Protitankové řízené střely

[v.m.]

PROTITANKOVÝ
ŘÍZENÝ KOMPLET

9K11

Modifikace PTŘS: 9M14, 9M14M, 9M14P, 9M14-2, 9M14-2M, 9M14-2F



[align=center]obr.1[/align]

HISTORIE

Vývoj Maljutky byl zahájen v roce 1961 v Konstrukční kanceláři strojírenství (Konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija – KBM) ve městě Kolomna. Maljutka byla vyvinuta ve dvou verzích: přenosné a mobilní. Přenosná verze používala odpalovací zařízení 9A111. První mobilní verze s označením 9P110 vznikla na bázi kolového obrněného průzkumného vozidla BRDM. O něco později vznikly též verze 9P122 a 9P133 (s PTRK Maljutka-P) na bázi modernějšího vozidla BRDM-2. Mobilní verze nesly ve všech případech 14 PTŘS, z nichž šest bylo umístěno na výsuvném odpalovacím zařízení. V roce 1963 byl komplet Maljutka zaveden do výzbroje vrtulníku Mi-1U a po roce 1974 byl zaveden i na vrtulníku Mi-8TBK.
V roce 1967 byl zahájen vývoj PTRK 9K11P Maljutka-P s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení po záměrné SACLOS (Semi-Automatic Command to Line-of-Sight). Upravená PTŘS má označení 9M14P. Další zásadní modernizace následovala až v roce 1995, kdy byla vyvinuta verze kompletu 9K11-2 Maljutka-2 s PTŘS 9M14-2 (kumulativní hlavice), 9M14-2M (tandemová kumulativní hlavice) nebo 9M14-2F(termobarická hlavice).

URČENÍ

Ničení pohyblivých a nepohyblivých pancéřovaných a jiných cílů na vzdálenost do 3000 metrů.

KOMPONENTY KOMPLETU-

- přenosné odpalovací zařízení 9A111
- mobilní odpalovací zařízení na BRDM 9P110, 9P122, 9P133,
odpalovací zařízení 9V332 na vrtulníku Mi-8TV3
- řízená střela 9M14

[align=center]obr.2[/align]

POPIS PTŘS 9M14

Řízená střela je naváděna na cíl metodou tří bodů pomocí signálu z odpalovacího zařízení, který je na střelu přiváděn po vodiči. Stabilizaci střely za letu a její rotaci zabezpečují stabilizační křídla, v počáteční fázi letu skloněná poloha trysek startového motoru. K vizuálnímu pozorování střely po dobu letu je určena stopovka.

Korekce dráhy letu je prováděna vychylováním nástavců trysek letového motoru podle signálu z přístrojové části řízené střely. Motor je dvoukomorový na TPH. Startová náplň uděluje střele letovou rychlost a rotaci. Letová náplň rychlost střely udržuje. Zničení cíle zajišťuje kumulativní bojová hlavice iniciována nárazovým piezoelektrickým zapalovačem.

[align=center]obr.3

[v.m.]

PROTITANKOVÝ
RAKETOVÝ KOMPLET

9K8

Modifikace PTŘS: 9M17P



HISTORIE

Prvním sovětským PTRK zavedeným do výzbroje vrtulníků Mi-1 byl komplet dlouhého dosahu 2K8 Falanga s PTŘS 3M11. Jde o PTRK první generace s naváděcí soustavou typu CLOS s rádiovým přenosem řídících povelů. Jeho vývoj byl zahájen v roce 1958 v moskevské konstrukční kanceláři OKB-16 (později KB „Točmaš“ – KBTM). Do výzbroje byl zaveden v roce 1960, a to pouze v mobilní verzi 2P32 na bázi BRDM. Již v červnu 1961 se konaly zkoušky vrtulníku Mi-1MU vyzbrojeného čtyřmi střelami 3M11.

Do standardní výzbroje vrtulníků Mi-4AV, Mi-8TV a Mi-24A se však dostala až vylepšená verze Falanga-M se střelou 9M17, která nesla účinnější hlavici. Naváděcí soustava typu CLOS však zůstala zachována.
Zásadní změnu přinesla až verze Falanga-PV se střelou 9M17P, která používá poloautomatickou naváděcí soustavu typu SACLOS s rádiovým přenosem řídících povelů. Její vývoj byl zahájen v roce 1967 a do výzbroje byla zavedena v roce 1972. Hlavním nosičem PTRK Falanga-P byly bitevní vrtulníky Mi-24D vyráběné od roku 1972. Kromě toho vznikla též mobilní verze 9P124 na bázi BRDM-2, která však nebyla příliš rozšířená. Komplet Falanga-P byl exportován spolu s vrtulníky Mi-24D do více než 20 států, které tento komplet i přes jeho zastaralost stále používají. Z výzbroje AČR byl komplet vyřazen v roce 2004.

