
Utajené pevnosti,Československé opevnění na jižní Moravě z let 1936-38-kolektiv autorů
časopis Extra Válka SPECIÁL
http://www.vojensko.cz/cizov-hardegg?image=24
http://www.ropiky.net/
TENTO ČLÁNEK JE I ZDE
http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?p=22911#22911
.
