Fawzia Fuad (1921-2013)
Fawzia Fuad (1921-2013)
Íránská císařovna Fawzia Fuad
Její sultánské veličenstvo princezna Fawzia byla díky své kráse přirovnávána k filmovým hvězdám jako Hedy Lamarr a Vivien Leigh. Fawzia bint Fuad (1921-2013) pocházela z dynastie Muhammada Alího a byla dcerou egyptského krále Fuada I. Po sňatku s šáhem Muhammadem Rézou Pahlavím v roce 1939, se stala íránskou císařovnou. Tento sňatek byl nejvíce zvláštní tím, že princezna vyznávala jiný směr Islámu než princ a před svatbou se viděli pouze jednou. V Íránu založila asociaci na ochranu těhotným žen a dětí (APPWC). V září 1942 byla Fawzia jmenována časopisem Life "asijskou Venuší" s perfektním srdcovitým obličejem a malýma modrýma očima. S šáhem Muhammadem měla pouze jednou dítě, dceru Šahnáz. Manželství nebylo šťastné, šáhovi neporodila následníka trůnu, trpěla malárií a nemohla si zde zvyknout. Zlí jazykové tvrdí, že hlavní příčinou problémů byla šáhova impotence, ale tvrzení není prokázáno. Po návratu do Káhiry požádala o rozvod. Rozvod nebyl v Íránu po dlouhá léta uznán za platný, naštěstí jí však byl uznán v Egyptě, kde se její bratr, král Farúk rozváděl se svou první manželkou Faridou. Kvapné opuštění země bylo vůči šáhovi neodpustitelným prohřeškem, leč šáh po rozvodu uvedl, že egyptsko-íránské vztahy nebudou nijak narušeny a nadále budou přátelské.
V březnu 1949 se v paláci Koubba v Káhiře znovu provdala za Ismaila Širína, který byl egyptským diplomatem čerkeského původu a stal se ministrem válečnictví a armády. Společně měli dvě děti, dceru Nadiu a syna Husseina. Fawzia žila v Egyptě i po revoluci v roce 1952, kdy byl král Farúk II. sesazen z trůnu a její tituly nebyly uznávány egyptským parlamentem. Její synovec Fuad II., který byl prohlášen za krále Egypta a Súdánu zůstal po revoluci ve Švýcarsku. Ke konci svého života žila v Alexandrii, kde také 2. července 2013 zemřela ve věku 91 let. Její pohřeb se konal hned druhý den v mešitě Sayeda Nafise. Je pohřbena v Káhiře vedle svého druhého manžela.
Zdroj:
http://www.telegraph.co.uk/news/obituar ... Egypt.html
http://iranian.com/main/blog/darius-kad ... -iran.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fawzia_Egyptsk%C3%A1
Naposledy upravil(a) Rase dne 10/7/2022, 18:02, celkem upraveno 1 x.

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Fawzia Fuad (1921-2013)
Druhá šáhova žena Soraya (česky naleznete pod Soraja) Esfadiáry Bachtiáry 22.6.1932(nebo34)-25.10.2001
Zdroj :http://monarchie.blog.cz/1009/cisarovna ... nyma-ocima
Zdroj :http://monarchie.blog.cz/1009/cisarovna ... nyma-ocima
Naposledy upravil(a) parmezano dne 11/2/2018, 10:29, celkem upraveno 1 x.

- Vlastimil Čech
- podporučík
- Příspěvky: 603
- Registrován: 3/12/2012, 16:49
- Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.
Re: Fawzia Fuad (1921-2013)
No, tak se podívejte! Musulmanka z nejvyšší společnosti, v muslimské zemi.... bez pytle přes hlavu, bez ručníku na obličeji a dokonce v plavkách- žádný overal.... Kam ten islám propadl po tolika letech? 