URČENÍ

Ničení nepohyblivých i pohybujících se pancéřovaných cílů.


KOMPONENTY KOMPLETU

- protitankový raketový komplet vrtulníku Mi-24D
- řízená střela 9M17P



POPIS PTŘS 9M17P

Řízená střela 9M17P využívá princip poloautomatického navádění po záměrné SACLOS (starší varianty střel – CLOS ) s rádiovým přenosem signálů. Zdrojem informací o poloze střely, vzhledem k ose zamíření řídícího zařízení po dobu letu, jsou dvě stopovky umístěné na vodorovných křídlech. Řídící zařízení a přístrojová část řízené střely ve spolupráci s kormidlovou částí střely, zabezpečují korekci dráhy letu.

Jednokomorový motor na TPH 9D117M je dvoustupňový. Startový stupeň uděluje střele počáteční rychlost. Letový stupeň zabezpečuje maximální rychlost letu rakety na její dráze. Zničení cíle zajišťuje bojová část s kumulativním účinkem iniciována nárazovým piezoelektrickým zapalovačem.

[v.m.]

[align=center]PROTITANKOVÝ
RAKETOVÝ KOMPLET
2K15,2K16[/align]



HISTORIE

Vývoj protitankové řízené střely 3M6 Šmel byl (ve spolupráci s dalšími výzkumnými institucemi) zahájen v roce 1957 v KBM Kolomna. Současně byl zahájen vývoj nosiče těchto střel odpalovacího zařízení 2P26 (2K15) na upraveném podvozku GAZ-69 a odpalovacího zařízení 2P27 (2K16) na upraveném podvozku BRDM-1. V zadní části tohoto prostředku byla umístěna výsuvná odpalovací rampa pro trojici střel 3M6. PTŘS byla na cíl naváděna ručně pomocí joysticku, který obsluhoval operátor. Zkoušky proběhly v roce 1959 a do výzbroje sovětské armády byl systém zaveden v roce 1960. Sériová výroba systému probíhala v rozmezí let 1960 až 1966.

OZ 2P27 s řízenou střelou 3M6 bylo též zkoušeno v Československu. Jeden exemplář byl ze SSSR dovezen na počátku šedesátých let (1962 nebo 1963), k zavedení tohoto systému do výzbroje ČSLA však nedošlo..

URČENÍ

Samohybný protitankový raketový komplet 2K15 Šmel (s odpalovacím zařízením 2P26) nebo 2K16 Šmel (s odpalovacím zařízením 2P27) je určen k ničení tanků a jiné obrněné techniky nepřítele na maximální vzdálenost až 2000 metrů.

KOMPONENTY KOMPLETU

- mobilní odpalovací zařízení 2P26 na podvozku GAZ-69 ( 2K15) nebo
- mobilní odpalovací zařízení 2P27 na podvozku BRDM (2K16)
- řízená střela 3M6



POPIS PTŘS 3M6

Řízená střela je naváděna na cíl metodou tří bodů pomocí signálu z odpalovacího zařízení, který je na střelu přiváděn po dvoužilovém vodiči. Stabilizace střely za letu je zabezpečena autonomně na základě signálu z dvoustupňového gyroskopu. K vizuálnímu pozorování střely po dobu letu jsou určeny stopovky umístěné na okraji křídel.

Korekce dráhy letu je prováděna pomocí interceptorů umístěných na hranách křídel. Motor je dvoukomorový na TPH. Startovací náplň hoří 0,6 sekundy a uděluje střele letovou rychlost. Letová náplň s dobou hoření 20 sekund rychlost střely udržuje. Zničení cíle zajišťuje kumulativní bojová hlavice 3N13 iniciována nárazovým zapalovačem 3E5 umístěným v špičce střely.

[v.m.]

