Holešovský pogrom 1918
Krátce po vzniku Československé republiky, dne 3. prosince 1918 proběhl pogrom v židovském ghettu v Holešově na Zlínsku, při němž byli vojáky Československé armády zastřeleni Heřman Grünbaum a Hugo Gretzer, shodou okolností jejich bývalí spolubojovníci, kteří se jen nedávno vrátili z bojů v 1. světové válce. Novodobá historie Česka mnoho výrazných pogromů nepamatuje. Asi nejvíce se agrese vůči jinému etniku vzedmula na konci 19. století kvůli procesu s Leopoldem Hilsnerem, který byl obviněn z rituální vraždy mladé dívky poblíž Polné. Celospolečenská debata vtáhla i významné autority v čele s Tomášem G. Masarykem, tehdy vysokoškolským profesorem. Odlišná situace byla na konci první světové války. Tehdy se hledali viníci všech potíží. Mezi lidmi panovaly nálady, že židé za války nebojovali, byli v kancelářích, nahromadili obrovské majetky, posmívali se prý Čechům že se po válce budou muset učit německy. Kroměřížské noviny Haná psaly ve smyslu, že všichni Židé musejí do Palestiny, že v novém státě nemají co pohledávat. Mezi lidmi v Holešově bublalo napětí. Po vzniku republiky zde žilo asi 850 Židů, měli tu svou „Šachovu“ synagogu, hřbitov, domy, obchody, obec. Někteří z nich ještě pamatovali poslední pogrom v roce 1899. Večer třetího prosince, pátý den židovské slavnosti světel Chanuka, se sešli vojáci v místní hospodě u Gruthardů, kde se nejen posilňovali alkoholem, ale i dokončili plán útoku na místní židovskou čtvrť.
Holešovský pogrom byl pečlivě připravován – pogromisté záměrně přerušili telegrafní a telefonní spojení Holešova s okolním světem – kde jinde než v hospodě. Na židy se v hostinci u Gruthardů chystali přiopilí místní občané a vojáci . Ti už se delší čas mezi Kroměříží a Holešovem bezcílně potulovali. Jeden z inspirátorů akce podle svědectví vyřvával: „Tak co bude se židy? To se nesmí nechat! Všichni musejí pryč! Máme tu vojáky, a ti na ty židáky půjdou s námi... Seš vlastenec? Když seš vlastenec, tak nemůžeš stát stranou, až půjdeme na Židy!“ Pogrom začal třemi výstřely před půlnocí 3. prosince. Ze všech stran se skupiny ozbrojenců řítily do židovské čtvrti. Mnozí byli sice značně opilí a rozjaření, ale celý útok byl dobře organizován – útočníci byli rozděleni do oddílů, které měly vlastní velitele! Stříleli z pušek do oken židovských domů, později do nich vnikali a terorizovali jejich vystrašené obyvatele. Hlavním cílem většiny účastníků této zákeřné akce bylo vlastní obohacení – nutili Židy k vydávání finanční hotovosti a nejrůznějších cenností, prohledávali jejich byty a hledali tajné skrýše, někteří brali vše, co jim přišlo pod ruku (peřiny, nábytek, hodiny, cigarety, kávu, mouku). Jiní během pogromu jen ukájeli svůj chtíč, přičemž údajně čtrnáctkrát byla znásilněna židovská dívka Terezie Kappová. Byly ničeny židovské knihy, továrna Ludvíka Beera byla po vyrabování látek zapálena, roztrhány byly rukopisy nevydaných básní místního učitele a básníka Maxe Windera). Pogrom v Holešově nepřežili dva lidé. Hugo Grätzer, který se čtyři dny před pogromem vrátil z fronty a při pogromu bránil svého otce, byl zblízka několikrát střelen do břicha, vykrvácel v rodném domě. Heřman Grünbaum , který bránil svou matku a sestry, byl střelen do zad a doražen bodákem. Vojáci celou noc zakládali požáry a po nich se do rabování vrhla i část občanů, řádili do čtyř hodin ráno a pak se vydali směrem k Moravské Ostravě.
První vojenská posila v počtu 120 mužů, která měla pogrom zastavit, dorazila do Holešova z Kroměříže v pět hodin ráno – velitelům Albínovi a Bedřichovi Matuškovým bylo však brzy jasné, že situaci nezvládnou. Pokoušeli se plenící dav vytlačit z obchodů, hasit požáry, ale nakonec byli obklopeni ozbrojenými tlupami a museli ustoupit k nádraží. Tam po několika hodinách dorazila další posila o 132 mužích až z Brna. Teprve potom opět vyrazili vojáci na náměstí a do přilehlých ulic a k večeru se jim konečně podařilo vyčistit ulice od drancováním již značně unavených pogromistů. Pogrom skončil, opozdilci narychlo odnášeli poslední zbytky nakradených věcí, v židovské čtvrti se rozhostilo mrtvolné ticho.