Re: Fawzia Fuad (1921-2013)
Mno ono i v Iránu musela působit jako zjevení, jelikož nedlouho před ní vládl šáh Násir ad-Dín (1831-1896), který měl podivnou zálibu v opravdu ošklivých, ale opravdu hnusných ženách. Násir ad-Dín měl 25 manželek, které mu daly 14 synů a neznámé množství dcer - obávám se jak manželky, tak i dcery rozhodně nebyly krásné - ne z dnešního pohledu. Ženomuži s mocným obočím (jedním) a knírkem byly tehdy považovány za krásné. Tedy otázka je, zda Fawzia připadala iráncům jako krásná... je dost možné že ne












"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Fawzia Fuad (1921-2013)
bych se nebál říci, že šáh Násir ad-Dín byl členem 4% menšiny. Marně na nich hledám cokoliv ženského.



Re: Fawzia Fuad (1921-2013)
On i ten šáh byl pěkné kvítko.
Násir ad-Dín vládl od 5. září 1848 a jeho otcem byl Muhammad Šáh Kádžár (1808–1848), který již na počátku své vlády zahájil jisté reformy, leč rychle přešel ke konzervativnímu autoritativnímu stylu. Jeho nástupce tento styl převzal a Násirova dlouhá absolutistická vláda výrazně ovlivnila dějiny Persie. Jeho první ministerský předseda Amír Kabír byl mimořádně schopný politik, který zahájil Západem inspirované reformy perské ekonomiky a vzdělávacího systému. Šáh ho však nechal roku 1852 zavraždit a postup reforem se zpomalil. Za Násirovy vlády začalo prodávání koncesí, spojených obvykle s monopolem, západním ekonomickým subjektům. Tak Persie ztratila kontrolu nad bankovnictvím, prodejem tabáku a podobně. Násir ad-Dín měl 25 manželek, které mu daly 14 synů a neznámé množství dcer. Zajímal se o umění, psal verše, maloval a věnoval se fotografii. Byl zastřelen islamistickým atentátníkem při návštěvě mešity.
Persie získala ústavu až za jeho syna a nástupce - Muzaffaruddín Šáha (1853-1907), ten se politice příliš nevěnoval, i u svého otce byl v nemilosti a nastoupil na trůn nepřipraven. Země byla po celou dobu jeho vlády v katastrofální finanční situaci, kterou řešila půjčkami od Británie, Ruska a Francie. Šáh se snažil o ekonomické reformy, nebyl však příliš úspěšný. Roku 1908 byla v Persii objevena ropa, těžební práva však již roku 1901 získal Brit William Knox D'Arcy. Podobně byla i další ekonomická práva prodávána zahraničním subjektům, čímž perský stát dále slábl. To vedlo v roce 1906 k protestům ze strany příslušníků perských elit. Šáh se rozhodl v říjnu 1906 svolat Národní shromáždění, které by vytvořilo ústavu a omezilo moc panovníka. 40 dní po schválení nové ústavy Muzaffaruddín zemřel na infarkt. Jeho syn Muhammad Alí Šáh onu ústavu zase zrušil jelikož odporovala islámskému právu, následně vypukla v zemi občanská válka trvající tři dny. Ač byl vojensky podporován Británií a Ruskem, byl sesazen a na trůn nastoupil jeho jedenáctiletý syn Ahmad. Postupně byly potlačeny radikální proudy revoluce a v období první světové války byla země sice neutrální, ale byla zatažena do bojů kvůli své poloze mezi Osmanskou říší a britskou Indií. Ahmada Šáha zbavil moci plukovník kozácké brigády Rezá Chán, který v roce 1921 provedl státní převrat, o tři roky později vyhlásil záměr nastolit republiku, pro odpor šíitského kléru však nakonec převzal vládu sám a stal se zakladatelem nové dynastie Pahlaví.