PROTITANKOVÝ
ŘÍZENÝ KOMPLET

9K111

Modifikace PTŘS: 9M111, 9 M111M-K,
9M111-2-K



HISTORIE

Prvním sovětským PTRK druhé generace se stal PTRK 9K111 Fagot. Má naváděcí soustavu SACLOS s přenosem řídících povelů po vodiči. Byl vyvinut v Konstrukční kanceláři přesného strojírenství v Tule. V roce 1970 byl zaveden do výzbroje. V roce 1973 byl zaveden modernizovaný komplet 9K111M Fagot (někdy označován jako Faktorija). Má modernizovaný raketový motor, tím se následně zvětšil jeho dosah na 2500 m. Modernizovaný komplet Fagot používá účinnější kumulativní hlavici. Účinnost navedení střely PTRK Fagot je možné zvýšit použitím termovizoru v zaměřovací a naváděcí jednotce odpalovacího zařízení 9P135. Komplet Fagot je primárně využíván v přenosné verzi vzhledem k nízké hmotnosti. Je ho možné použít na bojovém vozidle.

URČENÍ

Ničení pohyblivých a nepohyblivých pancéřovaných a jiných cílů na vzdálenost do 2000 metrů. Střelba na pohyblivé cíle je účinná při jejich maximální rychlosti do 60 km/h.

KOMPONENTY KOMPLETU

- spouštěcí ústrojí 9P135
- raketnice s řízenou střelou 9M111
- ukládací truhlík pro dvě řízené střely 9Ja692



POPIS PTŘS 9M111

Řízená střela druhé generace je naváděná na cíl po vodiči. Využívá princip poloautomatického navádění po záměrné. Informaci o poloze střely vzhledem k ose zamíření pozemního řídícího zařízení po dobu letu dává zdroj infračerveného záření umístěný na zadní části střely. Pozemní řídící zařízení a přístrojová část řízené střely ve spolupráci s kormidlovou částí střely provádí korekci odchylky letu.
Startový motor uděluje střele počáteční letovou rychlost. Letový motor je jednokomorový, dvoustupňový na TPH, slouží k získání a udržení letové rychlosti střely.
Zničení cíle zajišťuje bojová část 9N122 s kumulativním účinkem a nárazový zapalovač. Mine-li střela cíl, zapalovač zabezpečí autodestrukci.

[v.m.]

PROTITANKOVÝ
ŘÍZENÝ KOMPLET

9K113

Modifikace PTŘS: 9M113, 9M113M




HISTORIE

Druhým sovětským PTRK druhé generace s naváděcí soustavou SACLOS s přenosem řídících povelů po vodiči se stal PTRK středního dosahu 9K113 Konkurs s PTŘS 9M113, který vyvinula KBP. Impulsem k jeho vzniku byla výzva Ministerstva obranného průmyslu SSSR k vývoji nového mobilního PTRK na bázi BRDM-2 z roku 1966. Jedním z požadavků byla též nadzvuková rychlost PTŘS, která se následně stala předmětem rozsáhlých diskusí. Vedení KBP, které na výzvu zareagovalo, proti tomuto požadavku důrazně vystupovalo, neboť nadzvuková rychlost letu neumožňovala přenos řídících povelů po vodiči.

Použití naváděcí soustavy s rádiovým přenosem řídících povelů by fakticky vyloučilo vývoj přenosné verze PTRK. Dále by byla znemožněna kompatibilita s PTRK Fagot, resp. použití stejného odpalovacího zařízení 9P135. Nakonec se podařilo zadavatele přesvědčit o přednostech přenosu řídících povelů po vodiči. Od požadavku nadzvukové rychlosti letu střely bylo upuštěno a v roce 1970 byl zahájen plnohodnotný vývoj nového PTRK s označením Goboj, které bylo ještě téhož roku změněno na Konkurs. Do výzbroje byl nový PTRK přijat v roce 1974. Naváděcí soustava typu SACLOS je doplněna o možnost ruční korekce v závěrečné fázi letu (navádění typu CLOS) v případě rušení klamnými optickými signály, které signalizuje speciální indikátor.

URČENÍ

Ničení pohyblivých a nepohyblivých pancéřovaných a jiných cílů na vzdálenost do 4000 metrů. Střelba na pohyblivé cíle je účinná při jejich maximální rychlosti do 60 km/h.

