Bitva na Žlutém moři

[jarl]

Námořníci z celého světa byli odjakživa velmi pověrčiví a ani Japonci nepředstavovali žádnou výjimkou. Náš historik Milan Jelínek v prvním díle své knihy o Port Arturu zmiňuje hned několik příkladů jejich pověrčivosti, jež se odehrály těsně před začátkem války, když bylo Spojené loďstvo právě na přesunu z Japonska k Port Arturu. Torpédoborec AKEBONÓ se srazil se zásobovací lodí NIKKÓ MARU a utrpěl natolik závažné poškození, že se musel vrátit zpět na základnu, což bylo vykládáno jako zlé znamení. Naštěstí se již o několik hodin později objevila i znamení příznivá. Avizo TACUTA zajalo parník ROSSIJA a japonští námořníci v tom viděli symbol porážky jejich nepřítele, který se přeci jmenoval stejně jako zadržené plavidlo. Brzy poté narazil křižník TAKASAGÓ do velryby, která na následky zranění zemřela a Japonci z toho opět vyvodili zvláštní analogii, když v osudu nešťastného kytovci spatřili předzvěst porážky ruské námořní moci, která měla být smetena z mořské hladiny stejně jako ona velryba.

Tady je propagandistické ztvárnění onoho zabití velryby japonským křižníkem

[kacermiroslav]

To jsou mi novinky. Jsem netušil, že se velryba dá taranovat:-)

[jarl]

Polští autoři J. W. Dyskant a A. Michalek si ve své knize Port Artur Cuszima 1904-1905 všímají i vysokého podílů vojáků a důstojníků polské národnosti v ruské armádě a loďstvu. Uvadí, že v Mandžusku bylo 1. ledna 1904 dislokováno 552 polských důstojníků (17 % z celkových stavů) a 28 375 vojáků (30 %) a po mobilizaci dosáhl jejich celkový počet asi 45 000. V 1. Tichooceánské eskadře sloužilo asi 6 % polských důstojníků, mezi nimiž byly i později známé osobnosti jako Kazimierz Kietliński a Kazimierz Porębski. Oba měli v bitvě na Žlutém moři hodnost kapitán-poručík; první sloužil ve štábu admirála Vitgefta a druhý jako zástupce velitele chráněného křižníku Novik. Kietliński byl později zabit během občanské války v Rusku, ale Porębski se stal velitelem polského válečného námořnictva.

xxx
Kietliński (vlevo) a Porębski

[jarl]

Námořníci z celého světa byli odjakživa velmi pověrčiví a ani Japonci nepředstavovali žádnou výjimkou. Náš historik Milan Jelínek v prvním díle své knihy o Port Arturu zmiňuje hned několik příkladů jejich pověrčivosti, jež se odehrály těsně před začátkem války, když bylo Spojené loďstvo právě na přesunu z Japonska k Port Arturu. Torpédoborec AKEBONÓ se srazil se zásobovací lodí NIKKÓ MARU a utrpěl natolik závažné poškození, že se musel vrátit zpět na základnu, což bylo vykládáno jako zlé znamení. Naštěstí se již o několik hodin později objevila i znamení příznivá. Avizo TACUTA zajalo parník ROSSIJA a japonští námořníci v tom viděli symbol porážky jejich nepřítele, který se přeci jmenoval stejně jako zadržené plavidlo. Brzy poté narazil křižník TAKASAGÓ do velryby, která na následky zranění zemřela a Japonci z toho opět vyvodili zvláštní analogii, když v osudu nešťastného kytovci spatřili předzvěst porážky ruské námořní moci, která měla být smetena z mořské hladiny stejně jako ona velryba.

Tady je propagandistické ztvárnění onoho zabití velryby japonským křižníkem

Jak se zdá, tu nešťastnou velrybu netaranoval křižník Takasagó ale Takačihó. Ten původní údaj jsem převzal z díla našeho autora Milana Jelínka, jenomže japonské štábní dějiny uvádějí, že se jednalo o Takačihó a došlo k tomu 7. února při plavbě 4. bojového oddílu k Čemulpchu a totéž uvádí i polský autor J. W. Dyskant. Vzhledem k tomu, že Takasogó nebyl součástí 4. bojového oddílu, pokládám, že takřka jisté, že tu došlo k záměně lodí s podobnými jmény.