oficiální název - 2cm Vierling 38 auf Sfl PzKpfw IV (Flakpanzer IV/3)
V dubnu 1944 bylo na rozhodnuto o přípravě druhé generace protiletadlových samohybných děl (Flakpanzer), zbavenou již dětských nemocí první generace. Na výrobu měl dohlížet generální inspektor tankových vojsk (v té době gen. Guderian) a byly stanoveny určité požadavky na konstrukci – výška maximálně tři metry, plně otočná pancéřovaná věž, možnost ničit vzdušné cíle na vzdálenost 2 kilometry, jednoduchou konstrukci a maximální využijí komponentů ze stávající tankové produkce. Výzbroj měla mít kalibr 20 nebo 37 mm, náměr od -5° do +85° a požadovalo se vyřešení odvodu spalin při střelbě.
Jako u předešlého stroje se jako základ použil nejrozšířenější německý tanku Panzer IV, na stávající podvozek s vanou byla umístěna nová devítiboká věž. Ta byla protažena dozadu a dostala díky svému vzhledu přezdívku „Keksdose“. Dolní a horní části byla proti sobě sešikmena, pancéřování měla sílu 19 mm. V přední části byly dva výřezu pro hlavně kanonů. Původně měla být věž uzavřena střechou, ale kvůli nedostatečnému odvodu spalin zůstala otevřená. Věž se dala otáčet jak hydraulicky tak i ručně. Při hydraulickém pohonu se věž za sekundu otočila o 60°.
Střelec byl vybaven víceúčelovým optickým zaměřovačem, díky němu byl schopný vést palbu i na pozemní cíle. Zprvu se uvažovalo i o použití vyhledávacího a střeleckého radiolokátoru, do konce války se ho ale nepodařilo zavést do výroby.
Hlavní zbraní byl čtyřhlavňový komplet ráže 20 mm Flakvierling 38 s palebným průměrem 32000 nábojů ráže 20 mm. Radista mohl ovládat sekundární zbraň, kulomet MG 34 ráže 7,92 mm, umístěný v polokulovém střelišti. Pro něj se nakládalo 1350 nábojů.
Osádku tvořilo pět mužů – řidič, radista/střelec z kulometu, ve věži seděl velitel/střelec a dva nabíječi. Velitel seděl v ose kanonu, nabíječi každý na jedné straně kanonu.
Vývoj, zkoušky a výrobu zajišťovala zvláštní skupina Ostbau Sagan. Sériová výroba začala v srpnu 1944, kdy bylo postaveno prvních 22 kusů. Do února 1945 se podařilo postavit 105 vozidel (někde se prý uvádí až 143 kusů). Je zajímavé, že v únoru 1945 byla výroba přesunuta do Teplic.
Wirbelwind - technická data:
hmotnost – 22 t
délka – 5,92 m
šířka – 2,95 m
výška – 2,76 m
výkon motoru – 272 HP
dojezd silnice – 210 km
dojezd terén – 130 km
spotřeba paliva silnice – 220 l/100 km
spotřeba paliva terén – 360 l/100 km
max. rychlost – 38 km/h
osádka – 5
Použité zdroje:
I. Pejčoch – Obrněná technika 2