KOMPONENTY KOMPLETU

- spouštěcí ústrojí 9P135
- raketnice s řízenou střelou 9M113




POPIS PTŘS 9M113

Řízená střela je naváděna na cíl po vodiči. Využívá princip poloautomatického navádění po záměrné. Informaci o poloze střely vzhledem k ose zamíření pozemního řídícího zařízení po dobu letu dává zdroj infračerveného záření umístěný na zadní části střely.
Pozemní řídící zařízení a přístrojová část řízené střely ve spolupráci s kormidlovou části střely provádí korekci odchylky letu. Naváděcí soustava je doplněna o možnost ruční korekce v závěrečné fázi letu (navádění typu CLOS) v případě rušení klamnými optickými signály, které signalizuje speciální indikátor.
Startový motor uděluje střele počáteční letovou rychlost. Letový motor je jednokomorový, dvoustupňový na TPH. Slouží k získání a udržení letové rychlosti střely.
Zničení cíle zajišťuje bojová část s kumulativním účinkem a nárazový zapalovač. Mine-li střela cíl, zapalovač zabezpečí autodestrukci.

[v.m.]

PROTITANKOVÝ
RAKETOVÝ KOMPLET

9K114



[align=center]HISTORIE

PTRK byl vyvíjen v KBM v první polovině sedmdesátých let. Pozemní verze (Šturm-S) byla vyvinuta a v roce 1979 zavedena do výzbroje. PTRK byl však od počátku optimalizován pro použití bitevními vrtulníky Mi-24 (Šturm-V, do výzbroje zaveden v roce 1976). Základním požadavkem při vývoji PTRK Šturm byla nadzvuková rychlost střely. Cenou za nadzvukovou rychlost PTRK Šturm byl výrazný nárůst hmotnosti. Šturm používá naváděcí soustavu typu SACLOS s rádiovým přenosem řídících povelů.

Komplet Šturm byl během používání průběžně modifikován. V roce 1981 byla do výzbroje zavedena varianta Šturm-2 s PTŘS 9M114M1 o dosahu 6 km. V roce 1988 pak následovala varianta Šturm-3 s PTŘS 9M114M2 o dosahu 7 km. Kromě toho byla vyvinuta střela 9M114F s termobarickou hlavicí, která je určena k ničení živé síly protivníka a nepancéřovaných cílů.

URČENÍ

Ničení pancéřovaných a jiných pozemních a vzdušných cílů na vzdálenost do 5000 metrů.

Hlavními nosiči PTRK Šturm-V jsou bitevní vrtulníky Mi-24V/P/PV, které nesou 8 PTŘS. Pozemní PTRK Šturm-S je instalován v bojovém vozidle 9P149 (modifikovaný obrněný transportér MT-LB) s palebným průměrem 12 střel.


KOMPONENTY KOMPLETU

- protitankový raketový komplet vrtulníku Mi-24V
- řízená střela 9M114
- odpalovací zařízení (raketnice)



POPIS PTŘS 9M114

Řízená střela druhé generace využívá princip poloautomatického navádění po záměrné SACLOS s rádiovým přenosem signálů. Informaci o poloze střely vzhledem k ose zamíření pozemního řídícího zařízení po dobu letu dává zdroj infračerveného záření umístěný na zadní části střely. Řídící zařízení a přístrojová část řízené střely ve spolupráci s kormidlovou částí střely provádí korekci odchylky letu. Naváděcí soustava je doplněna o možnost ruční korekce v závěrečné fázi letu (navádění typu CLOS) v případě rušení klamnými optickými signály, které signalizuje speciální indikátor.

Startový motor uděluje střele počáteční letovou rychlost. Letový motor je jednokomorový, dvoustupňový na TPH. Slouží k získání a udržení letové rychlosti střely. Zničení cíle zajišťuje bojová část s kumulativním účinkem a nárazový piezoelektrický zapalovač. K odjištění zapalovače dochází rotací střely po startu. Mine-li střela cíl, zapalovač zabezpečí autodestrukci.

[v.m.]

PROTITANKOVÝ
RAKETOVÝ KOMPLET

9K116



HISTORIE

Pro účely modernizace starších tanků T-55 a T-62 vyzbrojených kanóny ráže 100 (115) mm byl vyvinut PTRK 9K116-1 Bastion a 9K116-2 Šeksna. PTRK používá PTŘS 9M117, která byla původně vyvinuta pro PTRK 9K116 Kastět určený pro tažené protitankové kanóny MT-12 ráže 100 mm. PTRK používá systém dálkového navedení po laserovém paprsku. Vývoj PTRK byl ukončen v roce 1983. V souvislosti s uvolňováním mezinárodních vztahů byly snižovány počty tanků. První byly vyřazovány tanky T-55 a T-62. Z tohoto důvodu bylo těmito PTRK vyzbrojeno poměrně malé množství tanků T-55.