Násir ad-Dín Šáh
Násir ad-Dín vládl od 5. září 1848 a jeho otcem byl Muhammad Šáh Kádžár (1808–1848), který již na počátku své vlády zahájil jisté reformy, leč rychle přešel ke konzervativnímu autoritativnímu stylu. Jeho nástupce tento styl převzal a Násirova dlouhá absolutistická vláda výrazně ovlivnila dějiny Persie. Jeho první ministerský předseda Amír Kabír byl mimořádně schopný politik, který zahájil Západem inspirované reformy perské ekonomiky a vzdělávacího systému. Šáh ho však nechal roku 1852 zavraždit a postup reforem se zpomalil. Za Násirovy vlády začalo prodávání koncesí, spojených obvykle s monopolem, západním ekonomickým subjektům. Tak Persie ztratila kontrolu nad bankovnictvím, prodejem tabáku a podobně. Násir ad-Dín měl 25 manželek, které mu daly 14 synů a neznámé množství dcer. Zajímal se o umění, psal verše, maloval a věnoval se fotografii. Byl zastřelen islamistickým atentátníkem při návštěvě mešity.
Persie získala ústavu až za jeho syna a nástupce - Muzaffaruddín Šáha (1853-1907), ten se politice příliš nevěnoval, i u svého otce byl v nemilosti a nastoupil na trůn nepřipraven. Země byla po celou dobu jeho vlády v katastrofální finanční situaci, kterou řešila půjčkami od Británie, Ruska a Francie. Šáh se snažil o ekonomické reformy, nebyl však příliš úspěšný. Roku 1908 byla v Persii objevena ropa, těžební práva však již roku 1901 získal Brit William Knox D'Arcy. Podobně byla i další ekonomická práva prodávána zahraničním subjektům, čímž perský stát dále slábl. To vedlo v roce 1906 k protestům ze strany příslušníků perských elit. Šáh se rozhodl v říjnu 1906 svolat Národní shromáždění, které by vytvořilo ústavu a omezilo moc panovníka. 40 dní po schválení nové ústavy Muzaffaruddín zemřel na infarkt. Jeho syn Muhammad Alí Šáh onu ústavu zase zrušil jelikož odporovala islámskému právu, následně vypukla v zemi občanská válka trvající tři dny. Ač byl vojensky podporován Británií a Ruskem, byl sesazen a na trůn nastoupil jeho jedenáctiletý syn Ahmad. Postupně byly potlačeny radikální proudy revoluce a v období první světové války byla země sice neutrální, ale byla zatažena do bojů kvůli své poloze mezi Osmanskou říší a britskou Indií. Ahmada Šáha zbavil moci plukovník kozácké brigády Rezá Chán, který v roce 1921 provedl státní převrat, o tři roky později vyhlásil záměr nastolit republiku, pro odpor šíitského kléru však nakonec převzal vládu sám a stal se zakladatelem nové dynastie Pahlaví.

Násir ad-Dín Šáh

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Fawzia Fuad (1921-2013)
No a co je na tom jako divnýho?Vlastimil Čech píše:No, tak se podívejte! Musulmanka z nejvyšší společnosti, v muslimské zemi.... bez pytle přes hlavu, bez ručníku na obličeji a dokonce v plavkách- žádný overal....
Cerkev je blízko, ale je ledovice. Krčma je daleko, ale půjdem opatrně.
Re: Fawzia Fuad (1921-2013)
nj. před islámskou revolucí chtěla bohatší část populace žít jako na Západě a později se to zvrtlo. Ono takhle to dopadlo vlastně ve většině muslimského světa.
když to zobecním, tak Rezá Šáh Pahlaví - původním jménem Rezá Savádkúhí (1878-1944) byl vlastně takovým perským "Atatürkem", který byl i jeho vzorem. Pokud by se nazasekl na odporu šíitských duchovních, tak mohla rovnou vzniknout Íránská republika - což byl i původní plán. Je docela dost škoda, že tyhle sekulární republiky neměly šťastnější osud.
když to zobecním, tak Rezá Šáh Pahlaví - původním jménem Rezá Savádkúhí (1878-1944) byl vlastně takovým perským "Atatürkem", který byl i jeho vzorem. Pokud by se nazasekl na odporu šíitských duchovních, tak mohla rovnou vzniknout Íránská republika - což byl i původní plán. Je docela dost škoda, že tyhle sekulární republiky neměly šťastnější osud.

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Fawzia Fuad (1921-2013)
Leckde jo, ve většině rozhodně ne.Rase píše:Ono takhle to dopadlo vlastně ve většině muslimského světa.
Cerkev je blízko, ale je ledovice. Krčma je daleko, ale půjdem opatrně.