Dne 22. prosince byla na základě výnosu Presidia Ministerstva vnitra ze dne 13. prosince 1918 čís. 518 sestavena komise, která měla zjistit rozsah způsobených škod a navrhnout výši náhrady či okamžité podpory pro postižené. Již ke 24. prosinci vypracovala první předběžnou zprávu. Píše se v ní, že za necelých 24 hodin bylo úplně vydrancováno 51 domů, 26 obchodů, čtyři hostince a palírny... poškozena a vyloupena židovská modlitebna a v šesti obchodech byl založen požár. Celková škoda činila dle odhadu pět miliónů korun. Soudní proces s civilními účastníky holešovského protižidovského pogromu byl zahájen před zvláštním senátem krajského soudu v Olomouci 21. července 1919 . Stálo před ním patnáct obžalovaných , byli obviněni ze zločinů veřejného násilí, loupeže a krádeže a z „přestupku § 36 zbrojního patentu“. Obžalovaní většinou popírali svou vinu, vymlouvali se na opilost, zlehčovali své činy a dokonce před soudem pronášeli zjevně antisemitské promluvy, kterými ospravedlňovali své chování! Poškození Židé během líčení vypovídali o prožité hrůze, identifikovali útočníky z řad obžalovaných, vypočítávali své majetkové ztráty. Atmosféra v soudní síni byla díky obecenstvu Židům nepřátelská a ironická – „Dobře jim tak…“ 31. července 1919 vynesl soud rozsudky – třináct obžalovaných bylo uznáno vinnými. Přesto, že za zločiny, ze kterých byli obviněni, stanovily tehdejší trestní zákony tresty odnětí svobody na 10, 15 a 20 let, z těchto třinácti byl každý v průměru odsouzen jen na dva roky vězení! Opilost je podle zákona polehčující okolnost. Například František Bakala, který kromě ozbrojeného přepadení a drancování zneuctil židovské dívky a ženy, dostal jen „žalář patnáct měsíců s tvrdým ložem jednou měsíčně“ – do trestu se mu navíc započítávala sedmiměsíční vazba. Vůdce pogromistů Stanislav Hluštík dostal pět let. Vojáci, kteří se pogromu účastnili, byli vyšetřováni vojenskými vyšetřovateli a Vojenské zastupitelství v Olomouci nakonec obžalovalo celkem jednadvacet důstojníků, poddůstojníků a vojáků ze zločinů loupeže, krádeže a veřejného násilí. Při jednání divizního soudu nebyla přítomna veřejnost, rozsudky byly vyneseny 5. listopadu 1919. Josef Novák, vrah Heřmana Grünbauma, dostal deset let.
Práce komise, která měla zjistit výši napáchaných materiálních škod a stanovit odškodnění, byla od počátku nejrůznějšími způsoby narušována, Židé byli nakonec obviňováni z toho, že se chtějí na úkor této tragické události „obohatit“! V tajném přípisu z Ministerstva vnitra stálo, že „ každá větší částka bude považována za nepravdivě přemrštěnou a posuzována jako pochybená“. Majitelé pojišťoven se zdráhali vyplácet pojistné sumy, protože pogrom nepovažovali za živelnou pohromu a chtěli, aby škody hradil stát. Nejlépe pojištěni tak byli ti, v jejichž domech hořelo. Další tajný ministerský přípis sděloval, že škoda bude uhrazena jen „osobám úplně nemajetným a těm, jejichž požadavek na úhradu nepřevyšuje úměrnou částku potřebnou k základnímu živobytí“! Každý z poškozených musel vyplnit speciální formulář „Výkaz škod“. V celkových seznamech poškozených nakonec figurovalo 78 osob, celkové škody byly nakonec komisí vyčísleny na 2 627 725 Kč. Komise však k vyplacení schválila necelou pětinu této částky – 405 095 Kč a poškození nakonec dostali 90 075 Kč. Dostalo je 17 osob, 61 poškozených nedostalo ani korunu. Židovský zástupce v komisi Vilém Berg sám utrpěl škodu za 32 tisíc a nedostal nic. Většina holešovských Židů se tedy odškodnění nedočkala a z Holešova se odstěhovala. Z osmi set padesáti holešovských Židů zůstalo ve městě v letech dvacátých pouhých sto dvacet.
Zdroj:
Šimíček Petr - projekt Moderní dějiny do škol
Fišer Zdeněk - Poslední pogrom (1996)
http://manipulatori.cz/posledni-pogrom- ... seji-pryc/
http://www.olam.cz/aktuality/Prednaska_Holesov.html
http://holesov.jinak.cz/zide.php?zide=vyvoj&menu=2
http://www.rozhlas.cz/dvojka/portal/
http://www.securitymagazin.cz/historie/ ... 58261.html
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci ... -historici
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1 ... om/titulky
Ono kulturní nebo historická hodnota byla nulová. Jinak koho baví getha, a tyhle tajemné věci, tak doporučuju knihu Golem od Gustava Meyrinka, která se odehrává v Pražském gethu