Na bázi PTRK Bastion byl vyvinut PTRK 9K116-3 Basňa-2 určený pro bojové vozidlo pěchoty BMP-3 vyzbrojené 100 mm kanónem 2A70. Do výzbroje byl zaveden v roce 1987. Tento PTRK rovněž používá střelu 9M117, která je součástí náboje ZUBK10-3.

URČENÍ

Ničení pohyblivých a nepohyblivých pancéřovaných a jiných cílů na vzdálenost do 4000 metrů střelbou ze 100 mm taženého kanónu MT-12, tanku T-55, kanónu ráže 115 mm tanku T-62 nebo 100 mm kanónu bojového vozidla pěchoty BMP-3 . Střelba na pohyblivé cíle je účinná při jejich maximální rychlosti do 60 km/h.

KOMPONENTY KOMPLETU

- pozemní naváděcí souprava 9S53 taženého protitankového kanónu MT12
- naváděcí souprava 9S58 v zaměřovači 1K13 tanku T-55 a T-62
- náboj ZUBK10 s řízenou střelou 9M117



POPIS PTŘS 9M117

Řízená střela 9M117 je součástí náboje ZUBK10-1/2/3. Je zaválcována do těla nábojnice. Výmetná prachová náplň je držena roštem v nábojnici kolem střely. Na dně nábojnice je uložena přídavná prachová náplň se zažehovačem, který je iniciován elektrickým palníkem se zpožďovačem.

Střela má aerodynamické schéma typu kachna. Startovací motor je pevně spojen se zadní částí raketnice Letový motor na TPH je jednokomorový. Střela je naváděna na záměrnou informačním polem, které je vytvářeno zaměřovacím a řídícím přístrojem. Druh navádění poloaktivní po laserovém paprsku. Mine-li střela cíl, zapalovač zabezpečí 26 sekund po výstřelu autodestrukci.

[v.m.]

Kolegové,
tímto jsem ukončil příspěvek PTŘS, i když by bylo možno pokračovat typy, které nejsou u nás známy.

Pro seznámení se s funkcí moderních systémů, přikládám odkaz:

http://www.youtube.com/watch?v=6r8jgPGdzO0

Současně s tím i otevírám diskuzi k tomuto tématu.

Vlado

[kopapaka]

Možná by se spíš hodil název Sovětské PTŘS...

Slušnej článek, jen mi nesedí jedna věc:

Naváděcí soustava je doplněna o možnost ruční korekce v závěrečné fázi letu (navádění typu CLOS) v případě rušení klamnými optickými signály

v části o PTŘS 9M114.
Já si nejsem úplně jistý, ale na Mi-24V už ovladač rakety nebyl, nacházel se jen na ovladači optiky Mi-24D s PTRK Falanga-P.

Mi-24D


Mi-24V


Ovladač je ten černý čudlík na pravém " beranu " u Mi-24D.

[Alchymista]

Pokiaľ porovnáš uvádzanú letovú rýchlosť 9M17 150-170m/s a 9M114 390-520m/s, tak je zrejmé, že 9M114 je dva až tri krát rýchlejšia ako 9M17. V prípade 9M114 už ručné riadenie v podstate nepripadá do úvahy - rýchlosť letu strely je tak vysoká, že vo vzťahu k terénu a cieľu je strelu takmer nemožné sledovať.
Druhý dôvod je ešte závažnejší - 9M17P má stopovky pyrotechnické, sú teda viditeľné očami, 9M114 má stopovku "elektronickú", a žiari hlavne v infračervenej oblasti, i normálne je teda slabo viditeľná (prakticke neviditeľná, spaliny pracujúceho motoru sú viditeľné podstatne lepšie, ale po vyhorení motoru sa strela na pozadí terénu opticky "stratí").

Na strelnici (Kuchyňa) sa strela pri bočnom pohľade z kontrolnej veže "strácala" v momente, keď sa dostala na pozadie terénu. Ani pri sledovaní silným ďalekohľadom (Binar) sa mi ani na niekoľko pokusov nepodarilo strely sledovať počas celého letu, hoci na terče dopadali presne v v čase, ktorý som odhadol, takže strela bola zrejme stále v zornom poli ďalekohľadu, ale nevidel som ju. Podobne dopadalo niekoľko pokusov o fotografovanie 300 a 600mm teleobjektívmi - na niekoľkých fotkách sa strela zobrazila len ako rozmazané "čosi", na ďalších sa ju vôbec nepodarilo nájsť.

[v.m.]

