SSSR a Finsko 1939-40 Zimní válka VI. Č 1.
Díl VI.
Část 1.
Řekněme si jak stály jednotlivé divize a sbory obou stran proti sobě na Karelské šiji, „ První prostor“, před Mannerheimovou linii.
Na Západní Karelské šiji, mezi Finským zálivem, z pohledu Finů vpravo a řekou Vuoksi( zhruba za prostředkem šije), byl rozložen II. finský armádní sbor, který se skládal z 11., 1., 5. a 4. divize. Měl v záloze ještě 6. divizi – ta směla být použita jedině na přímý rozkaz maršála Mannerheima.
Sověti proti nim měli, ze sovětského pohledu od leva ( od Finského zálivu), 100., 70., 138., 123., 24., 136., 43. a 90 divizi.
Ve Východní Karelii, od řeky Vuoksi přes Suvanto k Taipale ( město Taipale leží na břehu Ladožského jezera), to byl finský III. armádní sbor s 10. a 8. divizí. Proti těmto finským divizím stály od leva ( z ruského pohledu), od řeky Vuoksi, směrem k Ladožskému jezeru, k městu Taipale – sovětská 142., 4., 150. a 49. divize.
V centrálním prostoru Karelské šije operovalo 14 finských praporů, každý prapor měl na starosti úsek široký 4 km.
Většinou se prapor opřel zády o les, kulometčíci měli před sebou volný prostor a volnou krajinu, kterou mohli postřelovat. Před nimi vždy byla v přibližně 250 metrové vzdálenosti protitanková žulová bariéra a barikády, spolu s ostnatým drátem na udržení pěchoty.
Právě v úseku sovětské 142. divize byla sovětská vojska sloučena do operační skupiny pod velením komkora V. D. Grendala. Skupina Grendala měla prolomit finskou frontu a pak měl její velitel Grendal zasadit sovětský záložní 10 tankový sbor. Sovětský 10. záložní ts, vybavený lehkými tanky, měl po nasazení pronikat do hloubky finské obrany.
Maršál a jeho štáb očekával, že sověti zaútočí na finskou HBL, zejména právě zde v úseku Vyborgské brány, mezi jezery Kaukjärvi a Muolaajärvi. Terén a dobré silnice zde dovolují nasadit silné svazy, včetně tankových. Maršál sem proto vyslal značnou část záloh ze Západní části Karelské šije.
Dne 6. prosince 1939, po těžké dělostřelecké palbě, za podpory letectva, vyráží sovětská Grendalova skupina do útoku. Má stálou podporu dělostřelectva a vyráží s ní 150 tanků.
Sovětskému útoku, na jeho pravém křídle, před městem Taipale však finští obránci způsobí takové ztráty, že jedna sovětská divize musí být stažena z boje a nahrazena jinou.
Ve prostředku útoku se daří jen 19. střeleckému pluku postoupit o 1,5 km dopředu. Překročí řeku Vuoksi u Kuokuniemi a zakope se na protějším břehu.
Pokus o násilný přechod řeky, který podniknou sověti druhý den u Kiviniemi je Finy odražen. Sověti sice vnikli na dvou místech do finských obranných postavení, ale do večera je Fini vyhnali a zahnali je zpět za řeku.
Sověti nasadí novou divizi. Tu finské dělostřelectvo náhlým dělostřeleckým přepadem rozbije tak, že musí být stažena z fronty.
Zhruba týden si sověti lížou rány. Pak nasadí Třetí novou divizi, ale ani té se nedaří, je odražena s těžkými ztrátami.
Maršál Mannerheim ve svých pamětech na tyto počáteční boje Zimní války u města Taipale vzpomíná a pro historiky řekl a já cituji: „ Obranné boje u Taipaly patří k velkolepým událostem Zimní války. V důsledku toho, že nepřítel většinou útočil po ledě a vůbec v otevřeném terénu, byly jeho ztráty nesrovnatelně velké. Vysoká střelecká technika našeho skromného dělostřelectva navzdory nedostatku munice a moderního materiálu se tu s převahou plně uplatnila. Nepřítel ve své taktice úzkoprse lpěl na přežitých zásadách a nebyl schopen je přizpůsobit času a prostoru. K tomuto zjištění jsme došli později i na jiných úsecích.“
Z předchozího dílu víme, že 9. prosince 1939, byl Mereckov zbaven velení v celé válce, a že mu bylo svěřeno jen velení 7. A právě zde na Karelské šiji. Změna v útočné činnosti 7. A však nenastala.
Dne 13. prosince 1939 Hlavní stan SSSR vydá Mereckovově 7. A nový rozkaz k útoku na několika úsecích, když říká a já z něj cituji: „ Skupina Grendala podnikne útok na Käkisalmi a Andrea. 19. as prolomí nepřátelské obranné postavení na úseku Lejpäsuo a dále útočí v prostoru Pienpero. 50. as prolomí nepřátelské obranné postavení na úseku Lähde – Summa a postupuje k stanici Kämära a směrem Näjukkijärvi. Skupina Lazarenko, složená většinou z ženijních vojsk, vede útok ve směru Kipinola – Kolkola a zabezpečuje ochranu levého křídla“.
Hlavní stan ještě upřesnil směr hlavního úderu: je jím železniční magistrála Leningrad – Vyborg(Viipuri).
No a tankovým jednotkám, které útočily na západním křídle, po silnici, se ukládalo, aby až bude proveden průlom, odřízly Finům ústupové cesty s cílem obklíčit a zničit finské uskupení v hlavním obranném pásmu. Dále že sovětský 10. ts bude postupovat za 50. as ve směru Huumola, stanice Säjnie a Renola. Má zabránit ústupu Finů na Vyborg a dokonce má proniknout do jejich týlu. Potom má 10. ts rozšířit průlom a rychle postupovat na Vyborg. Předpokládalo se, že 10. ts pronikne k mostu u Kiviniemi a po něm, že dosáhne východního břehu řeky Vuoksi. Zjistilo se však, že Finové tento směr skvěle zabezpečili a tak byl 10. ts převelen do prostoru Summy. Zde měl být připraven k nasazení do průlomu.
U Summy chtěl Hlavní stan sovětů dosáhnout největšího úspěchu a rozbít zde finskou frontu. Toho chtěl dosáhnout i masivním zasazením bombardovacího letectva. Proto sem k Summy, ze zálohy Hlavního stanu, pro 7. A, přidělil pluky bombardovacího letectva 1. armády zvláštního určení.