Zajímavé připomínky Kopapaka i Alchymisty. Přiznám se, že jsem jako operátor ma Mi nikdy nepracoval. Bude dobře, když se ozvou i další, kteří s tímto systémem mají zkušenosti.
Nicméně, odborné materiály možnost přechodu z SACLOS na CLOS zmiňují. Z hlediska hodnocení reálnosti využití CLOS při práci operátora přenechám jiným. Připomínka Alchymisty na infračervený impulsní odpovídač je správná (viz také níže). Pouze podotýkám, že se jednalo o kódovaný přenos, který současně si „hlídal“ svou vlastní střelu, v případě skupinových odpalů. Z hlediska rychlosti letu střely mohu pouze podotknout, že sledování střely po záměrné je možné i při podstatně vyšších rychlostech, s velmi dobrou její sledovatelností. Otázkou zůstávájí reakční možnosti operátora.

Pro doplnění uvádím k 9M114, některé další údaje:

CHARAKTERISTIKA:

PTŘS druhé generace aerodynamického schématu „kachna“ používá naváděcí soustavu typu SACLOS s rádiovým přenosem řídicích povelů. Startovací a jednokomorový, dvoustupňový letový motor jsou na TPH. Bojová část je kumulativní.

KONSTRUKCE STŘELY:

Přístrojová část střely obsahuje bloky řídící elektroniky, gyroskop s prachovou náplní, turbogenerátor s prachovou náplní P68, akumulátor s prachovou náplní, výkonný mechanizmus kormidel.
Startový motor, slouží k vymetení střely z raketnice a uděluje střele počáteční rychlost 55 m/sec. Startový motor má hlavní součásti: ostřikovač, zážehový šroub, hlavový rošt, tělo motoru, TPH, tryskový rošt, tryskové dno
Letový motor jednokomorový na TPH. Slouží k získání a udržení potřebné rychlosti za letu střely. Letový motor má hlavní součásti: trysky, tryskové dno, zažehovač, elektrovod,
TPH, zažehovací šroub, tělo RM, kryt TPH.
Bojová část. V aerogynymickém obalu hlavice je umístěna hlavová část zapalovače – tělo piezogenerátoru, kumulativní náplň, přídavná náplň, vložka z pěnového plastu a měděná kumulativní vložka, kontaktní zařízení a dnová část PIM.
Křídlová část
střely obsahuje blok vysílače, elektronické obvody, infračervený impulsní odpovídač (lampa) a anténu.
Piezoelektrický zapalovač s pyrotechnickou maskovou jistotou a autodestrukcí 9E234 Distanciér tvoří přední část aerodynamického krytu střely a slouží jako úderka pro kruhový piezogenerátoru. Piezogenerátor tvoří 16 piezočlánků umístěných v lůžkách distanciéru. Nárazem distanciéru dochází k přenosu mechanické síly na články piezogenerátoru. Články vytvoří vysoké napětí potřebné pro vznik jiskry v elektrojiskrové rozbušce.

ČINNOST:

Po startu střely jsou aktivovány palubní napájecí zdroje. Po dosažení předepsaného napětí pomocí elektrického palníku dojde k otevření přední krytky raketnice, pyrotechnickému odjištění střely a zážehu prachové náplně startovacího motoru. Vlivem zrychlení střely (zrychlení střely působí proti tlaku pružiny a hlídá tah motoru) při startu se uvolní blokovací páky nápichové jehly, které pomocí pružiny napíchnou roznětku, a ta zažehne dva zpožďovače. Na konci hoření zpožďovače (hlídá dobu hoření motoru) se šoupátko přesune na doraz blokovacího kolíku druhého zpožďovače. Po vyhoření druhého zpožďovače (masková jistota-k odjištění může dojít v době 1-2 sekundy od startu) dochází k odjištění zapalovače a současně s odjištěním elektrojiskrové rozbušky se zažehne zpožďovač autodestrukce.
Jakmile střela opustí raketnici aktivuje se infrasvětlomet, rozevřou se křídla stabilizátoru a začne pracovat letový motor. Po zachycení střely začne její aktivní řízení.
Při nárazu střely na překážku se aktivuje počinová náplň zapalovače, od níž se iniciuje kumulativní náplň. Mine-li střela cíl, dojde 40 sekund po odjištění zapalovače k autodestrukci střely. Při nestandardní činnosti (např. nedostatečný tah motoru) je zapalovač zajištěn.

[Franz Trubka]

Rusky PT komlet Chrizantema
http://www.stoplusjednicka.cz/zbran-kte ... -internetu